autor: Majestrix
Je nakupování vážně odpovědí? Bill si to myslí.
„Tady?“ usmál se Tom, když se na něj Bill podíval přes okraj svého notebooku a blaženě se usmál.
„Absolutně,“ zamručel a zakousnul se do své tužky, podíval se na to, co napsal. Bill se víc položil na gauč a zamručel spokojeně, když bratrovy prsty odnášely pryč bolest z jeho klenby na chodidle. Byla to už čtvrtá noc v hotelu, byla to jejich příjemná a uklidňující rutina, něco, co oba dva potřebovali.
„Už tě začínají bolet nohy?“ zažertoval jeho bratr a Bill se uchechtl.
„Tvoje dítě je těžké.“
„Moje dítě?“ zeptal se Tom nevěřícně.
„Ano, tvoje dítě.“ Položil Bill blok a tužku a zavřel oči, začal si pobrukovat a mnout břicho. Tom málem zapomněl masírovat, když pozoroval své dvojče mnout si bříško a broukat si melodii, kterou mu hrál na kytaru. Po chvilce Bill přestal a Tom ho štípnul jemně do palce u nohy. „Co je?“ zeptal se.
„Nepřestávej,“ řekl Tom tiše a trošku se začervenal.
„Proč?“
„Protože,“ zamumlal.
„Protože co?“ kopnul Bill malinko do Tomovy nohy a uculil se.
„Protože vypadáš hrozně krásně,“ řekl Tom a políbil Billovu klenbu. Vtiskl polibek i na jeho kotník a tváří přejel po Billově hladké kůži na noze a políbil ho až na koleno. Bill se malinko zasmál, Tom se na něj uculil, vyhrnul mu tričko a políbil ho na bříško. Vypadalo to, že každým dnem roste, Tom mu malinko stáhnul elastickou gumu od kalhot a políbil ho i na jizvu.
Bill se usmál a přijal i polibek na rty, dal ruce kolem Tomova krku. Všechno mu připadalo tak hezké, nebyl unavený a on s Tomem mohli prostě… užívat si sebe samotné, aniž by se museli bát toho, že je někdo uvidí nebo že jsou moc hlasití. Vydechl, když Tomovy rty začaly pokrývat jeho krk a dostaly se až nějak moc blízko jeho prsům; zazvonil mu telefon na konferenčním stolku.
„Do prdele,“ zavrčel Tom a zvedl ten zlobivý přístroj. Podíval se, kdo volá a položil to zpátky na stůl.
„Kdo to je?“ zeptal se Bill a odstrčil ho od sebe.
„Jen Andreas,“ řekl Tom a naklonil se k Billovi, aby ho zase políbil.
Bill přiložil k Tomovým rtům prst a ukázal na telefon. Tom si povzdychl a podal mu ho, posadil se zpátky na gauč blízko Billovým chodidlům a sledoval ho, jak volá jejich kamarádovi zpátky. „Ahoj, Andreasi, promiň. Nedostal jsem se k telefonu.“
„To je v pohodě. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli budeš zítra ráno potřebovat transport.“
„Jo, to by bylo dobrý,“ shodil Bill nohy Tomovi z klína a ignoroval pohled, který od něho dostal, když se posadil. „Víš, kde jsme, ne?“
„Jo, několikrát jsem už jel okolo. Jsi v pořádku? Odpočíváš?“ Bill v kamarádově hlase cítil zájem a to ho zahřálo u srdce.
„Jo, odpočívám. Uvidíme se zítra, ano?“
„Jo.“
Bill telefon položil a znovu se opřel; cítil na sobě Tomův pohled, a tak se na něj otočil. „Co je?“
„Nic; co se zítra chystá?“ zeptal se nonšalantně.
„Nic moc, musím něco udělat s Andreasem, to je všechno.“ Odvrátil Bill pohled a pokrčil rameny. Tom pomalu přikývnul.
„V kolik chceš, abych byl připravený?“
„Oh… je to jen něco, co musí udělat Andreas a chce, abych jel s ním. Stejně by ses tam nudil,“ řekl spěšně Bill a znovu si vzal blok s tužkou, podíval se na polovičně napsaný text. Tom znovu přikývl a zvedl svoji kytaru.
