Můj pohádkový princ 49.

autor: Rachel

Celý pokoj, až doteď ponořen do šera, které v něm zanechala noc, ozářila zlatavá záře s ranními červánky. Až doposud byla ukryta pod kopcem, teď však svým jasem a teplem zalila celou vesnici. Rozlehlá pole s obilím, rozkvetlé louky s tisíci malými tvorečky, hluboké a husté lesy, dvoupatrové domy a i ty nejmenší domečky – všude se dostala. Nebylo místečka, které by nezaplavila. Minutu od minuty, vteřinu od vteřiny jí začalo přibývat a ona začala svým rostoucím jasem a září probouzet všechny spící osůbky, které si ještě hověly v peřinách. A že jich nebylo málo. Téměř všichni si ještě pospávali, užívajíc si tak svého volna a prázdnin, stejně tak jako dredatý chlapec s blaženým úsměvem na rtech.

Netrvalo dlouho a i jeho donutilo vycházející sluníčko odtrhnout se od svých snů a sladkého spánku, který vykouzlil Tomovi na rtech spokojený úsměv hned, jakmile se probudil z toho krásného opojení. Párkrát zamrkal a hřbetem ruky si protřel zalepené oči, zvědavě se rozhlížejíc kolem sebe. Velké hodiny na stěně mu svým tikotem už stačily prozradit, že je opět ráno, Tomovi to však vůbec nevadilo. Pod vyhřátou peřinkou mu bylo víc než příjemně, proto se ještě na chvilinku rozhodl poležet si ve svém pelíšku. Přitáhl si peřinu blíž k bradě a konečně se otočil na druhý bok, pohledem vyhledávajíc spící černovlasé klubíčko. Ať se však Tom díval jak chtěl, po roztomilém trdýlku s čokoládovýma očima nebylo ani památky. Dlaní spočinul na místečku vedle sebe a smutně ho pohladil. Nenapadal ho jediný důvod, proč Bill ještě neleží na své půlce a místo toho má teď vedle sebe prázdno. Vždy, když se totiž ráno vzbudil, Bill na něj buď sladce mrkal, už dávno probuzený, nebo se ještě procházel v říši snů. Ani jedno z toho teď však nebyla pravda a Tom jen nechápavě zavrtěl hlavou. Ať přemýšlel, jak přemýšlel, nic jej nenapadalo. Kam mohl ten černovlasý blázínek tak brzy ráno jít? V této době obvykle ještě vyspával…

Tom znova horlivě zapřemýšlel, netrvalo však dlouho a on se dlaní plácnul do čela, úlevně se usmívajíc. Nechápal, jak na to mohl zapomenout. Jak mohl zapomenout na Billův včerejší nápad, který mu Bill včera navrhl a on jej s nadšením přijal? Tomovy rty se zvlnily do zářivého úsměvu a Tom si úlevně vydechl. Moc dobře věděl, kam se dnes s Billem chystají jít a také si moc dobře pamatoval na včerejší večer, když mu Bill řekl o svém nápadu jít nakupovat, přišlo mu to jako báječné strávení dnešního dne. A když se mu teď v hlavě vybavila vzpomínka na tleskající packy svého miláčka a jeho radostné pištění, bylo mu nad slunce jasnější, proč právě leží v posteli sám.

Znal Billa už dlouho na to, aby věděl, co všechno s ním dokáže jeho radost udělat, když je opravdu šťastný. V duchu se velmi podivil, že jej Bill vůbec nechal v klidu spát a samým nadšením mu nezapištěl do ouška místo budíčku. Místo toho teď už určitě sedí v kuchyni u stolu a láduje se snídaní.

