autor: fyredancer
„P-počkej! Co to sakra?“ Vyprskl Andreas. „Řekl jsem něco? Kluci!“ Vynaložil zběsilé úsilí, aby si do úst strčil co největší kus sendviče, dusil se, a s vykulenýma očima sledoval, jak Tom odkráčel s Billem v patách.
„Co to mělo znamenat?“ Zeptal se Bill, když Toma několika dlouhými kroky dohnal.
„Nasral mě,“ zavrčel Tom. Zastrčil jejich tácy do zásobníku a zamířil k nádvoří.
„Víš, že máme ještě asi dvacet minut do začátku literatury, že?“ Namítl Bill.
Tom po něm vrhl kradmý úšklebek, tak podobný ´sex-pohledu´, který Billa téměř přimrazil k chodníku. „A?“ Vyzval jej Tom.
„No, já…“ Bill si rukou prohrábl vlasy a zkontroloval, jestli je Andreas dohání.
Sakra. Zase je v tom sám.
„Můžeš mi říct o tom čtení,“ uzavřel Tom s rozpustilou jiskrou ve tváři.
„Ach!“ Vykřikl Bill, natáhl ruku a Toma plácl. „Jsi blbec. Co tě nutí si myslet, že já jsem to četl?“
„No, včera jsi odešel dělat úkoly, po tom,“ začal Tom, zvedl na něj jedno obočí. „Takže předpokládám, že jsi… nějaké udělal?“
Bill se zazubil a sklopil hlavu. „Jo, jo, na rozdíl od jiných, nejmenovaných, jsem ohledně svých známek svědomitý.“
„A tví rodiče ti slíbili něco z jarní kolekce od Gaulthiera, pokud se dostaneš na děkanův seznam,“ poznamenal Tom.
Bill povýšeně zvedl nos. „Takže si to pamatuješ. Je to hezká motivace,“ připustil. „Samozřejmě to není jediný důvod. Musím být nejlepší ze třídy, pokud chci, aby ze mě jako z postgraduálního studenta v oboru hudby něco bylo.“
„Nebyl by výlet do Fort Lauderdale o jarních prázdninách lepší než něco, co budeš nosit jen asi šest až osm měsíců?“ Zeptal se ho Tom. Šoural se po Billově boku a ruce si zastrčil do kapes.
„No…“ Začal Bill váhavě, pak zachytil Tomův výraz. „Počkej, ty se mě ptáš… Chci říct, ty se chystáš… já, ehm… cože?“
„Nic,“ řekl Tom a rychle sklonil hlavu. Zadíval se na chodník, zatímco kráčeli podél nádvoří.
„Tohle bylo to, na co ses mě chystal zeptat předtím?“ Chtěl Bill vědět. „Řekl jsi, že se zeptáš později.“
Tom zvedl hlavu, copánky se mu nahromadily a zkroutily na šíji. „Ne. Já, ehm… chtěl jsem vědět…“ Jednu ruku vytáhl z kapsy a zachytil pohupující se copánek, který kolem dokola natáčel na prst. „Já, chtěl jsem se tě zeptat, jestli… jestli by sis se mnou dneska po tréninku nechtěl zahrát kulečník.“
Bill zamrkal. Takový velký humbuk kolem toho, a on byl nevysvětlitelně zklamaný. „Já, eh, jasně,“ souhlasil, bezstarostně přitom ignoroval fakt, že Andrease ve stejné nabídce odmítl. Koneckonců, tohle byl Tom.
Tom polkl a přikývl, nevypadal o nic méně neklidný. „Dobře.“
Bill zopakoval přikývnutí, snažil se rozptýlit blížící se zamračení. Chtěl se znovu zeptat na Ariel, ale neměl k tomu dost odvahy. Když na to přišlo, věděl, že nemá právo se vyptávat.
Místo toho Toma šťouchl do žeber a rozběhl se o několik kroků dopředu, aby se vyhnul Tomovu pokusu o odvetu.
„Spratku!“ Vykřikl Tom, udělal výpad vpřed a zakopl o tenisky, zřejmě zapomněl na svou přítěž v podobě příliš velkých kalhot.
