autor: Rachel
„Hmmm, tady to voní,“ Tom pootevřel domovní dveře a s úklonou pustil Billa dovnitř, nasávajíc tak vůni oběda, která se linula z kuchyně až k nim do předsíně. Bill se rozchichotal a s úsměvem vešel dovnitř. Okamžitě mu všechny smysly otupila ta vábivá vůně a on zvědavě nakrčil nosík. Z kuchyně šlo slyšet tiché šramocení a cinkot talířů a Ann naposled ochutnala právě uvařenou polévku. Jakmile uslyšela kroky v předsíni a uvolněný smích svého synka, sama pro sebe se usmála a donesla na stůl své kuchařské dílo. Oba chlapci se zuli a Tom za sebou zavřel dveře, mile se usmívajíc na stvořeníčko před sebou. Celou cestu z lesa se vedli za ruce a pochutnávali si na lesních malinách. Nebylo snad jediného stromu, u kterého by se nezastavili a nevyměnili si alespoň pár polibků. Oba se cítili neuvěřitelně šťastně a krásně, a vůbec se nestyděli dát celému světu najevo svou radost a lásku. Bylo jim jedno, jestli někdo jejich líbání uvidí nebo ne. Oba měli jeden druhého, svou lásku a své štěstí, které jim nemohl nikdo zničit.
Tom se sám pro sebe culil a vůbec si neuvědomoval, že jeho pohled spočívá na černovlasé osůbce, která si právě upravila svůj vzhled v zrcadle, když však její očka zabloudila někam k dredáčkovi, postávajícímu u dveří, krásně se usmála a naposled se podívala na svůj odraz. Bill se pomalounku otočil a ťapkavými krůčky přicupital ke svému miláčkovi, který si jej majetnicky přivinul k sobě. Něžně jej líbnul na čelíčko a dlaní pohladil po vláscích.
„Děkuji za procházku,“ zašeptal s úsměvem a cítil, jak jej přes látku jeho XXL trička pohladila Billova jemná ručka. Bill se rozzářil jako sluníčko a rychle zavrtěl střapatou hlavinkou.
„Nemáš mi za co děkovat, Tomi. Bylo to úžasný… a ty také,“ dodal rozzářeně a ručkou jej pohladil po dredících. Tom mu úsměv oplatil a pomalounku se k němu sehnul, aby mu mohl věnovat láskyplný polibek. Oba se ještě naposled políbili a ruku v ruce společně zamířili do obědem provoněné kuchyně.
Ann právě položila na stůl poslední mísu, jakmile však spatřila dva přicházející rozesmáté blázínky, sama se zářivě usmála.
„Ahoj maminko,“ pozdravil Bill a zvědavě se rozhlédnul po stole, který byl přímo přeplněn k prasknutí. Bříško se mu při tom pohledu malinko sevřelo hladem a vydalo tak tichounké kočičí zamňoukání.
„Ahoj kluci, pojďte, nebo nám to vystydne,“ dodala Ann se smíchem, když uviděla hladové pohledy obou chlapců. Dnes si dala opravdu záležet a vymyslela skvělý oběd, který Billovi vždycky chutnal. Ráda mu vařila jeho oblíbená jídla, když byl ještě malý a ani dnes ráno, kdy listovala svou velkou kuchařkou, nezaváhala při pohledu na svůj osvědčený recept. Nahnula se přes stůl pro oba jejich talíře, aby jim mohla nalít polévku a po chvilince se sama sklonila nad svou porcí.
„Tak, dobrou chuť,“ popřála oběma chlapcům a když jí oba přání oplatili, s úsměvem se pustila do jídla. Všichni tři spokojeně přežvykovali a vychutnávali si to výborné jídlo, zatímco si povídali o různých věcech. Ann se zadívala na svůj prázdný talíř a přisunula si jednu z mís blíž k sobě, aby si mohla přidat.
„A co procházka? Kde jste byli?“ optala se zvědavě a její oči se okamžitě střetly s těmi Billovými, který k ní od talířku vzhlédl.
„Byli jsme s Tomim v lese, na tom místě, kde jsem si s tebou hrával, maminko. Je to tam moc pěkné,“ přiznal a pohledem vyhledal Tomovy oči, které se na něj krásně usmály. Tom se na něj usmál, nato však sjel očima na svůj prázdný talíř a následně na několik skoro plných mís před ním, ze kterých vábivě voněla ta dobrůtka, do které se hned po prvním soustu zamiloval. Položil si dlaň na poloprázdné bříško a malinko tiše šeptl svou otázku.
