autor: Janule
BILL
„Billí,“ slyším tiché šeptání přímo vedle hlavy, a mám pocit, jako bych se pomalu někam propadal. „Vstáváme,“ poznávám Tomův hlas, ale pocit, že padám dozadu, mě neopouští.
„Co je?“ ztěžka zašeptám a s námahou otevřu oči do tmy.
„No konečně,“ usměje se Tom těsně nade mnou, vidím jenom jeho zářící oči, „už jsem myslel, že tě nevzbudím, ospalče,“ trošku mi vyčítá a já konečně chápu, proč se mi zdá, že padám dozadu. Ono se mi to nezdá, skutečně se mnou sklápí sedačku vedle řidiče.
„Kde to jsme?“ zeptám se, protože nemám tušení, co ta tma kolem nás znamená.
„Doma v garáži,“ špitne Tom ve chvíli, kdy sedačka klesne až dozadu, a já jsem v poloze ležmo. „Vrátili jsme se z Gustavovy hostiny, celou cestu jsi spal.“
„Aha,“ vzpomenu si. „A kde je Dejv?“ trošku vyděšeně se zeptám, ale Tom mě hned uklidní.
„Spí ve svý posteli, neboj, uložil jsem ho,“ ujistí mě. „Stejně jako tebe,“ slyším v jeho hlase, že se usmívá, když si lehá těsně vedle mě. Udělal tady z toho mezitím pohodlný letiště, šikula jeden. Jeho plány mi začínají být celkem jasný…
„Co když se vzbudí, neuslyšíme ho,“ zašeptám do tmy s obavami, ale to už cítím, jak mi po břiše jezdí Tomova zvědavá ruka a snaží se rozepínat mrňavý knoflíčky bílý košile.
„Neboj se, spal jako zabitej, Tara ho utahala a opila, bude chrnět až do rána,“ šeptá do tmy a pomalu mě líbá na krk. „Máme chvilku jenom pro sebe, tady nás nikdo neuslyší, auto jsem zkontroloval,“ ujišťuje mě, a jeho ruka začne pomalu rozepínat moje černý oblekový kalhoty.
„Počkej,“ špitnu, aby mě ještě chvilku pustil, musím si sundat sako, i když už bude nejspíš stejně zmačkaný. Zatímco se ho snažím aspoň trošku složit a položit na palubní desku, kopnu do něčeho na zemi. Aha, to je krabice s cukrovím, pochopím a rozepnu si manžetový knoflíčky na rukávech, s těma by si po tmě Tom jen tak sám neporadil. Zatímco se svlíkám z košile, Tom se vedle snaží dostat z trička, a podle chrastění pásku nejspíš i z kalhot.
Konečně se mi podaří v tý tmě dorozepínat asi sto knoflíčků, a košili hodím k saku. Posunu se doprostřed pohodlný postýlky, kterou Tom vytvořil pomocí sklopených předních a zadních sedaček, a čekám, až se ke mně přitulí. Strašně se na něj těším, už je to dlouho, co jsme se jeden druhýho mohli dotknout, naposledy před týdnem ve zkušebně, když jsme po sobě malovali. Ještě pořád mám na břiše stopy fixy, nejde to vůbec dolů.
„Bože, strašně jsi mi chyběl,“ zašeptá mi Tom do ucha, když se ocitnu v jeho náručí. Je nahý, má na sobě jenom boxerky, a když s ním propletu nohy, cítím, jak mě do boku tlačí jeho vzrušení.
„Taky jsi mi chyběl,“ špitnu, „strašně moc, lásko,“ nemůžu pomalu ani mluvit, jak jsem rád, že se ho zase můžu dotýkat. Přitáhnu si ho za týl a konečně ho políbím. „Jsi sladkej,“ usměju se, když ucítím kokos. Určitě ještě ujídal z krabice. „Chutnáš mi,“ dodám, ale už přestanu povídat a užívám si jeho hladivého jazyka.
