autor: Majka
Bill se požitkářsky protáhl a rukama si líně pročísl vlhké vlasy. Na tenhle okamžik se těšil už hezkých pár hodin – až ze sebe smyje pot a prach z celodenního natáčení a nechá své rozpálené tělo bičovat proudem chladné vody.
Dnes skončili přece jen o něco dřív a když s celým štábem přijeli na hotel, vzduch venku se pořád ještě tetelil horkem a žhavé slunce nemilosrdně pálilo na vše, co jeho paprskům přišlo do cesty. Když Bill vstupoval do koupelny, dosahovala rtuť teploměru skoro ke 40 stupňům.
O půl hodiny později vycházel příjemně osvěžený pouze s ručníkem kolem pasu. Okamžitě mu naskočila husí kůže, bezděčně ovinul své dlouhé ruce kolem svého těla. Teplota citelně klesla a zdálo se, že snad každou minutou je čím dál chladněji…
Billovi to nevadilo. Vyměnil vlhký ručník za čisté džíny a tričko a s úsměvem vkročil na balkon.
Věděl, že ho tu najde. Seděl až v rohu v nízkém čalouněném křesílku, choulil se do huňaté mikiny a pomalu potahoval ze zapálené cigarety.
Bill beze slova přešel až k němu a opřel se dlaněmi o bíle natřené zábradlí. Při pohledu dolů se mu skoro zatočila hlava. Dostali pokoje až v nejvyšším patře a zvuky z rušných ulic sem doléhaly jen tlumeně, jakoby z jiného světa.
„Měl by ses víc obléknout.“ Tomův chraplavý hlas mu vyvolal úsměv na rtech.
„Neměl bys tolik kouřit,“ oplatil mu jeho péči. Věděl, že i Tom se usmál.
Dál upíral svůj pohled do dálky, poprvé za dnešní den se cítil zvláštně klidný a vyrovnaný. Ostatně jako vždycky, když byl Tom nablízku.
„Je tu krásně, viď? Podívej ten výhled…“
Tomův zrak pomalu klouzal po bratrově štíhlé postavě před ním. „Jo… krásnej výhled,“ vydechl tiše. Jeho oči se zastavily na zadku obepnutém těsnými džínami. „Úplně dokonalej.“
Bill přivřel oči a nechal si čechrat vlasy chladným vánkem. Po chvíli se znovu protáhl a nevědomky se Tomovým očím vystavil ještě víc, když se prohnul v zádech a o nízké zábradlí se opřel lokty. Užíval si ten klid a ticho…
Pak na svém pasu ucítil jemné prsty. Něžně promnuly jeho boky a pomalu pokračovaly dolů přes zadek až na stehna, než se stejnou cestou vrátily zpátky. Bill se zachvěl. Zavřel oči a trochu zaklonil hlavu, soustředil se jen na Tomovy dotyky. Byly tak příjemné…
Tom naučeným pohybem típnul cigaretu, kterou měl v druhé ruce, stoupl si a svým tělem se těsně přitiskl na Billovo. Obě paže ovinul kolem jeho pasu, bradou odhrnul černobílé dredy a přitiskl své rty na odhalený štíhlý krk.
„Krásně voníš…“ zamumlal potichu do jeho kůže.
Oba teď vnímali jen vzájemnou blízkost. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy nepotřebovali k životu cokoliv jiného, kdy jejich srdce bila naprosto stejným rytmem, a mysl se ztrácela někde daleko v jejich vlastním světě.
Bill byl tím, kdo tuhle vzácnou chvíli přerušil, když se v Tomově náručí přetočil tváří k němu. Napodobil bratra a omotal své ruce kolem jeho krku, zády se stále opíral o zábradlí.
„Chyběl jsi mi celý den…“
„Byl jsem pořád s tebou, pamatuješ?“ Usmál se Tom.
„Ne, nebyl… ne opravdově.“ V Billově hlase zazněl smutek.
„O tomhle jsme už mluvili snad tisíckrát, Bille… navíc jsi vypadal docela spokojeně.“ Tomovy prsty jemně obkreslovaly linii bratrových lícních kostí.
