autor: Sauriel
upozornění: není twincest, jen slash
Ahoj! Tak jsem zpátky s další povídkou. Hned na začátku chci upozornit, že tohle není twincest, aby potom nedošlo k nějakému nedorozumění x). Tahle povídka je pro mě hodně zvláštní a důležitá (ne, že by byla tak perfektně napsaná xD). Taky nikdo nečekejte nějaký velký, zamotaný příběh. Spíš mi šlo o zvláštní spojení osob, ale to určitě poznáte sami. Každý díl má svůj podnadpis, kterým se každý díl trošku řídí na svém konci (hlavně tedy svým textem, který vkládám osobám do pusy xD). Další, na co vás musím upozornit je to, že vždy jeden díl je z pohledu Billa a další z pohledu Toma. Myslím, že bezpečně poznáte, kdo zrovna vypráví díl. Začínáme vyprávěním Billa. Doufám, že si povídku užijete stejně jako já její psaní. Awwwrrr zamilovala jsem si tohle spojení osob, takže si můžete být jistí, že se někde v mé povídce ještě objeví takhle pospolu. Mám spousty nápadů na téma, takže se tu brzy objevím i s nějakýma jednodílovkama.
Mějte se krásně! Sauriel…
„Ne, opravdu s tebou teď nechci mluvit, Tome!“ snažím se udržet klidný hlas a nezačít křičet na mého bráchu.
„Bille! Tak co se mezi váma dvěma stalo? Pohádali jste se?“ zeptá se naprosto zbytečně Tom.
„Moc dobře víš, že jsme na dnešek byli domluvení, že u nás přespí. Měl přijít hned po škole. Nemyslíš, že kdybychom se nepohádali, tak by tady byl? Tome, fakt neodešel jen tak,“ snažím se to svému, zřejmě nechápavému bratrovi vysvětlit.
„Aha. To je mi líto,“ sklopí hlavu Tom.
„To fakt nemusí. Ocenil bych, kdyby si mě nechal aspoň pět minut samotnýho,“ lehce mu drcnu do ramene, a poté zavřu dveře od mého pokoje. Ach jo. Proč zrovna já musím mít tak nechápavého brášku. A ještě hrozného přítele! Můj život je fakt divnej. Je mi 18. Věk, ve kterém všichni kluci paří, chodí s holkama, hádají se s rodičema. Jo, do klubů chodím. Pařím celkem rád. S těma holkama to je už těžší. Ne že bych se žádné nelíbil. Ale ani jedna se nelíbí mně. Ani se tomu nedivím. Protože na to, že jsem gay, jsem přišel už v patnácti letech. Tři roky to o mně ví i můj bráška. Neodsoudil mě. Prostě mě objal a řekl mi, že mě bude mít rád takového jaký jsem, ať budu jakýkoliv. Tehdy pro mě byl velkou podporou, stejně jako moji rodiče. Nemohl jsem jim lhát, a tak jsem jim to řekl. Přijali to stejně jako Tom. Vlastně tihle lidi nebyli moje jediná podpora. Měl jsem ještě jednu. Tu největší. Svého přítele, se kterým jsem si poprvé uvědomil, že jsem gay. Měl jsem svého Andrease.
—Flashback—
„Tak večer,“ mávnu ještě na Andyho, když nastupuju do autobusu, který mě odveze domů. Večer se mám s Andym sejít, jdeme do kina. Docela se už těším. Ne, že bych se těšil na ten film, ten mě opravdu nezajímá. Vybral ho Andy a podle mě je to blbost. Jdu tam z naprosto jiného důvodu. Vždycky, když jsem s Andym, cítím jako bych měl v bříšku miliony motýlků. Hlava se mi příjemně točí a můj pohled se většinou, hlavně když se Andy nedívá, stáčí na jeho krásné plné rty. Tuším, co se mnou je, i když jsem tohle nikdy necítil. Jenže se tohohle pocitu děsím. Nemám ho, když se dívám na krásnou dívku, ale když se dívám na chlapce. Na světě je spousty gayů, ale nikdy jsem nevěřil, že bych mohl být jedním z nich. Vlastně ani teď pořádně nevím, jestli jedním z nich být chci. Ale cítím, že já už se dávno jedním z nich stal. Líbí se mi Andreas. Miluju svého nejlepšího přítele.
Večer nastupuju do busu, který mě, naštěstí, hodí až před kino, před kterým se máme s Andym sejít. Přes rameno mám přehozenou svou kabelu, protože hodlám víkend strávit u Andyho. Tom odjel povinně na víkend k babičce, a tak se mi doma samotnému zůstávat nechce.
„Ahoj!“ řeknu Andymu hned co vystoupím na zastávce.
„Ahoj maličkej,“ pozdraví mě svým obvyklým oslovením. Tak mi může říkat jen on. Líbí se mi to, ale Andy si to vymyslel proto, že je jako jedinej z mála vyšší než já, ale ne o moc. Škodolibec.