„Okay, to je v pohodě.“
„Super.“ Podíval se Bill na Toma, usmál se, pak chytl jeho triko a přitáhl si ho pro žhavý polibek. „Nebuď nabručený, Tome.“
„Nejsem nabručený, to je tvoje práce, Divo.“ Naklonil se k němu Tom a znovu ho políbil. Položil kytaru na stolek a upřel všechnu svou pozornost k bratrovým rtům. Vzal do ruky Billovu hlavu a druhou rukou si ho přitáhnul do náruče. Bill měl ruku v Tomových dredech a pusu mu mapoval svým jazykem. Už to je nějaká doba, co se spolu mazlili takhle intenzivně, a Tom si uvědomil, jak moc mu scházely tyto polibky.
Bill zezadu svého krku vydal tichý zvuk a Tomovi se sevřel klín, odtáhl se od bratrových úst a nasál vůni kůže za jeho uchem. „Tomi,“ vydechl Bill zoufale. Tom znovu zavřel oči, cítil, jak mu tělem proudí krev, jemně skousnul Billův ušní lalůček. „Tomi…“
„Ano, Bille?“ vydal ze sebe chraplavým hlasem, jako kdyby vykouřil celou krabičku cigaret a šel hned po tom spát.
„Jestli ze mě ihned neslezeš, tak tě počůrám,“ řekl Bill omluvně, sesunul ze sebe svého bratra a zvedl se, jak nejrychleji to šlo. Tom ho sledoval běžet do koupelny a třísknout dveřmi, naštvaně sebou praštil zpátky na gauč.
Zasranej záchod.
~*~
„Stále nemůžu uvěřit tomu, že jste mě do tohohle přesvědčil.“
„Doktorko Addamsová, doufám, že nehodláte odřeknout naší dohodu,“ řekl Bill pevně, když jí sledoval, jak otevírá kufr. Otevřela pusu dokořán, když viděla tu spoustu peněz a rychle to zavřela, připadala si tak provinile.
„Říkejte mi Roberto, prosím,“ řekla nepřítomně. „A ne, nehodlám. Jen si připadám…“
„Představte si, jak se asi cítím já,“ řekl Bill a odvrátil se pryč. Roberta se na něj podívala a přikývla.
„Jo.“ Nastalo podivné ticho, když Roberta naložila kufr do svého auta. Otočila se na Billa a rychle se na něj podívala. „Už jste si domluvil kontrolu?“
„Ne, ještě ne. Ale domluvím,“ ujistil ji.
„Myslím to vážně, Bill; musíte si dojednat schůzku co nejdříve. Každé těhotenství se musí pravidelně kontrolovat, abychom si byli jisti, že vy i vaše dítě jste zdraví a v pořádku.“ Vyndala si z kapsy rukavice a pokynula mu, aby šel blíž. „Chci zkontrolovat jizvu a ujistit se, že tam nemáte žádné infekce a skvrny.“
„Všechno je v pořádku,“ řekl Bill a přistoupil blíž, zvedl si tričko a stáhnul níž gumičku od kalhot. Byli v krytém opuštěném parkovišti na kraji města; nikdo sem kromě výrostků nechodil, a to jen v noci, aby zde mohli mít sex. Andreas byl na kraji parkoviště, aby hlídal, zatímco Bill s doktorkou vyjednával obchod.
„To posoudím sama.“ Přiložila jemně prsty vedle Billovy jizvy a podívala se na jeho reakci. Vypadal nepohodlně, ale neusyknul bolestí. „Velice dobře se uzdravuje. Zapomněla jsem, že čím mladší jste, tím lépe se to léčí.“
„Mám štěstí,“ řekl sardonicky a posunul se pod jejím dotekem.
„Přibíráte, nemůžu vám říct přesně kolik, ale vyvíjíte se velmi dobře.“ Roberta byla ráda, že se Bill uzdravuje takhle hezky. Bylo to celkem skličující, udělat operaci podbřišku na pacientovi, který měl být stále schopen pokračovat v těhotenství; obavy měla ohledně toho, že se stěny dělohy budou rozšiřovat tak, že jizvu znovu otevřou a nastanou komplikace. Naštěstí pro Billa se zdálo, že nic takového nebylo na obzoru.
„Jo, všiml jsem si. Jediné, do čeho se teď vejdu, jsou tyhle tepláky. Vždycky mi celkem padaly, a teď jsou celkem…“
„Těsné?“ nabídla s úsměvem.