Tomovy ruce bloudí po mém těle, dokud se nezastaví na překážce, kterou jsem si ještě nesundal. Nechám jeho prsty rozepínat knoflíček po knoflíčku poklopec mých kalhot, a zajedu mu rukou do klína, abych mohl stisknout tvrdé vzrušení, které mě neustále naléhavě dloubá do boku. Neváhám ani chviličku, vklouznu rukou pod látku spodního prádla a prsty obemknu Tomův horký penis, který mi svými pohyby okamžitě začne vycházet vstříc. Tom zasténá do polibku, a když se mu konečně podaří rozepnout poslední knoflíček mých kalhot, odtrhne se ode mě, vyklouzne mi z dlaně a zmizí dole, aby ze mě s kalhotama stáhl rovnou i boxerky. Zahodí je nejspíš někam na volant a bolestně zasyčí, když se o něco praští. Vzápětí ale ucítím jeho dlaně na kolenou, jak mi roztahují nohy od sebe, aby se mezi ně mohl položit, a hned jak to udělá, mě začne nenasytně líbat. „Chci tě, ježiši, to je strašný, jak tě chci,“ šeptá mi do ucha. „Vojedu tě,“ sténá, až skoro kňučí, „už to nemůžu vydržet.“
„Tak dělej a nemel… a pěkně tvrdě, ať to stojí za to,“ odpovím mu přesně to, na co zrovna myslím, sotva dýchám, při představě, jak do mě za chvíli zajede… musím trénovat na ten sex po telefonu, co jsem mu slíbil, zatím mi to jde dobře… Jsme v sobě pevně zaklesnutí, a pohyby boků se vzájemně dráždíme, jak naše klíny naráží jeden o druhý a nutí nás oba sténat. Tak dlouho… bože, tak dlouho jsme to museli vydržet bez sexu, mám pocit, že co nevidět vybuchnu jak časovaná bomba. Udělám se snad ještě dřív, než do mě vjede.
„Fajn, řekl sis o to,“ slyším v jeho slovech pobavení z mojí odpovědi. „Budeš kňučet jako děvka, to se spolehni,“ ještě dodá a mně se zkroutí všechny prsty na nohou, když si to jenom představím…
Tom se začne rychle sunout dolů, už se nemůžu dočkat, až se mě jeho rty dotknou. Škubnu sebou, když se mi konečně splní moje přání a jeho jazyk olízne slanou kapku, která se mi už určitě samým nedočkavým vzrušením musela vytvořit na vrcholku penisu. Tatam je únava, když se nořím hluboko do jeho pusy a kňučím rozkoší… bože můj, to je úžasný. Tom je v tom tak dobrej… krotím v sobě nutkání přirážet, abych mu nezajel až do krku, ale daří se mi to jen zčásti. Roztahuju dychtivě nohy od sebe, když ucítím jeho prsty, pomalu se blížící k mému zadku, a překvapením rozšířím oči, když uslyším cvaknutí otvíraného gelu. Tom se pro něj musel doma stavit, protože v autě ho s sebou určitě nevozíme… myslel opravdu na všechno, pečlivka. To už ale cítím, jak jeho namazaný prst projel mezi mými půlkami, a bez váhání zatlačil, aby se dostal dovnitř mě. Zaseknu nohy nahoru o měkký strop kabiny auta, a skousnu rty, abych nevykřikl moc nahlas. Pocit, který mi jeho dlouhý prst působí, je k nevydržení a já ze sebe vydám alespoň zakňučení, když už nemůžu nahlas křičet. „Vidíš, říkal jsem to,“ reaguje Tom pobaveně na moje kňučení, přidá další prst a přiráží do mě tak, aby mě co nejrychleji roztáhl. Nechápu, jak jsem bez toho mohl skoro celý svůj život být, je to tak dokonalý, až se to pomalu nedá vydržet. Jezdím po Tomově ruce, když do mě postupně protlačí třetí prst a nepřestávám sténat rozkoší. Něco tak nádhernýho už jsem dlouho nezažil… skoro týden, to je jako věčnost…
„Pojď už,“ vzlyknu mezi dvěma přírazy, je mi jedno, jestli už jsem dost roztažený nebo ne… chci, aby byl už ve mně a užíval si to se mnou.
