autor: Becs
L. A. Stars
Neuvěřitelný úspěch. To jsou slova, kterými lze popsat charitativní koncert v Insomniaxu. Nikdo nešetří chválou na další povedený Kaulitzův kousek. Jak je možné, že na co ten kluk sáhne, to se mu daří? Tom už nám dávno dokázal, že je pořádný dříč a svůj úspěch má zaslouženě. To, o čem, se mluví nejvíc, je však mladší z bratrů. Jeho závěrečné vystoupení všem naprosto vyrazilo dech. Je možné, že se nám tady zrodila nová hvězda? Šušká se, že Bill navštívil několik hudebních manažerů a studií. Je možné, že si za rok už budeme přehrávat jeho vlastní písničky? Uvidíme. Jedinou podivností na celém večeru však byl fakt, že se Bill jen pár desítek minut po svém vystoupení vypařil v doprovodu Demi Lovato a Adama Lamberta. Čekali bychom, že podpoří bratra a užije si svůj úspěch až do konce. Nestalo se snad něco, o čem nevíme? Sledujte to i nadále v L. A. Stars.
Od koncertu v klubu uteklo pár týdnů a mezi dvojčaty panoval zdvořilý klid. O incidentu odehrávajícím se za dveřmi Tomovy kanceláře ani jeden nemluvil a zdálo se, že to tak oběma vyhovuje. Usínali bok po boku, trávili společně čas v klubu, ale vyřčená slova jako by nad nimi pořád visela a hrozila, že na ně dopadnou ničivou silou. Tom se snažil, předstírat, že je naprosto v pohodě s tím, jaký život teď Bill začínal žít. Hodně se spřátelil s Demi a hlavně s Adamem a často s nimi vyrážel do víru velkoměsta. Rozšířili mu obzory, co se klubů a barů týče, a očividně ho zasvětili do tajů showbyznysu.
Tom jen okrajově tušil, že se Bill snaží skutečně prorazit v hudebním světě. Občas mu mezi řečí uklouzlo, kde s kamarády byl, a tak si domyslel, že je na spadnutí něco velkého. Nechtěl ani přemýšlet o tom, jaké změny to přinese jemu.
Jednou večer, který trávil s Billem v bytě, protože si chtěl odpočinout po ubíjejícím tempu v klubu, to už nevydržel a přišel za bratrem do pokoje. Ten ležel oblečený na posteli, pokrčenýma nohama kmital ve vzduchu a datloval někomu zprávu do mobilu.
„Bille, máš chvilku?“ oslovil jej Tom, aby vzal na vědomí jeho přítomnost.
„Jasně,“ přetočil se bráška na záda a odhodil mobil stranou. Natáhl k Tomovi ruce a ten bez váhání přijal teplou náruč. Ne, že by se za tu dobu přestali úplně dotýkat, ale takové otevřené pozvání už nezažil dlouho. Sklonil se na chvilku k Billovým sladkým rtům a na pár vteřin si dovolil zapomenout na odpornou hádku i na to, že se blonďáček chová celou dobu odtažitě. Na moment zvažoval, že upustí od svého původního úmyslu s ním promluvit a radši udělá to, co umí nejlíp. Vyžene Billovi z hlavy všechny ostatní pomocí sexu. Na poslední chvíli se zarazil a odtáhl.
„Počkej. Vážně s tebou chci mluvit,“ zarazil jej a posunul se kousek dál, aby ho to nesvádělo se Billa dotýkat. „Už delší dobu přemýšlím o tom, že si otevřu další klub. Peníze teď přibývají, všechny půjčky jsou splacené a říkám si, že by bylo nejlepší vytěžit z toho co možná nejvíce. Dokud je Insomniax takhle úspěšný.“
„Jasně, proč ne? Myslím, že by to bylo fajn. Teda, tady to vždycky bude domov, ale proč se neposunout i dál. Koneckonců můžeš mezi oběma kluby pendlovat. V L. A. se uživí klidně i milion takových klubů,“ přikyvoval Bill.