Tom se zavrtal víc pod peřinu a musel se zářivě usmát, když si vybavil Billa, který určitě už v šest ráno capkal do kuchyně se šťastným a značně nedočkavým výrazem ve tváři. Tohle bylo přesně to, co na Billovi už od začátku miloval. Miloval jeho gesta, kterými dával najevo buď svou velkou radost, nebo zklamání, které však vystřídal šťastný úsměv. Miloval vzpurně vyšpulenou pusinku a malou vrásku na čelíčku, které Tomovi jasně signalizovaly, že se jeho broučkovi právě něco nelíbí. Miloval pohled na vykulená mandlová kukadýlka, která mu během pár vteřinek stihla prozradit všechno, na co ta zmatená hlavinka právě myslela. Nejvíc ze všeho však Tom zbožňoval pohled na jiskřičky radosti v těch dvou čokoládkách, na tleskající ručky s černými nehtíky a na rtíky, zvlněny do zářivého úsměvu, kterému se podle něj nemohlo vyrovnat nic. Nic nemohlo být pro Toma krásnější, než zvonivý smích, podobající se tisícům rozcinkaných rolniček, který se linul k jeho uším a vykouzlil tak na Tomových rtech šťastný úsměv. Úsměv, který se na Tomových rtech objevil jen málokdy, v poslední době však zdobil Tomovy plné polštářky téměř každý den.

A Tom to věděl. Moc dobře si uvědomoval ten krásný pocit štěstí. Stačil jen jeden jediný pohled na rozesmátého Billa a on už věděl, co opravdu je důvodem jeho štěstí. Cítil, že jen když bude jeho láska šťastná, bude šťastný i on. Jen tehdy, pokud jej bude mít u sebe a bude si jej chránit a opatrovat až do konce svého života. A po tom Tom také toužil. Toužil po krásném a šťastném životě s tím, koho si vybral a pro koho se rozhodl. Vesele se usmál a dlaní znova přejel po místečku vedle sebe, které teď sice bylo prázdné, Tom však moc dobře věděl, že už nikdy prázdné nebude. Byl to právě tichounký hlásek jeho srdíčka, který mu napovídal, že vždy bude vedle něj usínat a probouzet se jeho láska, kterou tolik miluje a která ho po včerejším nádherném vyznání lásky a slibu už nikdy neopustí.

Ještě chvilinku si užíval svého vyhřátého pelíšku, za pár minut se však vyšplhal do sedu a očima se začal shánět po svém XXL tričku. Přehodil jej přes sebe a jen v boxerkách vstal z postele, dívajíc se na sebe do zrcadla. Od večeře mu přes noc přeci jen vyhládlo, proto se rozhodl jít na snídani a před výletem do města se malinko posilnit. Něco mu napovídalo, že Bill je už určitě po jídle a teď v kuchyni buď nedočkavě poskakuje na židli, nebo si vesele prozpěvuje. Tom se sám pro sebe usmál a přešel ke dveřím, vedoucím na chodbu. Nemýlil se. Jen co vyšel ven z pokoje, k jeho uším se dolinula neznámá melodie z rádia, obohacená o veselý a pisklavý hlásek osůbky, která se do rytmu písničky vrtěla u kuchyňské linky. Tom za sebou tiše zavřel a opatrnými krůčky přešel chodbu až ke kuchyni, ze které vycházelo to veselé prozpěvování. Sám pro sebe se usmál a rukou lehce drcnul do pootevřených dveří, dívajíc se před sebe. Netrvalo však ani pár vteřinek a Tomovu tvář rozjasnil široký úsměv a Tomovy oříškové oči se šťastně rozzářily při pohledu na Billa, stojícího k němu zády, který měl však očividně úplně jiné starosti, než sledovat, kdo stojí mezi dveřmi a kdo ne. Právě byl plně zaměstnán strouháním a krájením mrkvičky na Bobíkovu snídani a svou uvolněnou a šťastnou náladu dával do každého tónu melodie písničky, kterou si okamžitě zamiloval. Sice ji nikdy neslyšel, dostala jej však hned v první sloce, kterou náhodou zaslechl. S úsměvem krájel mrkvičku, hlasitě si prozpěvujíc a vůbec si neuvědomil, že právě vrtí zadečkem do rytmu, ve kterém se už několik minut nakrucoval. Uvědomila si to až osůbka, stojící mezi dveřmi se zářivým úsměvem na rtech. Tom se usmál a pohledem sklouznul na právě vyšpulenou prdelku, která se během několika vteřin znova zavrtěla a její majitel vesele pohodil střapatou hlavou v dikobrazím účesu, podupávajíc nožkou. Na sobě měl jen krátké bílé tričko a uplé bílé boxerky, po kterých teď Tom přejížděl očima. Tak rád by je teď sundal dolů a pokochal se tou malou prdelkou. Místo toho však přešel k prozpěvujícímu si Billovi a dlaní jej pohladil po vláscích.

