autor: Vanity
Tom Billa dostrkal k jejich pokoji a skoro násilím jej vtlačil dovnitř. Bill se vzmohl jen na pouhé zakňučení. Co se to děje? Proč se to děje? Co udělal špatně, že se Tom chová jako dřív, jako když byl jen jeho pánem.
„Svlékni se!“
„Tome, ale já…“
Tom se neovládl. Měl neuvěřitelný vztek. Došel k Billovi a vrazil mu takovou facku, že se Bill skácel na postel. Nevěřícně se chytil za bolavou tvář a bezmocně se rozplakal.
„Přestaň brečet a svlékni se!“ Tom mluvil s ledových klidem, i když to uvnitř něj vřelo. Příčila se mu myšlenka, že by měl Billovi ublížit, ale takový on prostě byl. Jak jen mohl myslet na to, že by jej něco tak nepodstatného jako láska, mohlo změnit. Byl tak naivní.
Bill se na posteli posadil, ale nebyl schopný jiného dalšího pohybu. Nechtěl, tak moc nechtěl, aby mu Tom ublížil.
„Svlékni se a říkám to naposledy.“
Bill se bázlivě na Toma zadíval.
„Proč to děláš? Co se stalo? Udělal jsem něco špatně?“ zašeptal Bill a celé jeho tělo zachvátil neuvěřitelný třas.
„Nikdy jsi se pro mě neměl stát důležitějším než ostatní děvky. Chtěl jsem zvolit jinou metodu výchovy, ale vymklo se mi to z rukou. Začal jsem cítit jistou potřebu být s tebou, potřebu ochraňovat tě, ani jsem si to neuvědomoval, ale s tím je konec. Já se nezměním, ani ty mě nedokážeš změnit. A to ani v případě, že bych to sám chtěl.“
„Ale něco jsi cítil a to přeci nejde jen tak vymazat,“ vzlykal Bill. Nemohl uvěřit tomu, že by to celé byla jen pouho pouhá lež.
„Proč by to nešlo? Myslíš, že bys pro mě mohl znamenat víc než všechny ostatní holky? Ano, možná jsem si to taky myslel, když jsem tě viděl poprvé, byl jsi mi sympatický, ale to ještě nic neznamená, pak se to ale zlomilo, když s tebou spal Robert. Nenáviděl jsem ho, stejně jako každého, kdo sáhl na mojí hračku. Ani jako malý jsem se nerad dělil o své věci. A to ty nezměníš! Neznamenáš pro mě nic víc, než kdokoliv ostatní. Jsi jenom děvka, Bille! Ani já nechápu, jak jsem si mohl myslet něco jiného.“
„Ale byl jsi tak milý…“
„Ano, byl jsem milý. Vzbuzoval jsi ve mně klamné pocity, nechtěl jsem ti nijak ublížit, chtěl jsem se k tobě chovat jinak než k ostatním, ale nedokážu to. Něco mi v tom brání a popravdě ani nechci. Nechci se chovat jinak. Nechci, aby mě někdo měnil i když nevědomky. Prostě nechci. A proto to bude tak, jak to mělo být už od začátku. Žádné letmé něžné doteky. Ani nevím, co mě to popadlo, vlastně si za to můžu sám, že jsi teď takový. Tak přecitlivělý. Ale neboj se. Já tě toho zbavím. Během měsíce, možná dvou. Budeš poslušný, jako každá jiná moje děvka.“
„Já nechci…“
„Bille, už na začátku jsem ti říkal, že když budeš poslouchat, bude to pro tebe bezbolestné…“
„Neubližuj mi, prosím…“
„Když budeš poslouchat, neublížím ti…“
Uplakaný obličej nezapůsobil tak jako dříve. Najednou, jako by bylo Tomovi jedno, že před ním sedí jeho bratr. Vlastně na svého bratra zapomněl, když utíkal z domova. Nechtěl se vracet ke špatným vzpomínkám. Tenkrát jej sužoval nejistý cit k bratrovi a nenávist k matce. Nenáviděl svého bratra, protože byl slabý, nikdy se za něj nepostavil, vždy souhlasil s matkou a nevědomě tím bratra zabíjel.
Teď se na něj Tom díval s opovržením. Jakoby se probudil ze sna.
„Co mám dělat, pane…?“
Zlomený hlasem a se strachem v očích vyslovil tichou pokornou otázku. Jeho naděje pohasla. Tolik doufal, že je Tom jiný. V co vlastně doufal? Že se do něj Tom zamiluje? Pasák, aby se zamiloval do děvky? Byl tak naivní, tak bláhový a hloupý. Jak jen si mohl něco takového myslet…
Tom se ušklíbl. Pokořil jej. Nemyslel, že to bude tak jednoduché. Až příliš jednoduché. Určitě za tím něco bude. Musí teď na Billa dát bedlivý pozor.
„Už jsem to řekl, doufám, že to nebudu muset opakovat.“
Tom se pohodlně usadil do křesílka u stolu a pichlavým pohledem spaloval Billa od hlavy až k patě.
Bill sklopil hlavu. Tolik jej mrzelo, že se v Tomovi zmýlil, ale co mohl čekat? Mohlo mu to být jasné hned od začátku, kdy pro něj přijel k Andreasovi. Zaplatil za něj příliš mnoho peněz, a teď by jej neměl dát ani do klubu? To, že se k němu choval jinak po tom incidentu s Robertem, bylo přeci pochopitelné. Robert ublížil jeho hračce, ne jeho Billovi. Ovšem takovou razantní změnu nečekal. Vlastně k tom nejčernějším koutku svého srdce věděl, že nakonec stejně do klubu pracovat půjde, on a všichni podobní jemu nebyli princezny z pohádek, které by z chudoby a ze zlých a bolestivých životů vysvobodili nějací princové. Byly to jen děvky, a také se tak s nimi zacházelo. Ano, čekal to, ale ne tak brzy. Doufal, že si hodného Toma alespoň ještě chvíli užije, než se bude muset vrátit do reality a opět se stát poslušnou děvkou. Ale ten sen byl tak krásný.
Sám pro sebe se pousmál. Konečně má něco hezkého, na co může vzpomínat. Bohužel, jen vzpomínat.
Kradmo se podíval na Toma, a když spatřil, že pořád sedí na křesle a čeká, věděl, že už není cesty zpátky. Stane se to, dříve nebo později. Teď už to bylo jedno.
Odhodil ručník stranou a stanul proti Tomovi jen v plavkách, které jako jediné zakrývaly jeho hubené nádherně opálené tělo. S pohledem zabodnutým do koberečku před postelí rozvázal tkaničku u pasu plavek a povolil je tak, že pokud je pustí, spanou na zem a on spočine nahý před člověkem, pro kterého znamená tak zatraceně málo.
A on je pustil…
autor: Vanity
betaread: Janule
Chudák Bill…..Rychle dál
och já bych mu dala facku!
prostě změnil názor…teď se starej, Bille…
Tom je nerozhodný k***t (omlouvám se za ten výraz)
Na konec povídky se vůbec netěšte,protože autorka se rozhodla tuhle povídku zahodit a totálně to zazdila nesmyslným koncem….
[5]: Hele nic proti ale at je konec jakýkoliv tak si myslím že by se to nemělo prozrazovat, ench na ostatnéch at to posoudí sami
[6]: Neřekla jsem,co v něm je…nemám nic proti téhle povídce…milovala jsem ji stejně vy,ale konec mě od ní odradil…jenom chci říct,abyste si ji užili než přijde konec…
boze.. Tom je faktr k**t..sry za vyraz..ale inaq sa to neda ani povedat..chudacik Bill…achh 🙁