„Moje ambice jsou trochu větší,“ přiznal Tom. „Nechci ten klub dělat v L. A. Nechci, aby se lidi museli rozhodovat, do kterého jít. Tenhle musí mít svou exkluzivitu. Kdybych tady udělal další, věnoval bych se stejně víc tomuhle, protože je jako prvorozené dítě. A ten druhý bych s ním pořád srovnával.“
„Mluvíme ještě pořád o klubu?“ zamumlal Bill trochu otráveným tónem.
„Chtěl bych ten klub otevřít v New Yorku. Mám tam pár známých, kteří by mi mohli pomoct v začátcích. Dokonce jsem našel i pár vhodných nemovitostí. Tak co na to říkáš? Pojedeš se mnou do New Yorku?“ dokončil svou řeč Tom a velkoryse přehlédl Billovo brblání.
„Chceš, abych s tebou jel do New Yorku prohlédnout si nemovitosti?“ vrtěl nechápavě hlavou.
„Ne,“ pousmál se. „Chci, aby ses tam se mnou přestěhoval.“
Bill zůstal zírat s otevřenou pusou a pomalu zpracovával všechno, co mu bratr řekl. Jediné, co ze sebe dokázal vysoukat, bylo: „Na jak dlouho?“
„Na půl roku, na rok. Podle toho, jak to půjde. Chci, aby byl dobře zavedený, než se vrátíme zpátky domů. Ujistit se, že všechno bude fungovat, i když tam nebudu. Chápeš, najít si další Vesse, Tonyho a Tinu,“ žertoval vesele.
„No to je prostě typické,“ vybuchl nečekaně Bill a vstal z postele. „Teď, když se mi tady začíná dařit, chceš, abych se na všechno vykašlal a odjel s tebou na druhou stranu států?“
„Já myslel, že budeš rád. Říkal jsi, žes tam nikdy nebyl,“ koktal zaraženě Tom.
„Ale no tak, nehraj to tady na mě. Pokud jsi mi chtěl ukázat New York, mohli jsme tam zajet třeba na týden, ale nemusíme se tam stěhovat. Aspoň buď upřímný. Jak dlouho to plánuješ? Asi tak deset minut?“
„Co vyšiluješ?“ klidnil ho Tom a na posteli si kleknul, takže teď byli ve stejné výšce. Billovi se v očích začínaly perlit slzy vzteku.
„Mám nahrávací smlouvu. Začínám pracovat na své vlastní desce ve Studio City Sound. A ty prostě jako bys to tušil a chtěl mi to zničit. Jako ten večer v klubu,“ zuřil Bill a naštvaně si stíral slzy z tváře. Nesnášel se za to, že se neumí ovládnout a pokaždé se hned rozbrečí jako malá holka.
„Jak jsem to měl asi vědět? Vždyť mi vůbec nic neříkáš,“ vybuchl teď už i Tom.
„Ale no tak. Nedělej blbého. Tohle jsi možná nevěděl, ale víš moc dobře, že se mi Adam s Demi snažili pomoct tenhle sen uskutečnit. Ale ty mi to chceš vzít, protože neuneseš, že mám pro jednou trochu víc pozornosti.“
„Ty jsi úplně paranoidní. Nabídnu ti tady možnost zkusit si život v New Yorku a ty tady ze mě děláš nějakého hajzla, co ti brání ve snech. Víš co? Kašli na to. Vyser se na všechno, co tady spolu máme, a běž si plnit ty svoje sny. Hlavně, že dostaneš, co chceš,“ vracel mu zlostně Tom. Slezl z postele a vyšel z ložnice. Mířil do kuchyně, aby se napil a pokusil se trochu zkrotit rozbouřené emoce.