„Nemůžeš mě chytit, v porovnání s tvými neohrabanými pohyby jsem gazela!“ Prohlásil Bill. Rozesmál se a uskakoval, jak se k němu Tom i přesto s odhodláním blížil. Tomův výběr vytahaných kalhot jej dělal snadným cílem. Bill znovu a znovu unikal, pak se otočil a šel pozadu čelem k Tomovi. „Dokonce i na podpatcích!“
„Jo, jo,“ zabručel Tom. „Spratkovitá gazela.“
„Okay, ty víš, že jsme na dnešní hodinu měli mít přečteno ´Jak je důležité míti Filipa´, že?“ Vyzval ho Bill.
„Jsi samá lež!“ Řekl Tom najednou a ukázal na něj prstem. „Lži, Bille. To bylo minulý týden. To jsem četl.“
Bill se rozesmál přehnanému rozhořčení na Tomově tváři. Ohlédl se přes rameno, aby se ujistil, že je chodník za ním stále prázdný. Byl si však jistý, že Tom by jej v žádném případě nenechal spadnout. „Máš pravdu, zkoušel jsem tě, jen jsem tě zkoušel. Na dnešek byl T. S. Eliot.“
Tom nakrčil obličej. „Tak pojďme na to.“
Postávali společně před posluchárnou, kde je čekala literatura, a kouřili, zatímco Bill popisoval obsah čtení, než se k nim nakonec připojil i Andreas.
„Ahá, už vidím, o co tady jde,“ prohlásil Andreas hlasitě.
Bill se překvapeně odlepil ze svého odpočinkového místa u sluncem prohřáté cihlové stěny, kde byl schoulený nebezpečně blízko u Toma. „Ehm, co?“ Poodstoupil několik kroků ke dveřím a sám sebe proklínal, protože ani nemohl přijít na to, zda to, co dělali, bylo podezřelé. Kde vůbec byla ta hranice?
„Probíráte to beze mě,“ řekl Andreas a nasadil něco mezi trucovitým a zamračeným výrazem.
Tom na něj mávl rukou. „Tak si sežeň svého vlastního Billa.“
„Jako by snad byl výhradně tvůj,“ odsekl Andreas, prošel kolem nich a zamířil ke dveřím.
Bylo to jako rána nožem do hrudníku a Bill se od Toma odvrátil, byl rád, že byl k němu Andreas zády. Nechtěl, aby některý z jeho přátel viděl, jak silně jej to zasáhlo.
Přednáška literatury proběhla jako v mlze a Bill si dělal poznámky, které byly spíše obměnou automatického psaní, než produktem jeho vědomé mysli. Tom jej těsně před koncem hodiny šťouchl do loktu a Billovi zablýsklo v očích. Připlácl dlaň na čmáranici, která se objevovala na každém volném místě na jeho papíře.
„Dokud nás lidské hlasy neprobudí, a my se neutopíme?“ Četl Tom nahlas z Billových zápisků. „Víš, že tohle ani neprobíráme, že?“
„Já… já vím,“ odpověděl Bill, nepochopitelně nervózní.
Neptal se, jestli jej Tom doprovodí na další přednášku, a Tom to nenabídl, prostě to udělal. Jako obvykle, Andreas zdrhnul do práce. Tom opět kouřil po cestě k Billově třídě a věnoval mu mnoho postranních pohledů, ale řekl jen velmi málo. To přineslo Billovi pocit, že jsou zase o krok zpátky.
Bill se chtěl zeptat, co to dělají, ale možná to byl spíše Klub Rváčů, než hra lásky; jelikož první dvě pravidla byla, že o tom nemluvili, nebo by se to nestalo. Místo toho, aby se snažil otevřít pusu, dělal, co mohl, aby zachytil všechny ty postranní pohledy, a pocítil osten zklamání, když Tom odvrátil pohled pokaždé, když se jejich oči setkaly. Takže ani Bill nebyl dobrý v komunikaci tímto způsobem.
„Uvidíme se později,“ zamumlal Tom, když došli k hudební budově, ale ani teď se na Billa nedíval. Jak by mohl věřit, že ho později uvidí?
„Jo,“ řekl Bill místo toho a nakopl hromádku oranžových listů na kamenných schodech do budovy. Sledoval, jak Tom odchází, a přemýšlel nad tím, co Tom neřekl. Byl si jistý, naprosto jistý, že Tom neměl v úmyslu se zeptat, jestli si s ním ten večer Bill zahraje kulečník.
