Jsi jenom děvka, Bille 20. (2/2)

autor: Vanity

Billa probudily sluneční paprsky. Zapomněl si večer zatáhnout závěsy a neuvědomil si, že má okna na východ.

S hlasitým povzdechem se překulil na záda a hmátnul po velikém polštáři u zdi. Měl ho tam, aby jej mohl kdykoliv obejmout. Nahrazoval mu někoho živého. I teď se dožadoval objetí od svého péřového miláčka. Zabořil do něj obličej a usmál se. Stále nemohl uvěřit, že je to všechno pravda. Tom jej skutečně políbil.

Odtáhl si polštář od obličeje a rozhlédl se po pokoji, jakoby čekal, že se přes noc změnil.

Velmi pomalu vstal a došel ke dvěřím od malé terasy. Rozzářenýma očima sledoval maminku vezoucí modrý kočárek s blonďatým chlapečkem, starou bělovlasou dámu, vedoucí pyšně svého malého psíka, i souseda zalévajícího své milované pěstěné růže. Najednou jakoby jim rozuměl. Byl zamilovaný.

S úsměvem si došel vyčistit zuby a upravit se, chtěl se Tomovi líbit. Oblékl si úzké tmavé jeansy, černé triko, červený pásek a nezapomněl na sebe navěsit spoustu stříbrných doplňků, a i když byla půlka června, vzal si i mikinu, pro jistotu.

Vlasy si nechal volně splývat kolem tváře a oči lehce obtáhl černou tužkou a načernil své panenkovské řasy.

Když byl se svým vzhledem spokojen, seběhl dolů do kuchyně, ale Toma tam nenašel. Vzal si tedy jeden rohlík a uvařil si čaj, rozhodl se počkat, dokud Tom nevstane.

Když se nasnídal, všiml si papírku válícího se na zemi.

Zvedl jej a začetl se.

„Bille, musel jsem narychlo odjet do práce, nějaké komplikace. Budu se snažit vrátit se brzo, abychom mohli vybrat tu slíbenou dovolenou. Tom.“

Bill se na papírek usmál a strčil ho do kapsy u kalhot. Z věšáku v chodbě vzal kožené vodítko a vyšel před dům. Jen, co zavřel dveře, měl Luckyho u nohou. Připnul tomu ďáblíkovi vodítko k obojku, klíče od domu schoval do mikiny a vyrazil směrem k parku.

°oOo°

Tom odjel domů hned jak zmizel Robert. Potřeboval zjistit, že je Bill v pořádku. Srdce měl sevřené strachy. Ani si nedokázal představit, jak se musí Bill bát. Zvlášť pokud věděl, že za tím stojí Robert.

Kdyby jen tušil…

°oOo°

Bill došel do parku a dal Luckymu volnost. Odepl mu vodítko a nechal jej běhat po parku. Měli sice velkou zahradu, po které se mohl Lucky proběhnout, ale park pro něj byl určitě lepší a Bill měl alespoň záminku jít se projít.

Když procházel severní kovovou bránou parku, uvědomil si, že nenechal Tomovi žádný vzkaz, ale neměl v úmyslu dlouze se procházet a myslel si, že se vrátí dřív než Tom.

°oOo°

Když Tom dorazil domů, neobtěžoval se s parkováním do garáže, nechal auto na příjezdové cestě a bez přemýšlení vběhl do domu.

„Bille!“ křikl a prohlížel kuchyň a obývák. Jenže nikdo se neozval.

„Bille!!“ zakřičel podruhé, zatímco vybíhal schody do patra, ale ani tentokrát se nikdo neozval. Tomovo srdce tlouklo jak splašené. Tolik se o brášku strachoval. Otevřel dveře do všech pokojů, ale ani v jednom Billa nenašel.

Vrátil se k Billovi do pokoje a sedl si na neustlanou postel. Jeho pohled sklouzl na fotku na nočním stolku. Opatrně ji vzal do rukou a doufal, že to nebyla jejich poslední.

Jakmile na to pomyslel, uslyšel bouchnout vchodové dveře. Bez otálení vyběhl z pokoje, schody dolů bral po třech, načež stanul tváří v tvář svému bráškovi.

„Bille!!!“ vyjekl šťastně a pevně zmateného Billa objal. „Není ti nic?“ vyptával se, zatímco jej pusinkoval všude, kam dosáhl. „Jsi v pořádku?“

„Jistě, proč by ne?“ usmál se Bill a díval se na Toma, jako by byl nemocný.

„No, vždyť jsi do toho telefonu naříkal a já myslel, že…“

„Do jakého telefonu?“ přerušil jej Bill otázkou.

„Robertova. Vždyť jsi…“

„Robert? Co s ním je?“

Tom se zarazil.

„Bille, kde jsi byl?“

„Vzal jsem Luckyho na procházku do parku. Nevěděl jsem, že tu musím být zavřený. Promiň.“ V Billovi se probudila ponížená poslušnost.

„Ne, neomlouvej se, samozřejmě, že můžeš chodit ven, jen… Budu ti muset koupit mobil, protože tohle bylo nesnesitelný.“

„Co se stalo?“ zeptal se opět Bill.

Tom zatřepal hlavou. Snažil se to všechno pochopit. Takže Robert nastražil boudu. Měl nahraný Billův pláč, odešel s jeho penězi a Billa se ani nedotkl? Bože jak mohl být tak hloupý? Vždyť Robert přeci nevěděl, kde s Billem bydlí. Jak by tedy mohl Billa unést?

„Co se stalo, Tome?“ zeptal se znovu na stejnou otázku Bill a vedl jej za ruku do obýváku.

A Tom mu vše pověděl. Od začátku do konce. Bill napjatě poslouchal každé slovo, aby mu nic neuniklo.

„…a pak odešel. Ale čert vem peníze, hlavně, že se tobě nic nestalo. Neodpustil bych si to.“

Bill Toma láskyplně políbil a na klín mu položil nekonečný štos katalogů s letní dovolenou, které cestou Bill posbíral v různých pobočkách cestovek. Celý zbytek odpoledne strávil Tom s Billem na zahradě a každý listoval svou hromádkou katalogů. O Robertovi nepadlo jediné slovo. Bill měl přísně nakázáno dívat se jen na obrázky, prý, aby jej nerozptylovala cena. Každý katalog, který prošel jeho rukama zůstal na té či oné stránce otevřený a Bill měl zakroužkované jméno letoviska nebo hotelu.

„Hotovo!“ prohlásil Bill a unaveně se opřel o Tomovo rameno.

„Cos vybral?“

„Egypt,“ odpověděl Bill na otázku a nahnul se tak, aby mohl Toma políbit na tvář. Tom zavřel všechny katalogy, které u sebe měl. Zatím vždy vybíral Karibik. Myslel si, že by se mu mohlo na ostrovech líbit, ale Bill jej velmi mile překvapil.

„Máš vybraný hotel?“

„Jo, tenhle…“ řekl a ukázal na honosně vyhlížející budovu se třemi bazény a volným přístupem k pláži a přístavu.