autor: Rachel
První paprsky ranního sluníčka se prodraly skrz husté větve stromů a zalily svou zlatavou září celou louku, která se právě začínala probouzet. Bylo časně ráno, přesto však sluníčko nezahálelo a svým příjemným teploučkem podělilo každou, byť sebemenší květinku na louce. Všechny už začaly otevírat své zavřené květy plné rosy a nechaly tak sluníčko, aby jim těch pár kapiček vysušilo. Motýlci už se začali slétávat, ptáčci cvrlikat a pilné včelky létaly z květu na květ, hledajíc tak v té pestré nádheře, sladký nektar.
A nebyly to jen květinky, kterým se sluníčko věnovalo. Jakmile zaznamenalo pár oříškových očí, vesele se usmálo a vyslalo pár svých zlatavých poslíčků k dredáčkovi, který už několik dlouhých minut bez hnutí ležel a upíral oči na černovlasou osůbku, spící vedle něj. Klidně ležící křehké tělíčko, jemné výdechy a nádechy a čokoládová očka skrytá pod víčky Tomovi napověděla, že je tu jediný právě probuzený. Vůbec mu to však nevadilo. Miloval ta rána, kdy se probouzel a cítil na svém bříšku dvě vyhřáté packy, které si jej majitelsky chránily a ubezpečovaly se, že je Tom nablízku. Stačilo jen pootočit hlavu mírně na stranu a on spatřil pootevřenou pusinku a zacuchané vlásky, které mu vždy na tváři vykouzlily zářivý úsměv.
Tom nikdy neviděl nic roztomilejšího, než Billovo probouzení se a jeho ranní rituály. Miloval ta rána, kdy jako první mohl spatřit Billova chvějící se víčka, mihotající se řasy a následně mandlová očka, která na něj ospale, přitom však mile mžourala. Obvykle se Bill protáhnul jako koťátko, spokojeně zavrněl a nato Tomovi věnoval se zářivým úsměvem pozdrav, který byl však přerušen dlouhatánským zívnutím. A přesto, že už Tom Billova gesta a rituály znal, dokázal by se na ně dívat i tisíckrát za sebou. Nikdy se mu neomrzely, ba právě naopak. Nedovedl si představit, že by se jednou vzbudil a jeho láska by vedle něj neležela. Stačilo jen pouhé probuzení se vedle Billa a Tom věděl, že celý následující den bude nádherný.
Jako právě teď. Na Tomových rtech se rozhostil široký úsměv a Tom opatrně vztáhnul prst, aby se bříškem mohl dotknout té porcelánově křehké nádhery. Billova tvář byla tou nejkrásnější, kterou kdy viděl. Snad ani malé miminko nemělo tvářičku tak heboučkou jako právě to černovlasé stvořeníčko. Tom se pousmál a prstem něžně začal zkoumat jemné rysy, které už znal nazpaměť, přesto se jich dotýkal a hladil je, jakoby je poprvé poznával. Lehounce přejel bříškem po čelíčku a sjel dolů až na dvě víčka s dlouhými řasami. Opatrně se jich dotknul a nato vyhledal nosík, který tolik miloval. Jaké bylo jeho překvapení, když spatřil malinké pomrkávání chvějících se řas a zvědavě nakrčený nosík, který značil, že se jeho majitel právě vrací z říše snů. Tom párkrát zamrkal, jakmile se však k jeho ouškům dolinulo to krásné oslovení, vyslovené tím nádherným tichounkým hláskem, na jeho rtech se rozlil zářivý úsměv a v Tomových očích se zablesklo štěstí, zároveň však také láska.
„Tománku,“ Bill blaženě zapředl, stále však nechal očka zavřená. Nechtěl se ještě probouzet. Ne teď, když jej probudily ty nádherné jemné dotyky těch nejcitlivějších prstů na světě. Nemusel ani pootevřít očka aby věděl, kdo jej tak krásně probouzí. Stačilo jen cítit tu nádhernou přitažlivou vůni, poslouchat tiché nádechy a výdechy a vnímat něžné hlazení na své tváři. Na Billových rtících se rozlil úsměv a Bill stisknul víčka ještě pevněji.