Andreas byl zase v práci. Možná ho chtěl Tom k sobě opět pozvat na sex.
Bill vzdychl, sám pro sebe si přikývl a vyhledal výtah. Usmál se na procházejícího spolužáka, a pak pokrčil rameny, když bylo jeho gesto ignorováno.
„No nevypadáš ty fantasticky?“ pronesl Georg, když Bill dosedl na židli vedle něj s neelegantním žuchnutím a zamumlanou nadávkou.
„Vážně?“ Uvažoval Bill nahlas, podezíral Georga ze sarkasmu.
„Ehm, jo,“ potvrdil Georg, nyní se na Billa díval způsobem, který nepřímo vyjadřoval, že buď přišel o padesát IQ bodů, nebo utrpěl ránu do hlavy. „Chodíš právě teď s někým?“
Bill na něj vytřeštil oči. „Georgu…“
Georg zvedl obě ruce. „Ptám se, protože vypadáš opravdu… ehm… vypadáš… jak jen to mám říct?“
Bill pozvedl obočí. „Vypadám, jako bych měl sex,“ řekl Bill rozhodně.
Georg se opřel o opěradlo židle a pohlédl z okna. „Tak trochu,“ dostal ze sebe, znělo to, jako by se dusil. „Jen tak ze zvědavosti…“
„Právě teď s nikým nechodím,“ odpověděl Bill na nevyslovenou otázku, prohrabával se svou malou příruční taškou a hledal telefon, který mu zahrál nové oznámení, začátek jedné z jeho oblíbených písní. „Já jsem… je to komplikované.“
Georg povytáhl jedno obočí, ale prošlo to bez povšimnutí, zatímco Bill kontroloval své zprávy. Jedna od kamarádky z kolejí, která se omlouvala za svou pozdní odpověď a další den ho zvala na oběd. Druhá, novější, byla od Toma.
sejdeme se po tréninku na kulečníku, jo?
jo, tak později odepsal Bill a zprávu poslal. Vypnul si na mobilu zvuk a hodil ho zpátky do tašky.
„Co je?“ Vyštěkl na Georga, když ho přistihl uprostřed úšklebku.
Georg znovu obranně zvedl ruce. „Nic, Bille. Řekl jsem něco?“
„Něco sis myslel,“ řekl Bill kysele. Byl si docela jistý, že nepotřeboval, aby i Georg spekuloval ohledně jeho milostného života. Díky všem bohům i menším božstvům, že Andreas byl tak nevšímavý. Teď, pokud se dál dokázal vyhýbat své matce…
… na jak dlouho? Bill tiše zasténal a čelem se opřel o sepjaté ruce. Tohle bylo opravdu to, k čemu to všechno mířilo, jeho kroužící myšlenky mířily stejnou cestou a spěly k závěru, který se nezměnil. Jak dlouho v tom mohl s Tomem pokračovat?
Po hudební hodině Bill zalezl do knihovny dole v ulici a ponořil se do svého iPodu a hromady úkolů. Přeskočil všechny zamilované písně a smutné balady, jakmile zjistil, že se více věnuje textům než své školní práci, a nechal hrát ty veselejší.
Poté zamířil do pizza baru, oblíbeného místa v areálu kampusu, který měl kulečníkový stůl, jenž byl během víkendů plně vytížený, ale ve dnech, jako byla středa, byl většinou neobsazený. Když prošel dveřmi, byl uvítán více než radostným zvonkem nad prahem.
„Hej, ty tam. Bille!“
Bill vzhlédl a automaticky hledal ten známý hlas.
Georg se narovnal z vratkého náklonu přes kulečníkový stůl, jednou rukou si hodil vlasy přes rameno a v druhé balancoval s tágem.
„Oh! Georgu.“ Bill na něj zamával a zvědavě pohlédl na druhého mladíka, pravděpodobně stejně starého s Georgem, ale menšího, s hranatými černými brýlemi a krátkými blond vlasy. „A…“
„Tohle je Gustav,“ představil ho Georg. „Někdy tady hrajeme kulečník, než zamíříme na koncert, nebo jako teď, když se nudíme. On nestuduje hudbu jako my, ale hraje na bicí.“
„Těší mě,“ řekl Bill. Rozhlédl se kolem dokola, Toma nikde neviděl, a pak se přiblížil k jedinému kulečníkovému stolu v restauraci, na kterém byla rozehraná hra v počáteční fázi.