„Co spolu máme? A můžeš mi říct, co přesně to je? Líbí se ti tajné šukačky, a že ti tady dělám služku. Bill je pro ruce na štrejch, Bill je tady od toho, aby uklidil a uvařil. Není to tak? Omlouvám se, že jednou v životě myslím na sebe. Že si jednou užívám, že bych taky mohl uspět. Že konečně využívám příležitosti, protože jsem doteď nic takového nezažil,“ běsnil Bill, když se k němu připojil v obýváku.
„Děláš, jako bych tě k něčemu z toho nutil. Nikdy jsi mi tady nemusel uklízet. A sex? O tom snad ani nemusím mluvit. Chtěli jsme to oba. Tak si tady nehraj na chudáčka, kterého někdo využívá. To ti jde nejlíp, co? Já maličký Bill, neubližujte mi. Neumím se o sebe postarat. Pomozte mi, jsem tak bezbranný,“ kňoural Tom, napodobuje tak Billův hlas. „Ale já už ti to nežeru. Takhle ty získáváš, co chceš, že jo? Hraješ si na neviňátko a manipuluješ lidma. Jak to bylo s Wallkerem? Fakt tě otravoval, nebo jsi ho k tomu vydráždil?“
Bill jen zalapal po dechu a nevěřícně na bratra hleděl. „To snad nemyslíš vážně.“
„Ale myslím. Stejně tak ses vecpal tady ke mně. Hrál jsi to moc pěkně, jak nemáš peníze a nikoho, kdo by ti pomohl. Schválně jsi mě provokoval a věděls, že ti časem neodolám. Donutil jsi mě vzít tě k sobě. Dát ti všechno a teď mi to házíš zpátky do ksichtu, protože sis najednou našel lepší plán pro život?“ Tomův mozek zatemňovala hustá mlha vzteku. Ruce se mu třásly, až mu sklenice v ruce vibrovala.
„Tohle si vážně myslíš?“ vzlykl Bill zlomeně. „Já tě miluju, ty idiote. Miluju tě od prvního dne. Nevěřím, že jsi tohle všechno vážně vypustil z pusy.“
„Přestaň se mnou manipulovat skrz pěkná slova a slzy. Na tohle já už ti znova neskočím,“ pronesl Tom znechuceně. „Máš, cos chtěl, ne? Přišel jsi sem, abys udělal kariéru. To se ti splnilo. Mě už očividně nepotřebuješ. Využil jsi mě, abys to tady měl co nejpohodlnější, když už se budeš cpát nahoru. Gratuluju, oblafnul jsi mě skvěle. Možná bys měl zkusit kariéru i v Hollywoodu.“ Posadil se na gauč a zatvrzele hleděl před sebe.
„Právě jsem ti řekl, že tě miluju, a jediné, co na to řekneš, je, že jsem to všechno jen hrál?“ rozhodil rukama bezmocně Bill, slzy mu teď v proudech stékaly po tváři a smáčely mu tričko.
Tom nereagoval, jen se založenýma rukama seděl a mlčel. „Teď ti něco řeknu já,“ udělal krok dopředu Bill. „Myslím si, že mě taky miluješ a že se toho kurevsky bojíš. Všichni, které jsi v životě miloval, tě opustili. Mamku jsi skoro nevídal, Calvin je kretén a o tvojí maceše ani nemluvím. Pak jsem ti vpadnul do života já a ty sis na mě zvykl. Zamiloval ses do mě a líbilo se ti, že jsem ten malý chudáček Bill, jak říkáš. Protože jsem na tobě byl závislý a nemohl jsem odejít. Teď ale vidíš, že se osamostatňuju a jsi posraný strachy z toho, že taky jednou odejdu. Že tě opustím, tak jako to udělali všichni ostatní. A tak jsi na mě radši hnusný, abys sám sobě dokázal, že ti na mně nezáleží a že tě to nebude vůbec bolet, když tady nebudu. Ale já nejsem jako oni. Nechci od tebe odejít. Tím, že chci jít za svým snem, přece neříkám, že od tebe odcházím.“
Tom pohlédl stranou a vrtěl při tom hlavou. „Skončil jsi?“ zeptal se krutě. Pak vstal, sebral ze stolu svůj mobil, strčil si ho do kapsy a chystal se odejít pryč. Když míjel Billa, ještě se zastavil a řekl: „Tvoje posrané psychoanalýzy mám u prdele.“
„Jestli teď odejdeš, tak je mezi námi konec. Jestli se po všem, co jsem ti teď řekl, jen sbalíš a vypadneš, tak už nebude cesta zpátky. Končím s tím. Odstěhuju se a nebudu tě chtít už nikdy vidět,“ dokázal Bill vysoukat mezi jednotlivými vzlyky. Natolik mu svíraly hrdlo, že byl sotva schopen se nadechovat.
