autor: Nephilim
Bondless (Bez pouta)
**u Billa doma**
„Tatí…“ Zazněl křik, dupání a následovala tupá bolest na břiše.
To je určitě Konny.
„Uff.“ Bill otevřel oči, pokusil se pohnout, aby se zbavil bolesti, ale bezúspěšně. Snažil se najít příčinu té bolesti. Ona příčina byl Konny, sedící na jeho břiše.
„Co je, Konny?“ zabručel a mezitím se snažil zjistit, kolik je vlastně hodin.
Konny se usmál, a ještě víc přitlačil na Billovo břicho, což mělo za následek jeho další bolestné zasténání a úšklebek.
„Babička říkala, že tě mám vzbudit, že už je pozdě.“ Konny přelezl na přední část postele a vesele začal houpat nohama ve vzduchu jako malý blázínek.
Bill si zakryl rukou obličej, našmátral budík na stolečku, podíval se na čas a vykulil oči. „Půl osmé?“ Vykřikl, vyskočil z postele a začal se rychle převlékat.
„Sakra! Jak to, že tem budík nezvonil? Sakra!“ Nadával Bill nad pozdním časem.
Konny natočil hlavu na stranu a začal opakovat: „Sakra, sakra.“ Mlel pořád dokola a smál se. „Sakra.“
Bill sledoval, jak Konny skáče po posteli a neustále opakuje nově naučené slovo. Jak proboha může být tak aktivní už v půl osmé ráno? Zatímco on pobíhal po pokoji, malý se tomu jen smál.
Bill vzal Konnyho na ruku, sundal mu pyžamko a vlepil mu pár pusinek na vystrčené bříško. Konny začal mávat rukama a smát se, v pokusu Billa zastavit, přesto se mu to nepodařilo. Malý blonďáček vyšplhal udýchanému černovlasému chlapci do náruče, pověsil se na něj jako medvídek koala a vlepil mu na nos vlhký polibek. Bill mu na oplátku vtiskl několik pusinek na tvářičky.
„Běž za babičkou, ať tě dooblíkne, už jdeme pozdě!“ dal mu ještě jednu pusu, Konny popadl tričko a běžel pryč.
Bill se vyčerpaně zhroutil na postel. Čekal ho další den mučení ve škole.
Zabořil obličej do polštáře a ptal se sám sebe, zda se mu dneska podaří přežít.
***
Konny nakopl další kámen, který mu přišel pod nohu a sledoval, kam až se dokutálí. Bill ho pozorně sledoval, aby mu neutekl za kamínkem a něco se mu nestalo.
„Tati, všichni ve školce se mě ptají, kde je moje maminka? Kdo je maminka?“
zeptal se hoch nečekaně, nespouštějíc přitom oči z chodníku. Billovi se rozbušilo srdce… tahle otázka ho porazila… Očekával, že se na to jednou Konny zeptá, ale dodnes neměl připravené žádné přijatelné vysvětlení. Ne dnes…
„Maminka…“ začal nejistě, „to je taková paní… moje maminka je třeba Simone, tvoje babička. Tys nikdy neviděl maminky svých kamarádů?“ Zeptal se a v duchu se modlil a doufal, že se vyhne veškerému vysvětlování od začátku.
Konny se chytil za bradu a přemýšlel…
„Ano,“ řekl nakonec, „ale nerozumím tomu, je divné nemít maminku, všichni se na ní ptají. Páni a paní, všichni rodiče, co jsem viděl, jsou tak staří… a ty jdeš do školy, tati…“ uvažoval logicky a zvedl pohled…
Bill si povzdechl. Zastavil se a sedl si do dřepu před dítě. Musí mu to říci jednoduše a co nejmíň zamotaně.
„Poslouchej, Konny, maminky a tatínkové nemají určitý věk.“ Podíval se mu do očí…
Dítě přikývlo na znamení, že pochopilo.
„E… maminky… jsou ty, co…“ povzdechl si, „maminky jsou ty paní, co už mají děti, otcové jsou ti páni, co mají taky děti.“ Vykoktal nakonec ze sebe.
Mohl mu klidně říct pohádku o tom, že děti nosí čápi, ale nechtěl mu plést hlavu ještě víc. Konny přikývl s vážným výrazem, Bil si kousal ret.
Možná by se prostě měli tomuto tématu vyhýbat, bylo slyšet, že je smutný.
„Ale víc dětí má spíš mámu než tátu, že jo?“ Padla další otázka od Konnyho.
„Ano, vlastně je to častější…“ přiznal Bill a dál si hlodal svůj ret. „Ale není to pravidlo, je jedno, jestli máš jenom mámu nebo jenom tátu, hlavní je, že to dítě mají rádi a starají se o něj, rozumíš mi, Konny?“ Doufal, že to pochopí a doufal, že je všechno dobré.
To nejlepší pro něj byl Konny a nepotřeboval už nikoho jiného. Největší strach ze všeho měl jen o svého syna.
Konny našpulil rty a jeho oči se zaplavily dojetím. Udělal krůček dopředu a omotal ruce Billovi kolem krku.
„Já potřebuji, tati, jenom tebe. Nikoho jiného.“
Bill otevřel oči, tohle vážně nečekal, bylo to tak… dojemné. Čím si jen toho andílka zasloužil.
„Že mě nikdy neopustíš, táto? Já budu hodný…“ Pokračoval Konny a hladil Billa ve vlasech. Všechno tohle, co říkal, pro něj mělo význam… věděl, že jsou děti, co mají oba rodiče, věděl, že jsou děti, co mají jen mámu nebo tátu, a taky věděl, že jsou děti, co nemají žádné rodiče, a on nechtěl být jedním z nich.
Věděl, že jeho táta je dobrý a nechtěl, aby ho někdy opustil.
Bill mu dal polibek do zlatavých vlásků.
„Já tě nikdy neopustím, mám tě moc rád, rozumíš mi, Konny? Já tu budu vždycky pro tebe.“ Konny přikývl, setřel si slzy do tmavého trička.
„Mám tě rád, tati.“ Opakoval potichu. Bill ho pohladil po vlasech, stoupl si a vzal ho do náručí.
„Já tebe taky.“ Usmál se. „Utři si slzičky, nikdo neuvidí ty tvoje krásný očka červený a uslzený. Jo?“ Dal mu pusu na tvář.
Konny přikývl, narovnal se a otřel si uslzené oči. Položil hlavu zpátky na Billovo rameno a svými blonďatými vlásky lechtal Billa.
„Tati,“ zopakoval s povzdechem v hlase. „Tati.“ Bill se usmál a doufal, že mu Konny po cestě neusne v náručí.
autor: Nephilim
translate: Mei
betaread: Janule
Oooooh, oooooooh…I haven´t got words for this, it´s so moving:-). Konny is absolutly lovely boy, I love it:-*
Konny is so much cute!
Ooooohhhhhh nice…amazing…I love it!!
ooooh, it's so cute!!! wonderful, i love it!
Oh, i love this story!!
It´s so cuuute *.*
Konny is absolutelly cute :-*** I love him :-**
Jezus to je tak sladký ♥
*So lovely story x)
I like this story. The role of the father of Bill is sweet. Being a father in his ageand there is so "old" child. Osculate on belly was cute.
yes…cute….