„Můžu si ještě přidat, prosím?“ prosebně upřel pohled na Billovu maminku a nato na svůj prázdný talířek. Přišlo mu to trošku troufalé, proto jen nehybně seděl a očekával Anninu odpověď. Ann se však usmála a popostrčila mísu blíž k Tomovi.
„Samozřejmě, Tome, nemusíš se ptát. Opravdu vám to chutná, kluci?“ zeptala se a pohledem těkala po obou chlapcích, kteří horlivě přitakali.
„Je to výborné,“ pochválil ji Tom s úsměvem a znova si přidal té vynikající dobroty na svůj talíř.
Celé odpoledne vládla v domku, ale i na zahradě uvolňující a veselá nálada, které si všichni tři patřičně užívali. Společně si povídali o všem možném a při tom se bavili nad Billovými fotkami z dětství, které Ann odněkud vytáhla. Sama se usmívala nad fotografií svého pětiletého synka s pusou od jahod a užívala si této krásné chvilky. Už dlouho se necítila tak šťastně, jako právě teď. Měla u sebe svého synka i jeho přítele, kterého si už od včerejšího prvního setkání velmi oblíbila. Vždy, když viděla ty dva spolu, musela se usmívat nad tou zamilovaností a láskou, která z nich čišela na každém kroku. Jakob y si byli ti dva souzeni, jako by byli jeden stvořený pro toho druhého. Jen z jejich očních kontaktů, letmých dotyků a úsměvů poznala, jak moc jsou do sebe ti blázínci zamilovaní. Jak jsou šťastní, když mohou být u toho druhého. Jak se oba rozzáří, když ten druhý vejde do místnosti. Jak se k sobě hezky chovají. A to Ann těšilo ze všeho nejvíc. Těšilo ji, že její synek je jedním z těch šťastlivců, kteří poznají pravou lásku.
A tím si byla Ann jistá. Už od prvního okamžiku, kdy Toma spatřila a nato se dozvěděla, že je Billův přítel, cítila, že právě tenhle vysoký štíhlý mladík s milým úsměvem je schopen dát jejímu synkovi to, po čem touží snad každý člověk na světě. Pravou čistou lásku. Tu lásku, která vydrží na celý život, překoná všechna úskalí a překážky a je pořád krásná a silná. A to byla přesně ta láska, kterou vídávala u obou chlapců každou minutku. Byla znát všude a dávala tak Ann pocit, že její syn, její Billi, je po tom trápení, kterým si musel projít, konečně šťastný. Šťastný po boku dredatého chlapce, kterému dával veškerou svou lásku a sám ji od něj také přijímal. Ann si na křesle poposedla a podvědomě se usmála. Cítila, že pokud je Bill u Toma, pokud je v jeho náruči, poskytující mu lásku, něhu a ochranu, nemůže se mu nic stát. Přesto, že Toma znala jen krátce, plně mu důvěřovala a cítila, že jejího synka opravdu miluje a nikdy mu neublíží. Je tou pravou láskou a největším štěstím, jaké mohlo jejího synka potkat.
Smích dvou osůbek pronikl přes záclonu myšlenek až k Billově mamince, která malinko zamrkala a rozhlédla se kolem. Její rty se okamžitě zvlnily do zářivého úsměvu, když se k jejím uším dolinul známý chichotavý smích a ona spatřila svého synka, který se roztomile chichotal při pohledu na fotku, kterou mu Tom ukazoval.
„To jsi byl vážně ty?“ zeptal se nevěřícně a očima zkoumal asi sedmiletého Billa, vyfoceného nejspíš na nějakém karnevalu. Rozzářený Bill s předními zoubky jako noty na buben a v jakémsi hnědém převleku s oušky na hlavě a s dlouhým ocáskem, který svíral v malé dětské ručce, mu přišel neuvěřitelně roztomilý. Bill se znova rozchichotal jen při pohledu na své mléčné zoubky, které mu v té době začaly právě vypadávat, nato se však na Toma malinko tázavě zadíval.
