autor: Vanity
Bylo už okolo půlnoci, když se rozhodli, že by měli jít spát. Zítra je čekala spousta práce. Tedy, alespoň Toma. Musel si zařídit spoustu věcí ohledně práce. Především to, že teď chtěl všechen čas věnovat Billovi a potřeboval, aby za něj někdo vyřizoval zakázky a udržoval klub v chodu.
Ruku v ruce došli na chodbu v prvním patře. Měli pokoje přímo naproti sobě. Stáli tam a oba se rozhodovali, zda-li by měli toho druhého pozvat k sobě. Tom však situaci vyřešil dřív, než se Bill začal červenat. Naklonil se k němu a políbil jej na tvář.
„Krásné sny.“
Počkal, až Bill zašel do svého pokoje a teprve potom zapadl do toho svého.
Byl to opravdu velmi dlouhý den a ten zítřejší se mu už teď zdál dvakrát tak delší než tento.
S povzdechem ze sebe shodil oblečení a nahý se odporoučel do koupelny, aby na své unavené tělo pustil horký proud tekoucí vody. Uklidňovala jej.
°oOo°
Bill vzal do prstů fotku a zadíval se na ni. Usmíval se sám na sebe a připadal si dokonale šťastný. Vypadal tak. Měl na rtech příjemný úsměv a tetelil se štěstím v Tomově objetí. Opřel fotku o malou lampičku a vlezl si do postele, přikryl se až po uši a očima opět zabloudil na fotku. Ani se mu nechtělo věřit, že jej políbil. Po takové době, kdy odmítal. Nedokázal popsat pocity, které v něm vřely. Bylo jich moc a byly velmi divoké. I přes to se stále usmíval.
Tom na to byl podobně. Fotku, na které mu Bill dával pusinku, vyměnil za tu starou na nočním stolku a nemohl se na ni vynadívat. Teď už se před spaním nebude dívat na brášku, ale na kluka, který jej dokonale okouzlil.
°oOo°
Tom naivně doufal, že když na pár dní odjede z klubu, nic se nemůže stát. Spletl se. Zjistil to hned v sedm ráno, když mu volal rozčilený Martin.
„Co se děje, Martine? je brzo. Spím…“ zahuhlal Tom do telefonu s hlavou pod polštářem.
„Jaks mi to mohl udělat, Tome? Říkal jsi, že mi věříš, že to tu můžu vést sám. A teď se pošleš jeho. Zrovna jeho. Myslel jsem, že už ho v klubu nechceš.“
Tom nakrabatil čelo. On přeci nikoho nikam neposílal.
„O čem… totiž, o kom to mluvíš?“ zeptal se.
„O kom asi… O Robertovi! Přišel si jak nějakej sultán a hned tady začal rozkazovat. Mám toho dost, Tome!“
„Počkej, počkej… Děláš si srandu? Co tam dělá? Já ho nikam neposílal. Leda do tmy. Vydrž půl hoďky, hned tam dorazím.“
Rychle odhodil telefon a oblékl na sebe to první, co mu přišlo pod ruku Bylo mu jedno, že to k sobě neladí. Hlavně, že byl rychle oblečený. Napsal Billovi vzkaz, vzal klíčky od auta a odjel.
Ani rádio nezapínal. Ulice byly kupodivu snadno průjezdné, a tak cesta do klubu trvala pouhých patnáct minut. Vzteky se celý třásl. Neříkal snad Hans, že Roberta zavře? To za toho hajzla někdo zaplatil kauci? Tom tak usilovně svíral volant svého milovaného autíčka, až mu zbělaly klouby. Prudce zabrzdil, ani s parkováním se neobtěžoval. Naštvaně vlítnul do klubu a zamířil si to hned do kanceláře.
Už zdálky slyšel ten syčivý podrazácký hlas.
Rozrazil pootevřené dveře a spatřil Roberta s Martinem. Robert seděl pohodlně rozvalený na svém bývalém křesle s nohama na stole a s cigaretou mezi prsty. Martin stál nad ním, v obličeji rudý rozčilením a přehnaně artikuloval, aby mu Robert opravdu dobře rozuměl.
„Vypadni odtud. Nikdo tě sem nezval!“
„Tome…“ zahlaholil Robert. „Konečně jsi tady, nemohli jsme se tě dočkat.“
„Sklapni!“ doporučil mu Tom. „Co tu vlastně děláš? Nemáš být v base?“ ušklíbl se. Ovšem pohled, který po něm vrhl Robert, se mu ani za mák nelíbil.
„Martine, nech nás prosím o samotě,“ požádal Tom Martina a nespouštěl z Roberta oči.