„Jo.“ Stáhnul si Bill tričko dolů a narovnal si kalhoty. „Hotovo?“
„Ano, Bille, hotovo. Prosím, zavolejte doktoru Andersonovi a objednejte se k němu. Je velice dobrý a často vyhledávaný, potřebujete ale jeho péči, pokud si musíme být jisti, že jste v pořádku.“
„Zavolám, doktorko; chci říct, Roberto.“ Zamával jí a odešel zpátky k Andreasovi. Mezitím, než došel ke svému kamarádovi, projela okolo doktorka v autě a zamávala mu.
„Ahoj, kriminálníčku, jaké to je, porušovat zákon?“ zažertoval blonďák a Bill ho probodnul pohledem. Andreasův úsměv zmizel a on zvedl ruce. „Hej, byl to jen vtip.“
„Tohle je můj život, Andy, ne žádný vtip.“ Bill počkal, až jeho kamarád otevře dveře a vlezl si dovnitř.
„Chceš se jet někam najíst?“ zeptal se Andreas, když se posadil za volant. Bill zavrtěl hlavou a vydechl.
„Ne, chci Tomiho.“
~*~
„Ano, děkuji. Budeme tam,“ přikývnul Tom, i když ho člověk na druhé straně telefonu nemohl vidět. Napsal si ještě pár informací a zavěsil, byl sebou nadmíru potěšen. Právě ukončil hovor s kanceláří doktora Andersona; Bill bude mít za dva dny schůzku, jen pár hodin před tím, než má být Tom na letišti, aby mohl odletět do Paříže. Bylo to natěsno, ale Tom s tím neměl žádný problém. Zabalí si, než odjedou, a vyspí se v letadle.
Otočil se, zrovna když vešel Bill, slyšel smích svého dvojčete a nejbližšího kamaráda ještě dřív, než vešli do kuchyně. „Ahoj,“ pozdravil je oba Tom, posadil se ke stolu a přisunul si cornfleaky. „Co jste vy dva dělali, že jste museli být vzhůru tak brzo?“
„Úkoly,“ řekli oba dva najednou a začali se smát. Tom se zamračil a snažil se udržet svůj obličej bez výrazu, když si naléval mléko.
„Jaký druh úkolů?“ Než mohl Bill odpovědět, vešla do kuchyně Simone, a na zápěstí si připnula náramek.
„Dobré ráno, chlapci. Nemyslela jsem si, že tu budete všichni,“ řekla a nalila si skleničku pomerančového džusu.
„Lupínky chutnají doma lépe,“ řekl Tom na vysvětlenou, když Bill pokrčil rameny.
„To jsem si jistá. Pojedu dneska nakupovat. Bille, jestli chceš něco speciálního, tak to prosím napiš na lístek.“
Bill zamrkal a pomalu přikývl. Byla jeho matka najednou snesitelná a hodná? Možná, že jí jejich nepřítomnost ukázala, jaká byla osina v zadku. „Jo, to bych byl rád.“ Zakručelo mu v břiše a vzpomněl si, že dnes ráno nejedl. Ráno se probudil a rovnou odjel podplatit doktorku. Vrátil se zpátky do přítomnosti a spatřil Toma, jak na něj divně kouká.
„Sedni si,“ odsunul mu židli a podal mu misku. Bill se posadil a rychle si nasypal lupínky, zatímco se Andreas posadil vedle něj a vzal si misku i pro sebe. Jakmile se lupínky a mléko dotkly jeho jazyka, spokojeně zamručel, miminko udělalo nadšený kotrmelec, a tak do sebe rychle nasypal zbytek lupínků.
Zazvonil telefon, a jelikož tu byl jen jeden jediný člověk, který teď zrovna neměl plnou pusu, zvedla ho Simone. „Halo? Oh… dobře. Žádný problém, řeknu jim to. Děkuji, nashledanou.“ Položila telefon zpátky do stojánku a otočila se k Billovi. „Ty sis už dohodl kontrolu u doktora Andersona?“ zeptala se zvědavě.
Než Bill mohl spolknout to, co měl v puse, zavrtěl Tom hlavou a sám polknul. „Ne, to já. Dohodl jsem to za dva dny,“ řekl narychlo. „Než pojedu do Francie.“ Než Bill mohl odpovědět, Simone pokračovala.
„No, tohle byl někdo z jeho kanceláře. Říkali, že vás nemohou vzít ve čtvrtek v jednu, musí to posunout na pátek, v ten samý čas.“
„No, zavolám jim, v tenhle čas nemůžu.“ Podíval se Tom jízlivě na svou matku.
„Říkali, že další volný termín je v úterý. Bill potřebuje kontrolu ještě před tím, tedy,“ řekla odhodlaně.