„Jako opička bych se ti nelíbil?“ pípl zvědavě a znova se zadíval na fotku z karnevalu, kde jej maminka vyfotila jako malou opičku. Tom si olízl rty a podvědomě se přisunul blíž k Billovu oušku, aby na něj mohl vtisknout lehký polibek.
„Právěže líbil a moc. Byl jsi neuvěřitelně sladkej,“ přiznal šeptem a něžně jej líbnul na spánek. Bill se krásně usmál a věnoval svou pozornost další fotce, kterou mu Ann podávala. Byl na ní on asi jako desetiletý, s malým hnědým králíčkem v náruči. S úsměvem si fotku prohlížel, v tom však jeho myšlenky přerušil Tomův pobavený hlas.
„Myslíš, že by Bobík žárlil, kdybych mu tu fotku ukázal?“ zeptal se naoko vážně a přesně očekával Billovu reakci. Bill okamžitě vykulil očka a pohledem si překvapeně měřil Toma, který si v duchu tleskal. Chtěl Billa trošku poškádlit, proto se se smrtelně vážným výrazem zadíval na fotku a dál si pokračoval ve své samomluvě.
„Asi mu ji budu muset ukázat, a potom teprve uvidíme, kdo se komu bude smát, že ho Bobík počůral,“ uvažoval nahlas a v duchu se musel smát nad Billovým nechápavým výrazem a vykulenými očky. Bill nejprve mrkl na fotku a potom na Toma, který jen tak tak zadržoval smích. Moc dobře věděl, o co tomu rošťákovi jde, a taky věděl jak na něj. Moc dobře znal Tomovu slabou stránku a na tu se teď chystal zapůsobit.
Uvidíme, kdo se bude smát naposled, Tomi.
Motýlími polibky začal pokrývat jeho tvář a krk, až svými nenechavými rtíky doputoval k oušku, které něžně políbil.
„Ale ty mu ji neukážeš, viď, že ne, Tomi,“ špitl tichounkým hláskem a znova jej začal něžně pusinkovat. Tom se vítězoslavně usmál a s myšlenkou, že má toho černovlasého smíška v hrsti, ledabyle pokrčil rameny.
„No, to se ještě uvidí…“ zapřemýšlel nahlas a v duchu se musel usmát nad tím roztomilým trdýlkem, které svými rtíky ještě zvýšilo počet pusinek. Jeho počínání přerušil až Annin zvědavý hlas.
„Kdo je to Bobík?“ optala se s úsměvem a stočila svůj pohled na Billa, který se mile zaculil.
„To je můj malý králíček. Tomi mi ho koupil,“ špitl a věnoval Tomovi jeden ze svých zářivých úsměvů. Ann pokývala hlavou a otočila se na Toma.
„Aha. Takže Tom ti koupil králíčka?“ usmála se na Toma, který pokýváním přitakal. Bill malinko svraštil čelíčko a natočil svou tvářičku k té Tomově.
„Mohli jsme ho vyfotit a ukázat mamince, aby viděla, jak vypadá,“ zapřemýšlel nahlas a odložil fotku na stůl. Tom jej pohladil po vláscích, nato se však zamyslel. Netrvalo dlouho a v jeho hlavě se zrodil báječný nápad. Nápad, nad kterým Tomovu tvář rozjasnil úsměv a Tom si v duchu zatleskal. Horlivě přemýšlel, zatímco těkal pohledem po Billovi a jeho mamince. Musel se usmát nad svým nápadem a rozhodl se prozradit jej své lásce. Něžně jej pohladil po vláscích a mile se pousmál.
„No, to by přeci nebyl problém. Kdyby maminka chtěla, mohla by k nám do Magdeburku na pár dní přijet,“ navrhl a zadíval se na Billa, který k němu natočil svou tvářičku. Nemohl uvěřit tomu, co před chvilinkou slyšel. Tázavě upřel očka na Toma a malinko zamrkal.
„T-to myslíš vážně, Tomi? Opravdu by mohla přijet za námi?“ pípl malinko nevěřícně, Tomův krásný úsměv, který se však jeho očím naskytl, mu byl jasnou odpovědí. Tom mu věnoval zářivý úsměv.
