autor: Nephilim
Tak v tohle díle se poprvé setkáte s Konnym a zjistíte něco víc o Billovi. Mei
Bill přišel domů, snažil se být co nejtišší, jenže jako naschvál sebou dveře pěkně třískly, takže by to slyšeli i ve vedlejším domě. Sakra!
„Bille?“ Ozval se hlas z obývacího pokoje.
„Jsem doma.“ Jako by to nebylo už dost zřejmé, protřepal hlavou a šel do obýváku.
Slyšel, jak jakási plastová věc padá na zem a pískot…
„Tatí!“
„Jak se máš, můj poklade?“
Maličký chlapec se rozeběhl chodbou přímo ke klečícímu Billovi, který právě shodil tašku z beder… Bill se usmál.
„Ahoj, maličký.“ Rozpřáhl náruč. Dítě mu vlítlo na přivítanou do náruče a tetelilo se blahem.
„Tati, tati,“ Volal malý kulatý obličejíček tisknoucí se proti jeho hrudi. Bill odhrnul blonďaté vlásky z čela, a pak mu dal malý vlhký polibek na tvář.
„Byl jsi hodný?“ zeptal se vážně. Konny s vykulenýma očima přikyvoval, že ano.
„Opravdu jsi byl hodný, Konny? Nezlobil jsi babičku?“
Simone zaslechla, že se baví o ní…Usmála se.
„Byl hodný…“
Konny se krásně usmál, až to bralo dech, všichni dospělí se nad tímhle úsměvem rozplývali. Simone ten úsměv připomněl Billa, když byl malý, byli úplně stejní.
Bill pozvedl maličkého a hodil ho do vzduchu. Konny smíchem zavřeštěl, byl tak roztomilý.
„Ty jsi můj malej ďáblík, viď?“ Dítě se usmálo, omotalo ruce kolem tátova krku a dalo mu ještě pusu. Byl tak šťastný, když ho táta objímal, cítil tu rodinou lásku.
Simone na ně koukala s takovou radostí, ale přece v jejích očích viděl smutek.
Bill věděl proč, neměl nikoho jiného krom něho, neznala chlapcova otce.
A to byla další věc, kterou Simone nemohla přijmout, dva otcové.
Věděla, už když byl Bill malý, že nebude stejný jako ostatní. Věděla, že Bill má v sobě něco extra, co ostatní kluci nemají. Ale přesto se rozhodla Billa vychovat jako chlapce, a tak to bylo.
Až do toho večera.
Do té zatracené noci, kdy Bill nebyl doma, a teď zato pyká.
Co je pryč, je pryč, a teď, o tři roky později, je tu s dítětem v náručí. S dítětem, které má spoustu rysů po Billovi a spoustu po neznámém otci.
Nikdo nepřišel a neomluvil se a nepřevzal odpovědnost za dítě a za to, co se stalo.
Nikdo nepřišel za Billem a maličkým. A pak přišlo 9 měsíců výčitek, utrpení a přání zemřít – obzvláště při porodu.
Ale pak tu byl maličký i s těmi jeho nádhernými blonďatými vlásky, takový malý andílek, už byl v jejich životech zapsaný tučným písmem. Bill miloval Konnyho. Bill ze začátku dítě nechtěl, nechtěl ho ani vidět, ale pak, když se na něj podíval, přivinul si ho k sobě a políbil ho, už věděl, že Konnyho nikomu nedá, a že bude ten nejlepší táta.
„Díky, za to všechno, co pro mě děláš, mami. Slibuji, že příště už se to nestane. Vím, že máš hodně starostí sama se sebou, a že za to, co děláš, nic nemáš.“
Bill se vrátil ze vzpomínek do reality, povšiml si, že Konny se opírá čelem o jeho rameno, žužlá si palec a těká očima.
Simone se usmála. „To je v pořádku, dělám to ráda, od toho přece babičky jsou…“
„Byli jste v parku?“ Řekne Bill s obavou v hlase, až se Simone zarazí?
„Ne, miláčku, proč?“
Vydechne s úlevou. „Ale nic, asi jste si pořád hráli…“ Řekne s úsměvem a jde s Konnym do obýváku. Položil Konnyho na pohovku, vypadal, že spí, ale najednou otevřel oči, skočil dolů a šel si zase hrát s legem. Nutil Billa, aby si hrál s ním.
Bill byl tak šťastný, když byl s Konnym, koukal, jak dělá neskutečné věci s plastovou hračkou vojáčka.
Proč nikdo neviděl tu úžasnou osobu? Proč ho nikdo nebral takového jaký byl?
Není tu nikdo na světě pro jejího malého Billa… v duchu přemýšlela Simone.
Někoho ideální pro něj, komu by nevadilo, že Bill je jiný, že je unikátní.
Bude to akceptovat alespoň Konny?
Viděla ho, jak se Bill smál a snažil se postavit něco z červeného lega…
Konny svraštil rty zklamáním, zřejmě přemýšlel, jak jeho táta může být tak nemotorný… A začal mu ukazovat, jak se to správně staví. Bill poslouchal jeho pokyny a díval se na něj. Všichni milující rodiče by se měli věnovat svým dětem.
Simone skončila s úklidem v kuchyni, přešla k oknu, odhrnula záclonu a koukala se z okna na prázdné osamocené ulice, zavírala oči. Byli tak stejní, museli být stejní…
Komentáře pro Nephilim anglicky, prosím, díky :o)
autor: Nephilim
translate: Mei
betaread: Janule
ou..so sweet…
Oh, it´s co cute:-). Little Konny is amazing with her blond hair and everything♥. Really lovely;-)
Konny is HE,or not?I think Konny is a boy…but amazing story,I love it!!
ano konny je kluk, [3]:
So cute and sweeet =)
o my god, this is so cute!! ^ ^
yes cute….but Bill´s life story is very sad….
I love Bill with a child. Konny is for me now sweetheart.
This is so cute, Bill and his son 🙂
och, i forgot… who is the father?
ten dil sem jaksik nepochopila. to je jako ze z budoucnosti???(ten dil)???
[11]: Ne, to je přítomnost. Bill má syna. Mrkni na video, co k tomu Neph udělala a budeš v obraze. Jmenuje se stejně jako povídka a bylo tu zhruba před týdnem. :o) J.
Oh, He is Hermafrodith (or with y)?
Oh… o,….,O
BEST BEST BEST!!
Dneska se mi nechce spustit google takže si musím vystačit s jediným slovíčkem které ovládám xDD
[13]: ano něco takového.. Bill má vlastně i ženské orgány, no topochopíš postupem dílů.
Oh it´s so pretty!
Mei: Tak to jsi mě teda opravdu zaskočila, každopádně je to maximálně zajímavé 🙂
***
And Konny is so cute :)) But i don´t like Tom… 🙁