autor: Nephilim
Tak doufám, že se vám to líbí.
„Tak můžeme?“
Tom zdvihl pohled od svého oběda, ne že by v něm bylo něco jedlého.
„Nemám v úmyslu vás poslouchat.“ Odpověděl a vrátil se zpět k brokolici na talíři.
Tahle hra už ho nebavila.
Georg si povzdychl, jelikož viděl na dredáčovi jeho podrážděnost. Bylo těžké dýchat v jeho přítomnosti.
„Už jsem řekl.“ Opět zvedl hlavu a podíval se přes rameno za něj.
„Můžeme se dnes odpoledne pobavit s Trümperem?“
Andreas zvedl pár zelených očí od lavice. „S kým?“ Optal se překvapivě.
Georg se neuráčil ani odpovědět na otázku a jen se podíval napříč jídelnou ke stolu, kde seděl Bill. Seděl za stolem daleko od všech a úplně sám, jako vždycky.
Chlapec si olízl rty, bylo to tak snadné, až moc snadné.
„Co máte pro Trümpera připraveno dneska?“ Řekl ironicky. Blonďák se zamračil.
„Ano, já to chápu. Ale proč zrovna on?“
„Protože ho vždycky dostaneme.“
Puff, Tom polkl vařený brambor.
Georg mu nehodlal sdělit jeho malé tajemství.
„Tome?“ Odbočil zpátky.
Místo odpovědi se zvedl od stolu tak prudce, až ostatní nadskočili leknutím.
Po Georgovi se rozlil studený pot. Byl naštvaný? Nebo proč tak vystřelil?
To bylo tajemství pro všechny.
„Co myslíte?“ Řekl ledově, prošel halou a u vchodu hodil zbytek oběda do koše. Nakonec rozrazil dveře a nezapomněl s nimi silně třísknout.
Po chvíli začali všichni zase dýchat a tlachat.
Adam, který seděl vedle Andrease, se přemístil na místo, které Tom svým odchodem uvolnil.
„Super, Georgu, takhle nás bude čím dál víc.“
„Co to sakra dělám?“ Rozpřáhne rukama.
Ale pokud je Tom naštvaný, tak je tu malá šance pro dnešní den.
„S tím teď neotravuj.“ Řekl arogantně Sim.
Georg v tichosti dojedl oběd, podíval se na podlahu, přestože Bill seděl vlevo v místnosti. Nahodil spontánní gesto na tvář, rozhodl se jít za Tomem a zeptat se ho, zda se k nim připojí.
„Dneska už bys to měl nechat být.“ Řekl Dirk klidně na druhé straně stolu, ani nezvedl pohled od svého oběda, který pomalu pojídal. Byl vždycky v klidu, na rozdíl od Toma, tomu se vždycky hned vaří krev a bůh ví co ještě.
„Ale jak…?“ Zazněl Georgův prosebný hlas.
„Tvoje snaha zavděčit se, nemá žádné výsledky.“
A opět pokračoval v pomalém pojídání salátového listu, zatímco ostatní dál štěbetali. Někdy byl Derik stejný jako Tom, děsivě stejný.
„Jen jsem se chtěl jít zeptat, jestli půjde zbít Trümpera s námi, nic víc, člověk nikdy neví, kdy má držet hubu.“ Dokončil Georg.
„Přemýšlel jsem o párty.“ Řekl.
Derik vstal od stolu. Už dojedl. Šel kolem Georga. „Ne, dnes ne,“ řekl jednoduše a směřoval směrem k východu. Andreas šel těsně za ním, stejně jako Adam a Sim. Georg zůstal u stolu sám, praštil pěstmi do stolu. „To je dneska zase den.“
Komentáře prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Nephilim
translate: Mei
betaread: Janule
Klikni na novou anketu, díky J. :o)
It´s great, too!
I love it.. this FF is beautiful…
Doufám, že to mám dobře xD
Beautiful story!!I am terribly curious about the other parts.It starts to be interesting. Just amazing!!!
oh no……
Tenhle díl jsem – upřímně řečeno – moc nepochopila, ale z toho si nic nedělejte. Co byste taky čekali od člověka s IQ menším než pokojová teplota? 😀 Uvidím, jak to půjde dále. Vidím, že za dobu, co jsem byla v Turecko, tady přibylo dalších pět dílů, tak se můžu s chutí pustit do čtení.
A ještě jednou děkuju Mei, za to, že je tak úžasná překladatelka. Mě by se nad tím sedět nechtělo 🙂
This is really amazing… 🙂 I love this story so much…