autor: Tomi
edit 21.8.09:
upozornění: není twincest, jen slash
Byla jediná věc na světě, kterou jsem chtěl. Billa. I když mluvit o něm jako o věci, by asi nebylo moc na místě. Prostě to byl nejkrásnější kluk, kterýho jsem za svůj šestnáctiletej život viděl.
Jeho rodiče byli Američani a nějakou náhodou zabloudili do Čech a do našeho města. Asi proto mě přitahoval, byl tak jinej než ostatní. Vůbec mi nevadilo, že je starší než já. Když jsem ho poprvé uviděl na školní chodbě, věděl jsem, že musí bejt můj. Rozhodl jsem se pro to udělat cokoliv. Nejúžasnější bylo to, že ho přiřadili do mý třídy. Každý den jsem měl perfektní výhled na jeho záda, seděl totiž přede mnou. Očima jsem hltal každej jeho pohyb. Nikdy jsem se nezajímal ani o kluky a ani o holky. Teda měl jsem pár kámošů, ale to bylo všechno. Tohle byl příslovečnej blesk s čistýho nebe.
Snažil jsem se s ním spřátelit, ale bylo to moc těžký ze začátku. Mluvil špatně česky a já špatně anglicky. Byl takovej tajemnej a nepřístupnej. Jak jsem brzo zjistil, tak jenom ke mně. Zuřil jsem. Že by něco tušil? To určitě ne. Snažil jsem se ovládat, i když to bylo pekelně těžký. Byl jsem k němu milej a vstřícnej, i když bych ho nejradši tisíckrát popadl a odtáhl na školní wc, a to by byl teprve mazec.
„Jirko, co to s tebou zase je? Nesoustředíš se. Zmámky taky nic moc.“ Co jsem jako měl úče říct? Jsem nepříčetnej, nejradši bych znásilnil svýho spolužáka, kterýho už tak měsíc sleduju a zjistil jsem, že tu nelenil, dokonce si našel přítele. Podle mýho názoru byl děsnej. Kam dal chudák Bill oči? On, takový malý drobný roztomilý nic, si klidně flirtuje a chodí a spí s… Když jsem si představil, že s ním spí, tak se mi zatmělo před očima. Proboha, jak to může dělat s takovým medvědem? Ten jeho byl opravdu udělanej kluk. Od něj bych facku nechtěl ani náhodou. Mučil jsem se úvahami na téma, jak se s ním miluje. Jak to dělají, že ho nezlomí? Určite je Bill na něm. Chtěl jsem, aby Bill kňoural pode mnou, aby při tom křičel, ať nepřestávám. Nevím, jestli to byla láska, ale posedlost určitě. Chvílema jsem měl pocit, že se zblázním, když kolem mě prošel a já ucítil jeho kořeněnej parfém.
Dobře si ještě dneska vzpomínám na ty osamělý večery, kdy jsem si zalezl k sobě do pokoje. Rozsvítil a sundal si kalhoty i spodáry, a honil si při pohledu na jeho fotku, kterou jsem si stáhnul z jeho profilu na netu. V mém mozku uzrál ďábelskej plán. Od kamarádky svý spolužačky jsem sehnal číslo na toho jeho borce. Z matky mobilu jsem odeslal pár sms.
„Tobě nevadí, že ten tvůj Bill kromě tebe dává minimálně ještě dvoum klukům? No chápu, je žádoucí. Musíš bejt hodně tolerantní.“ Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
„Kdo jsi? Co o tom víš.“
„No víš jak, chtěl jsem tě varovat.“
Druhej den přišel Bill do školy úplně bílej a měl uplakaný oči… Bylo mi jasný, co se včera večer dělo. Bylo mi ho líto, že se trápí, ale nemohl jsem jinak. Nezvládal jsem to jeho necudný chování. Mě měl líbat před školou každej den, a né jeho. Později jsem zjistil, že se jmenuje Mirek. Bill a Mirek, fuj. No nechtěl jsem si přiznat, že Bill a Jirka taky není žádná sláva. Hodil bych se k němu líp. Jsem hubenej a štíhlej. O trošku vyšší než moje láska. Byl by z nás pár snů. On černovlasej a já blonďák.
Bill skoro nevnímal jenom celý vyučování nervózně s někým smskoval. O přestávkách se ani moc nebavil s holkama, což byla doteď jeho zábava, řešit co se nosí a jaký jsou super filmy, co viděl.
Když jsme ve tři končili, myslel jsem, že mi ranní mrtvice. On tam stál před autem a čekal na něj. „Nééé…“ Škoda, že život není akční film, vyrval bych ho Mirkovi z náruče a unesl ho. Zase se chovali jako zamilovaný hrdličky. Odpustil mu. Asi ho musí vážně moc milovat, ale to já taky.
Rozhodl jsem se nic nepodnikat. Musel jsem se trošku uklidnit. Jediným mým úkolem bylo ty dva rozdělit, a to jsem musel promyslet. Žádný ukvapený rozhodnutí, který by všechno zhatilo. Hrozně jsem se pohoršil ve škole.
„Jirko, takhle to dál nejde… budeš s tím muset něco udělat.“ Řekla mi učitelka Mrázková a vzápětí pokračovala. „Co kdyby ti pomohla tady Květa a nebo tvůj spolužák Bill… podívej se, jak se snaží.“ Koho myslíte, že jsem si vybral?