„Tak jdem?“ zeptám se, zatímco se dívám do dálky, a hned na to musím pár skoky dohnat Andyho, který už je v půlce silnice. „Kam máme lístky?“ snažím se mu nakouknout přes rameno, jen co přijde od kasy.
„Úplně vzadu, jak si mi nakázal. Bohužel zbyly už jen dvojsedačky,“ pousměje se Andy mým pokusům podívat se na lístek. „Na, ty trdlo,“ podá mi oba lístky. Ví o mé malé závislosti. Vždy, když někam jdeme, jsem to já, kdo musí nosit lístky a ukazovat je každému, kdo je vidět musí. „Proč bohužel?“ zeptám se na ty dvojsedačky. „Ty nemáš radost, že se budeš moct tulit ke svému nejlepšímu kamarádovi?“ nahodim smutný psí kukuč.
„Ale to víš, že mám, maličkej,“ rozesměje se a rozcuchá mi mé dlouhé vlasy. Naštěstí jsem si je nechal zplihlé, a tak mě to ani moc nenaštvalo. Zatřepu hlavou, vlasy se srovnají a rychle pelášim k uvaděčce s našimi lístky. Po té, co je ustřihne, což mě vždy naštve, protože právě vstupenky sbírám, si je rychle strčím do kabely, aby Andyho nenapadlo mi je ukrást, což on dělá velmi rád.
„Tak co? Líbil se ti film?“ vyzvídá hned Andy, jen co zalezeme do auta jeho mamky.
„Jo, bylo to fajn,“ zalžu. Jo, film byl dobrej, ale mnohem víc než film, jsem vnímal Andyho přítomnost. Nohy jsme měli díky dvojsedačce přitisklé k sobě, což zavinilo, že celý film jsem cítil motýlky v břiše, motání hlavy a Andyho příjemnou vůni.
„Dobrou!“ zvoláme s Andym současně na jeho rodiče, jen co přijedeme k Andymu domů.
„Ale no tak. Nemusíte na nás hrát, že jako hodný chlapečci jdete spát v 11 hodin,“ zasměje se Andyho táta. „Kde máš vlastně Toma, Bille?“ zeptá se ještě, zatímco nahlíží do kuchyně, kde se právě nachází jeho drahá polovička.
„Musel za babičkou. Já jsem se tomu díky Andymu vyhnul,“ pousměju se.
„Na,“ zašeptá najednou Andyho táta a rychle mi do ruky vtiskne lahev Martini. „Není to nic tvrdýho, ale je to alkohol a je to sladký. Nic jinýho Andy nepije. Samej sladkej alkohol. Sice to nechápu, ale je to jeho volba. Navíc Martini je tvoje oblíbený, že?“ mrkne na Andyho a ten se jen krásně usměje a lahev rychle schová pod mikinu.
„Nemusíš to schovávat! To, že máš nezodpovědného otce, který ti podává alkohol, už dávno vím. Měl by ses snažit být nenápadnější, Maxi,“ posadí se na křeslo usmívající se Christin. Max se jen nevinně usměje a pokrčí rameny. „Tak šupejte do pokoje, než si to rozmyslím a tu flašku vám seberu,“ nahodí Christin vážný obličej, a tak s Andym popřejeme dobrou noc a upalujeme do Andyho pokoje. Trvá nám to celkem dýl. Andyho rodiče jsou velmi bohatí, a proto taky bydlí ve velké vile. Andy má vlastní velký pokoj na druhém konci vily než mají jeho rodiče ložnici a obývák. Velký výhoda. Můžeme po nocích hlučet jak chceme a oni to neuslyší. Často jsme to využívali při velkých polštářových bitvách. Dnes však máme s Andym jiný plán. Pustit hlasitou hudbu a pořádně si to užít.
Andy každému nalije do sklenky Martini a jednu mi podá. Posadíme se naproti sobě na postel, a poté, co se napijeme, odložíme skleničky na noční stolek. Andy zapne hudbu.
„Jestli chceš, klidně to přepnu. Když jsem poslouchal posledně, měl jsem chuť na romantický ploužáky,“ podívá se na mě omluvně Andy, když se z věže linou tóny pomalé, zamilované písničky.
„Ne, to je v pohodě. Stejně si budem povídat, tak je to jedno,“ mávnu rukou a usměju se. Nějak se mi zhoupne hlava. Sedím na posteli s tou nejúžasnější osobou na světě, z věže hraje romantická muzika a já najednou nevím, co říct.
„Bille, chtěl bych ti něco říct,“ protne ticho Andy.
„Hm?“ brouknu a zvednu hlavu. Jen co to udělám, moje oči se rozšíří. Andyho hlava je těsně proti té mé. Nevím, co dělat. Cítím se tak nesvůj. Zavřu oči. Třeba mi to pomůže se soustředit na to, co mi Andy chce říct. Jenže místo slov se dočkám dotyku jeho rtů na těch mých. Leknu se a malinko cuknu hlavou. Andy však jen nespokojeně zamručí a za týl si mě trochu přidrží u sebe. Vydechnu, ale to už cítím jeho jemný hladký jazyk v mé puse, jak se pomalu a opatrně snaží přinutit můj jazyk ke spolupráci. Nemusí dlouho čekat a i já se zapojím do té krásné hry. Andy mě jemným tlakem svého těla na mé donutí si lehnout. Až potom se naše rty rozpojí. Andy mě hladí po vlasech a oba si koukáme do očí. „Andy, já-“ snažím se něco říct, ale Andy mi na rty položí prst.