„Dobré ráno, Billí,“ pošeptal mu do ouška a něžně jej políbil na krk. Bill se rozzářil jako sluníčko a mírně natočil hlavinku, aby mu na tvář mohla přilítnout malá pusinka. Nevěděl, že je Tom už vzhůru, když se však podíval na malé hodiny nad kuchyňskou linkou, až teď si po svém ranním zpívání uvědomil, že je vlastně nejvyšší čas na snídani. Spokojeně se pousmál.

„No konečně, ty ospalče jedna ospalá. Dobré ráno,“ pronesl se smíchem, když ucítil, jak se Tomovy plné rtíky mazlivě otírají o jeho citlivou kůži na bílém krčku. Tom se pousmál a motýlími polibky doputoval až k Billovu oušku.

„Pro koho ses tu tak nakrucoval? Snad ne pro Bobíka,“ šibalsky se zaculil a dlaní jemně poplácal Billovu prdelku, jejíž majitel se nejdříve rozchichotal, potom se však zatvářil vážně.

„Tomí! Potom si nestěžuj, až tě Bobí zase počůrá, když si z něho tolik utahuješ, viď, ty moje zlatíčko,“ pokáral Toma přísně, posledních pár slov však zašišlal směrem ke králíčkovi, který už několik posledních minut hopkal na svých malých packách kolem kuchyňské linky a trpělivě čekal na svůj ranní příděl od páníčka, který mu jeho oblíbenou dobrůtku krájel do mističky. Tom se rošťácky usmál a omluvně mrkl na Bobíka, rozhlížejíc se po kuchyni a obýváku po osobě, kterou tu ještě dneska neviděl.

„Kde je maminka?“ optal se zvědavě, hladíc Billovy vlásky. Bill se natáhl po další mrkvičce a vyhlédl z okna ven na prázdný chodník.

„Jela nakoupit,“ odvětil, jakoby to byla ta nejautomatičtější věc na světě a ani v nejmenším nezaznamenal Tomův šťastný úsměv. Tom si trošku skousnul rty, zatímco jeho hlava pracovala na plné obrátky a myšlenky v ní se honily jedna za druhou, až se konečně zformulovaly do podoby té jedné, která se Tomovi zamlouvala ze všech nejvíc. Už od prvního okamžiku, kdy mu Bill sdělil, kde se jeho maminka právě nachází se mu velmi zalíbila a Tom se teď přisunul k Billovi ještě blíž. V hlavě se mu zrodil geniální plán, jak strávit několik dalších okamžiků, proto neváhal ani vteřinku a v očích se mu rošťácky blýsklo nad svým nápadem, když Billovi nakoukl přes rameno a vítězoslavně se usmál.

„Vážně? A… nechtěl bys toho na chvilinku nechat?“ špitl prosebně a tajemně zároveň, hřbetem ukazováčku Billa hladíc po ramínku. Bill se zaculil, navenek však na sobě nedal nic znát. Moc dobře věděl, co má Tom na mysli a proč tak škemrá, chtěl toho však využít. I on po tom teď toužil, nechtěl však Tomovi hned skočit do náruče. Budeš se muset víc snažit, broučku.