„Nedočkavá ukňouraná děvka,“ uchechtne se Tom. „Zaslouží si pořádnýho chlapa,“ vytáhne ze mě prsty, a naposledy olízne můj penis.
„Dostaneš, cos chtěl,“ vydechne spokojeně, když toho svýho „pořádnýho chlapa“ zatlačí proti mně… chytne mě za boky… a zarazí ho dovnitř… „Jo!“ vylítne ze mě… bože můj… to je dokonalý… tak vzrušenej a nedočkavej jsem snad ještě nebyl. Stačí týden přestávka a já jsem schopen všeho, jen abych ho měl co nejdřív v sobě až na doraz. Zapřu se nohama o strop a pořádně zatlačím proti němu…
„Líbí?“ vydechne Tom, když je uvnitř. „Řekni mi, že se ti to líbí,“ provokuje, zatímco se povytáhne a znovu do mě přirazí. „Tak řekni,“ zopakuje při každém dalším nárazu a já se zmůžu jen na hlasité sténání. Snažím se rukama zachytit něčeho, co by mi pomohlo se neposouvat pod jeho tvrdými nárazy, až se mi podaří najít držadlo na zadních dveřích. V tu chvíli mi probleskne hlavou myšlenka, že na tomhle místě bývá obyčejně Dejvova sedačka… ale hned ji zapomenu, když Tom konečně narazí uvnitř mě do místa, které mě okamžitě zbaví možnosti myslet. Je to jako výbuch sopky… druhou ruku zabořím mezi sedadla a sevřu měkký materiál… konečně jsem pevně ukotvený a můžu přirážet proti Tomovi.
„Jsi skvělej,“ odpovím mu konečně na jeho další neodbytnou výzvu, sotva dýchám, v autě je najednou děsný horko. „Nejlepší…“ šeptám mu do ucha, když se na mě položí, aby do mě mohl zajet ještě hlouběji. Letmo mě políbí, než zaboří hlavu do mých vlasů, rozprostírajících se po sedačce. Dýcháme oba jako o závod, už nemáme sílu nic říkat, jen sténáme a tvrdě přirážíme proti sobě. Můj penis klouže po Tomově břiše, začínám cítit, že se blížím ke konci. Vlny neskutečně příjemného šimrání v mém podbřišku se střídají s pocitem skoro bolestným, je to k nevydržení… chci, aby to trvalo co nejdýl, ale zároveň to potřebuju hned teď, co nejrychleji, nejsilněji…ještě pár přírazů a udělám se…
„Už budu,“ zašeptám mezi dvěma steny, a Tom jen přikývne a zrychlí.
„Já taky,“ zasténá, když ucítí, že jsem konečně došel až na vrchol, moje sperma se začne při každém dalším tvrdém přírazu rozmazávat mezi námi a já vím, že to jeho do mě bude stříkat během pár vteřin. „Jo!“ zakňučí nahlas a zastaví se hluboko ve mně. „Bože,“ ještě zasténá, než na mě klesne a přišpendlí mě do sedačky svou vahou. „To byla paráda,“ zafuní mi do ucha, „ale jsem mrtvej,“ dodá zničeně.
„Já bych si to dal znova,“ usměju se a líbnu ho na nos.
„Protože jsi chrápal celou cestu, a pak i celou dobu, co jsem to tady připravoval… bodejť bys nebyl odpočatej,“ usměje se unaveně a líbne mě na rty. „Bude špinavá sedačka,“ zarazí se, když se chystá ze mě vyklouznout.
„Neva, to je umělá kůže, zas tak drahý to auto nebylo… půjde to dobře dolů,“ ujistím ho, ale sevřu nohy kolem jeho pasu, abych si ho ještě chvilku užil.
„Pusť mě,“ zasměje se, když se snaží ode mě marně odlepit. „Jsme pěkně lepkavý, nemám to čím utřít,“ šeptá, když se mu konečně podaří se mě zbavit.
