Bestattungs zeremonien 10.

autor: Theodor & Alex

Pomyslel jsem si a spočítal jsem, že na plese by mělo být asi 200 lidí. Chce to nějaký malý ples. Aspoň 40 hudebníků, 70 služebníků a 500 jednoduchých jídel.

Ano, tak to udělám.

Poslední tři dny jsem nedal služebnictvu ani chvilku odpočinku. Služky uklízely, kuchaři vařili, já jsem strojil a pár chlapů venku zabilo půl tuctu volů a krav a vylévalo jejich krev do velkých sudů, které potom zabednili – tekutiny na bál. Maso se dále zpracovalo v kuchyni na pokrmy.

Už je tu 25. květen. Den kdy se má konat ples. Můj Bill přijel hned ráno i s nymfou a byl velice spokojen s mým zařizováním.

-BILL-

Přijel jsem domů v den konání plesu i s Lady a byl jsem velice spokojen s Tomovou prací. Zařídil to skvěle, taky nemám velké plesy moc rád. Konečně uvidím zase celou vampýrskou šlechtu pohromadě. V jedné lidské odborné publikaci jsem četl něco, co mi dalo jistotu, že lidé jsou velmi hloupí napsal to jakýsi Stoker či co a napsal:

Rozdíl mezi upíry a vampýry… od Brama Stokera…

Upír – je tvor, který je závislý na krvi a potřebuje ji k životu, bojí se světla, česneku a krucifixů
Vampýr – je tvor, který se nebojí ani světla, ani česneku a ani krucifixů a krev pije pro radost.

To by mě v tom případě zajímalo co jsem… Říkám, lidé jsou velmi hloupí.

Večer jsem se obléknul do černého šatstva s černorudým sametovým pláštěm. Uvázal si vázanku, na hlavu jsem nasadil vysoký cylindr a do ruky jsem dal dlouhou ebenovou hůl, která byla zespodu postříbřená a nahoře měla nádherně vybroušený diamant. Nebylo to tím, že jsem měl slabé nohy, byl to spíš důkaz postavení.

Sešel jsem schody do haly a vyšel ze dveří a nechal jsem roztáhnout rudý koberec po schodech na místo, kde měly přijet kočáry.

Lady stála po mém levém boku a Tom naproti a společně jsme čekali.

Avšak nikdo stále nepřijížděl. Nechápal jsem to a podíval se na Toma. Ten se tvářil provinile a nakonec přiznal, že nejspíš spletl datum nebo hodinu. Naštval jsem se a vrazil Tomovi facku.
V tom však začaly přijíždět do hradu kočáry a koně s mými hosty.
Tom se držel za tvář a já se vrátil zpět k Alžbětě, která si svými jemnými ručkami upravovala šaty.

První vylezl z kočáru Luis Hemilton v závěsu s chotí, a mně se udělalo špatně, že já je vůbec zval. Skřípal jsem zubama a celkem vlídně je uvítal na svém hradě a poslal je dovnitř do tanečního sálu. Určitě mi všecko jídlo zase sežere. Jako bych ho neznal.

Pak přijel Prince von Whores, jestli mi i po 256 letech bude vyčítat, že jsem si dal větší orázek s jeho přítelem, tak ho vážně posadím na koště a pošlu ho někam do země nezemě.

Postupně jsem uvítal 199 lidí. Uctivá Christine de Von se uráčila nezjevit. Byla asi po těch 300 letech naštvaná, že jsem pomiloval jejího chotě.

Ach já jsem měl úžasný život a taky ho pořád mám. Od minulých staletí lidstvo udělalo pokrok, tak by mě zajímalo co bude dál. Poškrábal jsem se na hlavě, upravil vázanku, nabídl Lady své rámě a vešli jsme společně do sálu s Tomem v patách.

autor: Theodor & Alex
betaread: Janule

6 thoughts on “Bestattungs zeremonien 10.

  1. Kuwa, já jsem zas naštvaná že budu muset čekat an další díl xDDD
    Je to bombastický už se moooc těším až se něco stane mezi Tomem a Billem

  2. jůů rychle dáál. Herdek a jakto že já nedostala žádnou pozvánku?? To si jako s nim vyřídim 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics