autor: Becs
Tom
„Ach bože, ani mi to nepřipomínej,“ skuhral Bill a se zavřenýma očima kroutil hlavou, ve snaze zahnat tu nepříjemnou vzpomínku. „Celý první týden jsem měl na hlavě bouli. Nejdřív modrou, pak fialovou a nakonec do žluta. To není zrovna nejideálnější, když přijdeš do nové školy a chceš zapůsobit.“
„Tak hrozné to nebylo,“ uklidňoval jsem brášku a nemohl se nesmát při pohledu na jeho zděšený výraz. „Docela dobře jsi to maskoval ofinou.“
Bill pořád kroutil hlavou, jako že mi nevěří, ale momentálně mi na tom vůbec nezáleželo. Byl tady. Mluvil se mnou. Po pěti letech jsem ho měl tak blízko sebe a cítil jsem stejný koktejl emocí jako tehdy, když jsme se viděli naposledy. A co je nejpodstatnější, bavil se se mnou lehkým bezstarostným tónem. Ta propast mezi námi pořád byla znát, ale měl jsem dojem, že už není tak široká, a upínal jsem se k malé naději, že ji jednou překonáme, pokud budeme oba chtít. A já jsem o to rozhodně stál.
„Ale potkat Gustava nebyla úplně špatná věc,“ vzpomínal jsem na svého spolužáka a kamaráda.
„To ne, dost věcí nám na začátku usnadnil. Znal ty správné lidi, zařídil nám pozvánky na všechny party. Myslím, že nás tady přijali jen díky němu. Zajímalo by mě, jestli dneska přijde,“ otočil se, aby se rozhlédl po tělocvičně. Já ale věděl, že je to marné.
„Nepřijde. Jeho malá je nemocná,“ objasnil jsem rychle situaci.
„Pořád se s ním vídáš?“ pohlédl na mě překvapeně se zdviženým obočím.
„No, znáš to. Sem tam ho někde potkám,“ řekl jsem vyhýbavě, ale Bill mě prokoukl. Propaloval mě tím svým pohledem, dokud jsem mu nevysypal celou pravdu.
„Chodím k nim každou neděli na oběd. A jsem kmotrem malé Lilly,“ přiznal jsem neochotně, i když nebyl jediný důvod se za to stydět. Jenže Bill nerad lpěl na starých věcech. Vždycky říkal, že pokud ustrneš a nepohybuješ se dopředu, tak se vlastně vracíš zpátky. Pořád potřeboval nové podněty a rychle se začal nudit.
„Páni. Nemůžu uvěřit, že se pořád ještě přátelíte. A tos ho ze začátku tak moc nesnášel,“ usmíval se Bill a v prstech svíral stopku skleničky.
„To bylo jen hloupé nedorozumění. Vždyť víš,“ pokrčil jsem ledabyle rameny a ruce sepjal v klíně. Na okamžik mezi námi zavládlo ticho. Ze začátku bylo příjemné a nenucené, po chvilce už bylo trapné a rozpačité. Ani jeden z nás nějak nevěděl, o čem dalším tlachat. Bylo mi jasné, že se Billovi stejně jako mně vrací všechny vzpomínky
„A co práce?“ vyhrkl jsem, když mě konečně napadla nějaká smysluplná otázka.
„V práci dobrý. Pořád je co dělat,“ odpověděl Bill. Moc mi naši konverzaci neulehčoval.
„Pořád děláš v tom nahrávacím studiu?“ vyzvídal jsem. Většinu informací o Billově životě jsem nenápadně tahal z našich rodičů. Bohužel mi toho nechtěli moc říct. Prý jsme oba idioti, když spolu nemluvíme, a takhle nás trestali.
„Ne, tam jsem skončil. Jsem teď na volné noze. Píšu texty pro pár umělců, ale jinak nic stálého,“ doplňoval mi další kousky skládačky.
„Aha, to je fajn,“ plácnul jsem hloupě, protože jsem neměl nic lepšího, co bych řekl. Byl jsem za brášku rád, že se mu podařilo prosadit v hudebním průmyslu. Tolik po tom toužil a sen se mu splnil. Přesto všechno jsem měl dojem, že to není tak v pohodě, jak tvrdí.