„V tý krabici s cukrovím jsou ubrousky,“ vzpomenu si. Za chvíli už cítím, jak mi Tom utírá břicho papírovou zmuchlaninou, kterou vytáhl z krabice pod sedadlem, a na rtech cítím, že mi něco cpe do pusy. „Na zdraví nevěsty a ženicha,“ uchechtne se, když se mu podaří mi protlačit do pusy koláček. „Doufám, že si užijou svatební noc tak skvěle jako my,“ pronese s plnou pusou. „Cukroví maj úžasný,“ pochválí si, a konečně ho napadne rozsvítit malou stropní lampičku. „Sluší ti to,“ usměje se na mě, když mě vidí rozplácnutýho na sedačkách, jak si hovím a užívám si sladkou chuť a doznívající orgasmus.
„Tobě taky, modřinko“ zatáhám ho za dredy, když se ke mně skloní, aby mi dal ještě pusu. „Ti dva si nejspíš neužijou nic, protože Gustav a Georg vypadali zhruba stejně ožrale,“ usměju se ještě, než polknu poslední kousek koláčku a nechám se líbat tím svým majitelem „pořádnýho chlapa“.
SABINE
Neděle 16.8.2015 dopoledne
„Čau, prcku,“ usmívám se na Dejva, kterej mi přišel otevřít dveře, aby mě pustil do domu. Táta asi nemá čas, nejspíš vaří oběd, na kterej mě pozvali. „Co vám to tady postavili za ptákovinu?“ zeptám se a kývnu zpátky ke stříbrné šaškárně, která se zničehonic objevila na jejich plotě a na slunci hází prasátka do všech stran. Chvilku tu člověk není a málem by to tu nepoznal.
„To je kvůli zlodějům,“ sdělí mi můj budoucí nevlastní syn svým vysokým hláskem, chytne mě za ruku, a vzápětí na mě začne šplhat. „Aby nám nelezli do zahrady, říkal strejda,“ dodá ten malej roztomilej mudrlant. Zvednu ho do náruče a vrazím mu pusu na čelíčko. Dostanu zpátky jednu uslintanou, a nadhodím si ho, aby se mi líp držel. Je jak pytel brambor, kde jsou ty časy, kdy jsem ho bez potíží unesla.
„Kvůli zlodějům, jo? No tak to jo, aspoň nás nikdo neukradne, to udělal strejda dobře,“ souhlasím. Je vlastně divný, že to tu kluci nechali udělat až teď, nikdy se nebáli, že se jim něco stane. Možná se Bill bojí, že po svatbě na nás začnou naprdnutý fanynky házet zkažený vejce a shnilý rajčata, a nechce, aby mu to hnilo na zahradě… i když… tohle průměrná fanynka v klidu přehodí… myslím, že bude neplánovanej kompost, budeme muset koupit vidle…
„Tak co děláte? Jak se máte, jak bylo včera na svatbě?“ Začnu se vyptávat, zatímco nesu Dejva k Billovi do bytu. „Ahoj!“ zařvu od dveří, aby mě v kuchyni slyšel, cítím, že tu něco báječně voní. Teda Bill je fakt partie, připadám si skoro jako ženich a ne jako budoucí nevěsta.
„Ahoj,“ vykoukne kuchař ze svýho království a usměje se. „Jdeš akorát, za půl hoďky to mám hotový,“ ujistí mě, ale Dejv už mě táhne do svýho pokojíčku, aby mi ukázal, co zase postavil novýho z tý tuny lega, kterou mu příbuzenstvo nakoupilo. Přitom mu neustále jede pusa, takže za chvilku vím přesně, co měli na svatbě za menu, jak s tetou tancoval, jak pil „čampaňský“ a jak si dávali Tara s Gustavem pusu, protože museli ukázat všem, jak se milujou… no prostě kafemlejnek po tatínkovi.
