autor: fyredancer
Bill sledoval svůj telefon, jako by to byl had připravený ho spolknout. Úryvek z ´Mama Said´ se začal ve smyčce opakovat a vyřvávat hlasitěji, i když poprvé to bylo už dostatečně hlasité na to, aby jej to probudilo z hlubokého spánku. „Je čas čelit hudbě, nebo pohřebnímu žalozpěvu,“ pronesl nahlas, stiskl zelené tlačítko a držel si přístroj v bezpečné vzdálenosti od ucha.
„WILLIAME JARETHE TRÜMPERE,“ vykřikla mu jeho matka do bubínku. „UŽ TÝDEN SE MI VYHÝBÁŠ, BUDEŠ SE I TEĎ SNAŽIT VYVLÍKNOUT A NEŘÍCT MI, CO SE DĚJE!?“ Byla dost hlasitá i bez zesílení a Bill byl rád, že byl dost chytrý a nezapnul si hlasitý odposlech.
„Vyhýbám? Neeee…“ vytáčel se Bill. Dlaní si odhrnul vlasy z očí a přikrčil se nad svými mizernými schopnostmi lháře. Vyšel ze cviku. „Nic. Absolutně nic se neděje. Nic nového k informování, a naprostý nedostatek nekalých činností.“
Jeho matka si povzdechla. „Stále spíš s Tomem? Zlatíčko…“
„Já vím. Já vím,“ řekl Bill zachmuřeně. „No, jo. Já jen… Prostě jsem myslel, že to po té jediné chvíli skončí, zvědavost uspokojena, vše navráceno do původního stavu, víš?“
„Bille,“ pokárala ho jeho matka. „Opravdu sis myslel, že se všechno vrátí do normálu poté, co se vyspíš s Tomem?“
Bill nepohodlně pokrčil rameny, zapomínal, že ho jeho matka nemůže vidět. „No, oba jsme kluci. Musí to být tak komplikované?“
„Po vyspání se s Tomem!?“ Zopakovala jeho matka suše a jemně zároveň.
Bill si rukou prohrábl vlasy. „Bylo to hloupé,“ řekl tiše. „Já… nemohl jsem uvěřit, že to chtěl. Že to pořád chce. My, ehm…“ Zmlknul a zčervenal. Nehodlal se se svou matkou dostat do diskuze o jejich frekvenci. Zdálo se, že ho k sobě Tom zve čím dál častěji. Ve středu vytvořil nový rekord, jelikož to bylo hned následující den. Včerejšek však přeskočili, protože to byla noc s filmy a pivem, a na to tam byl vždy Andreas. Bill onanoval během své každodenní ranní sprchy, protože byl až příliš nadržený, ale dnes byl připravený prasknout – od středy to byly už dva dny, a…
„Má tě rád, Billy?“ Pobídla ho jeho matka.
„Samozřejmě; je to můj nejlepší kámoš,“ odpověděl Bill bez zaváhání.
„Ne…“ zamlaskala jeho matka. „Ty víš, co tím myslím.“
Bill byl po dlouhou dobu ticho, sledoval své okno orientované na východ, jak se pomalu plní světlem. Přemýšlel. Nevěděl. Myslel si, jistě…
„Billy,“ Pobídla ho znovu jeho matka a on poskočil.
„Proč by měl?“ Řekl Bill nakonec. „Je hetero. Je zvědavý. Myslí si, že jsem… hezký, nebo tak něco, dost hezký k opíchání, a bez závazků a tak…“ Bill si frustrovaně povzdechl a znovu si odhrnul vlasy, silně si za ně zatahal.
„Vážně si myslíš, že to je všechno?“ Zpochybňovala jeho matka, její tón byl měkký.