Martin kývl na souhlas a odešel. Hlasitě zabouchl dveře, aby dal najevo svojí nelibost a odkráčel dolů do klubu, aby zkontroloval přípravy na večer.
„Takže?“ začal Tom.
„Takže…“ zopakoval líně Robert.
„Co tu chceš?“ vystřelil Tom svou otázku.
„Pracuji tu, Tome,“ odpověděl klidně Robert a potáhl ze své cigarety.
„Už ne!“
„Odkdy pak?“
„Od té doby, co jsem tě vyhodil.“
„Jsem spolumajitel, Tome, mě nemůžeš vyhodit.“
„Divil by ses, co všechno můžu. Mám velmi vlivné přátele.“
„Ano, naše přátele, Tome.“ Robert mluvil potichu a klidně, jako by mluvil s duševně chorým.
„To si jenom myslíš. Pokud je Hans tvůj přítel, proč tě zavřel?“
„Výjimka, potvrzující pravidlo. Mimochodem to byl on, kdo mě pustil,“ podotkl Robert jízlivě a v očích se mu blýsklo.
„Proč?“
„Pravda, nebylo to kvůli mým krásným očím. Vlastně za to vděčím tobě. Vím na tebe spoustu ošklivých věcí, Tome. Ani ty nejsi tak hodný chlapec, za jakého se vydáváš.“
Tom se zarazil. Přiznával, že vždy nejednal správně, ale Hans mu vymazal trestní rejstřík. Nikdo mu nic nedokáže, nebo ano?
„Lžeš,“ řekl pak naprosto jistým hlasem.
„Ne, Tome, nelžu. Budeš mi muset věřit, nic jiného ti teď nezbyde.“
„Cože? O čem to mluvíš?“ divil se Tom.
Robertův úsměv nemohl být širší.
„Pokud nechceš, aby někdo jakkoliv ublížil tvému černovlasému miláčkovi, uděláš, co budu chtít.“
„Billa už se nedotkneš!“ zasyčel Tom nenávistně.
„Neříkám, že to budu já,“ pokrčil Robert rameny a pousmál se.
„Nevěřím ti. A už nechci slyšet ani slovo. Okamžitě odtud vypadni!“ křičel Tom a jen tak tak se ovládal, aby Robertovi jednu nenatáhl.
Robert byl očividně v klidu. V ruce si pohrával s telefonem. Jakoby zázrakem se telefon rozezněl v příšerné melodii a Robert hovor s úsměvem přijal.
„Frankie, tak jak si pořídil?“ krátká odpověď Roberta zřejmě uspokojila. Položil mobil na stůl a stiskl reproduktor.
„Mluv,“ řekl. „Slyší tě.“
„Tome, Tome, pomoz mi…“ ozval se plačtivý hlásek, doprovázený bolestnými vzlyky.
Tomovi se zastavilo srdce. Jeho bráška. Oni mu ubližují a on je opět daleko od něj.
„Bille…“ bylo to jediné, co ze sebe dostal.
Robert spokojeně ukončil hovor. Zatím šlo vše podle jeho brilantního plánu.
„Takže?“
„Dobře. Co chceš?“
„Potřebuji se dostat z několika milionového dluhu,“ řekl prostě.
„Kolik?“
„137.“
„Fajn…“ procedil Tom mezi zuby souhlas. Zavolal Martinovi a pověřil jej, aby pro Roberta zajistil požadované peníze. Marin se nevyptával. Věděl, že kdyby to nebylo důležité, Tom by Robertovi nikdy nevyhověl.
S úsměvem na tváři a 137 miliony eur odcházel Robert z nočního klubu.
°oOo°
Na druhém konci města se právě probudil černovlasý chlapec a dožadoval se objetí od svého polštáře.
autor: Vanity
betaread: Janule
no tak ale to bylo hnusný od Roberta…(no co od něj není hnusný x))
bože ten Robert je ale riadna svina.. ach.. chudacik Bill… skoda ze mu Tom jednu nenatiahol..
Já bych mu dala přes hubuuu Robertovi zasranýmu!!!!!!Chudinka Billí 🙁
hey hustě xD už to řikám po několikátý ale best povídka x)
no to je takovejkrypl!
Příběh dobrej akorát.. Slečná přestřeluje v částkách.. Kurva za 20 melounů.. výkupné za 137.. V minulém díle byli ještě v mínusu a čekali na prodej děvek za těch dvacet.. Jako příběh moc moc dobrej ale brzdila bych v těch částách.. jsou nereálné.. Vidělas snad někdy 137 milionů a ještě euro? xD
[6]: Já jo, já viděla xD
[7]: Jééé hoď sem taky nějakej milion xD