„Čekalo se ode mě, že budu spokojený…“ sklonil Bill hlavu a opřel si ji o Tomovu hruď.
Tom si povzdychl a políbil své dvojče do vlasů.
„Miluju tě…“ rukama si jeho tělo přitáhl ještě blíž k sobě, „a teď jsem s tebou doopravdy, cítíš?“
„Tome!“ Konečně se na Billově tváři znovu objevil úsměv, zvedl hlavu a naoko káravě se zadíval Tomovi do očí. „Nemyslel jsem tak moc doopravdy!“
„Já vím,“ zamrkal Tom škádlivě a sklopil pohled dolů. „Ale to vysvětli jemu.“
Bill se zasmál nahlas a Tomovi přeběhl mráz po zádech, když se najednou Billovy rty ocitly těsně u jeho ucha a ozval se z nich svádivý šepot.
„A chce to vysvětlit hned teď?“
„Sakra, jo!“
Tom ani nevěděl, jak se ocitl zpátky v křesílku s Billem klečícím mezi jeho nohama.
Jeho štíhlé prsty mu přejížděly po stehnech a bocích, rozeply mu mikinu, vyhrnuly triko. Na holém břichu ho zalechtaly dlouhé vlasy a těsně vedle pupíku ucítil vlhký horký dotek. Směřoval stále níž…
Tom na okamžik zavřel oči, jak mu slabinami projela slastná vlna vzrušení, která ho donutila potichu vzdychnout. Od úst mu přitom unikl malý obláček páry, teplota se už blížila nule.
Opět oči otevřel – právě včas, aby mohl se zatajeným dechem sledovat sebejisté pohyby těch důvěrně známých rukou, jak mu obratně rozepínají zip na kalhotách a hledají cestu pod jeho spodní prádlo.
Zároveň se Billův jazyk pomalu blížil k jeho podbřišku, zanechávajíc za sebou mokrou stopu, která na studeném vzduchu rychle chladla.
Tom nevěděl, na který z pocitů se má soustředit dřív, všechny byly tak intenzivní, přesto, že Billovy dotyky byly velmi jemné…
„Bille…“
Bill zvedl hlavu. Tváře zrůžovělé zimou, pootevřené rty se lehce chvěly, v očích láska a oddanost.
A Tom věděl, že právě tenhle bratrův pohled z něj dělá toho nejšťastnějšího člověka. Slabě se pousmál a přitáhl si Billa k sobě. Najednou mu bylo jedno, jestli dnes večer k něčemu dojde. Jeho nitro zaplnil daleko silnější pocit, než jaký by mohl kdy pocítit při sebelepším sexu.
Pevně obejmul Billa, stále klečícího na zemi, ve svém náručí – potřeboval nějak ventilovat tu nenadálou dávku emocí, která mu sevřela vnitřnosti a málem mu nedovolila dýchat.
Bill pochopil. Moc dobře znal tuhle touhu… potřebu… jen své dvojče držet, objímat, být mu nablízku. Cítit, že je s ním. Že s ním je doopravdy…
Po chvíli Toma jemně políbil na ledové rty. „Pojď, Tomi, půjdeme dovnitř…“
Sám se chvěl zimou, slabé tričko nedokázalo jeho hubené tělo ochránit před mrazivým vzduchem.
Tom jako by pod tím chladným dotekem Billových úst procitl. Zmateně zamrkal a sjel svými dlaněmi na bratrovy odhalené paže. Byly úplně studené.
„Bože, Bille, promiň! Pojď, jdeme, nebo tu umrzneš!“ Začal Billovi pomáhat na nohy, přehodil mu přes záda svou mikinu, kterou si bleskurychle svlékl, zahříval v dlaních jeho zkřehlé prsty… až se Bill musel začít smát.
Bylo příjemné mít Toma u sebe…
A bylo příjemné usínat bok po boku, přitulení jeden k druhému, vzájemně se zahřívajíc…
A bylo příjemné probouzet se vedle sebe, cítit tu známou vůni, být spolu…
Hlasité ťukání ale příjemné nebylo. Bill ještě napůl spal, když na sebe popaměti natáhl první, co mu padlo pod ruku a za neustálého zívání otevřel dveře.
