autor: Lea
Ani jeden z nich dlouhou chvíli nepromluvil. Jenom na sebe hleděli. Asi po minutě ale Tom potřásl dredy a odtáhl Billa do chaty. Ten byl tak ochromený strachem, že ani neprotestoval. Tom ho odvedl do místnosti, která sloužila jako obývák. Ukázal Billovi, aby si sedl na pohovku. Ten to roztřeseně udělal. Tom si sedl vedle něho, ale Bill se okamžitě odsunul na druhý konec. Nevěděl proč, ale měl z Toma příšerný strach. Ten se na něj jen dlouze zadíval.
„Víš, proč tu jsi?“ zeptal se ho.
„N-Nevím,“ odpověděl tiše Bill s hlavou svěšenou.
„Asi ti to vrtá hlavou, co?“ ušklíbl se Tom, a aniž by čekal na Billovu odpověď, pokračoval. „Tvůj milovaný tatínek jednomu mému známému dluží pěkný balík peněz a to ne poprvé. A nechce je vrátit. Takže proto jsi tu. Pokud tvůj tatíček nechce, aby se ti něco stalo, a já myslím, že nechce, tak vrátí všechny prachy i s přídavkem a my tě zase vrátíme, chápeš?“
Bill se na něj díval s téměř posvátnou hrůzou. Odjakživa to byl křehký chlapec, který vypadal jen na pohled zranitelně. Nedokázal si představit, že by se mohl ocitnout v podobném hororu, který denně vídal v televizi. Ale stalo se. Byl uprostřed únosu, a pokud jeho otec nezaplatí peníze, tak pravděpodobně zemře. Né! On nechce umřít. Je moc mladý, vždyť je mu devatenáct! Proč? Proboha proč?
Tom si všiml jeho vyplašeného výrazu.
„Neboj se. Pokud nebude tvůj táta dělat problémy, tak ho znovu uvidíš, ano?“ Bill polkl.
„A když nezaplatí?“ Tom se usmál.
„Tak budeš muset zůstat s námi.“
„Ne! Prosím, pusť mě, dám ti co chceš!“ Bill začal dokonale panikařit. Pro Toma to bylo lákavé, ale věděl, že se musí držet plánu, jinak by to bylo hodně nepříjemné.
„Přestaň, mě nepřemluvíš,“ řekl chladně. Bill začal brečet. Nechtěl brečet před Tomem, ale slzy mu prostě vytryskly. Ani je nestačil stírat.
Tom byl v klidu. Počítal s tím, že ten chlapec bude vyvádět, bránit se nebo brečet. Chvilku se na brečícího Billa díval. Po chvíli už to ale nevydržel.
„Přestaň brečet. Nebuď jak malej.“
Bill si utřel slzy a zamrkal. Chtěl zjistit, že je tohle všechno jenom sen, že se probudí ve své posteli zpocený hrůzou z té noční můry, která se mu zdála, že se vydá do školy a bude o tom vyprávět Andymu…
Andy. Měli jít spolu na tu akci. Ale nepůjdou. Až Andy přijede ke Kaulitzovým, řekne Billova nevlastní mamka, že ze školy nepřišel domů. Začne se strachovat, protože si myslela, že je s Andym. Půjde za svým manželem a poví mu to. Ten dostane strach a pravděpodobně zavolá policii. Jenže oni neví, kde Bill je, neví, kdo ho unesl, neví nic…
„Tati, mami,“ pípne Bill tichounce. Pak se odváží zvednout svůj zrak k Tomovi. „Prosím, že jim neublížíte?“ zeptá se tiše, téměř šeptem, jako by se bál že když zvýší hlas, tak dostane facku.
Toma jeho otázka zarazila. Nenapadlo ho, že by se mohl strachovat ještě o své rodiče. Asi je měl opravdu rád.
„Ne, když nám dají peníze, tak ne,“ odpověděl po chvíli. Bill nepatně pokýval svou střapatou hlavičkou.