Gustav kývl a oplatil mu stejný pozdrav klidným tónem, než sklonil pozornost ke svému tágu.
Georg se na Billa zazubil a znovu se sklonil nad stolem.
„Nevěděl jsem, že hraješ,“ řekl Bill, zapřel se zadkem o stůl a zkazil mu ránu. „Hups!“ Stůl se zatřásl a bílá koule tvrdě narazila do trojky a obě dvě skončily v díře.
Georg se narovnal a přiblížil se k Billovi, tágo držel oběma rukama. „Oh, za to mi teď zaplatíš, Bille,“ řekl mu zlověstně.
„Uh,“ pronesl Bill. Přemítal, že by o krok ustoupil, jak se k němu Georg blížil.
Zařinčely přední dveře a přinutily Billa se ještě jednou ohlédnout pro kontrolu Tomovy přítomnosti.
Tom prošel dveřmi, s úsměvem se setkal s Billovýma očima, a pak se podíval za něj. Jeho oči se zúžily a on se vydal vzdušnou čarou ke kulečníku, a jelikož byl stéle v teplácích, pohyboval se rychle. Postavil se mezi stůl a Billa, tyčil se velmi blízko, až Bill cítil horko z Tomových stehen skrz jeho tepláky i své vlastní džíny. Tomova ruka byla tak blízko jeho zadku, že by mezi nimi prošel tak jeden vlas, možná dva… Dva pravděpodobně ne.
„Tohle je můj kamarád, Tom,“ představil ho Bill a věnoval Tomovi nervózní pohled. „Tome, tohle je Georg.“
„Jistě,“ řekl Tom tiše, nenapřáhl ruku.
„Billův kamarád?“ Řekl Georg a nadzvedl obočí.
„Přesně tak,“ řekl Bill, skákal mezi nimi pohledem tam a zpět. Uniklo mu něco? Vzduch byl nabitý elektřinou. Tom vypadal naštvaně, z toho, co Bill mohl vidět z místa, kde byl prakticky přilepený k Tomovu boku, a Georg vypadal nesmírně pobaveně.
„Rád tě poznávám,“ řekl Georg docela mile. „A tohle je Gustav, nebo Gus.“
Tom i Gustav zabručeli.
„No, oni mají stůl,“ zamumlal Tom a otočil se k němu. „Chceš si dát něco k jídlu? Já platím.“
„Ehm…“ zaváhal Bill. Pokud by čekali, než Georg s Gustavem dohrají, byli by tam s Tomem celou věčnost.
„Hrajte s námi,“ pozval je Georg. „Tady Bill poslal bílou do díry, takže s radostí začnu celou hru znova.“
„To je v pohodě,“ řekl Tom. Položil ruku na Billovu lopatku a jemným tlakem jej naváděl k přední části restaurace k baru, kde přijímali objednávky.
„Díky,“ řekl Bill rychle a zvedl ruku, aby zamával Georgovi i jeho kamarádovi.
Georg zvedl dva prsty a přiložil je k čelu v krátkém, elegantním zasalutování, a věnoval Billovi úšklebek, který byl až příliš vědoucí pro Billovo pohodlí. Gustav jednoduše kývl hlavou a otočil se zpátky k zelenému stolu.
Tomova ruka Billa hřála na zádech, dokud nedošli k baru.
„Co-“ Zavrčel Bill společně s Tomovým: „Bille, co…?“
Bill pokrčil rameny a odfoukl si vlasy z očí.
„Co si chceš objednat?“ Zeptal se Tom nevinně.
Po krátkém zamrkání se Bill rozhodl nechat to být. Způsob, jakým se Georg ušklíbal, mu moc nepomáhal. „Dvojité cokoliv, co si budeš dávat ty,“ řekl, protože to tak dělali po většinu času. Andreas byl vybíravý jedlík.
