Jsi jenom můj! 10.

autor: Anett483

Hned, jak přijeli k jejich domu, se Bill vytratil jako pára nad hrncem. Vzal si jen svoje věci a odkráčel do svého pokoje. Simone se za ním nechápavě dívala.
„Co se mu stalo?“ ptala se, když Tomovi a Gordonovi pomáhala vytáhnout z kufru všechny zavazadla.
„Nevím…“ odpověděl stručně Tom a vzal si svoje věci.

„Jdu si nahoru vybalit věci…“ řekl a šel rychle domů, aby ho Simone nestihla zachytit jednou z jejích mnoha otázek. Simone se za ním smutně dívala. Měla pocit, že za všechno špatné může ona, že jako matka selhala. Chyba ale nebyla v ní, ale ve dvojčatech a jen oni věděli proč…

Tom vydusal schody do druhého patra a hned si to mířil do Billova pokoje.
„Co to jako má být?!“ zeptal se naštvaně a hleděl na klidného Billa, který si dával čisté oblečení zpátky do skříně a to špinavé házel na hromádku vedle postele. Mlčel.

„Tak odpovíš mi?“ zeptal se Tom a popošel blíž k Billovi. Ten se na něj jen krátce podíval a dál se věnoval skládání oblečení do úhledných komínků.

„Co chceš slyšet?!“ zeptal se Bill, když ho Tom pevně chytil za ruku a donutil jej, aby se na něj podíval.

„Co jsem měl mámě říct?! Hele, mami, dovolená se nezdařila, protože Tom místo mě ojel nějakou holku a byl tak mimo, že už ani neví, jak se jmenovala a jak vypadala! To jsem jí měl říct?!“ sykl Bill a jeho čokoládově hnědá očka nebezpečně zajiskřila.
Tom si sedl na postel a poklepal na místo vedle sebe a s prosebným výrazem se díval na Billa.

Bill si po chvíli sedl na postel, samozřejmě, že co nejdál od Toma.
„Omluvil jsem se ti. Prostě jsem se neuvěřitelně zlil a nevnímal, co se děje. Mrzí mě to… Promiň mi to prosím. Udělám cokoli….“
Tom se v tu chvíli zarazil. Nejspíš neměl říkat ´cokoli´. Tohle slovíčko totiž na Billově tváři vyvolalo škodolibý úsměv.

„Říkáš cokoli, jo?“ zeptal se s pozdvihnutým obočím Bill. Tom jen nasucho polknul a neznatelně přikývl hlavou. Čekal, co si na něj jeho malý bráška vymyslí a upřímně… dost se toho bál.

„Takže… Nachystáš pro nás na večer nějakou romantiku.“ Tom měl pocit, že slyšel, jak mu ze srdce spadl balvan. Čekal něco mnohem horšího. Pousmál se na Billa a přikývl na znamení souhlasu.
„Ale bacha. Objednanou pizzu a sledování péček vážně neberu jako romantiku…“ zaksichtil se Bill a na Tomově tváři se ihned objevil kamenný výraz. S tímhle jaksi nepočítal. Bill se vítězně usmál nad zoufalým pohledem svého bratra a šel pomalu ke své skříni, odkud si vytáhl tmavě hnědé kalhoty a černé tričko se zlatým potiskem, do kterého se po chvíli oblékl.

„No, naši odjeli na chatu, takže máš dost prostoru na vymýšlení… A jestli se ti to povede, tak možná… no, nic teď nebudu slibovat, ale musíš se sakra snažit…“ usmál se Bill a zkontroloval se v zrcadle. Ještě si poupravil oční stíny, pusu přetřel průhledným leskem a na zplihlé vlasy narazil černou kšiltovku.
„Kdyby si něco potřeboval, budu u Graciána…“ usmál se Bill na svůj odraz v zrcadle a poslal svému odrazu vzdušnou pusu.
„Gracián? To je ten vůl z gymplu?“ zeptal se nechápavě Tom. Bill na něj hodil vražedný pohled.
„Žádnej vůl, prostě Gracián. Kdyžtak jsem na mobilu…“ Bill názorně zvedl mobil před Toma a už si to pelášil po schodech dolů k domovním dveřím.

„A kdy že přijdeš?“ ptal se Tom, který se za ním řítil. Ovšem chození po schodech v tomhle oblečení, které připomínalo pytel na brambory, mu dělalo větší problémy než Billovi.
„Asi kolem desátý…“ usmál se Bill a nazul si boty.
„Dobře…. Dávej na sebe pozor…“ řekl Tom a upíral na Billa svoje čokoládově oříšková kukadla. Projevil se u něj pud staršího brášky. V poslední době bez sebe večer nikam nechodili. Vždycky chodili spolu, když nepočítá tu noc na dovolené, kterou Tom strávil v lihu a s neznámou černovláskou.
„Budu… Ahoj…“ usmál se Bill a lehce Toma líbl na tvář. Nedokázal se na Toma dlouho zlobit, i když představa, že Tom byl s jinou holkou, ho vytáčela do nepříčetnosti.

***********
Tom seděl ve svém pokoji a marně se snažil vymyslet něco romantického. On tyhle věci vůbec neznal. Na holky šel většinou zhurta nějakou ze svých balících taktik a hlášek, které na tváři jeho ´obětí´ vyvolaly stydlivé začervenání.
Úporně namáhal svoji hlavinku.

Co by se tam Billovi mohlo líbit?

Hlavou se mu honila spousta myšlenek, ale žádná ne k tématu.

Romantika… Mysli, Tome!

„Už to mám!“ luskl Tom prsty, a hned se vyřítil do Billova pokoje, aby nasbíral všechno, co ke svému plánu potřeboval…