„Copak to děláš?“ špitl zvědavě, najednou však ucítil na svých rtech dva prsty. Tom se usmál a velmi něžně se dotýkal těch naběhlých polštářků, které se uměly tak krásně smát, zároveň však také uměly zasypávat ty jeho těmi nejnádhernějšími polibky. Netrvalo dlouho a on ucítil na svých prstech malé polibky a pusinky, nad kterými se zářivě pousmál. A nejen on, ale také Bill. Jemně líbal ty dva prstíky a znova a znova je nechával, aby se hýčkaly s jeho plnými peřinkami. Tom po nich naposled něžně přejel a naklonil se k Billově oušku.
„Dívám se na svého spícího andílka,“ pousmál se a když se od Billa odtáhl, jeho očím se naskytl pohled na toho černovlasého rošťáka, který žádostivě špulil pusinku a netrpělivě se pod tenkou dekou vrtěl, očekávajíc tak Tomův polibek na dobré ráno. Nemusel čekat dlouho. Za pár vteřinek se jeho rty spojily s těmi Tomovými a pomalými polibky vyvolaly krásné ranní líbání.
Hubená osůbka pomalounku vystoupila z auta a zadívala se na tu nádheru před sebou. Celá louka byla krásně rozkvetlá a všichni malí tvorečkové už pilně pracovali. Včelky i čmeláci pilně opylovávali každou květinku a zatímco motýlci poletovali z květu na květ, malé berušky zvědavě prozkoumávaly květy kopretin, ze kterých už sluníčko stačilo vysušit všechnu rosu. Billova očka se rozzářila a vesele se rozchichotal. Nedovedl už dlouho odolávat té nádheře, proto se jen v krátkém tričku a v kraťáscích, ve kterých spal, rozběhl mezi to moře rozkvetlých kytiček, neustále se chichotajíc. Vůbec mu nevadilo, že jej na bosých nožkách studí ranní rosa, které byla plná tráva. Vnímal jen tu krásnou vůni léta, hřejivou náruč sluníčka a bzučení pilných včeliček. Pomalounku se zastavil a s úsměvem na rtech se položil do vonící trávy, která jej příjemně chladila na zádech. Cítil se nádherně a také velmi uvolněně. Rozzářenými očky pozoroval kytičky, které se nad ním skláněly a tichounce naslouchal cvrkotu cvrčků, kterých byla plná louka. Nastavil svou tvář příjemně teploučkému sluníčku a s úsměvem přivřel očka…
A když je otevřel, díval se do dvou čokoládových kuliček, které se na něj usmívaly. Jeho princ se nad ním skláněl a konečky svých dredů jej lehounce šimral po tváři. Na Billovy rty se pomalounku vkrádal šťastný úsměv, až se Bill rozzářil jako sluníčko. Omámeně sledoval ty štíhlé dlouhé prsty, které utrhly tu nejkrásnější kopretinu na celé louce a teď si s ní jemně pohrávaly. Zvědavě na Toma upíral svá hnědá kukadýlka, v tom však ucítil, jak mu jeho láska něžně přejela tou bílou květinkou od čelíčka až po nosík. Neudržel se a malinko se nadechl.
„Hepčííí!!!“ Bill si hlasitě kýchnul, přesto se však na Toma usmíval stejně zářivě, jako před chvilinkou. Pozoroval Tomův krásný úsměv, který začínal být čím dál tím víc širší a když se k jeho ouškům dolinula melodie toho nejnádhernějšího smíchu na světě, i on se zvonivě rozchichotal spolu se svým miláčkem.
Oba se smáli jako dva blázínci a vůbec nevnímali nic kolem. Kdyby je někdo viděl, určitě by se divil, čemu se můžou tolik smát. Oni dva to však věděli. Lehkost, kterou cítili ve svých zaláskovaných srdíčkách, jim vykouzlila na tváři šťastné úsměvy a dovolila jim uvolněně se smát. Kromě nich tu nikdo nebyl, jen broučci, berušky, čmeláci, včelky a motýlci, kteří vzlétávali vstříc zářícímu sluníčku. Jen oni dva a jejich láska. Tom Billa pohladil po vláscích a zadíval se do těch dvou šťastných kukadýlek. Najednou jakoby svět kolem něj přestal existovat, byl tu jen on a jeho láska. Něžně hladil havraní vlásky a mile se na Billa usmíval.
„Víš, že se mi tohle jednou zdálo?“ zašeptal tajemně a po pár vteřinkách se setkal s Billovým zvědavým pohledem. V mysli se mu opět vybavil ten krásný sen, snad nejkrásnější v jeho životě. Bill malinko zvědavě zamrkal.
