Anděl z hlubin 5.

autor: Tessyna

Ahojíček s novým dílkem. Už zase se omlouvám za prodlevu, jenže já mám zaracha častěji než cokoli jiného a potom se jen těžko dá psát příběh jinak než na papír. Ale to už je pryč, teď jsem tu zase a slibuju, že ke každičké FF- ce se budu snažit napsat co nejvíc dílků. Až tenhle díl přečtete, určitě vám dojde, že takhle fan fiction původně psaná s kamarádkou KaTt.Y.nKoU se blíží k závěru. Vlastně jsem ji ani neměla dopisovat, ale bylo mi jí natolik líto, že jsem se pro pár dílků rozhodla, a hned, jak jsem začala psát sama, říkala jsem, že bude jen krátká. A taky že bude. Tohle ještě není konec, ale víc jak 3 díly už nečekejte. Takže pac a pusu Vaše Tessyna…

No, jenomže přišel ještě další šok. A to hned po tom, co máma otevřela lednici a ve skleničce našla neznámou bílou tekutinu. Vykulila na to oči a otočila se na kluky.

„C-co to proboha je…? Hlavně mi neříkejte, že je to z jednoho z vás…?“ začala na ně Simone řvát.

„Moje to není, mami,“ vyletělo rychle z vystrašeného Billa, který opravdu netušil, co to je.

„To je moje…“ řekl lhostejně Tom.

„A- a můžeš mi laskavě říct, co to je?“ křičela teď na Toma.

„Jejda, klííd… dyť je to úplně normální lepidlo…“ začal se smát, když viděl jak se Simone ulevilo.

„Panebože, tos mi sem přichystal schválně, co…? Víš, jak sem se lekla, že některý z vás se chystá darovat sperma…?“

Smála se už i Simone společně s dvojčaty. Nemohla přehlédnout, jak se k sobě její dvojčátka tulí, ale neměla odvahu na to se jich zeptat, co způsobilo takovou změnu. Už dlouho takhle spolu nebyli. Už i ona se začala bát, že se její dvojčátka od sebe oddalují, jenže opak byl pravdou. To malé oddálení způsobilo to, že dvojčátka teď žijí jen jeden pro druhého, jako když byli malí. Bill se totiž těsně po narození začal dusit a nedokázal se nadechnout. Na rozdíl od svého brášky byl velmi slabý a malý. Jenže jakmile ho napojili na dýchací přístroje, začal křičet jako tur. Stejně tak i Tom. Doktoři si s nimi nevěděli rady, a proto se rozhodli zkusit dát dvojčata do jednoho boxíku. A vydařilo se. Jakmile miminka cítila blízkost toho druhého, zmlkla. Právě proto strávil Tom po narození spolu se svým bráškou 2 týdny v inkubátoru. Čekal tam na to, až jeho bráškovi dostatečně dorostou plíce. On sám inkubátor nepotřeboval, ale oddělení miminek od sebe znamenalo protesty z obou stran. Tím Simone ještě jako novorozenci potvrdili, že jejich vztah bude silný. Velmi silný.

Ale ani ona by v tom nejhorším snu neměla představu, že si budou blízcí natolik, že se do sebe zamilují. Když byli klučinové staří asi pět let, pořád se pusinkovali. Bill se bez svého brášky nešel ani koupat a Tom zase své dvojčátko doprovázel i na záchod. Tak moc na sobě lpěli. Jenže jak pomalu plynul čas vpřed, měnilo se to. Tom už nechtěl mít pořád za zadkem svého bratra. Stával se z něj necitlivý puberťák, který na city své druhé polovičky úplně zapomněl. Pořád mu jen nadával, ať jej nechá být, že za ním nemá dolejzat, ať si najde vlastní kamarády, ale jak to mělo křehké stvořeníčko jako Bill dokázat? Ve škole ho nikdy nikdo neměl rád a i Tom se na něj vykašlal. Sedával doma u zamilovaných knížek a snil o té velké, pravé lásce, v kterou doufal, že i jeho si najde. Věděl, že to nebude hned, že na to má dost času, jenže se cítil tak sám. Srdce jej bolelo a on nevěděl, jak zastavit Tomovu přeměnu. Už si nebyli na chlup podobní. Tom měl teď své po ramena krátké dredíky a později i piercing ve spodním rtu. Bill byl úplně v šoku, netušil, co má dělat, a možná právě proto si na protest poprvé v životě obarvil vlasy. Jeho červená kštice byla ale všem jen pro smích. Jenže co teď? Nešlo dát na červenou znovu blond bez použití silného peroxidu. Proto se nešťastný Bill rozhodl znova zariskovat a překrýt to černou. A to bylo božínku něco. Styl chlapce v černém se mu začal líbit natolik, že si nechal udělat tetovaní i piercing.

Simone byla ze svých synů na prášky a Tom se divil, kde se v jeho bratrovi něco takového bere. Ta odvaha a odhodlanost. A i když se o tom nikdy Bill nedozvěděl, jeho bratr mu tyhle dvě vlastnosti vždycky záviděl. Z jeho mladšího brášky se stal půvabný člověk. Dokonce velmi půvabný, ale také hodně zženštilý. A právě to zapříčinilo, že si ho Tom zase začal všímat. Už tehdy ho jeho dvojčátko přitahovalo, jenomže byl natolik silný, že to v sobě dokonale potlačil. Dva bratři ale rostli dál. Teď už ale zase jen spolu, a i když byl Billda na dívky hodně opožděný a všecko opakoval po Tomim, jednu nebo dvě slečny měl. Ale to jen do doby, než mu začalo táhnout na 15 let. Potom už ho žádná holka nezajímala, všecky do jedné je nenáviděl, protože Toma zajímaly, a právě Bill začal pociťovat touhu být na místě Tomčových děv.

Dneska už je naštěstí všecko jinak. Toma zajímá jen a jen jeho bráška a opačně. Mezi sebe nikoho nepouštěli a to ani vlastní matku. Sami nevěděli proč. Že by se báli, že když mámě poví pravdu, že je zavrhne? Ale pořád to byla jejich máma, osoba, která je porodila a vychovala, dala jim spoustu lásky a něhy, kterou teď chlapci hledají v tom druhém. Oba moc tížilo to, že musejí mít před maminkou tajemství, jenomže šlo to jinak? Mohli jí v klidu říct, co k sobě cítí? Na to neznal ani jeden z kluků odpověď, a právě proto také mlčeli. Tajně se scházeli na půdě, kde dělali opravdu hodně nemravné věci, o kterých nemělo černé klubíčko, spící na posteli své lásky, ani potuchy, že existují, ale to jen do doby, než je sám začal provádět a zkoušet. Ke štěstí tohohle krásného páru ale pořád něco chybělo. Něco velmi jemného, citlivého, hřejivého, něco, co by bylo důkazem, živoucím důkazem jejich lásky. A jak je u těchhle dvou zamilovaných hrdliček známo, nikdy nečekají a po hlavě se vrhnou za svým snem, stejně jako tímhle, který jim měl přinést jen to dobré.