„Ale to tu nebudu,“ odvětil Tom.
„Andreas ho může odvést. Měl by, je to jeho dítě.“ Podívala se na chlapce. „Takže ty tam Billa odvezeš.“
„Ano, paní,“ odpověděl Andreas rychle, Simone přikývla.
„Dohodnuto.“
Bill si povzdychnul a pocítil chuť zvracet. Od té doby, co si to s Tomem urovnal, bez něj nebyl u doktora, ta myšlenka ho děsila. Zvedl pohled a viděl zraněnost v bratrových očích, znovu proklínal fakt, že jejich matka je tak… odhodlaná dostat Andrease tam, kam si myslela, že patří.
„Jo, žádný problém,“ řekl Andreas neohrabaně, když zachytil tajné pohledy mezi dvojčaty. Znal je tak dlouho, že už dokázal číst jejich nálady jako svoje vlastní. Tom byl hodně naštvaný a podrážděný, Bill nejspíš sám sebe obviňoval.
„Jdu se nahoru převléct,“ řekl Bill tupě, odsunul se od stolu. Simone se na něj podívala, jako by mu chtěla ještě něco říct, ale neřekla, namísto toho sledovala svého syna prakticky utéct z místnosti. Bill vyklusal schody a zašel do svého pokoje, byl rád, že je pryč od tázavých pohledů své matky. Byl s ní v jedné místnosti až moc dlouho, a už se cítil posuzovaný, to teď opravdu nepotřeboval. Za očima se mu začala formovat bolest hlavy, otočil se a uviděl, jak dovnitř vchází Tom.
„Ahoj,“ řekl tiše Tom a zavřel za sebou dveře.
„Ahoj. Chceš, abych posunul tu kontrolu? Udělám to a pojedeme tam, až budeš zpátky z Paříže,“ zamumlal Bill, když si ho Tom přitáhnul do objetí. Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl, když mu jeho dvojče začalo dělat dlaní kroužky na zádech.
„Ne, potřebuješ nějakého doktora, někoho, ke komu budeš pravidelně chodit. Andreas tě tam může tentokrát odvést; bude tu ještě spousta šancí, abych tam jel s tebou já, ano?“
„Ano, fajn.“ Popotáhnul Bill, utřel si oči a zasmál se. „Připadám si jako děravý kohoutek,“ přiznal se.
„Ne. Jsi překrásný.“ Políbil ho Tom na čelo a pak na rty. Bill se do polibku usmál a přikývnul.
„Překrásný člověk, kterému došlo oblečení, do kterého by se vešel… nevejdu se do svých triček a nechci si je vytahat, a moje kalhoty? Tyhle jsou jediné, do kterých se vejdu.“ Ukázal Bill na kalhoty, které měl na sobě.
„To není dobré.“ Zblednul Tom a povzdychnul si. „Za tohle se budu nesnášet, ale nechceš jet nakupovat?“
„Nedělej si ze mě legraci,“ řekl Bill ostře a podíval se na své dvojče.
„Nedělám, díval jsem se po nějakých krámech, kde prodávají oblečení pro těhotné muže, a některé jsou i online a jeden je v Hamburku. Jestli ti nevadí projížďka tak tam můžeme jet a koupit ti něco na sebe.“
„Oh, Tomi!“ vypísknul Bill a zatleskal. Už jen pomyšlení na nákupy mu zvedlo náladu. „Převléknu si tričko, namaluju se a hned budu dole!“ vypísknul znovu a políbil Toma, než rychle vystřelil pryč. Tom sledoval svého bratra poletovat, dokud nebyl připravený a oba dva sešli dolů.
Simone nebyla nikde k vidění a Andreas stále seděl v kuchyni u stolu s novinami nalistovanými na komiksech. „Kde je mamka?“ zeptal se se zamračením Bill; chtěl se jí vyhnout, aby nic nemohlo zkazit jeho dobrou náladu.
„Jela nakupovat,“ odpověděl blonďák a zvedl pohled. Všiml si Billových zářících očí a čerstvě naneseného make-upu, v krku se mu zastavil dech. Bylo to nefér, jak vás Billova krása mohla dostat v každé chvilce; bolestivé připomínky toho, jak krásný je, a že nikdy nebude jeho. Byl ale profesionál, a tak měl na tváři nasazený stále svůj lehký úsměv.
„To my jedeme taky,“ řekl Tom, když měl hlavu v ledničce. Vrátil se k nim s odměnou, poslední colou v domě, a zavřel ji.
