Loving Liar 17.

autor: Lady Kay

„Díky, že jste přišli! Díky! Uvidíme se brzy!“ loučil se Bill s fanoušky. Po skoro dvou hodinách byl koncert u konce. Poslední koncert turné, skvělá tečka. Přestože byla všechna jejich vystoupení úžasná, toto bylo v něčem jiné, možná právě proto, že bylo poslední. Chlapci si plnými doušky užívali atmosféru v hale, fanoušci je doslova nabíjeli energii. Přesně jak Bill zpívá v jednom ze songů, všichni žili každičkou vteřinu, chtěli si ji vychutnat naplno, zapamatovat si co možná nejvíce z celého večera a vzpomínku na něj si udržet v paměti, protože teď na všechny čeká pauza. Bill naposledy zamával fanouškům a odběhnul do zákulisí, kam před chvílí zmizeli i ostatní členové kapely. Pomalými kroky mířil k šatně. Přestože měl za sebou náročné vystoupení, necítil se vůbec unavený, ba právě naopak – měl energie na rozdávání. Celý koncert byl naprosto úžasný, fanoušci společně s ním zpívali všechny písničky, Géčkům nezmizel ani na okamžik úsměv z tváře a Tom…

Vzpomínka na Toma vykouzlila na jeho rtech široký úsměv, po celou dobu spolu komunikovali pohledem, který dokázal prozradit víc než tisíce slov. Při jedné baladě si dlouze hleděli do očí, v tu chvíli Bill zpíval pouze pro něj, jakoby fanynky, plačící dojetím pod podiem, najednou zmizely a zůstali tam pouze oni dva. Byl to okamžik nabitý emocemi, pro zpěváka nejnádhernější moment z celého dnešního večera, a přestože Tom nic neřekl, ani nemohl, Bill věděl, že pochopil. Za týden touhle dobou budou spolu ležet na pláži, dlouze se líbat a nikdo je nebude vyrušovat. Při představě polonahého kytaristy si chlapec zasněně povzdechnul a stisknul kliku.

První, co se naskytlo jeho očím, byl Gustav ležící na pohovce. Bubeník byl unavený, bolel jej snad každičký sval na těle, přesto byl ale spokojený a šťastný. Georg posedával opodál a ládoval se sýrovými chipsy, po očku pomrkávajíc po Tomovi, aby mu náhodou balíček neukradnul. O tenhle druh se spolu pokaždé přetahovali a většinou to byl kytarista, kdo zvítězil. O to větší měl basák radost, že se mu pro dnešek podařilo ukořistit si je jen pro sebe. Toma ale žádné chipsy nezajímaly, měl oči pouze pro Billa, jenž právě vešel do místnosti. Chlapec sledoval každičký zpěvákův pohyb, ještě v životě neviděl nikoho, kdo by se pohyboval s takovou ladností jako Bill. Toma na něm fascinovalo snad všechno. Miloval, to, jak se Bill smál a legračně u toho krčil nos, jak si rukou neustále strkal neposlušné pramínky vlasů, padající mu do tváře, za ucho, jak se mu mezi obočím tvořila nepatrná vráska, když nad něčím usilovně přemýšlel nebo to, jak si tleskal rukama, jakmile měl z něčeho radost.

Čokoládová očka se stočila k jeho osobě a jejich majitel věnoval kytaristovi jeden ze svých úsměvů, jimiž Toma pokaždé odzbrojil, přesně takový, při kterém se vám podlomí kolena a srdce se rozbuší tak silně, až máte pocit, že musí každičkým okamžikem vyskočit z vaší hrudi.

Gustavovy oči těkaly z Toma na Billa a zpět. Není tomu dlouho, co kytarista nemohl Billovi přijít na jméno a teď? Sedí v křesle, očima visí na jeho osobě a usmívá se jako sluníčko. Gustav považoval Billa za kouzelníka, protože nebyl schopný pochopit, jak se mu podařilo udělat z arogantního a do sebe zahleděného egoisty osobu, kterou je Tom teď. V tom musela být kouzla a možná i byla, protože láska je nejmocnější čarodějka. Vlastně by měl být zpěvákovi vděčný a to také byl, vždyť to byl právě on, kdo mu vrátil jeho kamaráda, starého Toma, kterého měl jak on tak Georg rád.

„Odjezd…“ strčil hlavu do dveří David, kluci se jak na povel zvedli a jeden po druhém postupně opouštěli místnost. Tom kráčel vedle Billa, očima mapující každý milimetr jeho obličeje. Za pár dní bude mít tuto osůbku jen pro sebe, ne že by teď Bill nebyl jeho, ale kvůli neustálým rozhovorům, koncertům a autogramiádám, jim na sebe moc času nezbývalo. Chlapce to mrzelo, ale teď si všechno vynahradí. Tom podržel Billovu tašku a nechal jej nastoupit, sám si okamžitě zabral místo vedle něho, přestože by si tam ani jeden z Géček nesednul, už si zvykli, že místo vedle Billa jednoduše patří kytaristovi a přes to nejede vlak. Navíc Georg si ještě živě dovedl vybavit Tomův pohled, když se ‚omylem‘ uvelebil vedle Billa a na kytaristu zbylo místo vedle Gustava.

Hoper opatrně ovinul ruku kolem zpěvákova pasu a přitáhnul si jej blíže k sobě. Bill se pousmál, když cítil paži, ovíjející se kolem jeho těla, ale neotočil se, dál sledoval budovy, které míjeli a noční život ve městě.