„Proč ne? Sto kilometrů není přeci taková dálka a mohla by se u nás na pár dní zdržet. Mamka bude určitě ráda,“ dodal a upřel svůj pohled na Billovu maminku, která právě nevěděla, co říct. Bill se však nad tím nápadem rozzářil jako sluníčko a jemně Toma pohladil po natažené dlani. Přišlo mu báječné, kdyby je maminka navštívila, až budou zase v Magdeburku. Alespoň by se podívala, kde s Tomem žijí, seznámila by se se Simone a s Bobíkem a nebyla by pořád tak sama. Bill se na Toma krásně usmál, věděl však, že hlavní rozhodnutí je pouze na té jedné osobě, sedící před nimi. Jen na jeho mamince je souhlas s návštěvou, všechno záleží jen na ní. Bill se pootočil směrem k Ann a tázavě se na ni zadíval.
„Co na to říkáš, maminko?“ optal se s nadějí ve svých mandlových očích a malinko nedočkavě si na křesle poposedl. Ann se zamyslela. Ani jí se to nezdálo jako špatný nápad. Byla zvědavá na místo, kde její synek bydlí a také na Tomovu matku a jejich dům. A také cítila, že musí Billovi vynahradit všechen ten čas, celou tu dobu, kdy o sobě nic nevěděli. Sto kilometrů jí nepřišlo jako dlouhá vzdálenost na to, aby se znovu setkala se svým synkem a s jeho přítelem. Souhlasně pokývala hlavou.
„To by bylo báječné, přijet se podívat k vám do Magdeburku. Tom má pravdu. Daleko to není a až mi odjedete, bůhví, kdy se s vámi zase uvidím. Takhle bych přijela k vám na návštěvu a konečně se poznala s Tomovou maminkou,“ usmála se na oba chlapce, a když viděla, jak si Bill tleská ručkama, musela se rozesmát. A Tom taky. Netrvalo však ani vteřinku a on ucítil v náruči to křehké tělíčko, které se k němu tisklo a u ouška uslyšel šťastný hlásek.
„Jsi úžasný, Tomi,“ špitlo to černovlasé stvořeníčko s úsměvem a věnovalo mu vděčnou pusinku na tvář.
Byl už večer, když se začaly pod světly lamp slétávat světlušky a květiny na zahradě už začaly zavírat své květy, zatímco cvrčci neúnavně hráli na své housličky do večerního ticha. Bill se zadíval na obzor před sebou, na kterém byl znát poslední zlatavý proužek zapadajícího sluníčka a znova přerovnal peřiny na své posteli. Mamince už dal dobrou noc a jen co vyšel čistě osprchovaný a voňavý ze sprchy, okamžitě jej vystřídal Tom. Už několik dlouhých minut, které byly pro Billa celou věčnost, trávil zavřený v koupelně a ani v nejmenším netušil, že teď Bill na posteli nedočkavě poposedává a marně si upravuje své dokonalé nehty bez sebemenší chybičky. Teď toužil po tom, aby mohl mít u sebe svého miláčka a aby se s ním mohl mazlit a ne, aby tu sám seděl a ukousával se nudou, zatímco dredáček si určitě užívá horké vany. Netrpělivě se rozhlížel po pokoji, v tom mu však pohled spočinul na Tomových bílých boxerkách, které měl dnes na sobě. Bill malinko svraštil čelíčko, nato se však vítězoslavně zaculil a neváhal ani vteřinku.
Několika krůčky byl u nich a vzal si je do ruček, neustále se uculujíc. S mírně vyceněnými předními zoubky vyšel z pokoje a pomalounku přešel až ke dveřím koupelny, u kterých se však zastavil. Přišlo mu to malinko nevhodné, vejít dovnitř jen tak, proto vztáhnul ručku a zdvořile zaklepal. Jeho rtíky se okamžitě zvlnily do zářivého úsměvu, když uslyšel rozesmáté: „Dále.“
Opatrně položil dlaň na kliku a otevřel dveře, nato však jeho úsměv pohasl. V koupelně bylo prázdno, nic nenaznačovalo tomu, že by tu byla dredatá osůbka. Bill se malinko vykuleně porozhlédnul kolem a popošel o pár krůčků dovnitř.
„Tomi?“ pípl tázavě, netrvalo však dlouho a on polekaně zamrkal.