„Fajn. Nech mi tady na stole klíče,“ řekl Tom skoro na hranici šepotu a rozešel se ke dveřím. Ještě než zmáčkl kliku, se otočil a promluvil k Billovým zádům: „Nikdy jsem tě nemiloval.“
„Lháři,“ zavřísknul Bill, ale odpověď mu daly jen dveře, když je Tom zuřivě přibouchl. Se srdceryvným sténáním se Bill svalil na kolena. Přes potok slz prakticky neviděl a hruď jako by se mu chtěla rozervat. V místech, kde se nacházelo srdce, cítil takovou bolest, až měl dojem, že ho to zabije. Lehnul si na chladnou podlahu a stulil se do klubíčka. Nedokázal si představit, že by mohl vstát a začít normálně fungovat.
Za okny se zablýsklo a brzy na to se rozeznělo mocné zahřmění. Poprvé od té doby, co se Bill přistěhoval do L. A., pršelo a přišla bouřka. Jak příznačné. Měl dojem, že tam leží nejméně půl hodiny, nakonec se mu však podařilo zmobilizovat všechny síly a s námahou se posadil. Poslední, co by chtěl, bylo, aby jej tady Tom takhle našel. Nehodlal se před ním takhle ponížit.
Pracně se postavil a měl dojem, že snad váží sto kilo. Vstoupil do ložnice, kterou tolik nocí sdílel s Tomem. Vytáhl ze skříně svoji cestovní tašku a začal do ní házet své oblečení. Rychle ji naplnil, ale v policích zbývala ještě spousta jeho věcí. Zpoza skříně vytáhl složenou kartonovou krabici, kterou tam strčil při stěhování nových věcí a byl líný ji vyhodit. Teď mu zachrání život. Postupně do ní bez ladu a skladu vršil svůj majetek. I když si toho stačil za tu dobu pořídit dost, nebylo toho tolik, aby to neunesl. V koupelně si opláchl studenou vodou obličej. Valný účinek to však nemělo. Pořád vypadal, jako by právě vybrečel celý oceán.
Přehodil si popruh tašky přes rameno, do rukou popadl těžkou krabici a naposledy se rozhlédl. Znovu se ho začal zmocňovat pláč, takže pro jistotu vytáhl klíče z kapsy své kožené bundy, obloukem je hodil na stůl a rychle vypadnul
Zdolal schody dolů a modlil se, ať je Tom zalezlý v kanceláři a nikdo z bývalých kolegů není poblíž. To štěstí bohužel neměl. Tom seděl hned na kraji baru a společnost mu dělal Shane. Zrovna se s Vessem něčemu hlasitě smáli, když je vyrušil prásknutím dveřmi. Bill všechny tři ignoroval a prošel kolem nich k zadnímu východu. Vess i Shane se po něm překvapeně ohlíželi. Barman si šel po svých, ale Shane se obrátil na Toma s nevyřčenou otázkou v očích.
„Neptej se,“ bylo jediné, co Tom řekl a lokl si ze svého piva.
