Otevři oči 5.

autor: Ivetka

Ráno Bill vstal o půl hodiny dříve. Nemohl dospat. Pořád se mu dokola zdál jeden a ten samý sen.

,,Mami, jak člověk pozná, že se zamiloval?“ řekl, když u snídaně zastihl jeho matku, která se chystala do práce.

,,No já nevím, zlatíčko. Asi na toho člověka pořád myslíš a tak. Já když jsem se zamilovala do tvého tatínka, tak mě strašně mravenčilo v břiše, když jsem na něj jen pomyslela a rozbušilo se mi srdce, když jsem ho uviděla. Z každého setkání jsem byla nervózní. A podobně, ale to je asi u každého jinak…“ rozloučila se s ním polibkem na čelo a s mávnutím odešla. Bill se pousmál, jaký je to asi pocit? Musí být nádherný. Někoho milovat. Ovšem jen v případě, pokud mu tyto city milovaná osoba oplácí. Bill vstal od stolu a vyběhl nahoru dokoupeny. Vlasy si rozpustil z culíku a rozčesal si je, zapojil si žehličku na vlasy a mezitím si opláchnul obličej a namazal si jej zklidňujícím denním krémem. Bill si vlasy jen tak lehce přejel, moc úpravy s žehlením nepotřebovaly. Potom sebral veškeré svoje šminky a přešel do pokoje a sednul si před svou obrovskou zrcadlovou skříň. Tohle pro něj bylo ideální místo, kde se nalíčit. Skříň měl naproti oknu, takže na něj dokonale šlo světlo z ranního slunka.

Bill si dal na obličej podkladový krém a důkladně si ho rozetřel, aby neměl na pleti fleky nebo mapy. Pudr vždy nechával až na konec líčení. Chvíli sečkal, až mu krém pořádně zaschne a mezitím ve své brašničce hledal vše ostatní, potřebné k jeho dnešnímu nalíčení. Bill měl dnes v plánu si na sebe obléci bílo-černé adidasky, světle modré vytahaně džíny s bílým páskem a tmavě modré tričko s bílým potiskem přes celý hrudník. Proto se i dnes do těchto barev nalíčil. Na oči si nanesl trošičku pudru, aby se mu oční víčka během dne nepotila a nedělaly se mu ze stínů čáry. Potom si vzal profesionální štěteček na nanášení očních stínů, který dostal od své tety, která pracuje jako kosmetička v jednom salónu, a od které zná různé fígle a vymoženosti. Bill na polštářek štětce opatrně nanesl tmavě modré třpytivé, dlouhotrvající oční stíny ve stylu retro a opatrně si je začal nanášet na oční víčka. Přesně podél očních ďolíčků, dál nezajel. Na konci stíny protáhl do nenápadné špičky nahoru. Tak mu to slušelo. Do ruky vzal tuhou horní oční linku a nakreslil si s ní jen lehkou čárku okolo hranice horního víčka. Vzal objemovou řasenku a nanesl na své horní řasy několik vrstev řasenky. Tak jeho řasy vypadaly naprosto dokonale. Spodní řasy jen tak lehce odbyl, neměl rád, když jsou spodní řasy moc výrazné. Navíc, jemu to neslušelo. Vzal do ruky znovu profesionální štětec a druhou stranou si úhledně do obloučku zastřiženým štětečkem rozetřel stíny do ztracena. Potom tímtéž štětečkem udělal i spodní linku stejnými očními stíny. Oční linku si dal vážně jen slabou… bříšky prstů opět spodní stíny rozetřel do ztracena a nakonec nesměl zapomenout na pudr. Celé nalíčení mu trvalo asi 20 minut.

Trošku se poodšoupnul od zrcadla dál a sám sebe si prohlédnul, zda má obě dvě oči stejné. ,,Perfektní“ pochválil stručně svoje dílo a všechno své použité náčiní uklidil zpátky do brašny, kterou odnesl zpět do koupelny. Zkontroloval, jestli má důkladně vyčištěné zuby, pro jistotu je přejel dentální nití a poté si ústa vypláchl ústní vodou. Připravil si tašku do školy, uklidil do ní vše potřebné, nakonec se převlékl do toho, co měl v plánu a před odchodem z domu si na rty nanesl lehkou vrstvu malinového průhledného lesku na rty. Musel sám sebe pochválit, dnes mu to vážně moc slušelo. Mikinu si srovnal do batohu a vydal se pomalým krokem na nádraží. Dnes všechno i perfektně stihnul.

Došel na nádraží. Do této doby byl v klidu, když si ale uvědomil, že se tu dnes potká s Tomem, a to možná už za několik sekund, rozbušilo se mu srdce a zorničky se mu stáhly do pokud možno nejužší kuličky. Pomalu se porozhlédnul okolo, zda-li Toma někde neuvidí. ,,Uf,“ oddechnul si a zavřel na chvíli oči.

,,Co vzdycháš?“ píchnul ho do žebra ze strany Tom a obešel Billa tak, aby mu plně koukal do očí. Bill se na něj kouknul. V tu ránu se Tom naprosto zaseknul a začal jen civět.

,,Tome, je ti dobře?“ trošku se Bill zamračil.
,,Já. Samozřejmě… je mi dobře, jenom… dnes ti to nějak moc sluší,“ odkašlal si a stoupnul si raději vedle něj.
,,Aha, tak… to děkuju…“ pousmál se Bill, najednou ho začalo tak moc hřát u srdce, že jej někdo takový, jako je Tom, pochválil.

,,Víš, Bille. Přemýšlel jsem… Včera jsem si udělal čas na Claire… dnes nic v plánu nemám. Neudělal by sis na mě dnes čas ty?“ nabídnul Tom Billovi ve vlaku.
,,Jak to myslíš?“
,,Chtěl bych dnes být s tebou,“ brouknul Tom.