autor: Greenie
„Ááááá… jděte ode mě!!“ Křičel třesoucí se chlapec, stojící na posteli… „Nechte mě!“ Strach v hlase se mísil s bezmocí… „Běžte pryč!!“ Stál na kraji postele, přimáčknutý u zdi…
„P-Prosím…!“ Hlesl pro změnu potichu. Už si nevěděl rady. Ale proč to všechno? Co viděl? V pokoji se nic nedělo, všechno bylo na svých místech a nikdo tam nebyl. Nic se nepohybovalo, až na vyděšeného chlapce na posteli. Tak proč byl takhle vystrašený? Na koho křičel? Přeci tam něco bylo. Bylo to na zemi.
Běhala tam neobyčejně ošklivá zvířata… Vypadala jako z jiného světa. Tělo hnědo-šedivě chlupaté, sem tam po těle měla odhalenou zkrvavenou kůži od toho, jak se pořád rvala. Nekonečně dlouhý ocásek. Polámané a špinavé drápky. Hlavu protáhlou. Pod čumákem byly hrozné dva zuby někde potřísněné krví. Zlé oči zářivé červené barvy, které jej neustále sledovaly. Byly všude v pokoji. Jejich hrůzu nahánějící, pisklavý hlas se odrážel od zdí.
Krysy… Hnusné krysy se snažily Billa dostat. Každou chvíli jich bylo víc a víc.
Tom u něj nebyl. Odešel asi ve dvě ráno, když si byl jistý, že bráška klidně usnul. Měl neuvěřitelnou žízeň a byl ospalý. Netušil co se děje ve vedlejším pokoji.
Kam se Bill podíval, tam byla krysa. Nemohl v tom pokoji už zůstat ani vteřinu, proto z postele skočil skoro až ke dveřím. Když dopadl na zem, šlápl jedné z krys na ocas a ta zapištěla. S panikou rychle vyběhl na chodbu, myslel si, že tam nebudou. Mýlil se. Krysy se valily po schodech jako velká voda.
Bill se tedy rozběhl do Tomova pokoje. Zabouchl dveře, aby se krysy k němu nemohly dostat a vyčerpaně se o ně opřel. Tom se rychlostí blesku probudil a vyhrabal z peřin.
„Bille? Co se děje?“ zeptal se ještě trošku rozespale.
„Sou tady. Chtějí mě dostat…!“ vychrlil Bill na své dvojče, které nechápalo, o čem to mluví.
„Kdo je tady?“ Tom došel ke dveřím a chtěl je otevřít, ale Bill mu to nedovolil. Opřel se o ně a vrtil hlavou.
„Ne… neotvírej! Dostaly by se sem a ublížily by nám!“ jen co to dořekl, otřásl se, protože si je zase vybavil.
„Kdo? Proč?“ Tom pořád nechápal, ale když se Bill sesunul na zem, objal si kolena a začal plakat… došlo mu to. Zase se mu něco zdá. Něco, co ho neskutečně vyděsilo. Kleknul si vedle něj a objal ho. Sice pláč nezastavil…
„Už jsou pryč,“ utišoval ho Tom
„Byly všude… Tomi… a ty jejich hrozné oči… ty oči…“ rozplakal se ještě víc.
„Kdybych tam zůstal dýl, tak… tak by mě určitě rozsápaly…“ oči ho neskutečně štípaly a ruce se mu opět třásly jako splašené.
„Billí, šššt… neplakej už je to dobré…“ hladil ho jemně po zádech a snažil se ho uklidnit
„A kdo ti chtěl ublížit?“ zeptal se nesměle.
„Ony… Ty zrůdy… K-krysy!“ Bill se bál už jen toho slova.
„Už tady žádné nejsou.“
„Opravdu?“ zeptal se ho nevěřícně vystrašený mladší bráška.
„Opravdu!“ odpověděl sebejistě. Vždyť doopravdy tu žádné nebyly, nejsou a nebudou. Nikdy.
Nastalo ticho. Bill se v bratrově náruči pomalu uklidňoval.
„Tak co, lepší?“ zeptal se ho Tom, a i když mu to přišlo zvláštní, tak mu dal několik polibků do vlasů.
„Teď už jo.“ Po dlouhé době se mu na tváři vykouzlil úsměv.
„Tomí? Nemohl bych tu už na zbytek noci zůstat? Prosím. Já do svého pokoje nechci!“ zaškemral a Tom se tomu zasmál.
„To víš, že ano… ale bude ti muset stačit jedna postel a já v ní.“
„To nevadí…“ a vystartoval do postele. Tam se zavrtal do peřin a Tom si k němu přilehl. Bill se k němu přivinul a položil si hlavu na bráškův hrudník. Starší dvojče jej se zájmem pozorovalo, podvědomě ho hladil po zádech. Chová se vůbec takhle bratr? Začalo se mu to vymykat z rukou… Jak Bill, tak i city k němu…
Ráno… no spíš v poledne. Když se probudil, Billa u sebe neměl. Vyšel před pokoj a ze zdola z kuchyně slyšel hlasy. Seběhl proto schody a nakouknul do pokoje. Ale v polovině pohybu jako kdyby zkameněl. Na zemi v kuchyni seděl Bill. Z levé ruky mu tekl malý pramínek krve a obě ruce měl ovinuté okolo kolen, které měl u hrudníku. Jako psychicky pomatený se pohyboval ze strany na stranu a něco si povídal. Tom k němu přistoupil.
„Billí…?“ zašeptal, ale jako by ho bráška neslyšel. Pořád si něco mumlal, nedávalo to smysl. Vypadalo to jako by před ním někdo seděl a povídají si. Bill se na Toma po chvíli podíval…
„Musím ti něco říct…“ jen co to dořekl. Staršího chlapce se zhostil strach. Co mu Bill může chtít?
autor: Greenie
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
coo?? Bill sa porezal?? chudacik..
Omg… Tahle povídka je úplné drama… Nádherný <33
Ty vole taky mám strach co mu che… :-O
Já si myslím že mu žekne že ho miluje :)) heej to je taak napínaví, chudáček Bill je mi ho líto … Ale sem ráda že si zatím nepíchnul … Musí to skončit dobře .. Heeej já sem upa mimo z toho xD. Už se mooc těším na další dílek !! Snad bude brzo :-**
úpa se těším na další to je psycho ta powídka xD ale strašně se mi líbí xD
bože…..snad mu neřekne nic hroznýho….
panebože, to je psycho, ale je to dokonalý!