Bill znovu pokrčil rameny, vstal a začal netrpělivě přecházet sem a tam. „Ano. Ne. Já nevím. Líbí se mu to, mami; je to dobré pro… uh, pro nás oba; samozřejmě, že to bude chtít dělat tak moc, jak jen může.“ Od konce postele se otočil a zamířil do kuchyňky jen několika kroky, než se otočil zase zpátky. „Bez ohledu na to, jak sladký ohledně toho je, tak tohle je všechno.“
„Je to ten samý Tom, kterému jste kluci vždycky říkali ´Jednonoční Bou-´“
„Ano,“ přerušil ji Bill stroze.
„Tak proč více než jednou s tebou-„
„Protože,“ přerušil ji Bill znovu, už o tom přemýšlel, takže měl všechny odpovědi připravené, „je na holky, mami. Nebude chtít, aby se rozneslo jediné slovo o tom, že je, já nevím, ´bi-zvědavý´. Ale komu bych to já měl říct? Kdokoliv jiný… kdokoliv jiný, koho by oslovil, by mohl roznést zvěsti o Tomovi, Velkém Gayovi. A přiznejme si to, já jsem ten nejžhavější kluk v celém kampusu, kterého si mohl přát.“
Oba se zasmáli, a smích jeho matky byl stejně tak napjatý jako ten Billův.
„Billy,“ řekla po chvíli, ty dvě slabiky byly tak láskyplné, až se Billovi sevřelo hrdlo. „Víš… však ty víš, nebo ne?“
„Jo,“ podařilo se Billovi vyjeknout i přes sevřené hlasivky. „Jo, já vím. Sex bez lásky je tak… je tak…“
Sdíleli spolu povzdech a ani jeden z nich necítil potřebu dodat odpověď na Billovu rovnici.
„Přála bych si, abych tě před tímhle mohla ochránit, Billy, opravdu,“ pokračovala jeho matka, lítost a sladkost z toho prohlášení se k Billovi linula rovnoměrně. „Nikdy jsem tě nechtěla vidět nebo slyšet se zlomeným srdcem. Tohle je něco, co si musíš vyřešit sám, zlatíčko.“
Bill popotáhnul, otřel si svůj naštěstí suchý nos, a přikývl. „Máš pravdu,“ řekl, pomalu se nepřímil a vstal.
„Doufám, že si vybereš to, co je pro tebe nejlepší, jakmile zjistíš, co to je,“ dodala. „Okay?“
„Okay,“ zopakoval Bill. V tu chvíli byl silný. Představoval si svůj den. Představoval si, že by se vše navrátilo k tomu, jak to bylo předtím, bez Toma, a tvář mu povadla. Byla sobota, ale Andreas dnes odpoledne pracoval a bylo zaručené, že jej Tom pozve k sobě. Nedělali to už od středy, a to bylo tak… Bože. Vše, co dělali, bylo, že leželi vedle sebe a vzájemně se hladili, dokud nevyvrcholili, a přesto to stále tak nějak byla jedna z nejžhavějších věcí, kterou dosud dělali. V podbřišku mu zaplanulo horko a Bill stiskl stehna k sobě s pohledem upřeným na sprchový kout. „Já… měl bych už jít.“
„Měj hezký den!“ Zvolala jeho matka a poslala mu přes telefon pusu. „Udělej správnou věc, Billy. A pokud s tím klukem budeš chodit ještě během Vánoc, tak ho přiveď domů, abychom se s ním mohli setkat, ano?„
„Mami!“ Vyjekl Bill zahanbeně. Po první vteřině matčina smíchu stiskl tlačítko pro ukončení hovoru. Pak si povzdechl, chytil se za hlavu a dopadl zády na postel, zvažoval dobrou, tvrdou masturbaci.
Telefon vedle něj zapípal a Bill se opřel o loket a líně přejel prstem po dotykové ploše, dokud si nezobrazil nejnovější zprávu. Povzdechl si. Jak předpovídal.
Od Toma, dáš si se mnou oběd ano/ano?