„Jo, zaplatí to složenky,“ pokrčil rameny lhostejně, ale z jeho hlasu jsem cítil smutek. Už už jsem se chystal, že se na to zeptám, když se k nám připojil mírně přiopilý kamarád.
„Hele, moje oblíbená dvojčata,“ hulákal a poplácal nás oba po zádech, div, že se Bill nerozplácl o dřevěnou desku baru.
„Ty znáš i nějaká jiná dvojčata, Georgu?“ zeptal se Bill, když našel ztracenou rovnováhu.
„Vlastně asi ne,“ zazubil se. „Tome, před chvilkou jsme o tobě támhle s klukama mluvili. Tys byl ten největší pařič z nás všech. Všichni už umírali, ale ty jsi pořád dokázal stát na nohou, a ještě vymyslet nějakou skvělou kravinu. Nikdy nezapomenu, když vás Gustav přivedl na ten první mejdan.“
„Jo, já taky ne,“ zamumlal si Bill hořce, ale slyšel jsem ho jen já. Když jsem se mu zadíval do očí, ještě pořád jsem v nich mohl vidět stín bolesti, kterou jsem v nich viděl tehdy.
„Gustave myslíš, že je to dobrý nápad?“ ujišťoval jsem se asi po sté, zatímco jsme stoupali po schodech k obrovskému rodinnému domu. Okenní tabule se otřásaly dunící hudbou.
„Klid, Georg je kámoš,“ odbyl mě mávnutím obří ruky.
„Ale nepozval nás. Fakt mu to nebude vadit?“
„Bille, polovina lidí, co v tom baráku je, není pozvaná. Takhle to na jeho akcích chodí. Jeden to řekne druhému a šíří se to jako požár. Georg to má takhle rád, věř mi.“ Bez zaklepání otevřel dveře a vešel. Hodil jsem pohledem po Tomovi, ale ten se tvářil neutrálně. Byl můj nápad přijmout Gustavovo pozvání a Tom se ochotně podvolil jako vždy.
Vevnitř bylo skutečně velké množství lidí. Hodně jich tančilo v prostorném obýváku a ještě víc se jich tlačilo kolem soudku s pivem. Následovali jsme Gustava, který se vydal hledat pána domu. Nebo alespoň syna pána domu. Georgovi rodiče prý často odjížděli někam na služební cesty a nechávali ho doma. Jeho proslulé party mu zařídily nedostižnou pověst. Každý chtěl být jeho kámoš.
„Geo?“ zařval Gustav, aby přehlušil hlasitou hudbu. Vysoký hnědovlasý kluk stál v kuchyni a něco zapáleně vykládal kroužku děvčat, která mu visela na každém slově. Byl jsem si stoprocentně jistý, že se od dychtivých holek nebude chtít odtrhnout. Dost mě tedy překvapilo, když se Georg dívkám omluvil a šel se přivítat s kamarádem.
„Gustave,“ vykřikl nadšeně. „Koho jsi mi to přivedl?“
„Geo, tohle jsou Bill a Tom. Jsou to dvojčata,“ představil nás trochu zvláštně. „Kluci, tohle je Georg.“
„Boží vlasy,“ mrknul na mě Georg, když mi třásl rukou, až jsem se začervenal. Byl to opravdu velký sympaťák. Nabídl nám oběma kelímek s pivem, i když já bych dal přednost vínu. Nechtěl jsem vypadat jako trubka, takže jsem se bez řečí napil. Tom po mně hodil pobaveným pohledem, protože mě okamžitě prokoukl.
„Ty ,Geo, nemáš tady nějaké ovocné pivo nebo tak něco? Tohle je málo vychlazené a moc to pění,“ řekl Tom znalecky. Během pár vteřin už můj kelímek stál na kuchyňské lince a já si mohl užít citrónovo-jablečné pivo. Tom byl tak solidární a popíjel ho se mnou. Hned jsem se tam cítil o moc líp.