„A mám tě!!!“ Tom jej se smíchem dlaněmi objal kolem útlých ramínek a vylezl z koutku, jehož clonou byly otevřené dveře. Vesele se smál, zatímco jeho dlaně se přesunuly na Billův pas a jemně jej pohladily. Musel se usmát, když si vybavil Billa, který ještě před malou chvilinkou málem vypískl úlekem. Pomalounku se naklonil k jeho oušku a zlehka jej políbil.
„Tak tys mě přišel špehovat?“ optal se pobaveným hlasem a polibky postupoval až na Billův bílý krček. Bill však se zářivým úsměvem zavrtěl hlavinkou a malinko se k němu pootočil.
„Ne, Tomi, já ti jen přinesl tvoje spodní prádlo. Bylo mi v něm moc dobře,“ dodal s úsměvem a podal Tomovi kousek té bílé látky. Tom se usmál, nato jej však napadlo něco mnohem lepšího. Zavrtěl hlavou a stiskl Billovu ručku v té své.
„Můžeš si je nechat, broučku. Tobě slušely víc než mně,“ přiznal a musel se usmát Billovým překvapeným očkám. Bill mile zamrkal.
„J-já…….. o-opravdu si je můžu nechat?“ vykníkl nevěřícně, stalo se však něco, co ani v nejmenším neočekával. Tom si jej přivinul k sobě a jemně jej líbnul do voňavých vlásků.
„No, když se mi v nich zase někdy ukážeš, tak ano,“ šeptl se šibalským úsměvem a cítil, jak jedna Billova packa sjela na jeho zadeček a lehce jej stiskla. Bill mu úsměv oplatil.
„Ale jen, když bude Tománek hodný,“ pronesl s přísně vztyčeným ukazováčkem, Tomův soustředěný výraz jej však přinutil rozesmát se s ním. Tom jej pohladil po vláscích a mile se zaculil.
„Broučku, půjdu se teď koupat a ty mi běž zahřívat do pelíšku místečko, hm?“ brnknul Billovi po nosíku a nato jej jemně plácnul po prdelce. Bill se zvonivě rozchichotal a souhlasně pokýval hlavinkou.
„Tak dobře, ale pospěš si,“ dodal a s rošťáckým úsměvem Tomovi jeho plácnutí oplatil, utíkajíc s hlasitým vypísknutím, aby mu to Tom ještě neoplatil. Dredáček se usmál nad roztomilostí toho černovlasého trdýlka a po chvilce na sebe pustil proud příjemně horké vody.
Ťapkavými krůčky došel s hromádkou oblečení do pokoje a zavřel za sebou dveře. Pohled mu okamžitě padl na spící klubíčko na velké posteli, které ručkou hladilo místečko vedle sebe a ze spánku se nepatrně chvělo. Stačilo však jen, aby Bill vedle sebe ucítil tu známou přitažlivou vůni a příjemné teplo toho nádherného těla. Byla to právě Tomova blízkost a jeho hřejivá náruč, která jej ujistila o tom, že on a jeho láska budou už navždy spolu a ukolébala jej k sladkému spánku, plnému krásných snů.
autor: Rachel
betaread: Janule
asi se rozpustím..to je slaďounký..
ano, ano….jen tak dál….
týýý jo codela bych chtěla vidět Billa ve volných spoďárech
Jůůů, to je sladký 🙂 A těším se na komentář od Ádi, copak nám řekne na Bobíka 😀 Na to jsem už opravdu zvědavá 🙂
***
P.S: Dokonalý ♥
no tak jestli Tom se smál Billově naivitě, pak dovolte, abych já se zasmála Tomovým hláškám. prej že králík bude žárlit… není Tomi náhodou obarvenej blonďák? 😀 nic teda proti blonďatým, ale tyhle jeho řeči mě dycky na tyhle myšlenky přivedou 🙂 a Bill jak mu na to dycky skočí, střívko jedno střelený…
Jééé, děkuju moc za komenty, vy jste prostě zlatíčka:-D Krásné komentáře, opravdu mě dneska potěšily:-D
Áďo Áďo:-D No co víš, třeba by se Bobík urazil, zavrtěl by ocáskem a zabarikádoval by se do domečku xD No jo, Tom prostě pořád nemůže zapomenout na to, jak ho chlupáček počůral:-D Je to celkem pochopitelný:-D
Díky za komentáře, jste fakt sluníčka:-D♥