Bill začal vyťukávat odpověď, představoval si sám sebe jako jídlo. jo, v kolik?
Odpověď přišla rychle, jako by Tom držel svůj telefon v ruce v očekávání nebo naději na odpověď. Nejspíš psal někomu dalšímu, pomyslel si Bill.
v jednu, co ty na to?
jo, uvidíme se, odepsal Bill a znovu obrazovku vypnul. Vstal a zamířil do koupelny. Bude potřebovat dlouhou sprchu.
Když se vrátil, ručníkem si sušil mokrou hlavu a vlhkýma nohama přecházel po své garsonce, černý kryt jeho telefonu osvětlovalo blikající zelené světýlko. Našel dvě zprávy od Andrease, který žebral o kopie jeho poznámek, a jednu od Toma.
nemůžu se dočkat, až tě uvidím
Bill se zazubil, zamračil, přitiskl si telefon k hrudi a pak ho odhodil pryč, než si začal intenzivně sušit vlasy, až byl celý rudý a lapající po dechu. Není to dobré, připomněl si. Nebylo dobré pokračovat tímto směrem. Něco to muselo odnést, a jeho ubohé srdce stálo ve frontě jako první kandidát.
Nicméně, navzdory svým zpola zformovaným usnesením stál Bill na prahu Tomova a Andreasova bytu přesně v jednu. Byl zabijácky oblečený, i když věděl, že tu je ta nejlepší šance, že jeho elegantně vybraný outfit skončí na jedné hromadě na podlaze. Už se neobtěžoval s kolínskou, jen s vonným krémem, protože věděl z první ruky, že Tom neměl rád příchuť kolínské, a k chuti krému se tvářil lhostejně.
Dveře se otevřely zanedlouho po Billově zaklepání a Tom stál na prahu se zaskočeným výrazem, v jednom ze svých méně obrovských triček a nízko posazených džínách. Vypadal a voněl jako čerstvě vydrhnutý, až se Billovi začaly v ústech sbíhat sliny.
„Wow,“ pronesl Tom, jeho další slova jako by vyklouzla dřív, než si je stihl promyslet. „Vypadáš k sežrání.“
Bill vytřeštil oči. „Já jsem oběd?“ Zeptal se nízkým hlasem a v hrůze se chytil za ústa.
„No,“ řekl Tom a sklopil hlavu. Rukou Billovi pokynul směrem dovnitř. „Pojď dál. Každopádně, mohl bych na tobě hodovat celé hodiny.“ Poslední věta byla zamumlána tak tiše, až ji Bill sotva slyšel.
V Billově břiše se okamžitě probudilo vzrušení. „Oblíkl jsem se hezky, protože… člověk nikdy neví, možná by mohl jít na oběd někam ven,“ řekl a otočil se čelem k Tomovi, který zavřel dveře a opřel se o ně. Bill si olízl rty a přiblížil se, připravený ke skoku.
„Tys nic nejedl, že?“ Zeptal se Tom náhle.
„Ne,“ odpověděl Bill, vyveden z míry. „Protože budeme mít oběd…“
„Jasně,“ řekl Tom. „Dobře. Něco jsem koupil; půjdu to ohřát.“ Spěšně odešel do kuchyně a nechal za sebou Billa, který za ním z předsíně marně zíral.
„Já jsem vážně idiot,“ řekl Bill svým botám a sundal si je. Na co čekal, na znamení od boha? Měl by Tomovi během oběda říct, že už to nemůžou dělat, a pak to prostě nedělat, bez ohledu na to, co si jeho část, včetně té části v jeho kalhotách, o tom myslela.
A Tom, by se jej ptal proč.
Proč, když se přitom oba cítili tak dobře? Když je Bill bez závazků, a Tom taky? Když Bill trval na tom, že tam není nikdo, kdo by se mu líbil?