„Ahoj, švagrová,“ ozve se po chvíli od dveří a já vzhlídnu od hromady lega. Už jsem v tom úplně zabraná, ale Tomův hlas by mě probral, i kdybych byla mrtvá. Zabodnu pohled do jeho krásnejch očí, kterýma se na mě zpod kšiltovky směje, i když bych spíš čekala, že na mě bude vrčet, ale vtom si všimnu, jak vypadá.
„Ježiš, co se ti stalo, švagříku? Někdo ti dal do huby?“ zírám na něj a vrátím mu jeho oslovení. Za pár dní budeme příbuzní, tak si musíme zvykat.
„Néééééééé,“ ozve se se smíchem mládě na zemi. „Strejda spadnul ze schodů a bouchnul se o zábradlí,“ vysvětluje mi ochotně jeho synovec a snaží se přitom tvářit zase vážně, aby si to u strejdy nerozlil. Hmmm… to se mi nějak nezdá, že by se Tom zřítil ze schodů? Nejspíš byl buď totálně našrot, nebo zakopl o ty svý obrovský kalhoty, říkala jsem mu, že se to jednou stane, ale mával nad tím rukou.
„Jo, tak nějak,“ zašklebí se Tom. „Jak se máš?“ zeptá se konverzačně a sedne si k nám na zem. Hned se chopí dalších kostiček a začne skládat něco svýho.
„Jde to,“ odpovím po pravdě. „Odpočívám před bouří,“ kývnu nenápadně směrem k Dejvovi, aby pochopil, koho tou bouří myslím. Až se sem nastěhuju, nejspíš rychle skončí období, kdy nemusím ráno do práce a vyspávám do desíti… sice zařizuju svatbu, ale dá se to v pohodě stíhat i bez stresu, takže mě to nijak neunavuje. Bill mi založil vlastní konto, na který mi poslal peníze, abych měla do svatby z čeho žít, takže si vůbec nestěžuju…
„Jo, to si moc neodpočineš, tenhle ďábel umí výborně budit,“ šklebí se na mě. „Už mě takhle přímým kopem párkrát málem připravil o rodinu,“ postěžuje si, a na důkaz svých slov vypískne jako holka: „Takhle jsem pak půl dne mluvil.“ Rozchechtám se jeho fistuli, Dejv se ke mně přidá a nakonec se řehtáme všichni tři jako koně.
„Co se tady děje? O něco jsem přišel?“ vrazí do pokoje hlavu Bill a usmívá se, když nás vidí s Dejvem na zemi, jak skládáme další z mnoha autíček, co nakonec vypadaj stejně jako domečky s kolečkama. Mezi nohama mu proběhne Scotty, kterýho jsme svým hurónským řevem asi vzbudili, a hned mě začne očuchávat.
„Jedeš, syčáku,“ zaženu ho jemně, když mi nejdřív očuchá nohy a pak mi začne strkat čumák do rozkroku. Nechápu, co to má za blbej zvyk. Jednou si člověk vezme sukni a hned je objektem takovýho nechtěnýho zájmu…
„Nech ho, líbíš se mu,“ směje se Bill, když nás pozoruje. „Je to chlap, a má chutě, to víš, tady si moc samiček neužije,“ dodá a šklebí se jako pako. Scotty se jako odmítnutej milenec uraženě odtáhne do kouta, tam se svalí a pozoruje nás.
„Teto?“ ozve se zdola Dejv. „Ty jsi samička?“
„Jo,“ kývnu mu na otázku. „Jsem krvelačná samička Kudlanky nábožný, a až si s tvým taťkou pohraju, tak mu ukousnu hlavu a sežeru ho,“ dělám si z prcka srandu, a bavím se jeho reakcí.
„Fakt?“ vykulí na mě oči. „Tati, že to není pravda?“ nakloní se přese mě, aby na Billa viděl, a ověřuje si radši informaci u důvěryhodnýho zdroje. U taťky se mu nikdy nestane to, co u mě nebo u Toma, aby si z něj utahoval. Dělá mu zodpovědnýho otce, co nikdy nelže.