Čas nám rychle ubíhal a musím přiznat, že jsem se bavil jako už dlouho ne. Netušil jsem, že se v takovém zapadákově dočkám takhle luxusní party. Georg si mě pro většinu času uloupil pro sebe. Vyzvídal, odkud jsme přijeli, proč zrovna Lima a jak jsme žili předtím. Ze začátku jsem si myslel, že po mně jede a byl jsem z toho dost nesvůj. Jasně, byl jsem gay a bylo to na mě asi dost poznat, ale nikdy jsem se nesetkal s tím, že by mě někdo takhle očividně balil. Jenže Georg mě za ten večer už podruhé překvapil, když ukázal na drobnou světlovlásku a řekl, že je to jeho přítelkyně Becky. Hodně o ní mluvil a já si vydedukoval, že je to jeho sestra, takže mě tímhle prohlášením dokonale zaskočil.
Gustav se u nás čas od času zastavil, aby se připojil k hovoru. Každou chvilku ho však popadla za ruku nějaká holka a odvlekla ho do vedlejší místnosti, kde se divoce tancovalo.
„Gustav je moc dobrý tanečník a holky to vědí,“ vysvětlil mi pohotově Georg. „A hlavně je neochmatává, a to se jim líbí.“
„Je to skvělá party, Georgu, opravdu,“ složil jsem mu poklonu.
„Zatím nic moc,“ hádal se se mnou a vypadal při tom trochu zklamaně. „Ještě nepřijeli policajti a nikdo nezapálil matraci.“
„A to je žádoucí?“ usmíval jsem se. Přišlo mi neskutečné, že po tomhle někdo skutečně touží.
„No jasně. Co je to za party, když není bordel? Já mám takové heslo, víš?“ narovnal se na židli a dlaně si položil na kuchyňský stůl. „Kdo se ráno nestydí, ten si večer neužil.“
Tohle už mě dokonale odrovnalo a hlasitě jsem se rozchechtal. „Takže ty se stydíš po každé party?“
„Jo, pocit studu je mi velmi známý,“ žertoval a dopil do dna svůj kelímek s pivem. Pak si rukou podložil hlavu a vypadal opravdu smutně a zklamaně.
„Hej Tome,“ křikl jsem na bratra, který se zády opíral o kuchyňskou linku a o něčem se dohadoval s kluky z fotbalového týmu.
„Jo?“ křikl na mě, a tak jsem na něj zběsile zamával, aby přišel blíž.
„Tady Georg říká, že je tu nuda. Že by to chtělo nějaké vzrůšo,“ práskl jsem svého nového kamaráda.
„Tak vzrůšo,“ zamyslel se Tom a nepřítomně hleděl z okna na zahradu za domem. „Hele myslíš, že bys mohl co nejvíc lidí vyhnat ven na zahradu? Co nejblíže k bazénu?“ zeptal se nakonec.
„Jo, to bych asi mohl. Proč?“ zablýsklo se Geovi v očích nadšením.
„To uvidíš,“ zašklebil se Tom a já se jen zářivě usmíval. Jednu věc můj bráška uměl opravdu dělat skvěle. Kalit, jako by neměl být zítřek. Popadl za ruku dvě holky a táhnul je někam nahoru do patra.
„Co tam bude dělat?“ ptal se zvědavě Georg.
„To nevím,“ přiznal jsem upřímně a vstal. „Ty bys měl všechny začít nahánět ven, ať ti to neuteče.“
Stačilo jedno Georgovo zahulákání a všichni se hrnuli ven. Shromáždili se na trávníku a rozhlíželi se kolem. Pravděpodobně čekali nějaký ohňostroj nebo něco podobného. To už můj bráška ale prolézal oknem v horním patře a vedl s sebou dvě chichotající se holky po ne příliš šikmé střeše. Všichni tři byli vyzutí, aby jim to neklouzalo. Tom holkám něco řekl a obě přikývly. Znovu se ho chytly každá za jednu ruku a došly až k okraji střechy. Podívali se po sobě, a pak s hlasitým pištěním skočili. Voda z bazénu vyšplíchla až ven a namočila nejbližší přihlížející. Nikomu to evidentně nevadilo, protože začali nadšeně tleskat a pískat. Brzy se oknem protahovali další a další lidé a skákali do vody.