„A proč?“ provokoval záměrně s nechápavým podtónem hlasu a naoko ledabyle dál krájel mrkvičku na drobné kousky. Tom se zhluboka nadechl, když však zahlédl Billův lhostejný výraz ve tváři, nahodil smutný obličej a zklamaně zamrkal.

„Protože… protože bych se chtěl pomazlit s mým koťátkem. Jenže ono o mě vůbec nemá zájem,“ sklopil hlavu, hned nato však hodil očko na Billa, který se sám pro sebe pousmál a svůj nůž odložil. Tom tu poslední větu řekl tak zvláštně, tak smutně, že by se nad ním i kámen ustrnul. Ani si neuvědomoval, že právě udělal přesně to, co si Bill přál. Zářivě se usmál a otočil se čelem k Tomovi, který se právě pohledem zavrtal někam k jejich nohám. Pomalu k němu přešel a s úsměvem jej pohladil po dredech.

„Ale co tě to napadá, Tománku? Proč by nemělo mít zájem?“ nechápavě zavrtěl hlavinkou a prstíkem brnknul po nosíku Tomovi, který tázavě pozvedl pohled, při jediném pohledu do Billových očí se však šťastně rozzářil. Majetnicky si jej přivinul k sobě a líbl na čelo. Bill spokojeně zapředl, nato se však rošťácky zaculil. Pomalounku sjel svými dlaněmi z Tomových boků a zastavil se až na jeho zadečku, po kterém jemně přejel packou. Moc se mu líbilo, když jej Tom hladil po prdelce, proto chtěl vyzkoušet to samé na něm. Nevěděl, jaká bude Tomova reakce, když však zaznamenal mírné odtáhnutí se a překvapený pohled dvou oříškových očí, mírně sklopil hlavinku, nepatrně se červenajíc. Tom se však zářivě usmál a nakoukl přes své rameno dolů, aby se mohl rozzářit ještě víc.

„Ale ale. Kdopak tě tohle to naučil?“ zeptal se naoko nechápavě, přestože dobře věděl. Tenhle dotyk se mu od Billa velmi líbil, možná i proto, že jej sám při každé možné příležitosti plácnul po zadečku. Bill se však mile zaculil a přitisknul se blíž k Tomovi, dál jej ručkou hladíc po zadečku.

„No hádej, Tomi. Je vysoký, štíhlý, krásný a…“ Billova slova však přerušilo to nejkrásnější, co je přerušit mohlo a Billovy myšlenky se najednou smrskly do té jedné, kterou Bill tolik miloval. Byla to myšlenka Tomových rtů, která se rázem stala skutečností. Tom už nepotřeboval slyšet nic, žádné lichotky, aby mohl být šťastnější. On už šťastný byl a právě teď se znova cítil jako ten nejšťastnější člověk na světě. Právě teď, když znova líbal Billovy rty a vychutnával si jejich plnost. Nedovedl jim už déle odolávat a ani nechtěl. Dlouze a procítěně jej políbil a nato se od něj odtrhl na pár milimetrů. To bylo to, co si přál ze všeho nejvíc. Mile se zaculil a upřel pohled na dvě zasněně přivřená víčka, která se po pár vteřinkách pootevřela a dovolila tak Tomovi spatřit ta dvě nejrozzářenější sluníčka na celém světě. Bill se krásně usmál a obmotal své hubené ručky kolem Tomova krku, pohrávajíc si s konečky jeho dredů.

„A umí líbat krásněji, než kdokoli na světě,“ dodal obdivně a zasněně zároveň a znovu se nechal Tomem políbit. Tom se do polibku mírně usmál a jakmile se od Billa odpojil, tázavě se na něj zadíval.