„Tome? Kam to Bill jde? A proč s sebou nese všechen svůj majetek?“ obořila se na něj Tina, která se vynořila zpoza rohu, za kterým právě bratr zmizel.
„Nestarej se, Tino,“ odbyl ji přísně Tom a nevěnoval jí další pozornost.
„Jsi kardinální kretén Kaulitzi,“ otitulovala ho Tina a rozběhla se pryč.
„Jak můžeš vědět, že jsem něco udělal já,“ volal za ní rozčíleně, ale to už byla pryč. „Co?“ dodal, když viděl, jakým pohledem si ho Shane měří.
„Bille, stůj,“ volala Tina, zrovna když zvedal ze země krabici se svými věcmi, kterou musel odložit, aby si dokázal otevřít těžké dveře.
„Nech mě, Tino, chci prostě jen vypadnout,“ potlačoval ztěžka pláč a vyběhl do deště. Tina se zastavila na prahu. Přece jen nebyla tak odhodlaná jako Bill a nechtěla se nechat zmáčet provazci těžkých kapek, které dopadaly všude kolem. Tak jen sledovala Billovu vzdalující se postavu, než jí zmizel za rohem. Vrátila se dovnitř a produpala kolem Toma.
„Je mi jasné, že tohle jsi posral ty,“ štěkla na něj, když se nadechoval, že jí něco řekne, a pak za sebou práskla dveřmi do šatny.
„Ženské,“ zamumlal směrem k Shanovi rádoby povznesených tónem.
„Když to říkáš, kámo,“ poplácal ho po rameni kamarád, dopil zbytek svého piva a odešel. Nechal Toma sedět samotného s mučivými myšlenkami v hlavě a s bodavým pocitem u srdce.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Ale ne! Vypadá to, že když Toma chytne rapl, hned tak se ho nepustí. Tohle opravdu nebylo nutné. Chápu, že po tom všem, co bylo řečeno, se Bill sebral a vypadl. Tom mu prostě všechny city hodil do obličeje.
Kam asi takhle narychlo půjde? Jestli k Adamovi, tak ten bude určitě ochotně léčit jeho zlomené srdce. Vždyť i v reálu se netajil tím, že se mu Bill líbí. 😉
Jsem zvědavá, jak dlouho bude Tom trucovat a než mu dojde, jak to podělal.
Děkuji a těším se na pokračování.
Tupec. To je první slovo, které mě napadlo směrem k Tomovi. Po celou dobu jsem jenom nechápavě kroutila hlavou a bylo mi z toho čím dál větší smutno 🙁
Billa je mi neskutečně líto, teď bych ho zabalila do náručí a jenom ho konejšila (ještě že má teď nové kamarády 😀 Adam by taky mohl trochu zapůsobit jako náplast, ale on je taky takový brouček a určitě by do toho šel naplno a to by na konci znamenalo jeho zlomené srdce, takže radši jenom kamarádi ;)). Mě tohle, co Billovi Tom, říct moje životní láska, tak bych se z toho totálně sesypala a myslím, že kdyby to proběhlo v reálném životě, tak by ti dva už asi neměli tak velké šance, aby byli spolu.
