autor: Lea
„Já toho parchanta zabiju!“ zařval rozzuřeně Tom, vyskočil a běžel ke schodům. Bral schody po dvou a pak rozzuřeně zabušil do dveří. Uvědomil si, že je zamkl, ale klíče měl dole, a neměl čas pro ně jít. Proto popadl kus nějakého dřeva, co byl opřený o zeď, a po pár pokusech dveře vyrazil. Ty dopadly na zem a Tom vpadl dovnitř. Rozhlédl se. Bill tu nebyl. Pohled mu padl na okno. Byla u něj hozená židle a bylo celé roztříštěné. Díra, která v něm byla, byla dost velká, aby se tudy mohl protáhnout člověk. Bylo to jasné. Bill utekl. Toma zachvátila panika. Jestli ho nechytne, tak ho otec zabije! Seběhl schody, odemkl dveře a vyběhl směrem k lesu.
Bill se prodíral křovím a vysokou trávou. Trny a větvičky mu dělaly škrábance ve tvářích a trhaly oblečení. On na to však nedbal. Před očima měl vidinu svobody, a ta mu dodávala sílu. Po chvilce neúnavného běhání doběhl na lesní cestu. Úlevně vydechl. Teď už nebude problém se odtud vymotat. Když v tom to zaslechl.
„BILLE!!“ křičel někdo.
Bill ztuhl a ohlédl se po hlase. Jasně v něm rozpoznal Toma. Vyděšeně vykvikl a začal utíkat. Seběhl z cesty a zase se prodíral hustým porostem. V duchu se utěšoval, že hlas byl daleko, a že má pořád šanci utéct. Věděl, že kdyby ho Tom chytil, tak bude šťastný, když přežije.
„Jau,“ zakvílel bolestivě, když upadl. Rychle vstal, setřel si krev ze rtu a utíkal dál. Nevěděl, kam běží ani kudy, doufal, že brzo před sebou uvidí něco nebo někoho, co mu zachrání život. Jenže nic neviděl. Pořád jenom stromy a stromy. Chlapec sykl, když ho větvička s trny šlehla přes obličej a on cítil, jak se mu zalévá kapkami krve. Ucítil bolest v noze a uvědomil si, že někde ztratil botu. Každý krok pro něj byl bolestivý, ale utíkal dál. Po chvíli se vyčerpaně zastavil. Už nemohl. Bolelo jej celé tělo.
Byl opřený o strom a zhluboka dýchal. Měl pocit, že mu tlak roztrhne plíce. A najednou… uslyšel šramot a kroky. Bill se roztřásl. Je tady.
Zoufale zakřičel a dal se znovu na útěk. V dálce uslyšel Tomův hlas a jeho kroky, které se rozutíkaly za ním. Billovi se spustily slzy strachu, které ho štípaly v obličeji. Slzy ho úplně oslepily a tak najednou… zakopl o větev a bolestivě upadl na zem. Ucítil, jak mu v noze něco zlověstně křuplo. Snažil se postavit, ale nešlo to. Uslyšel rychle se přibližující kroky a v dálce zahlédl světlo baterky. Zůstal neslyšně ležet na zemi. Tělo se mu třáslo, hrudník prudce zvedal, jak zrychleně dýchal. Věděl, že teď neuteče. Pomůže mu jen zázrak.
Tom svítil baterkou kolem sebe a doufal, že zahlédne Billovo tělo. Ale nezahlédl. Když slyšel, že kroky ustaly, zvolnil a pečlivě svítil. Potřeboval ho najít. Musel. A když najednou posvítil před sebe, uviděl něčí tělíčko, jak se zoufale třese mezi křovím.
Černovlasý chlapec koutkem oka zahlédl světlo baterky, které ozářilo jeho tělo. Roztřásl se ještě víc. Byl prozrazen. Tom ho našel a jde ho zabít. Rukama pevně sevřel větvičku, až mu klouby zbělaly. Tak moc se bál.