„Neboj, tetu zvládneme spolu,“ uklidní ho Bill. „Kdyby si dovolovala, tak jí vystěhujem na zahradu,“ uculuje se. „Do stanu,“ dodá, aby nebyl tak krutej. Pod širákem by mě snad spát nenechal.
„No to jste hodný, kluci, že mě necháte žít,“ směju se. „Už se nemůžu dočkat,“ ironicky pronesu, a zašklebím se na svého budoucího manžela.
„Pojďte jíst,“ vzpomene si Bill, proč sem vlastně přišel, a my se nadšeně zvedneme, a jdeme ochutnat jeho božskou krmi. Podle vůně to bude určitě skvělý, jen doufám, že zase nevymyslel nějakou pálivou specialitku. Minule jsem po jeho extra pálivým šve-ču-žou měla dva dny necitlivej jazyk.
„Dobrou chuť,“ popřeje nám kuchař, když vtom mu v kapse začne hrát mobil. Omluvně se na nás usměje, a odejde si telefon vzít do předsíně, aby nás nerušil při jídle. Sedíme ani nedutáme, cpeme se výborným kuřetem s rýží a posloucháme s napnutýma ušima, kdo to Billovi volá. „Cože?!“ ozve se po chvilce překvapeně Bill z předsíně malinko víc nahlas, než obyčejně mluví. Dál už neslyšíme vůbec nic, jen nesrozumitelný brebentění. Podíváme se na sebe s Tomem přes stůl, evidentně taky nemá páru, o čem je řeč, a když se Bill konečně objeví mezi dveřma, oba unisono proneseme: „Kdo to byl?“
Bill se posadí na židli ke svýmu talíři, nejdřív se podívá na mně, pak na Toma a po chvilce napětí se skoro vítězně usměje a spokojeně odpoví. „Táta. Rozešel se s Hanou, svatba nebude.“
autor: Janule
betaread: Áďa
Zrovna sem si dneska říkala, že už dlouho nebyl žádnej sex a hup je tam :D.
Bylo to báječný, ani nejde jinak.
A ten Bill, prý spokojený úsměv, dobrý xD
Jupííí a hurááá a slávááá!!!! Svatba nebude!!!! Sice ne zrovna ta nejdůležitější, ale nemusí pršet, jen když kape :))) Teda ale já mám takovou radost! Teď bych ještě potřebovala, aby Hana spáchala něco opravdu ohavného, protože to by pak vysvětlovalo mou, doposud bezdůvodnou, antipatii. Jak já tu ženskou nemám ráda! A vlastně vůbec nevím proč 🙂 Tak doufám, že to v příštím díle zjistím 🙂
No… takový fóry s kudlankama, to bych, bejt Simone, na takhle malý dítě nezkoušela, to by se jí teda mohlo pěkně vymstít. Mluvím z vlastní zkušenosti. Vždycky jsem před synem, když byl ještě malej, něco úžasně vtipnýho plácla, abych se to pak několik dnů z tý malý hlavičky pokoušela dostat. Tak budoucí náhradní matko, bacha! :)))
Jinak tedy musím říci, že se mi při popisu Billovy kuchařské činnosti vyloženě sbíhaly sliny. Ale tu báječnou krmi jsem si vychutnala nejen při čtení, k večeři jsme totiž měli… překvapivě… kuře s rýží. :)))) Myslím, že i Simone by u nás chutnalo. Ale vlastní konto ji zakládat nebudu, ať se děvče postará samo 🙂
Um…krásnej dílek…..x)Ty ubrousky mno LOL…xD bylo to super…xD
no ale…a Bill z toho má radost…x)))
No kura ten Bill se ale rozjel×D bylo to suprově popsaný jako vždy. Ale ten konec se mi nějak nezdál, že do něčeho bude ještě ta Hana nějak zapletená…ale Bill taková škodolibka jak z toho má radost×DD
jej co se stalo? že ta drůza něco řekla? já jí čapnu za wlasy a wyškubu jí je jestli něco udělala!
sice wí prdlačku ae je to ženská a u tý nikdy nikdo newí…
…svatba nebude,tak to som radšej počula o zrušenej svadbe Billa,pretože nechcem aby Tomí odišiel!Janulík toto im nemôžeš urobiť!Ten sex v aute nemá chybu,skvelý Tomík všetko perfektne pripravil je to šikulka.