Tom měl rudo před očima, ale slova, která Billovi chrstnul do obličeje… on věděl, čím a jak ublížit co nejvíc. A to se mu taky povedlo, jenom doufám, že Bí není úplně zlomený. Vypadá to, že má krásně rozjetou kariéru a teď tohle a přece…
Přece je mi líto i Toma. Bill ho odhadl naprosto přesně. Ono je přece o tolik lehčí si nalhávat, že nemiluje a není milovaný, než žít s obavou, že to někdy může přijít a milovaná osoba vás opustí, ať už jakkoliv. A jednomu zbude jenom zlomené srdce a pošramocená duše. Navíc jak si pamatuju Toma na začátku a jak se potom choval ke svému dvojčátku, svému milenci a své životní lásce, ten posun byl neskutečný a Tom byl tak milující. Bohužel, kopal kolem sebe a bojím se toho, že už ve chvíli, kdy slova pouštěl ze svých rtů ven, už litoval. Bohužel je to chlap, takže radši bude hrát tvďáka, než aby si přiznal pravdu a zachránil útěku jeho osudu 🙁
Trochu se bojím, že k sobě v tuhle chvíli cestu nenajdou. Možná by oběma prospěla pauza… Tom si zavede nový klub v New Yorku a Bill vydá svou první desku…
Bože, mám slzy v očích za oba, ale přeci jenom je mi víc líto Billa, brouček malý. A očekávám happy end, zlatíčko moje, ty moc dobře víš, jak já nemám ráda smutné konce
Bože, ještě se mi toho honí tolik hlavou, ale už teď jsem ti tu napsala slohovku 😀 ani nevíš, jak se těším na neděli…
PS: určitě je to dost zmatené, ale nějak jsem tím ještě celá přeplněná a chvíli mi to asi bude trvat, než nad tím přestanu vzdychat a vymýšlet kloudnou myšlenku 🙂
Kruci, zlatíčko, moc se omlouvám za ten román 😀 slibuju, že příště se budu krotit 😉 aspoň vidíš, co za emoce ve čtenářích vyvoláváš 😉
Tak Tome…tohle jsi ale opravdu královsky posral…nemá to Billovi závidět,že si konečně plní svůj sen a má ho sakra podporovat…Bill ho podpořil ve všem,v čem jen mohl…děkuji moc za kapitolu 😉
Tom to přehnal a moc ale Bill má na tom také svůj podíl.
Zase jsem jednou úplně bez dechu. Tohle byl šíleně smutný díl a přiznám se, že jsem měla na krajíčku. Jednu chvilku jsem byla naštvaná na oba dva, ale asi od poloviny dílu už ´vede´ Tom a marně se snažím přijít na to, proč okolo sebe takhle kope. Myslím si, že Bill vystihl všechno, co o Tomovi řekl. Ne nadarmo jsou to dvojčata…
Já upřímně ani nevím, jak vypsat svoje pocity. Byl to šíleně emocionální díl. Už za začátku mi bylo děsně líto, že jsou kluci k sobě takhle prazvláštně chladní a že si nevyříkali poslední hádku. Nic moc si neříkali, a Tom pak ani nevěděl, jak obrovské věci se v Billově životě momentálně dějí, a to mně na tom strašně mrzelo…no a pak když se začali hádat, jen jsem otvírala pusu a kroutila hlavou. Bill si taky mohl odpustit ty řeči o tom, že Tom potřebuje, aby byl vždycky ´číslo jedna´, ale je pravda, že oproti tomu, co mu posléze všechno řekl Tom, je tohle naprosté nic. Tom to tedy královsky přehnal. Jenom jsem koukala jak šíleně chladný uměl být. Já umím být občas taky šíleně chladná, když se pořádně naštvu, ale na tohohle Toma tedy nemám. Je to vůl! Jak nebývám vulgární, tak Tom si tohle slovo rozhodně zaslouží. Doopravdy mě šíleně vytočil a hlavně zklamal. Viděla jsem v jeho chovní velký posun od začátku dílů a on se opět ubere k něčemu takovému. Když viděl Billa odcházet s taškou na rameni, pořád jsem čekala, že se probere z nějaké své letargie, kopne jej to do obličeje a on se probere a začne to řešit. Ale ne, on tam dál sedí jak trubka.
Nemám z toho dobrý pocit. Doopravdy ne. Nemyslím si, že by si, že by se Tom v brzké době odhodlal jít za Billem a odprosit jej a je jasné, že Bill nebude ten, kdo by momentálně udělal první krok. Bude to těžké, ale myslím, že by oběma asi prospěla delší přestávka od sebe samých, ačkoli to říkám doopravdy nerada. Možná by Tom mohl na půl roku dojet do New Yorku, uklidnit se, srovnat si veškeré věci v hlavě, a pak jít řešit svou situaci…jenže to už taky může být pozdě. 🙁 Já vůbec nevím, jak tohle bude dál pokračovat a přiznám se, že z toho mám docela i strach. Jak tohle jenom dopadne?!
