Miluju tě

***
„Tommy…“

Malý 12letý černovlasý chlapec se stulil vedle svého stejně starého dvojčátka na rozkvetlou louku a zavřel oči. Cítil se nádherně, hřejivé teplo, vycházející z těla jeho brášky, jej uklidňovalo. Červánky na ztmavlém nebi zářily do všech stran, a západ slunce nad horami působil na Billa, jako by se ocitl v pohádce.
Černovlásek brášku pevně objal a okouzleně pozoroval poslední červené paprsky zacházejícího sluníčka.
„Mám tě moc rád, Tommy…“

***

„Všechno nejlepší!!! Tak, a teď si něco přejte…“ Šťastná Simone se usmívala na své dva synky a se slzami v očích dojatě sledovala jejich rozzářené oči.

Pohled obou dvojčat zamířil na velký čokoládový dort s nápisem „BILL & TOM, 15 LET.“ Ještě jednou se na sebe usmáli, než ve stejnou chvíli sfoukli hořící svíčky. Jejich myslí proletělo to stejné přání… ´Ať se máme pořád stejně rádi, a až do své smrti zůstaneme vždycky spolu… Nikdy tě neopustím, bráško…´

Bill rád vzpomínal na své dětství. Na ty šťastné chvilky, které spolu s Tomem prožili. Od jejich patnáctých narozenin uplynuly bezmála čtyři roky, a jejich přání bylo stále neporušené. Skoro všechno zůstalo stejné. Až na tři věci.
Jedna z nich byl Billův vzhled. Místo patky přes oko teď nosil dredy, před kterými měl účes alias dikobraz. U toho vydržel nejdéle, ale chtěl nějakou změnu. Tahle mu přišla ideální.
Tom si naopak místo dredů pořídil úzké copánky. Bill je na Tomovi miloval, nepřišly mu nějak hrubé… i když Tom s nimi vypadal spíš jak gangsta z ulice, Bill je měl rád. Za tu dobu, co je Tom nosil, si na ně zvykl.
A ta poslední věc – která jejich životy obrátila naruby – je jejich vztah. Samozřejmě, že se pořád měli rádi – ale jinak, než by se na bratry hodilo.
Jejich láska nebyla pouze bratrská, ale čistá jako průzračná voda, silná a pevná jako ryzí kov… pravá, nefalšovaná…
Oba věděli, že je to trestné. Ale oba byli ochotni toto riziko podstoupit. Za cenu čehokoliv.

Bill seděl s pokrčenými koleny, bradu měl na nich položenou, zasněný pohled upřený někam do okna, kde vytrvale žhnulo letní sluníčko. Ozvalo se zaklepání na dveře. Bill se pousmál, věděl, kdo to je.
„Dále…“ Vyzval Toma dovnitř. Mezi dveřmi se objevila Tomova vysmátá tvář.
„Tomi…“ Rychle vstal z postele a pevně Toma objal.
„Stýskalo se mi,“ přiznal rozverně.
„Billy, ty trdlo… Vždyť jsem nebyl pryč ani půl hodiny.“
Tom se usmál.
„Podívej, co jsem koupil…“ Z velké igelitové tašky vytáhl velký sáček gumových medvídků. Když uviděl Billův šťastný výraz a jeho ruce, které se po té dobrůtce toužebně natahovaly, musel se usmát. „A to není všechno…“
Ruku, kterou měl Tom až doteď za zády, směle nastavil dopředu.
„To… to je pro mě?“ Bill se nevěřícně díval na pugét rudých růží, které v průhledném alobalu přímo zářily. Na bráškovo přikývnutí si do svých ruček vzal květiny a přičichl k nim.
„Krásně voní…“ Omámeně přivřel oči a tváří se otřel o jejich hebké okvětní lístky.
„Dám je do téhle vázy…“ Ukázal na nádobku naproti a už pospíchal nalít vodu do květované tmavě-modré vázičky, kterou Simone dostala k Vánocům.
Tom si sedl na prostornou postel a poplácal se po stehnech. „Pojď ke mně, Billy…“

***

Tom ležel na posteli, vedle něj jeho láska a oddaně se drželi za ruce. Společně pozorovali tmavé nebe, na kterém se vytvořily první hvězdičky.
„Tome?“
„Ano?“
Bill se natočil směrem k Tomovi a se slzami v očích se na něj usmál.
„Že mě nikdy neopustíš?“
Přitulil se k němu a objal jej.
„Nikdy, Billi…“
„Miluju tě…“