„Dobrá práce, chlape,“ ocenil Toma Georg, když jsem mu pomohl ven z bazénu a plácl si s ním. „Tohle by mě nenapadlo.“
„Maličkost,“ pronesl Tom skromně, ale já viděl, že je na sebe pyšný. Každou chvilku mu někdo poklepal na rameno a pronášel slova chvály.
„Jdu si taky skočit. Musím najít Becky,“ zatleskal Geo a zmizel v davu.
„Jsi blázen,“ zakroutil jsem hlavou a sledoval, jak z něj v čůrkách stéká voda.
„Namočil jsem si dredy. Bude mi to usychat dva dny,“ brumlal si na oko rozmrzele.
„Ale co bys neudělal pro party, že jo?“ popichoval jsem ho vesele.
„Ty nepůjdeš?“ kývl bradou směrem ke střeše a ždímal si jednotlivé prameny vlasů.
„Ani náhodou,“ zamítl jsem to okamžitě. „Ty bys měl nejlíp vědět, kolik času mě stálo, abych vypadal takhle,“ zapózoval jsem mu ladně a vystrčil při tom bok. Opravdu, vyfoukat a vyžehlit vlasy, aby držely přesně tak, jak mají, byla velká fuška. A to nemluvím o svém precizním nalíčení. Nehodlám svou těžkou dřinu takhle pokazit.
„Určitě?“ ujišťoval se Tom a na tváři se mu začínal roztahovat škodolibý úsměv, který se mi ani trochu nelíbil.
„Tome, opovaž se,“ vztyčil jsem ukazováček, když mi došlo, co má za lubem.
„Radši utíkej,“ poradil mi a v očích mu plály rozpustilé ohníčky.
„Ne, Tome. Ne,“ couval jsem po vlhké trávě, ale než jsem se stihl rozběhnout, už mě držel za zápěstí a táhnul mě směrem k bazénu, který teď byl plný dovádějících lidí.
„Prosím ne, Tome,“ škemral jsem, ale všechno bylo marné. Bránil jsem se zuby nehty, ale nemělo to žádný účinek. Přehodil si mě přes rameno, jako bych nic nevážil, a nesl mě vstříc studené vodě.
„Tome, prosím. Mám v kapse telefon,“ vřískal jsem a doufal, že to zabere.
„Gustave, prosím tě, mohl bys Billovi vytáhnout z kapsy mobil?“ požádal našeho kamaráda, který se právě pracně vyhrabal z bazénu. Gustav bez váhání splnil Tomův požadavek. „Nějaká poslední slova?“ zeptal se mě Tom, a i když jsem křičel a kopal, prostě se odrazil od kraje a oba nás ponořil do chlorované vody.
Chvilku mi trvalo, než jsem zjistil, kde je nahoře a kde dole. Když jsem se konečně vynořil, prskal jsem vodu, která mi vletěla i do nosu. Tom stál jen pár centimetrů přede mnou a spokojeně se šklebil.
„Vypadáš úžasně,“ složil mi očividně ironickou poklonu.
„Nenávidím tě,“ štěkl jsem na něj. Tom přišel až ke mně a palci mi přejel pod spodními víčky a setřel tak šmouhy od řasenky.
„A nikdo nic nepozná,“ ujišťoval mě. Byl tak blízko, že jsem cítil jeho dech ve svém obličeji. Měl jsem dojem, že všechen jekot a hlasitá hudba kolem nás se nějak ztišila. Jako bych byl pořád ještě pod vodou a slyšel všechno tlumeně. V tu chvíli jsme tam byli jen já a Tom. Hleděli jsme si navzájem do obličeje, jako by to bylo poprvé, co se na sebe skutečně díváme. Vpíjel jsem se do hloubky jeho očí, a najednou jsem necítil chlad ani mokro, naopak se celé mé tělo zahřívalo. Sjel jsem pohledem k jeho rtům a bezděčně si olízl ty své. Tomovi to neuniklo a také sklopil pohled. Na malou vteřinu jsem si byl jistý, že se ke mně nakloní a udělá to, co jsem si já jen představoval. V tu chvíli však ze střechy skočil Georg a s hlasitým plesknutím dopadl jen kousek od nás. Dokonale nás to probralo a uvědomili jsme si, kde vlastně jsme. Pomohl jsem Georgovi na nohy, a když jsem se otočil zpět, Tom byl pryč.