Každopádně moc děkuji za skvělý díl nabitý emocemi a už se těším na pokračování!
Ne, ne, ne! Jak to můžeš takhle useknout?! To je mučivé, takhle před spaním! To se mi nelíbí, to mi vůbec nelíbí!:D
Ne, vážně. Ty brďo. Tohle ty umíš… tolik emocí na jeden díl… Jestli jsem se dokázala nahlas zasmát, když to v minulých dílech bylo vtipné, co teprve, když je to teď opravdu zoufalé? Bože, to je jak z reality, jak já nesnáším tenhle typ hádek, tyhle jedovaté šípy zabodávající se hluboko do srdce..! Bohužel je sama znám, i když zde šlo o něco malinko jiného… Ve scéně, kdy Bill zakřičel "Lháři!" mi až vhrkly slzy do očí, jak hrozně úzkostné, bolestné, zoufalé, beznadějné to celé bylo… Tom… já nevím, jestli je to fakt takový idiot, nebo mu opravdu něco vadí, nebo má nějaký blok z minulosti a nemůže se přes něj přenést, každopádně Bill by byl dobrý psycholog, kdyby si Tom neseděl na mozku a trochu mu naslouchal, snažil se ho pochopit (no jo, ale kdo kdy tohle v takové chvíli dělá, že… To je fakt jak vystřižené ze života, perfektně, Becs…)
Už jen ta tichá domácnost ten čas před touhle hádkou – ticho před bouří, to je hrozné! Víte, že je něco nedořešeno a stále kolem toho chodíte jak kolem horké kaše, děláte, že je všechno v pořádku a víte, že jednou to musí přijít, jednou to prostě musíte řešit, je to jak časovaná bomba" Och bože, jak věrně popsané… A opravdu, jak Tom házel na Billa špínu a zmínil toho Wallkera… to jako myslel vážně? Vážně?! Co je to sakra s tebou, Tome!!! Fakt, měl bys s ním komunikovat nebo si nechat od někoho promluvit do duše, když máš teda nějaký problém z minulosti a ne se tomu snažit uniknout… jenže to bys musel chtít… Billa je mi fakt líto a obdivuju, že se prostě sebral a odešel, já nevím, co bych dělala na jeho místě…
Jinak přesně jako Mischulka se marně snažím přijít na to, proč je vlastně Tom takový… Nemůžu soudit lidi, můžu si jen něco myslet… Možná je to tím, že si opravdu nese nějaké zklamání, něco někomu neodpustil a nestalo se to jednou… možná už nedokáže věřit a bojí se, že ho bráška rád mít nemůže… Bill to pak při té hádce dokonale shrnul.
I když… když tak přemýšlím zpětně, Bill mu také neříkal nic o tom, že se v jeho životě dějí takové změny (nahrávací studio atd., jakože wooow)… Myslím si ale, že to prostě všechno spustil už ten Tomův výstup po charitativním koncertě a to, jak se odmítl omluvit a potom bylo mezi nimi dlouho ticho. To ego, ta hrdost… bože, ta hrdost je zabijácká, ničí tolik vztahů a přitom by stačilo, kdyby tu hrdost člověk pro jednou schoval, stáhl krovky a upřímně se omluvil a všechno by bylo hned jednodušší… vždyť oba pak strašně trpí a proč, protože nekomunikují…:( Jenže to bychom pak neměli tahle dramata… ano, i když je to jen povídka, jsou třeba i ta, abychom se pak o to víc těšili z krásného konce (prosím, prosím, v životě je hnusných konců dost… víš, co tím chci říct..:)
Byl to zase fantastický díl… ty tvoje strhující emoce, fakt! Věřím ti každej řádek i to mezi nimi. Co budu dělat do neděle?! Asi domýšlet vlastní scénář, protože to nevydržím!:D Myslela jsem, že si prostě před spaním přečtu díl a půjdu spát… a jak dopisuji tenhle komentář, tak zjišťuji, že mám plnou hlavu Insomniaxu a jejich hádky a posílám Tomovi telepaticky informaci, aby sakra spolkl tu svou hrdost, šel se Billovi omluvit a řekl mu, že ho zatraceně taky miluje!!!
