Otevři oči II 2.

autor: Ivetka

,,Tak se tu měj hezky, zlatíčko a dávej na sebe pozor. Malou můžeš na den hodit k babičce, jsem s ní domluvená, ale déle jí tam nenechávej, ano? Chci, aby se dožila aspoň dalších pár let,“ zasmála se mamka, když mi s Tonym přivezli Coney. Zítra ráno totiž odlétají na Krétu, tam se mamka vždycky chtěla podívat. Všechno jsem měl v jejím pokojíku připravené. ,,Nějaké instrukce jsem ti napsala tady na papírek… Kdyby něco, klidně se ozvi, ano?“ Simone políbila svého syna na líčko a pohladila jej po tváři. ,,Opatruj se…“ byla vždycky citlivá… I když Bill odcházel z domu, plakala, protože byla v přesvědčení, že už Billa nikdy v životě neuvidí. A dělá jí problém se rozloučit i na týden.

,,Vy taky, a už jdi, nebo začneš zase řvát…“ mrknul na Simone Bill, ta mu vlepila výchovný pohlavek a s mávnutím odešla za Tonym do auta.

Bill si částečně oddychl, když mohl zavřít dveře, potom se ale vydal za malou sestřičkou do jejího malého pokojíku. Poslušně ležela a sledovala malá letadýlka, která jí tam teprve nedávno Bill přidělal. Vypadalo to, že se jí to líbí. Proto Bill závěsnou ozdůbku roztočil. Malá Coney se v zápětí začala smát a uslintávat, což Billovi přišlo tak nadměrně slaďoučké, že by byl schopen jí to roztáčet celý týden. Zvedl se a vzal do ruky jemný papírový kapesníček a pár slintů jí od pusinky otřel a vrazil jí do pusy dudlík pro případ nouze. Coney do pasu přikryl a prstík jí vložil do dlaně. Miloval, jak ho vždycky začala mačkat a jak se vždycky pohledem na Billovi přímo zasekla.

,,Až budeš velká, bude z tebe taková fešanda, že to snad ani není možný…“ pousmál se. ,,Ale taky už budu starej dědek… no… to je teda hezký…“ podrbal se Bill ve vlasech a ještě chvilku s Coney zůstal, než neusnula.

— o dva dny později —

Bill si dnes potřeboval od všeho trošku odpočinout, proto hned ráno odvezl Coney k babičce a až do oběda spal jako to miminko. Když se naobědval, hned se pro Coney vracel, a když zaparkoval před domem, mohlo být nanejvýš půl druhé odpoledne. Vzal Coney do náruče a předem připravené klíče zasunul do hlavního vchodu. Bill bydlel v malém čtyřpatrovém paneláku, ve třetím patře. Běhrm cesty si připravil klíč od bytu a pomalu stoupal do schodů. Pomalu vycházel do třetího patra, když v tom se v malé ozvěně ozvalo: ,,Už jsem myslel, že dnes nepřijdeš, říkal jsem si, že počkám ještě 15 minut a potom to vzdám, a ty se mi tu hned objevíš…“ Bill zvednul hlavu o trošku výš a málem omdlel, když uviděl dredatého mladíka, jak se opírá o zábradlí. Bill chvíli zaseknutě stál, jakoby mu najednou zdřevěněly nohy…

,,To…Tome?!“ tenhle hlas by poznal vždycky, navíc Tomův obličej se od doby, kdy ho viděl naposledy, vůbec nezměnil. Bill vyšel i posledních několik schodů a kouknul se na o něco menšího bývalého spolužáka.

,,Ano…“ přikývnul na znamení, že se neplete…

,,Teda… co ty tady děláš? Teda… eh… ne… nejdřív pojď dál,“ pobídnul ho a jedním chvatem byli všichni tři uvnitř. ,,Jen dám malou do postýlky a hned se ti budu věnovat,“ zbrkle zakoktal Bill a odešel rychle do pokoje malé Coney. Tom ho ale celou cestu následoval.

,,Nevěděl jsem, že máš už miminko,“ brouknul Tom trošku rozpačitým tónem hlasu.

,,To není moje miminko. To je moje malá sestřička,“ Bill se na Toma otočil a ruce si zapřel v zadních kapsách džínsů.

,,Aha,“ zasmál se Tom a na Billa se znovu podíval. Ty jejich pohledy, zmatené, bojácné, nadšené a šťastné v jednom. Chvíli naproti sobě stáli, potom se naráz proti sobě oba rozešli a pevně se objali. ,,Ahoj,“ pošeptal Tom Billovi do ucha…

,,Mm…“ pípnul Bill, který měl nos zabořený v měkoučké mikině svého protějšku. Srdce ho tak neskutečně hřálo a v podbřišku měl miliony malých motýlků, co ho příjemně lechtaly. Tom byl na tom možná ještě hůř než Bill. Ten se i třásl, jen přes to všechno oblečení, co měl na sobě, to nemohlo být cítit. Chvíli se objímali, Tom to doplňoval lehkým hlazením po lopatkách. Potom se na sebe oba podívali. Tom nevěděl, zda si to může dovolit, ale tentokrát to bylo silnější, než on sám. Vzal Billovu hlavu opatrně do dlaní a něžně ho políbil. Nelíbal ho, to zdaleka ne, jen ho jednou dlouze líbnul. Bill mu to bez odporu oplatil, ale nohy ho přitom lehce zrazovaly. Musel trošku popojít, aby si připomněl cit v dolních končetinách a Toma potom pevně objal. Sám by se k tomu neodhodlal… bál by se…

Oba teď zhluboka dýchali a pevně se drželi v objetí. Oba měli zavřené oči a oba si připadali jako 17ti letí kluci… A oni v hloubi duše opravdu jsou…