No tak to bylo něco, ten sex v autě, no wow! xD Davídek je pěkná treperenda, taky co neví, nepoví…jestli on nebude po tatínkovi…xD
Nooo, však ono to zase bude úplně jinak až se Tom a Bill vrátěj v čase v bédou na kterým pracuje Filip xD. Snad to bude brzo … i když podle toho co tu čtu si Bill vezmě Sabine a Tom se odstěhuje .. Oh je o zamotanej příběh … Když sem to vyprávěla kámošce tak mě už od poloviny nechápala 😀
Těším se na neděli … Heh nechceš ty dílky zvežejňovat každej den ? x))
[Smazaný komentář] Tohle bych sem nepsala, být tebou (říkám to v rámci tvého fyzického zdraví 😀 )…
Jsem snad jediná, komu ta Hana nevadila? 🙂 Ale líbí se mi, kolik svateb se naplánovalo a nakonec se uskutečnila zatím jen jedna. Doufám, když už jsme u toho rušení svateb, že Bill a „samička“ to zruší taky… Filipe, dělej, ať se nemusí brát! 😀 Líbí se mi Bill, toho tak doma mít. Navaří, vyžehlí, vyluxuje, postará se o děcka. Toho bych chtěla za nevěstu 😀 To jeho maso s rýží bych si taky dala, měla jsem naposled včera v sedm vídeňskou roštěnku…
Mimochodem, kapesníčky byly použity přesně tak, jak jsem tušila 😀 Chudinky Bill a Tom, musí se milovat v takových bojových podmínkách… Za tohle bych toho vyděrače zažalovala na evropském soudou pro lidské práva a svobodu… A doufám, že v garáži nebyly žádné štěnice, ten vyděrač by asi ty Tomovy pokřiky nevydýchal 😀
[Smazaný komentář]
Představa Billa jak je nohama zapřenej o strop mě rozesmává… Musel vypadat jak brouk na zádech xD xD
Jako on si to řekne tak spokojeně…. ale já se těšila na ty dva… Proč se rozešli? :-/ Já vím to se nejspíš dozvím časem xD xD
Mě taky nevadila 😛
To bylo pro Peťush xD
Jani, Jani… ty nám dáváš *in love* Naprosto luxusní sex v autě. Myslím, že si dám čtecí repete^^ Nejvíc mě dostaly tyhle dvě věty – "Budeš kňučet jako děvka, to se spolehni," a "Nedočkavá ukňouraná děvka,". Jak já takový věci miluju ♥_♥ Už se těším na další díl *dance*
[10]: mě ta Hana taky nevadila, teda jestli si pamatuju dobře z předchozích dílů, tak přece byla v pohodě ne? No newm ale mě prostě nevadila.
Na jednej strane je krásne vzrušujúce mať tajný sex niekde na sedačke auta, ale mne je to hrozne ľúto, že to musí byť takto. Keď sa nemôžu k sebe túliť celú noc a ráno sa budiť spolu… Je mi z toho hrozne smutno. Dosť často na to myslím, od kedy som prepadla twincestu, že prečo musí byť incest trestný čin. Chápem len to, že je to z dôvodu aby sa nerodili choré deti, ale potom by mohlo byť trestným činom aj tehotenstvo po 40-tke lebo aj tam je obrovské riziko a potom by mohlo byť trestným činom aj brať antibiotiká v tehotenstve alebo vôbec odmietnutie interrupcie pri dokázanom poškodení plodu. Ako môže niekto trestať lásku??? Vlastne donedávna sa trestala aj homosexuálna láska… Uf, no tak som si trochu uľavila, idem ďalej. To napätie je už príliš dlhé 🙂
Jejich taťka se rozešel s Hanou? Achjo, a já ji měla ráda! 😀 Ovšem Bill z toho má očividně velkou radost 😀 😀 😀