„Miluju tě, maličký,“ zašeptá a s obavou v očích čeká na mou reakci. Pevně sevřu víčka a zpod jednoho mi vyklouzne slza. Ani nevím, kde se tam vzala.
„Miluju tě, Andy,“ řeknu potichu a podívám se na Andyho. Ten se na mě jen krásně usměje a znovu mě políbí.
„Ta pomalá hudba tam nehraje náhodou,“ rozsvítí se Andymu oči a mně až teď dojde, že on tohle všechno plánoval.
—konec Flashbacku—
Vlastně měl není to správné slovo. Spíš bych měl říct mám. Stále mám svého Andrease. Toho nejlepšího, nejúžasnejšího a nejpozornějšího přítele na světě. Jenže momentálně mě pěkně naštval.
—Flashback—
Měl dnes přespat u nás, hned ze školy jsme jeli k nám. Jenže před naším domem postávala jakási slečna, jestli se tomu oblečenému neoblečenému stvoření dá tak říkat. Zřejmě to byla obdivovatelka mého bratra. Chtěl jsem vlízt do baráku a tuhle dívku (děvku) neřešit. Jenže když jsem se zastavil u vchodových dveří a podíval se za sebe, viděl jsem Andyho, jak se s ní vesele vybavuje a dotýká se jí. Vztekle jsem vlezl do baráku a prásknul dveřmi. Po chvíli přišel i Andy.
„Jo, jo, je to kus. Ten Tom má na baby štěstí,“ vychvaluje si Andy.
„Prosím? Ty tu přede mnou vychvaluješ nějakou děvku?“ vyjeknu.
„Promiň, Bille. Ale je prostě známý, že po Tomovi jdou ty nejlepší holky. Musím to omrknout. Ten zadek, krátká sukně, ze který jí pomalu vykukuje jistá část těla, kterou ty jsi nikdy neviděl. A navíc, tahle měla prsa jako bohyně, fakt velký. Ty prostě, Bille, holka nejseš a tyhle věci, tak perfektní k doteku, nikdy mít nebudeš. Tak si musím sáhnout někde jinde!“ zasní se Andy, a přitom si sedne do křesla.
„Ven! Tohle si přehnal! Okamžitě odejdi. Nechci tě vidět,“ zavrčím a bojovně se naproti Andymu postavím a rukou ukážu na dveře. Andy neřekne ani slovo a v klidu odejde, což mě naštve ještě víc. „Sbohem!“ zavolám na něj ještě.
—konec Flashback—
Sprosťák! Je to gay jak poleno, vždycky byl, a teď mi tady bude básnit o nějaký holce, a ještě ze mě dělat dementa! Právě jsem došel k závěru, že bych se Andymu asi víc líbil s velkejma kozama, když se rozezvučí zvonek. „Jdu tam!“ zavolám na Toma. Stejně potřebuju přijít na jiný myšlenky. Seběhnu schody a otevřu dveře. Blonďatá hlava a sklopená tvář mi dá jasně najevo, kdo nás poctil svou návštěvou. Nemusíš mluvit, abych pochopil, proč si přišel a co mi chceš říct. Je ti líto všeho, co jsi řekl a nejraději bys to vzal zpátky. Lehce mě pohladíš po ruce a zvedneš ke mně své uplakané oči. Pousměju se. Vím, že víš, že to znamená, že ti odpouštím.
„Nemyslel jsi to sbohem vážně, že ne?“ zeptáš se tiše. Poodstoupím od dveří, a tak tě pustím dovnitř. Zavřu dveře, chytnu tě za ruku a táhnu do svého pokoje, kde za námi rychle zavřu, hodím tě na postel a obkročmo si na tebe sednu. Chci se mazlit.
„Nemyslel, protože my dva patříme k sobě. Jsme navždy spojeni zvláštním poutem. Máš kousek mě. A upřímně, můj svět bez tebe by stál za hovno!“ přitulím se k tobě a hlavu schovám do ohybu mezi tvým krkem a ramenem.
„Miluju tě, maličkej,“ pousměješ se a lehce mě kousneš do krku.
autor: Sauriel
betaread: Janule
Chvilku jsem si myslela, že Andy má jako rodiče dva tatínky, protože sem četla místo Christin Christian xDD.
Ale povídka vypadá skvěle, líbí se mi oslovení "maličkej":-)
To je krásný! ale za to co mu řekl bych ho v tom nechala vydusit mnohem dýl :-/ xD
Maličkej… připomíná mi to Anise i když ten řikal Maličký xD