Trümper + Stringini = Kaulitz 6.

autor: DarkAngel

*o měsíc později*

Tom:

S Billem si dokonale rozumíme, ani jsem netušil, kolik toho můžeme mít společného. Na první pohled jsme jako voda a oheň, ale uvnitř jsme téměř stejní. Jsem rád, že ho mám, a on je, doufám, také rád, že má mě.

Moje nevlastní sestra se stala nej kámoškou jedný krávy z o dva roky nižšího ročníku. Kvůli Natalii se nechala dokonce přeřadit do její třídy. Ano, k té Natálii, která přes rok šikanovala Billa, jak se mi později svěřil. Doma to mám tím pádem ještě těžší, Britney každou chvíli vytahuje, že se zaplétám s buzíkem. Ze začátku jí to moc nevěřili, ale když ho jednou potkali ve městě, špitla jen: „To je on!“ a málem to s nima šlehlo. Pche, určitě je budu poslouchat, jsem plnoletý a budu si dělat, co chci. A i kdybych nebyl, tak skvělého kámoše, jako je Bill, bych si vzít nenechal nějakým jejich nesmyslným zákazem. Beru ho jako svého bratra. Mám ho opravdu moc rád.

*2. listopadu*

Teda, to je síla! Včera jsem z nevlastních rodičů vymámil jména vlastních. Simone a Jörgen Kaulitzovi. Bráška byl taky Kaulitz (přirozeně). A bydleli jsme tady, v Magdeburgu! Mně se ten název zdál od začátku nějak povědomý…. Strašně jsme se pohádali a oni mi řekli, ať jdu za nima. No tak jo.
Dnes jsou dušičky, ideální příležitost k návštěvě hřbitova. Je celkem rozlehlý, ale já si vezmu na pomoc Billa, spolu to zvládneme mnohem rychleji.

Bill:

Jsem šíleně šťastnej. Mám kámoše! Já, největší outsider na škole, mám kámoše, na kterého se můžu spolehnout úplně ve všem a vím, že mě nezradí. Jeho sestra se mým představám ani trochu nepodobá. Nová Nataliina nejlepší kamarádka mě nesnáší a ponižuje skoro tak jako Natt. Jsou na mě dvě, ale já mám Toma! Na něj si netroufnou, u něj jsem v bezpečí. Kluky ze třídy konečně přestalo bavit se do nás navážet a Tom se kvůli mně dokonce porval s Peterem, největším a nejsilnějším dementem ze školy. I když Tom váží asi tak dvě třetiny toho, co on, vztek mu dodal sílu a vyrazil mu dva přední zuby. Peter samozřejmě nepřiznal, že mu to udělal Tom, to by ponížil jen sám sebe. Od té doby máme pokoj.

Při rodince se ke mně Tom otočil: „Billí, máš odpoledne čas?“
Kromě učení nic v plánu nemám, proto odpovím: „Jasně, o co go?“
„Já jen, jestli bys se mnou nešel na hřbitov, hledat brášku a rodiče.“ Trošku posmutněl.
„Jasně, s tebou půjdu kamkoliv.“ Zazubím se na něj, avšak v zápětí si vzpomenu na svůj strach ze hřbitovů v noci.

„Ale… půjdeme hned po škole, jo?“ snad to neznělo, jako že mám strach (což mám).
„Ok, jen si domů hodíme věci a půjdeme.“ Vděčně se na něj usměju.

Tom:

Pečlivě čtu každý náhrobní kámen. Kaulitz, Kaulitz, Kaulitz, opakuji si pořád dokola.
„Ehm… Tomi?“ Ozve se za mnou.
„Co vlastně hledáme?“ zeptá se Bill a mně teprve teď dojde, že mi nemá jak pomoct, protože neví, jaké jméno má hledat.
„Myslím, že to bude rodinná hrobka Kaulitzů. Tři jména tam jsou určitě. Bill, Simone a Jörgen.“ Když za sebou neslyším Billovy kroky, otočím se a vidím, jak tam stojí s roztomile pootevřenou pusinkou a vykulenýma očima.