Povzdechl si a vložil si tvář do dlaní, lisoval si kůži proti svalům a kostem. „Jsem idiot v pasti,“ dokončil tiše, tak tiše. Vstoupil do obývacího pokoje a rozhlížel se kolem kritickým pohledem. To místo bylo až nepřirozené uklizené; bylo uklizené podle Tomových standardů.
„Hej,“ zavolal Bill.
Tom vystrčil hlavu z kuchyně, kolem ní měl zavázaný šátek.
„Proč je tady tak uklizeno?“ Pokračoval Bill a ukázal kolem. Byl tady předchozí večer a celé to tu bylo ve stavu sotva kontrolovatelné zkázy, jako obvykle.
Tomova tvář plná očekávání se změnila na uzavřenou a nečitelnou. „Z žádného důvodu. Andreas…“ Zaváhal.
„Andreas co?“ Naléhal Bill. „Najednou se z něho stal přes noc čistotou posedlý šílenec? To pochybuju.“
Tom se jen sotva pousmál. „Ne.“
„Ach, můj bože!“ Bill padal do mdlob. „Tys ho zabil, že jo? Zabil jsi Andyho!“
„Chyběl by ti?“ Zeptal se Tom, nyní se usmál, ale bylo to slabé. „Ne, to… je to hloupé. Andy na mě něco má, to je všechno.“
„Aha,“ řekl Bill a bez zaváhání pokračoval, „a co to je?“
„Hezký pokus,“ řekl mu Tom a zvedl obočí.
Bill trucovitě našpulil rty.
Tom se otevřeně zasmál, smál se Billovi do tváře, bastard. „Pojď sem ke mně a udělej to,“ vyzval jej, natáhl ruku. Našpulil přitom rty.
Bill couvl. „Ach, ne, nic takového. Tohle není moje první rodeo. Nebude žádná jízda, dokud nebudu nakrmen dostatečným množstvím kalorií, aby to stálo za tu námahu.“
Tom po něm blýskl prosluněným úsměvem a zmizel tak rychle, že za sebou zanechal jen obrázek copánků letících vzduchem.
Bill se marně snažil potlačit úsměv, šťastný jako blecha, že u Toma dokázal vyvolat takovou reakci. Taky chtěl sex, ale zjišťoval, že se mu líbilo Toma nutit, aby pro to taky něco udělal.
Po chvíli se Bill začal probírat dokonale čistým obývacím pokojem. Usadil se na gauč, pak natáhl ruku směrem k povrchu provizorního konferenčního stolku, a strčil do Tomova mobilního telefonu, až ho roztočil. Zapípalo na něm oznámení a Bill zvedl obě ruce v předčasném projevu neviny. Pak se naklonil a prohlížel si to elegantní véčko. Byl to stále ještě starší model telefonu, jeden z typů, které nebyly chráněné heslem, na rozdíl od Billova.
Bill si vážně složil ruce do klína, aby odolal pokušení. „Tome,“ zavolal. „Přišla ti zpráva, nebo něco.“
„Koukneš se na to?“ zavolal Tom nazpět. „Nejspíš je to jedna z našich dam a chce vědět, jak to bude se zítřejší pozdní snídaní.“
„Jasně,“ řekl Bill dychtivě. Pak se zamračil. Neměl by taky dostat zprávu? Jedna z nich obvykle posílala hromadnou zprávu jemu, Tomovi i Andreasovi.
Přesto, Tom ho požádal, a tak to Bill udělá. Otevřel véčko a podíval se na obrazovku.
Jméno v kolonce odesilatele bylo jako rána do žaludku.
Bill chvíli seděl a nasával vzduch, znovu se učil, jak ho filtrovat skrz plíce, zatímco se jeho pěst silně sevřela kolem Tomova telefonu, až plastový kryt zavrzal. Nakonec, když byla necitlivost nahrazena ledovým, promyšleným vztekem, Bill připravil své nohy k použití a odkráčel po nich do kuchyně. Málem si udělal zajížďku pro své boty, aby s nimi lépe nakopal Tomovi zadek, než odkráčí pryč.