„Čau, hele potřeboval bych…“ Georg se zarazil uprostřed věty. „Proč máš na sobě Tomovu mikinu?“
Bill na něj chvíli zmateně zíral, než jediným pohledem překontroloval svůj omyl.
„Ehm… protože…“
„A není v koupelně puštěná sprcha?“
Opravdu… v koupelně se někdo sprchoval… Někdo? Bill se prudce otočil. Jeho postel byla prázdná. Naštěstí.
„Tomovi netekla teplá voda… přišel se vysprchovat sem.“ Automaticky přidal za ta léta naučený nevinný úsměv.
„Bille, ty už jsi vzhůru?“ Při zvuku Tomova hlasu mu úsměv zase zhasl. „Ať tě nenapadne vylézat z postele, hned jsem zpátky!“
Bill hlasitě polkl a Georg jen tázavě nadzvedl obočí.
„Nefungovala mu ani ta zasraná vyhřívaná deka… věřil bys tomu?“ Protočení očí, znechucený výraz… další automatické grimasy, naučené za roky přetvářky.
Napjatě studoval Georgovu tvář, kde nevěřícný údiv pomalu vystřídal šťastný úsměv.
„No ty vole… musím jít říct Gustavovi, jaký jsme měli štěstí, že jsme nedostali tenhle podělanej pokoj!“
„No ty vole… musím jít říct Gustavovi, jaký jsme měli štěstí, že jsme nedostali tenhle podělanej pokoj!“
Dveře se zavřely a Bill zůstal chvíli stát se sklopenou hlavou.
Pak se unaveně vrátil do postele.
Čekat na Toma.
Bude příjemné být s ním… doopravdy s ním být…
autor: Majka
betaread: Janule
Pěkné, moooc pěkné 🙂
Oh my God, to je dokonalýý, to je nádherný!! jak se milují a jsou spolu, ach nádhera!!! a ten georg, no to je úžasný!!! :D:D fakt dokonalá povídka!
hey hustý xDxD ten koenc vtipný xD a dokonce pravdivý! xD až na to že nevíme jestli i to spaní spolu bylo pravdivý xDxD
Oužasné ♥
Georg nic nepochopil 🙂
Hej tak to je moc ´=D To, co spolu dvojčata prováděla, by muselo dojít i tomu největšímu pitomci… ´=D Překvapuje mě, že Georg je takový nechápavý… ´=D Ale Bill si může gratulovat. Hezky si vymýšlel, i když nepopírám, že mě by určitě napadlo něco inteligentnějšího… ´=D
No, Majko, vidím že nejen montáže, ale i povídky jsou tvoje silná stránka… ´=)
tak už vieme ako to naozaj bolo 😀 ja som to hneď vedela 😀 ale Georg nemal chybu 😀
no teda…..moc povedený!!!
Majko, tak tohle bylo vážně úžasné! Dobrý nápad, skvělé zpracování, vtipná pointa. 🙂
ne že bych neměla teď se připravovat na cestu do Prahy, ale už jen podle toho názvu sem musela skutečně zasednout a přečíst si to! Máš to dokonalé! nádherné úžasné :* povedlo se 😉 :*
Fíháááá…tp bylo krááásný..prej ani ta zasrana deka ho nezahřívala:-D….to bylo mazec…škoda že je to jen jedno dílovka…Krása to se povedlo!
Krásná povídka .-D heh chudák Bill jak to nemohl vysvětlit xD. Ale tak každej víme že se Tom přišel JEN ohřát xDxD
pěkně napsaný…. ten konec byl pěknej…
Georg je ale důvěřivá trubka 🙂
No jo, Majka je Majka, umí být kreativní jestli už jde o montáže nebo povídky… Povedené 🙂
Úžasná, dokonalá povídka
Georg mě vážně dostal :D:D
geoooorg ty si pacos xDDD
no.. Georg.. ten mu to zhltol… lol.. xDDD no newa…superna ff-kaa… xDD