Děkuju moc, Becs!<3
Tak mi je ťažko, po tejto kapitole… ako mohli… obaja to prehnali. Bill nemal povedať, že sa nikdy nevráti, chápem, že po tom čo Tom povedal, musel odísť, ale nemal povedať, že je koniec navždy. A Tom? Prečo ho tak jednoducho pustil preč? A prečo ho nepodporil v budovaní jeho sna? Je mi to tak veľmi ľúto…
Jay jeste bych ti nabancila a skopla ze schodu! Ty jsi takovej idiot boze!
Awww Bille, mel jsi mu neco otriskat o hlavu a narvat mu kreditky do rite.
Kdybych by Bille mal ve svém šatníku nejaké ,,štekle" tak by mu poradila aby Tomovi Vypichl oči. Nebo kdo ví.
Teda, já jsem si byla jistá, že už jsem tenhle díl komentovala, a teď koukám, že můj komentář tu nikde není…?
Po minulém díle byla tohle pěkná rána. Tak strašně moc mě to bolí i za ně. Bill taky není úplně bez viny, nekomunikoval spolu a tím pak docházelo ke spousty nedorozumění, ale jako největší pako se tady zachoval Tom 🙁 A jelikož je jasné, že je pěkně tvrdohlavý, tak to vidím ještě na hodně dlouho, než se tohle spraví… ach jo 🙁
Tak, nějak nevím, přečetla jsem si tento díl ještě jednou a mám pocit, že Bill, má na téhle patálii dost velký podíl. V této povídce, je pro mně Bill takové roztomilé sluníčko, ale tady s ním nesouhlasím.
Vmetl Tomovi, že sobecky myslí jen na své potřeby, ale nějak opomněl, že nebýt toho sobeckého Toma, pravděpodobně by byl někde úplně jinde.. A že mu Tom neřekl,že ho miluje? Řekl to Bill sám, každý koho Tom miloval, ho nakonec opustil. Není divu,že se Tom bál, že ho Bill taky opustí. Bál se o to víc, protože Billa miluje. Zuzu má pravdu, chybí tam komunikace. Je škoda,že Bill nedal Tomovi čas se smířit se svou rozjíždějící kariérou. Tom by mu určitě neodmítl splnit si svůj sen. Jen kdyby věděl, že takový sen existuje.
Súhlasím s Loki, že na tomto nenesie vinu len Tom. Bill má na tom tiež svoj veľký podiel.
Na začiatku hádky som bola na Tomovej strane, lebo fakt nevedel, že Bill má podpísanú zmluvu, takže Bill ho obvinil neprávom. Potom však použil vety, ktoré rozhodne hovoriť nemal. A Bill to posral tým, ako Tomovi vytýkal, že musí byť stále číslo jedna, pritom si však myslím, že práve o to Tomovi nejde. Ako Bill sám povedal, Tom sa bojí niekoho milovať a Bill to všetko zvaľuje na Tomovo sebectvo a namyslenosť. Ale tie slová o odchode povedať nemal, pretože po takom výroku sa nečudujem Tomovej reakcii, že sa proste blokol a povedal mu teda, nech odíde.
Fakt si neviem predstaviť, ako to bude pokračovať a či sa to medzi nimi vôbec bude dať urovnať.
Ďakujem za kapitolu.