„J-Jak tu budu dlouho?“ zeptal se. Měl tak roztřesený hlas…
„Nevím, týden, dva, měsíc,“ pokrčil Tom rameny. Bill zalapal po dechu.
„Tak dlouho tu nebudu!“ zasyčel vztekle. Najednou, z ničeho nic, byl rozhodnutý, že se bude bránit. Popadl ho vztek. Nezůstane tu s nějakým nebezpečně vyhlížejícím klukem, co je nejspíš stejně starý jako on! To teda ne! Tom se zamračil.
„Nejsi v situaci, kdy si můžeš vyskakovat, chlapečku,“ usadil ho. Ten malý skrček mu odporovat nebude! Jenže Bill se nehodlal vzdát. Teď ne. Nesměl polevit.
„Nezůstanu tu!“ vyštěkl a zvedl se. Tom ho ale okamžitě popadl za zápěstí a prudce ho stáhl zpátky.
„Uděláš krok a dostaneš takovou přes hubu, že tě vlastní matka nepozná,“ sekl po něm hlasem, ostrým jako dýka. V Billovi trochu zatrnulo, ale bojovné chování ho neopustilo.
„Pusť mě, ty parchante!“ křikl a jedním škubnutím se Tomovi vytrhl. Vyskočil na nohy a utíkal ke dveřím. Doběhl k nim a zalomcoval s klikou. Sakra! Je zamčeno! Zoufale zabušil svou malou pěstičkou na dveře. Nevšiml si Toma, který se objevil vedle něho, ani jeho dlaně, která se blížila k jeho tváři…
Ta facka Billa porazila. Skončil na zemi a třesoucí se packou se držel za tvář, která ho pálila a bolela od Tomovy facky. Ten stál nad ním a tvářil se jako bůh pomsty.
„Varoval jsem tě! A opovaž se tu fňukat, můžeš si za to sám, že se neumíš chovat a poslouchat!“ rozkřikl se na něj. Bill i přes zákaz vzlykl. Jeho bojovná nálada, která se ho na pár minut držela, byla ta tam. Ten vyděšený rozklepaný Bill, byl zpátky. Krčil se na zemi a přidušeně vzlykal. Tiše vyjekl, když ho Tomova ruka vytáhla na nohy. Pak už jen vnímal, jak ho Tom táhne někam po schodech nahoru, doprava, pak cítil, jak do něj prudce strčil, a jak dopadl na něco měkkého. Postel.
Odvážil se zvednout hlavu. Byl v nějakém pokoji. Byly tam postel, malá skříň a židle. To bylo vše. Když Bill stočil oči ke dveřím, zjistil, že se na něj Tom dívá. Rychle uhnul pohledem.
„Tohle bude tvůj pokoj. Ale jestli mě budeš štvát, budeš spát v obýváku na zemi, nezajímá mě to. Tady budeš trávit většinu času, co tu budeš. Když tě zavolám, bez řečí přijdeš dolů. A věř mi, nemáš kam utéct. Ke dveřím se nedostaneš a okna jsou zamknutá, takže…“ ušklíbl se a zabouchl za sebou dveře.
Bill asi půl minuty zíral na zavřené dveře a snažil se, aby zase vnímal. Nějak nemohl nastartovat mozek. Co bude dělat? Nezůstane tu! Ne! Opatrně se rozhlédl kolem. Snad se mu to všechno jenom zdá. Snad se ráno probudí a zjistí, že je na párty s Andym a nadměrné množství alkoholu v něm vyvolalo tento hnusný sen. Jenže milosrdné procitnutí nepřicházelo. Bill byl pořád v tom pokoji. Natáhl ruku a silně se štípl, až bolestí usykl. Ale neprobudil se. Došlo mu, že toto není noční můra. Toto je krutá skutečnost. Jeho taťka nezaplatil někomu dluh a oni si ty peníze teď vyberou přes něj. Černovlasému stvoření stekla černá slza a dopadla na bílý polštář. A za ní další. A další. Za chvíli už byl polštář z poloviny černý od Billových slziček smutku, zoufalství, strachu a beznaděje, které mu samovolně stékaly po bílých tvářích. Co by teď dal za to, kdyby mohl utéct. Jakkoliv.