„Bille?“ uslyšel za sebou Tomův hlas. Neodpověděl. Bál se. Pak ucítil, jak si někdo vedle něj klekl. „Tady jsi!“ řekl Tom a v jeho hlase byla rozpoznat zlost a agrese. Bill to už nevydržel a začal vzlykat. Tom se na něj beze slova díval. Na jednu strany byl na něj strašně navztekaný, ale na druhou byl rád, že se mu nic nestalo, to by mu otec neodpustil, kladl mu na srdce, aby byl Bill v pořádku.
„Jdeme,“ řekl stroze a vytáhl Billa za ramena na nohy. Ten zaúpěl a svezl se Tomovi do náruče. Bolest v noze byla oslepující. „Řekl jsem, že jdeme, nedělej si to ještě horší,“ sykl Tom, ale Bill jen vyděšeně a bolestně kňučel. Pak to Toma trklo. „Nemůžeš se postavit?“ zeptal se a chlapec přikývl. Dredáč vzdychl a vzal Billa do náruče.
„Máš štěstí, že jsi neutekl moc daleko, jinak bych se s tebou netahal,“ zavrčel a zamířil směrem k chatě. Bill se třásl v jeho náruči a pořád přidušeně vzlykal. Bylo poznat, že má strach z toho, co bude. Tom ho mlčky nesl. Nejdřív chtěl Billa pořádně potrestat, ale teď mu ho bylo svým způsobem líto. Asi ho ta noha hodně bolela.
Konečně vyšli z lesa a uviděli chatu. Bill se roztřásl ještě víc. Tom se na něj podíval, ale nic neřekl. Donesl ho až ke dveřím. Zanadával. Ve spěchu zapomněl zamknout. Ale nečekal, že by je někdo vykradl. Jediný obytný dům byl 5 km odsud a pravděpodobnost, že tady narazíte na člověka, byla nulová.
Vešel do chaty a Billa položil na gauč. Podíval se na něj a zalapal po dechu. Venku byla tma, takže na něj moc neviděl, ale teď, ve světle žárovky, ho viděl jasně. A moc pěkný pohled to nebyl.
Džíny měl špinavé od bláta a na několika místech protrhlé a nasáklé krví. Z trička mu moc nezbylo, spíš jenom cáry látky, které mu visely na těle. Odhalovaly jeho bříško, které bylo samá podlitina a škrábanec. Tváře na tom byly stejně. Vlásky měl rozcuchané a špinavé. Oči černé od slz. Vypadal hrozně zuboženě.
Tom si sedl vedle něho. Bill vystrašeně zakňučel, ale jinak neměl sílu se jakkoliv bránit. Když viděl, že Tom zvedá ruku, vypískl a schoval si obličej do dlaní, aby se chránil před případnými ranami. Tom mu ale jen prsty přejel přes ránu na spodní části bříška.
„Střep, máš ho v tom zabodnutý,“ sdělil mu Tom. „Budu ti to muset vytáhnout.“ Bill začal důrazně vrtět hlavou. Bál se že to bude bolet.
„Já musím, Bille, mohlo by to bejt nebezpečný,“ odpověděl chlapec. Bill tedy jen přikývl a ve tváři se mu objevil odevzdaný výraz. V duchu si pomyslel, že co asi bude tady ta bolest proti tomu, jak ho bude bolet trest, který mu Tom dá za jeho útěk.
Tom mu přejel prsty po ráně. Pak vstal a došel si pro pinzetu. Znovu si sedl a opatrně uchopil střep pinzetou. Pak ho rychle vytáhl. Bill sebou trhl a bolestně vydechl.
„Už je to,“ uklidňoval ho Tom. Znovu vstal a vzal si z koupelny desinfekci, vodu a ručník. Sedl si k chlapci.
„Vydesinfikuju ti to,“ řekl a vzal lahvičku do ruky. Bill jen tiše zaúpěl. Desinfekci od mala nesnášel. Tom zvedl oči a zahleděl se do těch jeho.
„Budu opatrný. Sám desinfekci od malička nesnáším. Neboj se,“ řekl a znovu se sklonil nad jeho bříškem. Opatrně nakapal pár kapek do rány po skle. Snažil se to dělat co nejopatrněji. V tomhle měl pro Billa pochopení. Vyčistil mu všechny rány, co na těle měl. Bill si celou dobu bolestně skousával ret. Strašně to štípalo.