Tom přikývl a zadal objednávku hodnou velkého milovníka masa, pak na konci dodal: „Zabalit s sebou.“
„Počkat, cože?“ Protestoval Bill, dokonce i když sám před chvilkou myslel na to, že nemá čas, aby tam zůstával po celou délku Georgovy hry spolu s jeho vlastní s Tomem. „Myslel jsem, že budeme hrát!“
„Pojď dneska večer ke mně domů,“ řekl Tom, naklonil se k Billovi a uvěznil jej proti dřevěnému baru.
„Byl jsem tam včera,“ protestoval Bill.
„Na tom mi nezáleží,“ řekl Tom vážně. „A tobě?“
„Jo, mně jo!“ Řekl Bill, vyburcoval v sobě malé rozhořčení. „Za prvé mám úkoly, a za další, já jsem… ještě to…“ Zrudl a podíval se na své boty srovnané mezi Tomovými teniskami.
„Bolí?“ Dokončil Tom ustaraně, zvedl ruku k Billovu boku a pohrával si s poutkem jeho džín.
Bill protočil oči a odvrátil pohled.
„Můžeme dělat jiné věci,“ řekl Tom tiše. „Ne jen… však víš.“
Bill se zavrtěl, jednou rukou si protřel svou horkou tvář a podíval se na druhou stranu. Věděl, že by měl jít domů a vrhnout se na svou hromadu úkolů, ale ani nechtěl říct Tomovi ne. Nechtěl být využíván na sex, ale bylo to tak dobré, když to dělali.
„Okay, ale nemůžu zůstat dlouho,“ podlehl.
„Stačí dorazit, to je vše, o co žádám,“ řekl Tom s velmi seriózníma hnědýma očima. Pak to pokazil zahihňáním.
„Ugh, Tome. Za to by sis zasloužil praštit,“ informoval ho Bill.
„Bude se ti to líbit,“ řekl Tom sebevědomě.
„Jo, to uvidíme.“ Mohl to říct, ale Bill si byl taky docela jistý, že se mu to bude líbit.
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Už sa opakujem, ale… Tom je v tom až po uši!!! Až na to, že by po nich mal asi dostať, aby sa konečne prebral a vyjadril. Najlepšie skôr, ako s ním Bill stratí trpezlivosť. Ďakujem za časť.
Toma bych praštila po hlavě možná by se mu rozsvítilo a Billa by netrápil.
Jezis ten Georg me zabiji 😀 on se musi kralovsky bavit 😀
Uzasna povidka, jen kdyby nekdo bouchnul bouchace do sisky by bodlo 😀
Ti se v tom tak plácají. Fakt by si měli sednout a trochu to probrat. Samozřejmě až se patřičně vyřádí, protože jinak by se na ten rozhovor nemohli dostatečně soustředit. 😀
Moc děkuji za překlad
Jejda Tome! 😀 Já jsem čekala, že Billa konečně pozveš na opravdové rande, a ono zase NIC! Já se z toho Toma picnu, fakt že jo. Stejně si ale myslím, že to jako rande původně možná bylo myšleno, ale napřed jej znervóznil Andreas jeho přítomností a na Georga prostě žárlí, a tak se rozhodl raději pro jinou variantu večera. No, nebo v tomhle svém naivním snu budu alespoň žít. 😀 Každopádně mě Tom fakt štve. Jde vidět, že mu na Billovi záleží o moc víc než jen jako na kamarádovi a ne, rozhodně s Billem není jenom kvůli sexu. Ale ten trouba se prostě neumí vyjádřit a pravděpodobně se v celé téhle nové věci s city dost plácá a neví jak na to..takže mu to odpouštím. 😀 Ale stejně je mi líto Billa, protože ačkoli si to s Tomem všechno užívá, tak se i trápí, a to mě štve strašně moc!
Takže Tome, konečně se rozhoupej a pozvi Billa na pořádné rande! 😛
Moc děkuji za skvělý překlad. ♥♥♥
Zabiť Toma za to ako nás a hlavne Billa naťahuje. Ale je rozkošný ako sa z toho nedokáže vymotať. Ďakujem za kapitolu.
Tom je sráč 😀 nevie sa vyjadriť, najskôr sa chce čosi spýtať a potom to tak trápne zahovorí gulečníkom, ach 😀 čudujem sa, že to Bill nechal tak a viac sa nepýtal, tiež by mohol byť trochu viac odvážny a trochu ho potrápiť 😀