Bad boys 17.

autor: Doris

Doris

Bill tiše a klidně oddechoval a oddával se spánku. Teď mu vážně přišel vhod. Aspoň tak nemusel na nic myslet. Na Igora, na Andyho a ani na Toma, že ho tak podvádí. Přál si být jako on. Aby se dokázal ubránit, ale zkrátka takový nikdy nebude.
Tom v tichosti už půl hodiny seděl obkročmo na židli vedle Billovy postele a prohlížel si ho. Ani nevěděl, proč ho to tak uchvacuje. Po půl hodině, co si ho zamilovaně prohlížel, se zvedl, dlouze ho líbnul na čelo. Chtěl se hned otočit a ulehnout do svojí postele, ale zabránil mu v tom lehký stisk na jeho zápěstí. Billa jeho líbnutí probralo. Sice spal klidně, ale rozhodně ne tak tvrdě.
„Promiň nechtěl jsem tě vzbudit,“ špitnul Tom a otočil se k němu. Bill se jen pousmál.
„Pojď spát ke mně,“ stáhl ho k sobě na postel a natiskl se ke stěně, aby se k němu Tom vešel.

„Billi, tam se nevejdem oba,“ usmál se Tom a lehce se rty otřel o ty jeho. Bill jen prosebně zakňučel. Potřeboval ho. Potřeboval se přitulit do jeho náruče a vědět, že tu je s ním. Tom si trochu povzdychl, ale už se nezdráhal. Vklouznul pod deku k Billovi a sladce se na něj usmál.

„Děkuju,“ špitl Bill a konečky prstů ho pohladil po břiše. Tom se otočil na bok a přivinul Billa co nejtěsněji k sobě. Bill se otočil stejným způsobem. Zády se přitiskl na Tomovo tělo a nechal se od něj obejmout. Tom ho zlehka líbal na rameno a hladil Billa po břiše. Bill se jen blaženě pousmál, zavřel oči a nerušeně a klidně usnul. Ani Tomovi to netrvalo nikterak dlouho, než usnul.

Ráno se Bill probudil dříve, než u něj bývalo zvykem. Cítil se nějaký nesvůj. Něco mu napovídalo, že dnešek nebude o moc lepší než včerejšek. Možná snad ještě horší. Ani se mu nechtělo vylejzat z postele. Nejraději by teď takhle proležel celý den. S Tomem u sebe. Věděl ale, že to nepůjde. Za chvíli by umíral hlady. Opatrně se zvedl z postele, aby nevzbudil Toma, vzal potřebné věci a zamířil do sprch. Ranní sprcha vždycky přijde vhod. Na chodbách byl ještě naprostý klid. Ale zas tak brzo už být nemohlo, když cely už byly odemčené. Byl ale vděčný, že nikoho nepotkal, a když vešel do sprch, zjistil, že i tam bude zcela sám. V klidu se zbavil svého oblečení a vlezl pod jednu ze sprch. Pustil proud vody a se zavřenýma očima se pod něj postavil. Proudy horké vody, co na něj dopadaly, ho uklidňovaly. Vymazávaly z hlavy to špatné a zanechávaly jen to dobré. Cizí dlaně mu náhle sklouzly po lopatkách. Bill se nemusel ani otáčet, aby věděl, kdo to je. Pousmál se a spokojeně zavrněl. Takhle se dotýkal jen Tom. Jeho dotek by poznal mezi tisíci.
„Jak to, že už nespíš?“ ozval se Bill a zády se natiskl na Toma. Tom ho objal kolem pasu a spolu s ním se postavil pod proud vody.
„Vzbudilo mě, že si mi odešel,“ špitnul mu do ucha a tiskl na sebe jeho nahé tělo. Bill se ochotně nechával tulit. Tom se po chvíli natáhl pro sprchový gel a dostatek si ho nandal na dlaně. Jemnými krouživými pohyby ho nanášel na Billova ramena, záda i břicho. Zkrátka na celé jeho tělo. Bill s přivřenými víčky nechával laskat svoje tělo. Otočil se k Tomovi a svými dlaněmi rozetřel gel i po jeho těle. Stejnými pohyby ho pak mýdla pod tekoucí vodou zbavil. Oba osvěženi ranní sprchou a laskáním toho druhého, spokojeně vyšli ze sprchy, oblékli se a zamířili na snídani.

Nikdo v jídelně si jich už nevšímal. Až na Igora. Ten na oba chlapce pohlížel s nechutí. Jeho další pokus se evidentně nezdařil. Jeho keců si už ani jeden z nich nevšímal. Však on se jim ale připomene. A to ještě dneska. Z něj tu nikdo debila dělat nebude. A už vůbec ne taková malá čubka jako je Bill.
Bill s Tomem v pohodě snídali. Nehodlali se zatěžovat něčím tak ubohým, jako byly Igorovy pohledy.
„Bille, co si dneska zahrát ty šipky? Když jsem to tak poctivě trénoval,“ zaculil se Tom na Billa. Bill okamžitě souhlasil. Co by taky dělal jiného celej den.

„Stejně tě porazim,“ rejpnul si do Toma. Tom ho jen pod stolem lehce kopnul a dál se věnoval svojí snídani.
„Zlato, ještě si skočim ale na dvůr. Hodit řeč s Michaelem,“ zvedl Tom oči k Billovi, když dojedl. Bill ještě dojídal. Vždycky mu všechno trvalo. Někdy měl Tom pocit, že snad Bill musí poctivě každé sousto stokrát sežvýknout, než ho polkne a trvá mu to tak dlouho, protože si to všechno poctivě počítá.

„Jo, hodit řeč a cigárko s Michaelem. Chápu,“ usmál se Bill a přikývl na souhlas. Tom mu to jen s úsměvem odsouhlasil. S Michaelem si rozuměl. Na takovouhle ranní cigaretu spolu chodili denně. Billovi to nikterak nevadilo. I on s Michaelem vycházel skvěle.
„Jen běž. Pak se sejdem v herně,“ ubezpečil Bill Toma a nechal se od něj políbit. Chvíli sledoval Tomova vzdalující se záda a pak se znovu sklonil ke svému talíři.

„Takže šipky, jo?“ ozval se po chvíli chladný hlas. Bill se neobtěžoval ani zvedat hlavu.

„Dej mi pokoj, Igore.“ Zamračil se do talíře a nenechal se rušit v jídle. Už mu toho moc nezbývalo. Igor ale jeho talíř odsunul stranou a silně ho chytil za lícní kosti. Otočil si ho čelem k sobě a zle na něj pohlížel.
„Myslim, že ze šipek dneska nic nebude,“ syknul Billovi do tváře. Bill chytil jeho ruku a snažil se povolit Igorův stisk. Docela mu kosti drtil.

„Myslim, že ty o tom nerozhoduješ. Seru na tebe,“ procedil Bill skrz zaťaté zuby. Igor mu hlavu odhodil stranou a povýšeně se na něj podíval.
„To si brzo rozmyslíš. Začínám bejt nadrženej“ ušklíbl se a zamířil z jídelny. Bill při těch slovech trochu ztuhnul. Nelíbilo se mu to. Znamenalo to jediné, že ho už zase chce. Bill si jen povzdychl. Věděl, že ho teď Igor bude obtěžovat často, ale že to bude chtít denně, to teda netušil. No jo, asi si musí vykompenzovat ten včerejšek, kdy ho Bill jen kouřil.
Odnesl talíř a zamířil do cely. Vzal si tu jen krabičku cigaret, trochu se upravil a pak se vydal do herny. Buď už tam Tom bude, a nebo počká.