Tom se narovnal. „Je to,“ oznámil mu. „A teď ještě tu nohu.“ S těmito slovy uchopil Billovu pravou nožku do rukou a prohmatával ji. Zatvářil se zamyšleně.
„Máš štěstí. Je to jen vymknutý kotník. Není to zlomený. Teď to bude bolet, pokusím se ti tu kost vrátit zpátky,“ řekl a sevřel mu nohu ještě pevněji. Bill odvrátil hlavu, aby to neviděl. Proč musí tak trpět? Vždyť toto už je pro něho trest. Tom ho už vůbec trestat nemusí. Najednou se mu rozevřely oči a vykřikl. Bolest přišla náhle a náhle odešla. Steklo mu pár slz. Otočil hlavu a uviděl Toma, který měl ve tváři lehký úsměv.
„Už je to dobrý, za pár hodin budeš moc normálně chodit,“ řekl. Pak se na něj vážně zadíval.
„Doufám, že je ti jasný, že to, co jsi udělal, bylo od tebe nerozumný. Když jsem zjistil, že jsi pryč, měl jsem sto chutí tě zabít. Ale to nemůžu, mám to zakázaný. Zdá se mi, že jsi se potrestal sám. Takže pro příště. Ještě jednou utečeš a kašlu na zákazy, na místě tě zabiju, o jednoho rozmazlenýho spratka víc nebo míň, to je jedno, rozumíš?!“ vyštěkl. Bill slabounce vzlykl a přikývl. Tom se trochu uklidnil, a když promluvil, jeho hlas zněl klidněji, a už v něm nebyly stopy agrese.
„Chápu, že tu nechceš být a chceš zpátky k taťkovi. Vrátíš se k němu, slibuju. Jen co přijde čas. Když budeš poslouchat, tak se ti nic nestane,“ řekl.
Bill unaveně přikývl. Už neměl na nic sílu. Byl tak strašně unavený, zavíraly se mu oči…
Cítil něčí povzdech, a pak jak ho něčí silné ruce vzaly do náruče a někam nesly. Po chvíli dopadl na něco měkoučkého. S námahou otevřel oči. Rozhlédl se. To, co ale uviděl, mu vyrazilo dech. Nebyl ve svém pokoji. Toto byl pravděpodobně Tomův pokoj. Ten se na něj jen beze slova díval. Když se Bill zatvářil vyděšeně a tázavě, vysvětlil mu to.
„Vyrazil jsem dveře, protože jsem neměl klíče a okno si rozbil ty. Budeš dneska spát se mnou,“ zakončil své vysvětlení a svlíkl si tričko.
Bill naprázdno polkl a přitáhl si přikrývku k pasu. Nepřipadalo mu jako dobrý nápad spát v posteli s člověkem, který jeho otci jasně naznačil, že má v úmyslu ho znásilnit…
autor: Lea
betaread: Janule
Těším se na další dílek.
A asi si budu muset najít nějakou činost,aby jsem se zabavil…
joj, tk to se těšííím, šupky dál 🙂
Bóže bille neříkej źe se budeš bránit:-D
no..snim by som nespala v jednej posteli..nehrozy.. :-DD ale chudacik Bill.. to inaq riadne boli ked ma vytknuty clenok..
juj. TAk já přijedu z dovolený a hned abych doháněla tři dílky. No paráda. 🙂 Bille to spaní ti trochu závidim 😀 Ten kotník už tolik ne. Nemáš dělat kraviny. Tak šupky dál. Jsem na to celá nadržená
jestli ses předtím nebál tak teď už možná je důvod k obavám….xDD
Jau… Vyvrtnutý kotník, to je hrůza 😀 Sama jsem to zažila 😀
Chudák Bill, sám ve stejné posteli s násilníkem ze kterýho jde ještě strach 😀 Kdo by z toho byl nadšenej? 😀
Tom je na něj fakt hodnej… se nezdá!
Chudák Bill Byt na jeho místě tak z toho scvoknu.