„Za jak dlouho tam budeme?“ obrátil se na řidiče s otázkou Georg.

„Za chvilinku, není to daleko…“

„To známe, to jejich není to daleko…“ zamumlal si basák a po vzoru zpěváka se zadíval ven z auta. Georg, známý bavič a partymen, pro dnešek všechny kalby zamítnul, byl mrtvej únavou a jediný místo, kam zamíří, je jeho postel. Tedy až potom, co jejich drahý řidič použije pár koní pod kapotou, konečně šlápne alespoň trochu na plyn a dopraví je do hotelu. Stejně jako ostatním mu bylo ale jasné, že do postele se hned po příjezdu nedostane, ještě je čeká rozdávání podpisů a usmívání se do foťáků před budovou hotelu. A nemýlil se, tohle bylo na denním pořádku. Už zdálky viděli dav fanynek, který spustil okamžitý jekot, jakmile se na chodníku před nimi zjevila postava Gustava. Ve chvíli, kdy z auta vykoukla dredatá hlava v kšiltovce, následována druhou, ale černovlasou, děvčata pištěla ještě hlasitěji. Bill nechal Toma za sebou a skrze ječící dívky se snažil prodrat co nejrychleji ke vchodu. Podepisoval všechno, co mu bylo strčeno pod nos, několikrát byl na okamžik oslepen bleskem foťáků, ale usmívat se nepřestal.

Teprve několik metrů od vchodu se otočil a očima hledal své dvojče. Zůstal stát jako opařený, když spatřil malou blondýnku, uculující se na JEHO Toma a co ho vytočilo ještě víc, byl papírek, který mu dívka strčila do dlaně. Tak na to zapomeň, děvče! Nech si zajít chuť… Bill skrze dav vykročil zpět k Tomovi, odhodlaný odtáhnout jej od té kokety, třeba i násilím. „Bill…“ vydechla dívčina a užasle hleděla na postavu zpěváka stojícího vedle Toma. „Zůstaňte tak chvilku…“ oznámila dívčina a netrvalo to dlouho a oba chlapci byli oslněni bleskem fotoaparátu. Fanynka si krátkou chvíli prohlížela svou trofej, přitrouble se usmívajíc. „Mohla bych ještě jednu?“ zamrkala svýma dlouhýma řasama a už se chystala k dalšímu snímku.

„Jasně…“ vycenil zuby Tom a chytnul Billa kolem ramen. Ten nahodil jeden ze svých nacvičených úsměvů, v duchu nabádal dívku, aby už stiskla tu zatracenou spoušť a oni mohli konečně vypadnout.

„To je neuvěřitelný, jak jste si podobní…“ zakroutila nevěřícně hlavou blondýnka, dívajíc se z jednoho na druhého. V Billovi by se v té chvíli krve nedořezal, rysy v jeho obličeji ztuhly a úsměv na rtech zmrznul. Neodvažoval se podívat vedle sebe…

***

Bill nechával po svém těle stékat horkou vodu, jež jej alespoň malinko uklidňovala. Ještě se celý třásl, když si vzpomněl na scénu před hotelem. Naštěstí vše dopadlo dobře, Tom poznámka děvčete víceméně přešel bez povšimnutí a po chvilce zamířili do hotelu. Chlapec zastavil vodu a sáhnul po ručníku, jenž si následně omotal kolem pasu a vyšel z koupelny.

„Wow, to si nechám líbit…“ Bill zaječel úlekem. „Tome! Chceš mě zabít?“ Hoper se rozvaloval na posteli, oblečený ve své oblíbené sněhobílé soupravě, a mohl se potrhat smíchem. „No, to je ohromná sranda, viď? Ale hlavně že se pan Kaulitz baví… Jak jsi se sem vlastně dostal?“ zeptal se Bill, sedajíc si na vedle něj.

„Broučku, ty máš ale krátkou paměť. Sám jsi mi dal druhej klíč…“ připomněl mu Tom poté, co vtiskl polibek na jeho rameno a hned na to se svalil do peřin.

„Víš, že mě to pobavilo…“

„Co?“ otočil se na Toma Bill.

„Ta holka před hotelem… No, ta s tím foťákem… Jak říkala, že…“

„Myslíš tu, co ti dala ten papírek, na kterým bylo zřejmě její číslo?“ procedil chlapec skrze zuby a zabodnul oči do bílé látky kytaristovy mikiny. Nechtěl to říct, nechtěl se k ní vracet, ale ten lísteček mu pořád ležel v hlavě. Co má co nějaká cizí holka strkat kusy papíru jeho Tomovi do ruky?!

„Ty žárlíš?“ posadil se Tom.

„Já? Na ni? Pff, nikdy…“ odfrknul si Bill, založil si ruce na prsou a našpulil rty.

„Ale žárlíš, přiznej se.“

„Ne ne…“

„Myslím si, že jo a sluší ti to. Chceš vědět, kde je ten lístek teď?“ pronesly kytaristovy rty kousíček od Billova ucha. „Vyhodil jsem ho…“ Čokoládová očka se znovu rozzářila.

„Fakt?“ Tom přikývnul a přiblížil rty k Billovým, do kterých se následně vpil. „Nepotřebuju nic…“ šeptal Tom mezi polibky, pokládajíc se na Billovo tělo. „Mám tebe…“