„Oh, tak to teda pojedu domů.“ Zavřel Andreas noviny a vzal svou misku. Tom sledoval svého kamaráda, jak se připravuje k odchodu a něco uvnitř něj se překroutilo. Ještě před pár měsíci by ho vzal s nimi. Možná už je načase zakopat válečnou sekeru.
„Můžeš jít s námi, jestli chceš,“ řekl Tom zlehka, snažil se, aby to znělo, že to není žádný velký problém. Zachytil Billův pohled a to mu dodalo odvahy, přitáhl si své dvojče a políbil ho.
Andreas ty dva sledoval, vypadali, jakože zapomněli, že tam je; srdce ho bolelo, ale musel to přijmout. Nikdy by nepohřbil možnost trávit čas s Billem.
~*~
„Tohle je odporný.“
„Co je tohle?“
„Proužky.“
„Máš rád proužky.“
„Tyhle vypadají jako šílené proužky.“
„Pamatuješ na ten oblek?“
„To bylo vysoce moderní. To se nepočítá.“
„Vysoce moderní můj pitomý příteli.“ Řekl Andreas, vzal Tomovi kalhoty z rukou a dal je zpátky. Kytarista si odfrknul a šel za nimi, prohlíželi si obchod. Byl malý, ale měli veliký výběr. Otcovský obchod, jak se to jmenovalo, bylo něco, co muselo majiteli vynést opravdu balík peněz.
Bill je opustil v jedné ze sekcí a prohlížel si tmavé užší kalhoty, Tom s Andreasem se sami bavili na účet golfového oblečení pro těhotné muže. Andreas vyndal z poličky kraťasy, které už opravdu nemohly vypadat hůř, Tom se otočil a zalapal po dechu. „Do píči, co má tohle kurva bejt?“
„Otcovská golfová móda, nebo jak se to jmenuje.“ Podíval se na cenovky a zapískal. „Osmdesát euro,“ uchechtl se Andreas a vrátil to zpátky.
„Za osmdesát euro by mi tyhle kalhoty mohly vykouřit ptáka, zatímco bych je měl na sobě,“ zažertoval Tom a oba kluci se začali smát.
„Dokážeš si to představit?“ vypravil ze sebe mezi smíchem Andreas.
„Nikdy bych je nesundal,“ zalapal Tom po dechu, rozkrok začínal mít v pozoru ze vzpomínky na Billa, který před ním klečel a díval se na něj s očima plnýma chtíče, to mu vždycky podrazilo kolena.
„Já taky ne.“
Tom se podíval na druhý konec místnosti a sledoval Billa, který mluvil s prodavačem, zatímco ukazoval na kalhoty, které byly na figuríně ve výloze. „Mám dojem, že Bill našel něco, co se mu líbí,“ usoudil ze šťastného úsměvu na bratrově obličeji.
„To mám radost; obchod pro vysoké a objemné nebyl dobrý nápad.“ Odstrčil Andreas nějaká trička a zamračil se, když viděl černé s bílými květy. „Kdo by něco takového nosil?“ přiložil si to k tělu a jeho hubená postava byla naprosto schovaná. Tom se ohlédl a s nechutí zavrtěl hlavou.
„Jo tak to teda fakt nevím. Ale měli by je zatknout za to, že něco takového vůbec vyrobí. A ještě ke všemu, že to vůbec prodávají.“
„Je to hezký,“ řekl Andreas tiše a Tom se nejistě zhoupl v kolenou.
„Co máš na mysli?“
„My tři. Vyrážíme si. Kdy se tohle stalo naposledy? Kdy jsme se všichni společně bavili? Nepočítám tu příšernou večeři,“ dodal.
„Já taky ne. Nevím, už to je nějaká doba.“ Pokrčil Tom rameny.
„Nechci, abys mě nesnášel, Tome; Já jen… chtěl pomoct. Chtěl jsem udělat to, co si myslím, že byste vy dva udělali pro mě; kdybych nevěděl, jak se z něčeho dostat. Věděl jsem, že kdyby na vás pořád tlačila, tak že by ses přiznal, a to by byl naprostý konec.“
„Jo, já vím.“ Tom cítil, jak mu hoří kůže a bylo mu jasné, že je v obličeji celý červený; nechtěl o tom mluvit, ale nechtěl Andreasovi říct, aby přestal, cítil, že to ze sebe potřebuje dostat. „Nezlobím se na tebe. Jsem nasraný na všechno ostatní.“
„Někdy, když se na tebe podívám, tak seš prostě…“ pokrčil Andreas rameny. „Já nevím, asi si jen představuju věci.“
Tom nakrčil obočí a zíral na přihrádku s oblečením, co byla před ním, najednou měl hroznou potřebu zírat na ty odporné kalhoty. Věděl, že si Andreas nic nepředstavuje. Poslední dobou, vždycky když se na Andrease podíval, měl před očima vidinu smrti, která končila bolestivou smrtí jejich kamaráda. Ve světle konverzace se za to i celkem styděl.