„Tak, a co budeme dělat teď?“ pousmál se a byl velmi zvědavý, co mu Bill odpoví. Bill se však nenechal zmást. Provokativně si olíznul rty a svádivě se na Toma usmál, naklánějíc se k jeho oušku.

„Pojď za mnou,“ zašeptal vábivě a svou ručkou vyhledal tu Tomovu.

A Tom se nenechal dlouho pobízet. S úsměvem následoval svého broučka, který na něj co chvilku mile zamrkal a jen co se ocitli na chodbě, mu bylo jasné, kam budou jejich další kroky směřovat. Bill se na Toma naposled otočil a poslal mu vzdušnou pusinku, zatímco natáhl svou hubenou packu po klice od dveří svého pokoje. Pomalu otevřel a vpustil uculujícího se Toma dovnitř, který se na něj okamžitě otočil. Pozoroval, jak Bill dveře důkladně zavírá a přechází k němu s andělským úsměvem na rtících a nemohl se na něj vynadívat. Bill s ním jedním jediným pohledem dokázal udělat to, co ještě nikdo na světě. Pomalu k němu přešel a znova se nechal obejmout Tomovými pažemi.

„Tak už víš, co teď budeme dělat?“ zeptal se tázavě, Tomova ruka, bloudící po jeho prdelce mu však byla jasnou odpovědí. Tom se usmál.

„Začínám to tušit,“ zašeptal tajemně a nato nechal splynout své rty s těmi Billovými, neustále hladíc jeho prdelku. Napadlo jej něco, co Bill ještě nikdy nezažil a co se Tomovi jen při tom pomyšlení velmi zalíbilo. Na tom místě Billa ještě nikdy nelíbal, jen se jej tam právě dotýkal a možná proto po tom teď tolik zatoužil. Nevěděl, jestli se to Billovi bude líbit, jestli bude vůbec souhlasit, chtěl to však alespoň zkusit a zeptat se jej. Jemně se od něj odtrhnul a když na sobě ucítil pohled dvou čokoládek, konečně se rozhodl vyslovit svou otázku.

„Billí, já… můžu tě políbit na prdelku?“ Tom se zadíval do Billových kukadýlek a přesně očekával Billovu reakci. Bill na něj překvapeně upřel svá očka.

„Cože?“ pípl první slůvko, které mu přišlo na jazyk a zvědavě těkal pohledem po Tomově tváři. Tohle tedy opravdu nečekal a také úplně přesně nevěděl, jak to Tom myslí. Tom se však chápavě pousmál.

„Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli bych ti mohl dát pusinku na zadeček. Sem,“ dodal a pohladil dlaní Billovu prdelku. Bill malinko svraštil čelíčko, jak zapřemýšlel. Tam mu Tom nikdy žádnou pusinku nedal a Bill ani nevěděl, jestli se mu to bude líbit. I přesto se však rozhodl to zkusit. Možná to pro něj bude příjemné a navíc by mu Tom nikdy neublížil, tím si byl jistý. Opřel se do Tomova pohlazení na prdelce a mile se usmál.

„Tak dobře, Tomi,“ špitl souhlasně a viděl, jak se Tom celý rozzářil. Pohladil Billa po vláscích a pohledem vyhledal jejich společnou postel, plnou rozházených peřin. Pomalounku k ní přešel společně s Billem a stiskl mu ručku.

„Lehni si na bříško, broučku,“ zaprosil láskyplně a užíval si Billova krásného úsměvu. Bill se s úsměvem položil do bílých peřin na bříško a očekával Tomovu reakci.

A nemusel čekat dlouho. Za chvilinku opravdu ucítil, jak mu dvě měkké teplé dlaně stáhly jeho bílé boxerky někam pod zadeček a nato se jeho kůže dotkly dva naběhlé polštářky. Bill se malinko zachvěl, v tom však ucítil ten nádherný pocit znovu, až někde u bříška. Zasněně přivřel víčka a užíval si těch malých, přesto však dokonalých pusinek. Dredáček dole se usmál a znova se svými rty otřel o tu malou prdelku, která jakoby patřila malému miminku. Spokojeně ji zasypával pusinkami a s úsměvem zaznamenal blažené předení toho černovlasého broučka. Bill se usmál a zavrněl jako opravdové koťátko. Tohle se mu začínalo líbit čím dál víc. Uvolněně vydechl a mile se usmál.