Zmučeně jsem se vysoukal z vody a zamířil k domu. V kuchyni jsem našel utěrku a osušil si s ní alespoň obličej a ruce. Napil jsem se z láhve, kterou jsem předtím nechal na stole. Předpokládal jsem, že si šel Tom ještě jednou skočit a nechtěl jsem být v kuchyni sám. Rozhodl jsem se, že zamířím do koupelny a trochu se osuším a upravím. Vystoupal jsem po schodech nahoru. Pořád tady ještě proudily hloučky lidí zcela pohlcených novou zábavou. Nakoukl jsem do jedněch dveří, ale byla to ložnice rodičů. Přešel jsem tedy k dalším a zmáčkl kliku.
To, co jsem za nimi uviděl, mi dokonale vyrazilo dech. Na skřínce u umyvadla seděla dívka a sukni měla vyhrnutou až skoro do pasu. Pusu měla přilepenou na Tomovi a vášnivě se líbali. Tom ji přitom hladil po obnažených stehnech.
Byl jsem natolik šokovaný, že jsem se nedokázal pohnout a jen sledoval tu hrůzu odehrávající se přede mnou. Tom mě musel periferním viděním zaznamenat, protože uskočil od dívky, jako by se popálil. Bez jediného slova na mě hleděl a tvářil se provinile.
„Kdo je to?“ zeptala se nechápavě ta holka.
„Nikdo,“ odsekl jsem a otočil se na podpatku. V krku mě tlačil knedlík a jen stěží jsem zadržoval slzy. Rozhodně jsem neměl v úmyslu se rozbrečet před tou spoustou lidí. Razil jsem si cestu domem a ignoroval Tomovo volání. Když jsem se dostal na cestu, rozběhl jsem se, jak nejrychleji jsem mohl. Moje kroky se ozývaly noční tmou. Běžel jsem, až mě z toho začaly pálit plíce, ale ani tak jsem nezastavil. Bolest, kterou jsem pociťoval na hrudníku, se nedala srovnávat s tím, jak na tom bylo moje srdce.
Samozřejmě, že jsem Toma s holkama viděl i dřív, ale teď to bylo jiné. V tuhle chvíli jsem dokázal cítit jen bolest a pocit neuvěřitelné zrady. Ten moment v bazénu byl tak výjimečný a pár minut na to se Tom muchluje s nějakou cizí holkou. Nechápal jsem ho. Nechápal jsem sebe. A bylo mi z toho všeho na blití.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Všechno nasvědčuje tomu, že jejich city byly vzájemné, ale mám takové tušení, že někde v průběhu času to Tom královsky pohnojil. Nebo možná taky ne, ale to se teprve uvidí.
Děkuji za kapitolku a těším se na pokračování.
Já jsem tedy šíleně zvědavá na to, co se tak pokazilo, že spolu kluci takovou dobu nemluví. Přijde mi to jako strašná škoda. 🙁 Každopádně jsem ráda, že tu máme dvě roviny vyprávění, protože kdyby to mělo být postupně, tak bych asi šíleně trpěla tím, když by spolu kluci nemluvili. Takhle se alespoň můžu upnout na to, že momentálně se alespoň o nějaké pokusy mluvení snaží a já strašně doufám, že to neskončí jenom tímhle večerem, ale že v tom kluci budou pokračovat! Taky je možné, že to třeba už nepůjde napravit a prostřednictvím jednoho večera se dozvíme jen o jejich minulosti a příčině toho, proč už to nejde vrátit nebo navázat tam, kde skončili. Vážně jsem na to moc zvědavá, ale samozřejmě doufám, že nás čeká jenom to hezké. ♥
Jinak vzpomínka do minulosti byla opět roztomilá. Já jsem sice Toma moc nepodporovala v rozjetí té zábavy, protože v těchto věcech jsem šílená, ale skákat takhle do bazénu..? Nikdy!!! 😀 Pak mi bylo moc líto Billa, kterého tak vzalo vidět brášku někde s někým jiným. 🙁
Moc děkuji za další díl! ♥
Tohle mě celé tak vtáhlo do děje, ta přítomnost i minulost, že když jsem se dostala ke konci, jen jsem nevěřícně mrkala a hledala pokračování. Nějak mi v tu chvíli nedošlo, že je to jen jeden díl, a že na zbytek si budu muset zase počkat. Chtěla bych všechno vědět HNED!!! Prostě v tomhle nemám trpělivost, no 😀
Ale je to skvělé, nemůžu se dočkat dalšího dílu!!!
Naprostá úžasnost. Opravdu jsem nadšená stylem, jakým to píšeš. To je tak luxusní nápad 🙂 a ty krásná jména, která ty používáš 😉
Jinak teda jsem stejně ráda jako Tom, že se s ním v současnosti Bill baví. Jenom se modlím v ten nejrozkošnější závěr večera 🙂 i přes tu evidentní rozpačitost
a k minulosti – Tome, ty jsi fakt pařmen, co má koule na kraviny, ale teda po tom, co jsi prožil tak luxusní dvojčecí okamžik v bazénu se svým milovaným bráškou, ty jdeš a narazíš si nějakou couru na toaletě… fuj, ty idiote. To ho měl Bill kopnout někam (i když by to teda vypadalo dost divně), v tu chvíli mi bylo Billa tak líto 🙁
Bože, proč je středa tak daleko? Každopádně se nemůžu dočkat 🙂 Děkuju moc za tenhle nádherný příběh :-* jsi nejlepší, zlatí
Na to ze ted vypada jako chudinek, bych tipla ze pozdeji bude pekna mrcha. Jsem zvedava.
Parádní kousek, super dílek!
Tak to byla perfektní kapitolka odhalila aspoň kousek proč spolu nemluvili.
Och joj Tom je taká strašná trubka. Ako mohol? Chcel to čo pocítil s Billom vyhnať z hlavy? alebo prečo to urobil???
Ďakujem za kapitolu za poviedku a utekám do práce…
Pane bože pane bože pane bože……………. (ctrl + v…:D )
Naprosto boží scéna. Já fakt nemám slov. Jak ho hodil, respektive s ním skočil do bazénu… já to prostě nedokážu slovy popsat, jak strašně STRAŠNĚ MOC se mi scéna vryla do paměti a jak se mi líbí… To je něco tak neuvěřitelně romantickýho, co jsi stvořila… Ten jejich moment, ačkoliv ostatní byli kolem a najednou to ztichlo… bože, už to začíná, scény, co zasáhnou s trvalými následky, máš mě na svědomí!!! 😀 Kdyby tu byl smajlík, co se za to se spojenýma rukama klaní k zemi, tak ho použiju.^^ O tomhle se mi snad dneska bude i zdát… Konec to sice totálně zabil (Tome, ty tupej tupče, idiote…), ale stejně se těším, jak se ti dva budou udobřovat (budou? jo? prosím! doufám, že to na školním srazu nebude končit!) A už mi tak nějak zabíhají kolečka do sebe a moje teorie se tvoří..:D Je tohle ta scéna, od které se jejich vztah bude už jen hroutit, nebo je tohle jen začátek a bude to všechno ještě horší? Jsem zvědavá, co se ještě za těch pět let uděje…
Haha, a Georg, že jede po Billovi…xD To snad nemá ani cenu komentovat, to se ti povedlo!:D No ale úplně nejlepší, co mě fakt připomnělo takovej ten stereotyp americký house party, to byla rozhodně zmínka o tom, že to na párty není ono, pokud zatím nepřijeli policajti a nikdo nezapálil matraci.:D:D:D:D:D -> Věř, že se tomu směju ještě při psaní komentáře a obyvatelstvo domu, které ještě nespí, se na mě divně tváří…:D
Zítra si nechám další a teď už jdu upadnout do říše snů…
Děkuju mc, Becs, za tu nádhernou scénu^^