Chodil k nám domů třikrát do tejdne, vždycky kolem pátý, a za hodinu si ho vždycky vyzvedl ten jeho. No každopádně jsem s ním mohl bejt i mimo školu. Zval jsem ho na různý akce, kde bysme se jenom neučili. Myslím, že jsem ho vytáhl asi jenom jednou do kina. Byl jsem hrozně nervózní. Nejradši bych se ho dotýkal v tý tmě k tomu jakoby stvořený, ale nemohl jsem. Nechtěl jsem ho vyplašit.
Znovu jsem jeho příteli začal posílat sms. Asi patnáct za den. Měnil jsem telefonní čísla a vymýšlel si, co všechno s ním dělám.
Pak nastal den, kterej si budu pamatovat do konce života. Zazvonil u nás ubrečenej Bill. Byl hotovej. Klepal se. Bylo mi líto, co musí zažívat, ale nedalo se to udělat jinak. Byl to prostě krásnej citlivej kluk, ani utrpení mu neubíralo na přitažlivosti. Skoro naopak. Nejdřív jsem se lekl, že mně odhalil, ale opak byl pravdou. Netušil vůbec nic a sám mi naivně vběhl do náruče.
Pozval jsem ho nahoru do svýho pokoje. Sedl si na postel a začal si vylívat svý srdce.
„Já tomu nerozumím. Vždyť já miluju jenom jeho. Řekl mi, že jsem kurva, a že se mnou nechce mít nic společnýho. Chápeš to?“
„Ne. To bude dobrý. Nějak se to vyřeší, neboj.“ Vstal jsem ze židle a podal mu papírovej kapesník. S povděkem ho přijal, vysmrkal se a utřel si slzy. „Už to takhle bylo jednou. Prej mu chodily nějaký smsky. Nechápu, jak někdo může bejt tak zlej. Komu to vadilo?“
„Pšštt… bude to dobrý… já vím, že ty bys to neudělal.“ Objal jsem ho. Nebránil se a to u mě podnítilo další akci. Začal jsem ho lehce hladit a líbat. Trošku se zachvěl, když jsem mu stahoval tričko, ale ani tak nic nenamítal, jenom tiše brečel. Tak moc jsem ho chtěl utěšit. Zajel jsem mu prsty do vlasů a přitáhl si ho k sobě a začal ho divoce líbat. Teď už jsem věděl, že ho nenechám jít, dokud neukojím svůj hlad po něm. Nespolupracoval, ale ani se nebránil. Zatmělo se mi před očima a já už se neovládal. Jako smyslů zbavený jsem z něj serval džíny a boxerky. Nebyl vzrušený. Rozhodl jsem se to napravit a párkrát přejel rukou po tom jeho. Nebyl moc velký, ale to mi nevadilo. Neprotestoval, ani když jsem ho přetočil na břicho. Zákonitě musel vědět, co přijde. Připravil jsem ho nasliněnýma prstama a vniknul do něj. No přiznávám, moc jemný to nebylo. Bolestivě zakňoural a to bylo všechno. Ta jeho horkost, co se kolem mě stahovala, mě přiváděla k šílenství. Nedokázal jsem čekat. Začal jsem se v něm pohybovat v dost ostrým tempu.
„Achchchch…“ Vykřikl jsem jako raněný zvíře a Billovy útroby schytaly pořádnou dávku mý touhy.
„Už jsi skončil? Mohl bys mě odvést domů?“ Jeho hlas zněl tak dutě, jako by ani nepatřil bytosti z tohohle světa, ale nějakýmu duchovi.
„Jo jasně… Není problém.“ Řekl jsem, když jsem z něj vyšel. Působil tak zvláštně nepřítomně, když se utíral kapesníkem. Jeho tělo se začalo chvět. Musel jsem mu pomoct s oblíkáním. Nebyl schopnej si zapnout knoflíky u džín. Odvezl jsem ho domů. Když vstupoval do domu, podíval se na mě a zmizel za dveřma.
Od tý doby jsem ho nikdy neviděl. Do školy nepřišel ani druhý den ani následující… Bill zkrátka do školy už nikdy nedorazil… Najednou zmizel. V televizi jsem zahlídl jeho rodiče, jak vyzývají lidi, aby jim pomohli v pátrání. Od tý doby cítím neustálej stín vinny. Za tohle jsem zodpovědnej jenom já. Nikdy bych se nepřiznal živý duši. Jeho rodiče se pak přestěhovali zpátky do Ameriky a já o nich už neslyšel.
autor: Tomi
betaread: Janule
šmarjá toe story…xD ale docela pěkný mno…xD až na toho jirku ten mi tam nějak nesed…xD
A kde je ten twincest..? o_O
Celkem zajímavý, je v tom i kus reality. Každý čin má svoje následky. A tady ty následky byly celkem dost drsný.
no zvláštní…
chybi mi tam twc…..na ffku je to picowina…sry ale tahle se mi wubec nelibila bylo to moc nasilny a ten jirka je hajzl….proste o nicem…
Asi budu ukamenována, ale jakým si záhadným způsobem nechápu, proč teď píše tak lidí slash… *no*
[5]: mě se to náhodou líbilo
A mně se to stejně líbilo! xD Pochvala.
Já si myslím, že to bylo dobrý.
ty vole! mazec…. drsny… ale toho kluka bych zabila fakt že jo… taková posedlost…. wow… odzbrojující povídka….
panebože, je to jako úžasná povídka, ale…ale co Bill? och, chudák, mně je ho tak strašně líto? a co s nim bylo pak? ách jo
Mě se to teda taky líbilo!!!!!Až na ten depresivní konec,to nemám ráda.