Nějak.
„Já nevím, mám dojem, že se poslední dobou chovám jako debil.“
„Poslední dobou?“ zvedl Tom pohled a uchechtl se. Bylo to příjemné, nechtít blonďáka zabít, oba dva zpozorněli, když uslyšeli Billův vřískot odněkud směrem ke zkušebním kabinkám.
„JSEM KRÁVA!“
Tom sprintoval tam, kde si myslel, že je Bill a okamžitě odhrnul závěs. Jeho dvojče stálo uprostřed kabinky pouze v kalhotech a podprsence, osamoceně koukalo do zrcadla. „Cože?“ zeptal se Tom popuzeně. Nesnášel, když jeho dvojče křičelo, jako by ho vraždili, když ho vlastně vůbec nevraždili.
„Jsem zasraně tlustej.“ Otočil se zpěvák bokem k zrcadlu. V kalhotách které mu konečně seděly, jste si prostě museli všimnout toho, že Bill je opravdu těhotný. Nohy měl stejně hubené jako vždycky, ale v pase a trošku výš, bylo vidět rostoucí bříško. Zanaříkal a měnil pozice, aby viděl, jak moc dokáže zatáhnout břicho.
Tom se podíval zpátky na Andrease a protočil oči, zatáhnul závěs a povzdychnul si. „Hele, Bille, věděls, že tohle jednou přijde. Nevejdeš se do svého oblečení, a tak si musíš koupit větší, je to přirozené.“
„Neříkej mi co je do prdele přirozené; celá tahle situace je nepřirozená!“ zaječel a hodil tričkem na zlý odraz v zrcadle.
„Bille, uklidni se, ano?“
„Ty se kurva uklidni!“ otočil se Bill na podpatcích ke svému dvojčeti a zle na něj koukal. „Všechno tohle je tvoje vina!“
„Cože? Všechno je moje vina?“ vykníknul Tom nechápavě.
„Ano, tvoje. Kdybys nebyl tak fascinovaný z toho, že můžeš strkat svýho ptáka do mojí prde- Kam jdeš?“ zamračil se Bill, když Tom naštvaně odešel z kabinky.
Andreas nakouknul dovnitř, v obličeji měl vyryté obavy všeho druhu.
„Bille, kámo, možná by ses měl trochu uklidnit a nekřičet tady tak nahlas slova jako ‚pták‘ a ‚prdel‘,“ ohnul se a sebral tričko, co leželo na zemi. „Co se děje?“
„Jsem hnusný a tlustý,“ povzdychl si Bill, když se na sebe podíval do zrcadla. „A mám dojem, že se mi zvětšuje i zadek.“
„Postav se tomu; časem to možná bude ještě horší.“
„Pěkně blbá řeč na povzbuzení, Andreasi,“ zavrčel Bill, ale blonďák zavrtěl hlavou.
„Promiň, všechny povzbudivé myšlenky mi došly. Bille, víš, že budeš tloustnout a bude to těžší, koukat se na sebe do zrcadla, ale musíš si pamatovat, že vypadáš dobře. Podle mě lépe než předtím.“ Usmál se Andreas.
Bill našpulil rty, ale hluboko uvnitř musel souhlasit. Pokožka se mu začala krásně čistit a vlasy měl o hodně hustší a více zvládnutelné. „Vždycky jsem byl hubený, děsí mě to.“ Přiznal se.
„Já vím, ale tohle je pro dobrý účel. Chápu, že seš naštavnej, když celý den sedíš na prdeli a jíš jen zmrzlinu a pizzu, ale tohle je těhotenství. Nezáleží na tom, čí je to vina, prostě se to stalo. Tak Toma trochu ušetři, je celkem ve stresu.“
„Oh bože, udělal jsem na něj vážný psychotický útok, co?“ zeptal se Bill vylekaně.
„Slyšel jsem tě, brutální.“ Uculil se Andreas. Jeho pohled spočíval na Billově těle, najednou si povšiml, že má na sobě jen podprsenku a kalhoty. Vzal Andreasovi tričko a obléknul si ho.
„Díky, fakticky.“
„Bez problémů, moje teta má šest dětí; už jsem si na těhotenské změny nálad zvykl.“
„Jo, ale já ne.“ Zavřel Bill oči a přál si, aby si mohl promnout obličej, ale to by si potom rozmazal make-up a to prostě nemohl.
„Jsi v pohodě?“
„Jo, až to tu doděláme, musíme se jít najíst. Máme hlad,“ promnul si Bill bříško.
„Tak to tě nechám převléknout se.“ Odešel Andreas pryč a o vteřinu později byl proti svým protestům dovnitř vstrčen Tom. Rozhlídl se a podíval se mrzutě na Billa, pak okamžitě odešel.
„Počkej!“ vykročil za ním Bill a chytl ho za ruku.
„Co, chceš na mě ječet ještě víc?“ zeptal se Tom naštvaně, když byl zatáhnut zpátky. Bill se mu otřel o krk a Tom se zamračil; nebyl ještě připravený Billovi odpustit.
„Omlouvám se, Tomi, nevím, co se to stalo,“ zašeptal Bill, přistoupil ještě blíž a dal ruce okolo bratrova krku.
„Ječel jsi na mě a nemůžu za to,“ Tomovi bylo jedno, když na něj lidi křičeli; prostě se jen otočil a ignoroval to. Když na něj křičel Bill, celý svět skončil. I když měl možná drsný projev a zevnějšek, jeho největší obavou bylo odmítnutí od jeho mladšího bratra.
To proto si Bill vždycky dával velký pozor, aby Toma neodmítal, dělal to, jen když opravdu musel; jeho dvojče mu to totiž vždycky potom omlátilo o hlavu. „Omlouvám se, Tomi,“ zašeptal znovu a natáhl se k němu hlavou tak, aby ho mohl políbit na rty. Bill pokračoval v líbání, dokud necítil, že jeho bratr odpovídá a dává mu ruce kolem pasu. Když se odtáhli, cítil na sobě přitlačenou bratrovu erekci. „O to se postarám později,“ zamručel Bill svůdně.
Tom polkl a rychle zamrkal. „Opravdu?“
„Ano. Nemůžeme se milovat, ale můžu ti ho vykouřit… Chceš, abych ti ho vykouřil, Tomi?“ skousl si Bill rty a přes řasy se podíval na svého bratra. Tom nahlas polkl a zasténal.
„Tohle mi nedělej; kdybys nebyl těhotný, tak bych tě natlačil na zeď a pomiloval se tady s tebou, jako když jsme byli nakupovat ve Varšavě.“ Oblízl si podvědomě rty a Bill se otřásl.
„To si pamatuju; pak jsem skoro nemohl chodit, když jsme odešli, ale bolelo to tak hezky.“
„Měl si po zbytek dne na tváři přihlouplý úsměv,“ zasmál se pyšně Tom, když se Bill začervenal.
„Jo, no jasně. Takže, odpouštíš mi?“
„Jo, mám dojem, že jo.“ Naklonil se Tom a znovu ho políbil. „Teď budu muset jít ven a myslet na naší babičku v bikinách.“
„Bleh,“ řekli oba dva kluci najednou a začali se smát.
„A teď vypadni, ať můžou dokončit proces zkoušení oblečení na těle, které nenávidím,“ řekl Bill lehce, Tom ho chytl za zápěstí a políbil ho tam.
„Neopovažuj se ho nenávidět; miluju každičký kousíček tebe, speciálně teď,“ řekl naprosto vážně. „Okay?“
„Fajn.“
„Okay?“
„Fajn. Okay.“ Usmál se lehce Bill a vystrčil ho pryč z kabinky.
~*~
„To je rozkošné.“
„A hodí se to k tomuhle!“
„…To jsem v tom obchodu neviděla!“
„To protože mi to prodavačka přinesla ze skladu. Bude v tom vypadat rozkošně.“
„Miluju nakupování pro-“ hlavní dveře se otevřely a Simone zvedla pohled. Podle zvuků to museli být její synové, a aby se to potvrdilo, vešli do obýváku. Tom a Andreas nesli nespočet bílých tašek a Bill šel hned za nimi s preclíkem v jedné ruce a hot-dogem v druhé. „Kluci,“ řekla nelehce, když se vedle ní postavila Mara.