Tom se otočil od kuchyňské linky s jednoduchým, otevřeným úsměvem, který Billa přinutil v půli kroku zaváhat, ale zatvrdil své srdce. Už se přes to dostal; našel svou skálu, o kterou se mohl zapřít.
„Co tohle, kurva, je?“ Vycedil Bill skrz zaťaté zuby. Vrazil Tomovi telefon pod nos, obrazovkou k němu. Tomův úsměv zmizel, jako by si jej setřel, a zamžoural na obrazovku.
„To je… to je…“ začal, a zavrtěl hlavou, jako by ten obraz před sebou popíral. Chřípí se mu rozšířilo a tvář mu začala rudnout.
zítra tě chci zase vidět
„Ariel,“ dodal Bill, dál strkal Tomovi telefon až pod nos. „Na, já ho nechci. Co dělá Ariel ve tvých kontaktech, Tome? Máš ji rád?“ Uvnitř pod vrstvou ledové zuřivosti byl Bill zcela zničen. Po celou dobu věděl, že tohle nemůže vydržet věčně, že Tom se vrátí k holkám, ale že to skončí takhle… A s Ariel, ze všech dívek, se kterýma Tom kdy byl. Nedokázal určit okamžik, kdy ji opravdu začal nemít rád, ale nyní si toho byl vědom.
„Ne!“ Vykřikl Tom. Popadl telefon, kterým po něm Bill hodil. Narovnal se a postavil se k Billovi čelem, jeho tmavé oči sebou škubaly a tvář měl karmínově rudou. „Do prdele, ne; Bille, já-„
„To je přesně ten problém, nebo ne, Tome?“ Odsekl Bill.
Tom ztuhl. „Ty si myslíš, že s ní šukám?“ Zeptal se nebezpečně tiše.
„A ne snad?“ Vykřikl Bill, jednou rukou hodil široce do strany.
„Ne!“ zakřičel Tom nazpět. „Ne, zatraceně, Bille, já s ní nešukám! Proč by sis myslel… Ne!“
Bil zaťal pěsti. Nevyloučil perspektivu jednu Tomovi ubalit do jeho hezké tváře. „Protože jim nedáváš svoje čísla, Tome! A rozhodně si, sakra, nikdy neukládáš jejich zatracená jména do svého zkurveného… do svého zkurveného adresáře!“ Hořce se zasmál. Tom už udělal výjimku ze svých zavedených zvyků pro Billa; tak proč ne i pro Ariel? „Proč jsi vůbec potřeboval mě, když šukáš s ní?“
Proč Ariel? Proč Ariel?
„Bille,“ řekl Tom, postoupil kupředu a pohnul se, jako by jej chtěl chytit za paže.
„Nedotýkej se mě,“ zavrčel Bill, plácl do Tomových rukou a ustoupil mimo jeho dosah.
„Cože? To není- Bille, já přísahám, že to není-„
„Jestli řekneš, že ´to není tak, jak to vypadá´, Tome, tak ti rovnou říkám, že ti, kurva, jednu vrazím,“ řekl Bill varovně.
Tom se zatvářil ublíženě. Založil si ruce na hrudi a tričko se mu na přední straně napnulo. „Okay. Tak co mám teda říct, Bille?“
Bill nevěděl, jak dál. Čekal, že to Tom bude i nadále popírat a Bill tak bude moct zuřit a dopracuje se až k prohlášení, že odmítá dávat Tomovi možnost podvádět svou přítelkyni, a pak Bill prohlásí, že skončili jako… jako cokoliv, co vlastně byli; možná i jako přátelé. Pak by vyběhl ven a zabouchl za sebou dveře tak silně, až by z rámu létaly třísky.
A nyní… byly tohle zasrané štěněčí oči!?
„Já tady nejsem ten špatný!“ Prohlásil Bill pevně.
