autor: Kiki
No, takže tato FF mě napadla už dávno, ale nevěděla jsem, jak ji mám zformulovat… vlastně, ani teď to nevím 😀 No, nějak to dám dohromady. V hlavě už vím, jak ten příběh vlastně bude probíhat, ale za každé nápady budu vděčná. Příjemné počteníčko přeje Kiki ♥
„Cože? Děláš si srandu?“ vyjela po mně moje „náhradní máma“ Jasmína.
„Ne…“ svěsil jsem bezmocně hlavu.
„No, tak v tom případě víš, co tě čeká!“ Jen jsem zakýval hlavou na znamení souhlasu. Vracím se domů… už nebudu tady, mezi těmito lidmi… zvláštní. Najednou budu mezi ‚normálními‘. Vzal jsem si všechny své věci, které jsem si tady pořídil, naházel do kufrů a šel za Jasmínou. Nastoupila do auta, já jsem si hodil věci dozadu a sedl jsem si na místo spolujezdce. Cestou jsme nepromluvili ani jedno slovo. Zastavili jsme uprostřed lesa, vytáhl jsem si všechny věci a postavil se k malé chaloupce.
„Budeš mi moc chybět, Bille. Doufám, že se sem ještě někdy vrátíš… i se svým přítelem. Kdybys něco potřeboval, víš, kde nás hledat…“ za chvíli přijela i ‚má‘ hříšnice. Tu přivezl zase ‚náhradní táta‘.
„Ahoj.“ Usmál jsem se na ni smutně. ‚Možná se sem nikdy nevrátím… Možná jo, možná ne…‘ „Ahoj,“ úsměv oplatila a taky si vytáhla své věci. Její ‚táta‘ ji ještě objal, mě zase ‚máma‘, a spolu i se svými věcmi jsme vlezli do chaloupky. „Tak, opouštíme toto místo…“ povzdechl jsem a začal vzpomínat…
**Flashback**
Když mi bylo tak 14 let, zamiloval jsem se do kluka. Holky mě vůbec nezajímaly, přitahovali mě kluci. Ten kluk, mě ponižoval. Došlo mi, že jsem gay. Šel jsem se projít do lesa, potřeboval jsem si provětrat hlavu. Narazil jsem na takovou dřevěnou chaloupku. Začalo pršet a mně nezbývalo nic jiného, než se tam schovat. Zalezl jsem tam a sedl si na postel. Přemýšlel jsem nad svým životem. Nakonec jsem si pohodlně lehl a asi jsem usnul. Probudil jsem se a už nepršelo. Vyšel jsem z chaloupky, kde se mi tak výborně spalo a zdály sem mi sny, které jsou pouho pouhými sny… ne realita. Na to byly až moc krásné. Ale moment. Něco tady nehraje. Ten les je úplně jiný! Najednou ke mně přišla žena.
„Máme se tě ujmout,“ promluvila potom, co si mě prohlédla.
„J-jak ujmout?“
„Pojď se mnou,“ chytila mě za ruku a vedla ven z lesa. Nechal jsem se vést. Věděl jsem, že mi nic neudělá. Přivedla nás k nějakému domu, do kterého jsme poté vstoupili. „Nahoře je tvůj pokoj…“
„Můj pokoj?“ optal jsem se vyděšeně. Nic jsem naprosto nechápal.
„Ano. Pojď za mnou. Všechno ti vysvětlíme.“
„Vysvětlíme?“ proč mluví v množném čísle? Šel jsem za ní, a když jsem došel do kuchyně, což jsem poznal podle vybavení v místnosti, zpozoroval jsem ženu sedící na židli.
„Posaď se,“ pobídla mě. Jen jsem uposlechl. Ta žena políbila tu druhou! Tak a teď už nechápu vůbec nic.
„Tak co se to tady děje? Jsem v domě s naprosto cizími ženami, které se tady líbají, jedna mi řekne, že se mě máte ujmout a že nahoře je můj pokoj! Vysvětlíte mi to už?!“ byl jsem nedočkavý.
„Dobrá, tak ti to vysvětlíme, Bille…“
„Odkud znáte mé jméno?“
„Víme o tobě všechno. Tak nám neskákej prosím do řeči. Bude to jednodušší“ přikývl jsem na znamení, aby pokračovala. „Zamiloval jsi se do kluka… prostě, jsi gay a patříš na tuto planetu..“
„Planetu?“ vyhrkl jsem. Co to tady mele?
„Ano. Nejsi na Zemi, ale na ‚Jiné planetě‘. Planetě, na které jsou pouze gayové a lesbičky.“ „Ale, proč?“
„Proč? Protože lidé nás neberou jako normální. Smějí se a vyhýbají se nám. Proto.“
„Tedy, abych ti to vysvětlila, Existují dvě odlišné obydlené planety. ‚Země‘ a ‚Jiná planeta‘. Na Zemi žijí normální páry, ale tady ne…“ začala i ta druhá.
„A to se tahle planeta jmenuje opravdu ‚Jiná planeta‘?“
„Jistě. A když jsi vstoupil do té chaloupky, tak jsi se dostal sem. Tak, zůstaneš tady? Najdeš si přítele a nikdo ti to nebude mít za zlé. Je to prostě přirozené…“
Co mám dělat? Ale vždyť, není toto super? Nikdo se po mně nebude ohlížet. No tak, vždyť sem patřím! Jsem gay…
„Ano, zůstanu tady, ale vždyť nic nemám.“
„Ale máš. Nás. Já jsem Jasmína a toto je moje přítelkyně Nicol. Jestli myslíš věci, tak se jde na nákup…“
Pak to začalo. Po nějaké té chvíli (několika měsících), jsem si našel kamarády, dokonce kamarádky, brigádu, takže jsem si začal vydělávat i peníze a všechno, co na Zemi. Vždyť, toto je druhá Země. Je to tady naprosto stejné, i běh života, jen to, že tady žijí ‚jiní‘ lidé.
Našel jsem si kamarádku jménem Kathrin. Byla velmi milá a také ze Země. Moc jsme si rozuměli, až najednou, jsme se opili na jedné diskotéce a políbili. Po tomto polibku mi došlo, že nejsem gay, ale bisexuál. Tato holka mě začala přitahovat. Asi ani já jí nebyl lhostejný. Vzali jsme se za ruce a šli jsme do druhého patra, kde byly pokoje. Do jednoho jsme vklouzli a zapadli do postele… pořád jsme se líbali, ale brzy, se to zvrtlo v něco jiného…
**Konec flashbacku**
Ano, byli jsme opilí, ale mně došlo, že mám Kathrin rád. Řekl jsem to Jasmin, věděl jsem, co to bude mít za následky. Museli jsme oba zpátky domů… mezi své lidi…
autor: Kiki
betaread: Janule
xD xD xD tak to je drsn…. na tu planetu chci xD
[1]: Taky bych tam ráda odlítla xDD
Jako hustá povídka, určitě budu číst dál
Yuuuh, tam to musí být skvělý 😀 Kiki, že mě tam odvezeš? 😀
Tak, teď je zpátky na zemi a potká tam Toma xD už začátek je zajímavej, a to jsem to původně ani nechtěla číst. Těšim se na další dílek!
no tak to je extra zvláštní….
Jsem zvědava kdy potka Toma.