Bill se zastavil v polovičce svého kousnutí a podíval se na zem na všechny ty papírové tašky, co tam ležely na zemi. „Co se to tu děje?“ řekl, zatímco měl v puse neukousnutý preclík.
„Byly jsme nakupovat,“ řekla nervózně Mara, když sledovala svého syna, jak se zamračil a přišel blíž. Jakmile se dostali ke gauči, viděli, že je všechno pokryté růžovou barvou. Oblečení pro miminka, bryndáčky, lahvičky, peřinky, plenky a hračky, všechno bylo rozprostřené na polštářích na gauči.
Tom se rychle podíval na Billa, jeho obličej byl apatický, přešel k tomu všemu blíž a zahleděl se na hromadu bryndáků. Pak se podíval na svou matku, Simone zachytila jeho pohled a začervenala se. „Mami, co to je?“
„Nebuď naštvaný, Mara a já jsme jen trošku nakupovaly. Jen trošku. Nemohly jsme si pomoct.“ Pokrčila rameny a podívala se na Andreasovu matku.
„Ano a všechno bylo ve slevě; prakticky jsme to musely hned koupit,“ dokončila Mara a sevřela v ruce látkovou plenku.
Bill polkl své jídlo a zamračil se. „Proč jste mi neřekly, že jedete nakupovat věci pro miminko?“ zeptal se tiše.
„My jsme-“ zastavila se v prostředku lži a začala znovu, dívala se svému synovi do obličeje. „Prostě nás to najednou napadlo,“ řekla pomalu.
„Všechno je to růžové,“ řekl, když Andreas a Tom položili tašky a šli si prohlídnout nákup svých matek.
„Není to rozkošné?“ zeptala se Mara zamilovaně. Andreas protočil oči. Bill nenáviděl růžovou.
„Já růžovou nesnáším,“ řekl Bill a položil preclík na hot-dog, sáhl na ozdobné růžové dupačky, které ležely složené na bočním opěradle gauče. Byly jemnější, než jak vypadaly, přejel po růžové výšivce okolo výstřihu.
„Je to holčička, Bille, a ostatní barvy nebyly takhle hezké.“ Zavrtěla s nechutí hlavou Mara.
„Na světě je víc než jen jeden obchod, a navíc tohle všechno je růžové. Bože, budu zvracet.“ Obrátil Bill jedny šatičky a zamračil se. „Šly jste nakupovat a všechno jste to koupily beze mě.“
„Ne, Bille, jen jsme se snažily být nápomocné,“ řekla Simone a stoupla si před nerozbalené krabice z obchodu pro děti, a přešla ke svému nejmladšímu synovi. „Prosím, jen přijmi naší pomoc.“
„Pomoc je jedna věc; vy jste prostě šly a všechno udělaly samy. A je to růžový!“ zavřel Bill oči a zhluboka se nadechl. „Pomyslely jste vůbec na to, že bych chtěl ty věci nakoupit sám? Myslely jste na to, že možná já sám mám nějaký nápad na to, jak budu své dítě oblíkat? Je mi sakra naprosto jasný, že ne!“ vyjel a převrátil jeden z komínků s oblečením. Bylo mu jedno, že se Simone tvářila ublíženě; byl naštvaný, unavený a otrávený z toho, jak mu všichni říkají, co má dělat.
Než to mohl zastavit, vyhrkly mu do očí slzy, podal své jídlo Tomovi a vyběhl ke schodům. Dole před nimi se zastavil a skousnul si ret; všichni ho sledovali, otočil se a utekl na záchod.
Komentáře anglicky, prosím. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
The first scene was so nice, the twins are so cute together, but I am still upset. Bill can move if his mother is so annoying and if he doesn´t like pink colour! I think Simone´s behaviour is normal and natural, it is not her fault that she doesn´t know the truth!
Ou..this is perfect part. Muah:o*
♥ Tudududu! I don't like Andreas… *no* I love this story! ♥
oooo…..Perfect story!
My lovely story!
Bill is evidently pregnant, he´s oversensitive, unpleasant to another persons. I understand him, it´s hard to see changes on his body… Tom´s admirable for his tolerance, Bill´s moods are intolerable sometimes 🙂 But Simone and Mara were unfair! Bill and Tom have a reason for shopping a clothes for their daughter, not Mara and Simone! I understand they´re excited grandmothers… But they bought pink clothes and without Bill´s agreement ! 😀 I´m not wonder, Bill´s peevish 🙂
OMG kill mothers!!! xD xD