„Já taky ne!“ Trval na svém Tom.
„No… co to sakra!“ Vykřikl Bill, chtěl ten mobil Tomovi zpátky ukrást, jen pro to potěšení jej po něm znova hodit.
„Bille, já bych nikdy dvakrát-“ Tom zavrtěl hlavou. „Nešukám s ní; prostě ne, okay? Můžeš mi věřit? Já bych ne… To bych neudělal.“
Protože už jsi ji měl, pomyslel si Bill sarkasticky, a otočil se.
„Bille,“ řekl Tom znovu, nesměle se k němu přišoural.
„Tak proč je její jméno-“ začal Bill. Zarazil se, mávl rukou a zuřivě vrtěl hlavou, až se mu tmavé vlasy rozvířily kolem celého obličeje. „Víš co, zapomeň na to, nechci to vědět.“
„Je tam proto, že ho tam dala ona,“ zasténal Tom a připlácl si dlaň na čelo. „To je všechno.“
„A zítra tě chce vidět,“ připomněl mu Bill. Nehodlal se ptát, kdy dostala Ariel šanci přidat své číslo do Tomových kontaktů. „Když máme pozdní snídani.“ Sám sobě si připomněl, že to byla snídaně pro všechny, ne jen pro ně dva, a Tom by to tak ani nebral, ale rozhodně to z jeho úst znělo majetnicky.
„Jen proto, že mě chce vidět, to ještě neznamená, že se s ní uvidím,“ řekl Tom pevně.
Bill zíral na své ponožky a uvědomil si, že jsou dvou různých barev. Byl to jen nepatrný rozdíl, ale byl tam. Natolik spěchal, aby se k Tomovi dostal, že měl na sobě zatraceně i dvě různé ponožky. „Tome…“ řekl tiše, přesunul svůj pohled na lednici, troubu, na cokoliv v kuchyni kromě Toma. Na nástěnce nad lednicí byly připnuté poznámky a vedle toho bílá tabule s domácími pracemi pro každý den v týdnu. U několika dní bylo rozmazáno jméno a přepsáno jménem ´Tom´ Andreasovým rukopisem. Menu různých restaurací s dovážkou jídel držely krok s reklamními magnety kreditních karet. Na jedné straně korkové tabule byla nápadně připnuta fotka Toma a Billa, kterou pořídil Andreas. Oba se tam zubili jako idioti, Tom dělal Billovi králičí uši, zatímco Bill Toma šťouchal loktem do boku, oba vypadali naprosto šťastně.
Já nemůžu.
„Bille,“ odpověděl Tom a dotkl se jeho ramene, pak se přiblížil, když ho Bill nepraštil, a dotkl se jeho tváře. „Prostě… to nedělám, okay? Jsi to jenom ty.“
Bill se s přikývnutím otočil zpátky k Tomovi a podíval se mu do očí. „Dobře,“ řekl, svěsil ramena, aby potlačil zachvění. Jenom já? To znělo jako přiznání. „Dobře, okay, já… nechystám se říct, že se omlouvám.“ Samozřejmě, Tom byl až příliš pragmatický, aby měl sex s více než jednou osobou najednou, i když na to pravděpodobně měl dostatek elánu.
Tom se rozesmál a odhodil telefon na stůl. Jednou rukou Billa objal a vtiskl mu pusu na lícní kost. „To je fér…“
Bill se v jeho volném objetí otočil, sevřel plné pěsti Tomova trička a přitáhl si ho k sobě. „Tome,“ promluvil, trochu zoufale. „Tome…“ Poté, co si řekl, že na to nemá právo, poté, co si řekl, že na to nemá žádný nárok, tak šel a začal být žárlivý ohledně něčeho, co zřejmě ani nic nebylo.
„Pojď sem,“ řekl mu Tom, ruce mu klesly na jeho boky.