Pomalu si stoupl. Překvapilo ho, že se sotva udrží na nohách. Tak se mu třásly. Vratkým krokem přešel k oknu. Roztřeseně otočil kličkou, aby se okno otevřelo. Ale ono se neotevřelo. Tom mluvil pravdu. Bylo zamknuté. Nedostane se ven. Znovu si tedy sedl na postel, ručkama objal polštář a přitáhl si ho blíž k tělu. Tak moc by tu chtěl mít maminku, aby ho utěšila. Věděl sice, že to není jeho pravá mamka, ale on ji miloval jako svoji vlastní. Vždycky na něj byla strašně moc hodná. O své pravé matce toho moc nevěděl. Ani o svém bráškovi. Ano, měl brášku. Táta mu to všechno řekl. Řekl mu, že jeho matka si našla mladšího muže, sbalila si všechny věci a odešla za ním i s Billovým bráškou. Nevěděl, jak se jeho bratr jmenuje, kolik mu je, nic. To jediné mu táta zatajil.
Najednou se Bill zaposlouchal. Zdola se ozýval Tomův hlas. Pravděpodobně s někým telefonoval…
„Neboj se, všechno jde podle plánu,“ řekl netrpělivě Tom do telefonu Gordonovi, který mu volal, aby se zeptal, jak to šlo. Zeptal se na Billovo chování. Tom se ušklíbl.
„Chvilku se snažil utéct, ale stačila jedna facka a začal poslouchat.“
„Ale pamatuj, nesmíš mu moc ublížit.“
„No jo pořád.“
„Jo, ještě něco. Musíš zavolat Kaulitzovi, že máme jeho syna. Dej mu ho na pár vteřin k telefonu, aby nám věřil. Řekni mu, že po něm budeme požadovat výkupné. Neříkej částku, nic. Pak mu jenom řekni, že se ještě ozvem, jasný?“ Toma to mírně překvapilo. Čekal, že toto si zařídí Godon sám. Jenže ten se bál nastavovat policii vlastní kůži. Co kdyby náhodou?
„Jasný, nazdar,“ odpověděl Tom a zavěsil. Mobil položil vedle sebe na pohovku a na malou chvíli se zamyslel. Pak otočil obličej směrem ke schodišti.
„Bille, pojď sem a hned!!“
Bill to samozřejmě slyšel. Vyděšeně se narovnal. Co po něm může chtít? Přiložil si ruku na tvář, která ho stále pálila od Tomovy facky. Asi by nebylo dobré neuposlechnout. Vstal a pomalu sešel schodiště až dolů. Tom na něj hleděl. Bill očima vystrašeně těkal všude po místnosti.
„Pojď sem,“ ozval se Tom. Bill strachy malinko vydechl a vratce přešel až k Tomovi. Ten se na něj ušklíbl a stáhl ho vedle sebe na pohovku. Rukou ho pevně sevřel kolem pasu, aby mu neutekl. Do druhé vzal mobil, našel v kontaktech požadované číslo a vytočil ho. Když si všiml Billova ustrašeného, ale zároveň zvědavého, pohledu znovu se zašklebil.
„Zavoláme tatínkovi, Bille.“
autor: Lea
betaread: Janule
Klikni na novou anketu, díky J. :o)
zajímavý fakt…
Je to čímdál lepší honem dááál
chudáček Billí
Ten Tom ho teda nešetří! Ale je to fakt sexy story, takže doufám že už brzo budu číst další díl! =)
S každým dílem se zajímavost stupňuje a já se nafukuju jako balónek, když příjde další díl, teprve pak splasknu.
to je nádherná povídka, přesně tenhle styl miluju……..další dílek nebo se zblázním..prosím:D:D;o)
[5]: no abys nám jednou neodletěl….
teda já bych nezvládla s někým v týhle situaci mluvit…
Já na to normálně koukám a koukám a koukám… =oO Nevím, co na to říct, je to kouzelné =oO