„Tomi, mě se to začíná líbit,“ zašeptal a mírně nadzvedl hlavinku, aby mohl věnovat svému miláčkovi úsměv. Tom se usmál, nato však povystrčil svůj nenechavý jazýček a přejel s ním po jedné Billové půlce. Jeho gesto však Billa nenechalo chladným a Bill prudce zaklonil hlavu.

„Ach, Tomi! Ještě,“ vykřikl s malou dávkou vzrušení v hlase a více vyšpulil zadeček, nevnímajíc, že se teď svou přední částí začíná otírat o polštář pod sebou. Tohle mu dělalo neuvěřitelně dobře a také jej to mírně vzrušovalo.

Tom se usmál a už už se znova skláněl nad Billovou prdelkou, jeho činnost však přerušilo hlasité cvaknutí domovních dveří a Annin veselý hlas.

„Haló, kluci, už jsem doma! Dovezla jsem něco na snídani,“ zavolala lákavě a s několika taškami se hrnula do kuchyně k Bobíkovi, který se jen marně pokoušel vyskočit na kuchyňskou linku pro svou mrkvičku. Tom se od Billa pomalu odtáhl a pohladil ho po vláscích, které jej okamžitě pošimraly na tváři, jak mu to rozchichotané sluníčko šťastně skočilo do náručí. Bill se vesele usmál a naklonil se k Tomovu oušku.

„Děkuju, Tomi, bylo to nádherné. Vůbec nebudu proti, když mě budeš chtít pusinkovat na prdelku každý den,“ zažadonil a nato ucítil, jak mu Tom se smíchem brnknul po nosíku. Líbnul jej do vlásků a pohladil po zádech.

„No, to si ještě rozmyslím. Ale teď kdo bude první u snídaně, hm?“ vybídl Billa, který po jeho první větě malinko posmutněl, jakmile však spatřil Tomův šibalský úsměv a jeho vybídnutí, s hlasitým pištěním začal bojovat o své vítězství a první místo u stolu.

Polední sluníčko se opíralo do všech ulic ve městě a neúprosně pálilo a žhnulo všude, kam jen dosáhlo. I do velkého stříbrného auta, které zastavilo na volném místečku u silnice a oba chlapci v něm si odepnuli pásy, dívajíc se na Ann, která se na ně ze sedadla řidiče otočila. Mile se usmála a pohladila Billa i Toma po tvářích.

„Tak si to hezky užijte, kluci, a až budete unavení a budete chtít jet domů, zavolejte mi a hned tu budu. A moc neutrácejte, slyšíš, Bille?“ připomenula naoko přísně svému synkovi, který už nedočkavě prstíky přejížděl po klice ode dveří. Horlivě něco odsouhlasil a společně s Tomem líbnul svou maminku na tvář.

Oba vystoupili na ulici a dívali se za Ann, která se rychle ztratila v záplavě aut, různých barev a velikostí. Tom se zadíval na kostelní hodiny, které ukazovaly, že je právě poledne, v tom však ucítil, jak Billova ručka stiskla tu jeho a její majitel na místě nedočkavě nadskočil. Šťastně se usmál a radostně s Tomovou rukou zalomcoval, dívajíc se na něj s jiskřičkami ve svých hnědých očkách.

„Tak, Tomí, jdeme nakupovat. Jupííííí,“ vypískl vesele a s ručkou v té Tomové vyrazil společně se svým miláčkem do ulic, plných obchodů, které na ně už dozajista čekají.