Měl by říct ne. Měl by Tomovi říct, že nemůžou, protože to, co se právě teď stalo, bylo perfektní znázornění proč. Tom byl hetero, jejich malá průzkumná mezihra nemohla vydržet věčně.
„Bille,“ řekl Tom, teplý vzduch mu zavál kolem ucha. V dalším momentě mu na něj Tom přitiskl svá ústa, pak přes jeho lícní kost až zamířil k ústům, ale místo toho mu vtiskl polibek na nos.
Řekni ne, urgoval Bill sám sebe, zavřel oči. Řekni ne a vypadni sakra odsud.
„Máš ještě hlad?“ Promluvil Tom proti koutku jeho úst, než mu tam vtiskl malý polibek.
„Ne,“ řekl Bill chraplavě, ale pevně. Nadechl se a otevřel ústa, aby to ujasnil, a Tomova ústa se přitiskla na jeho, rty do sebe zapadly a jazyk vyhledal jeho piercing. Bill zasténal a sjel rukama níž, kde se začal zabývat předkem Tomových džín.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Jezis tohle je uzasny, jsem zvedava jak se k necemu konecne dokopou 😀
Ach můj bože, přála bych si, aby se už k něčemu konečně dohrabali. Otázek přibývá a odpovědi nikde. Mě osobně by teda Tomovo vysvětlení ohledně Ariel nestačilo. Asi jsem žárlivější. 😀
Chudák Bill se s tím pere a Tom vůbec netuší, jak je do něj zamilovaný. Prostě se v tom plácaj. Kéž by k sobě prostě začali být upřímnější. Ale na druhou stranu, to by nebyla taková sranda.
Děkuji Zuzu
Kedy už Tom prestane konečne Billa zraňovať. Mali by sa porozprávať. Ako a kedy dala tá čubka svoj kontakt do Tomovho mobilu a prečo ho chce vidieť "zase" a prečo Tom nepovie, že je do Billa blázon. Dáva to najavo na sto spôsobov ale keď my ľudia sme tak nechápaví a tak vyplašení byť šťastní, že to potrebujeme počuť… akoby to vtedy bolo skutočnejšie…
Ja bych mu zagratulovala a s úsmevem jako sluníčko na h*****u by sme mu drbla mobil do ksichtu a odkráčala. Nebo by zjapela a o vysvetlení a když se mi to nelibi tak mu vlepim a odkráčam
Já bych Toma tým telefonem flákla a hrdě i když ze zlomeným srdcem odkráčela.
A to já jsem ráda, že Tom vysvětlil, jak se to s Ariel má. Já u tedy věřím, protože sama můžu vidět, že je mu ta holka proti srsti. On nemůže za to, že ona je do něj blázen, vypisuje mu a neustále jej otravuje tím, že se s ním chce vidět. S tím Tom pravděpodobně nic neudělá, možná by k ní mohl být tvrdší. Každopádně jsem ráda, že je to všechno zažehnáno a že se Bill uklidnil. 😉
Mně upřímně moc potěšilo, že je Tom pozval na oběd, ačkoli jsem doufala, že by to mohl být skutečný oběd třeba s nějakou promluvou a vyřešením jejich vztahu. Ale tak nevadí, já si ještě počkám! 😛
Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂
Ja si myslím, že Ariel niečo vie, niečo o ich vzťahu. Možno ich niekde videla alebo tak a teraz sa snaží Toma vydierať. A možno o tom niečo vie aj Andreas, keď už aj on Toma vidiera… No, uvidíme. Zatiaľ som rada, že sa to aspoň nateraz vyriešilo. Ďakujem za preklad.
To po tejto žiarlivostnej scéne nie je Tomovi jasné, čo k nemu Bill cíti? 😀 divnééé… S tou Ariel to nebude len tak, Tom má nejaké tajomstvo 😀 akože nehovorím, že s ňou čosi má, ale isto v tom je niečo, čo Billovi nepovedal