Zapleten v lásce 8.

autor: Ivetka

,,Tak, ještě tady,“ ukázal Tom Billovi na další z papírů, které musel podepsat. Billa to už samozřejmě unavovalo, ale co jiného mu zbývalo, než všechno podepsat. ,,Tak, to je všechno, chvilku si odpočiň… Dojdu nám pro horkou čokoládu, ano?“ pohladil ho po zádech Tom a pomalu odešel z jeho kanceláře, a Billa tak nechal chvilku v klidu.
,,Tome, nevím, jestli se ti to už doneslo, psal jsem ti časně ráno e-mail,“ zastavil Toma u automatu s horkými nápoji jeho šéf.

,,Omlouvám se, ale ještě jsem se k e-mailům nedostal,“ pousmál se a netrpělivě čekal, s jakou novinkou pan Schmitl přijde.

,,Včera večer dopadla francouzská policie ty mafiány, kteří unesli Billa, zítra se očekává, že přijedou do Německa, takže musíme zajistit, aby soudní proces začal co nejdříve to půjde. Počítám, že tu je Bill s tebou, tak ho na to prosím v co nejbližší době připrav. Není se čeho bát, dostatečných materiálů a důkazů proti nim máme požehnaně…“ usmál se a bez rozloučení odešel za svou další prací.
Tom se jen překvapeně pousmál, alespoň to s Billem budou mít rychle za sebou a Bill se nebude moc stresovat. Koupil dvě horké čokolády a vydal se s nimi zpátky do kanceláře.

,,Baf,“ usmál se, když vešel do dveří a Bill si ani nevšimnul, že by někdo přišel, stál zády ke dveřím a prohlížel si obrázek jedné dívky, kterou měl Tom v rámečku zavěšenou na zdi.

,,Jé, promiň. Nevšiml jsem si tě…“ omluvně se usmál a pohledem se znovu zastavil o tu fotografii. ,,Kdo to je?“ ukázal prstem na zeď a zvědavě přikrčil nos.

,,To… to je moje mamka, ještě když byla mladá. Myslím, že říkala, že tohle byla fotografie do jejich závěrečného fotoalba, co si dělali se svou třídou, když byli na střední škole. Ani nevím, proč jí tu mám…“ pousmál se a podal Billovi jeden kelímek s nápojem.

,,Díky,“ pousmál se a sednul si na své místo, kde seděl, když podepisoval ty papíry.

,,Bille, na chodbě jsem potkal šéfa a oznámil mi, že zítra by sem měli být přivezeni ti mafiáni, kteří tě unesli, a co nejdřív by se mělo rozjet to slyšení,“ chtěl mu to oznámit nějak šetrně, ale neměl čas na to, něco vymýšlet.

,,No… upřímně jsem čekal, že mi něco takového oznámíš… Tohle se moc ladem nenechává… Jsem na to už i z části připravený,“ přikývl Bill a zhluboka vydechl.

—

,,Bille, nechtěl by sis večer zajít někam na večeři?“ zeptal se Tom, když šli dolů po schodech zpět do auta.

,,Ne, Tome, děkuju, ale myslím, že bych radši povečeřel doma. Moc se necítím na to, sedět mezi lidmi…“ ušklíbl se.

,,To naprosto chápu, ale to znamená, že budeme muset jet nakoupit…“ pousmál se Tom a odemknul auto dálkovým ovládáním.

,,To nevadí, rád nakupuju…“ usmál se a nasedl na místo spolujezdce vedle Toma.

,,Tome? Tome! Tady jsi…“ udýchaně k němu Bill doběhl ve velkém nákupním centru potravin.

,,No kde jsi byl? Začínal jsem se o tebe bát…“ otočil se na něj Tom. Bill se pozastavil nad touto větou, potěšilo ho, že o něj má Tom obavy. Přišlo mu to strašně rozkošné. ,,Co potřebuješ?“ dodal po chvilce ticha.

,,No… napadlo mě, že bychom si jednou udělali strašně nezdravou večeři. Teda, že bychom ani nevečeřeli, nakoupili bychom si strašně moc sladkostí a popcornu a nezdravého jídla a pití. Pizzu, fast-food, cokoli, pustili bychom si nějaký film a bavili se, co říkáš?“ usmál se Bill.

,,Teda… připomínáš mi mě, tak před deseti lety,“ zasmál se Tom. ,,Ale tak, proč ne? Jednou můžeme porušit pravidla zdravé výživy a pořádně se přejíst něčím nezdravým… Ale je tu menší háček, já moc filmů nemám…“ podrbal se Tom na hlavě.

,,To nevadí, máš internet? A nebo jestli tu máte nějakou půjčovnu, tak bychom mohli zajet tam,“ spustil Bill.

,,Jo, půjčovna tu je, tak tam potom zajedeme…“ Tom s Billem dokoupili ještě pár základních potravin, a potom se vydali do oddělení sladkostí. Tohle bude určitě zdařilý večer…