„A co, Tomi?“ vyzvídal a packou hladil Tomovy, na dotek drsné, dredy. Jeho očka těkala po Tomově tváři, která se k němu sklonila, neustále se tajemně usmívajíc. Netrvalo dlouho a on ucítil na své tváři Tomovo jemné dýchání, v tom však uslyšel něco, nad čím se mu ztratil hlas. Něco neuvěřitelně nádherného. Tom se pousmál a zastrčil pramínek heboučkých vlásků za Billovo ouško.
„Ležel jsi v květinách a já tě líbal,“ špitl a očima vyhledal ty Billovy. Jejich rty byly od sebe až ve velmi malé vzdálenosti na to, aby je to nechalo oba chladnými. Tom neslyšel už nic, nevnímal ani cvrčky, kteří neúnavně cvrkali snad všude kolem nich. Nevnímal nic. Vnímal jen ty nádherné rty, které měl od těch svých nadosah. Rozhodl se tu milimetrovou mezeru zkrátit. Toužil se do nich vnořit, poznat je těmi svými a spojit je v nekonečných polibcích, plných lásky. Pomalu se do nich vpíjel a když zaznamenal, že Bill začal spolupracovat, mile se zaculil.
Netrvalo však dlouho a on ucítil na svém pasu něco příjemně teploučkého a měkkého. Něco, co se pomalounku přesouvalo na jeho bříško a něžně jej hladilo. Jemně se od Billa odtrhl, stačil však jeden jediný pohled dolů a na Tomových rtech se rozlil široký úsměv. Packy toho černovlasého mazlíka byly vsunuty někde pod jeho tričkem a jemné prstíky si teď pohrávaly s jeho pupíkem. Tom nejdříve vykulil oči a potom svým naoko přísným pohledem vyhledal Billovu uculující se tvářičku.
„Ale ale,“ naoko se podivil a tázavě se zadíval na Billa, který se uculoval jako ten nejnevinnější andílek na světě. Ručkou hladil Toma po bříšku a jen tak tak zadržoval smích, nad jeho rádoby přísným výrazem. Věděl, že se na něj Tom nezlobí a o to více jej tahle hra bavila. Tom se usmál a sklonil se k Billovu oušku.
„Billí by se chtěl mazlit?“ pronesl lákavě a když mu odpovědí bylo pohotové pokývání střapatou hlavinkou, sám se šibalsky zaculil, načež ucítil, jak lem jeho XXL trička stoupá stále výš a výš. Bill mu tričko opatrně vyhrnoval a když jeho zvědavá očka spatřila to vypracované bříško, malinko si skousnul rtíky a vykulil kukadýlka. Po ničem teď netoužil tolik, jako po mazlení. Cítil, jak mu Tom zajíždí svými citlivými prsty pod tričko a mazlí se s jeho jemnou kůží.
Pomalounku si svlékli trička a položili se vedle sebe, pozorně si prohlížejíc tělo toho druhého. Přesto, že už se několikrát viděli bez svršků, částečná nahota toho druhého vyvolávala u obou obdivné pohledy a vydechnutí, plná úžasu. Vůbec nikam nespěchali. Jejich dlaně putovaly po těle toho druhého a poznávaly je svými doteky. Tom se něžně dotýkal Billova křehkého tělíčka a omámeně sledoval tu nádheru před sebou. Billova křehkost u něj vyvolávala pocit, že se dotýká porcelánové panenky. Opatrně jej hladil a nechal se hýčkat Billovými doteky. Nechtěl na něj spěchat. Chtěl jít pomalu a opatrně. Jeho prsty se přisunuly k jedné Billově bradavce a po chvilince pohrávání ji něžně stiskly. Bill tiše vydechl a malinko zaklonil hlavinku dozadu. Tohle ještě nikdy nezažil. Bylo to tak krásné a přitom to u něj vyvolávalo pocit, který neznal. Pousmál se a pomalounku se položil zpět do té vonící nádhery. S lehounce přivřenými víčky pozoroval Toma, který se k němu sklonil a jemnými polibky začal zasypávat jeho krk a hrudník.
Už už se chtěl začít věnovat Billovu krásně plochému bříšku, veškeré jeho počínání však přerušil Billův hlasitý výkřik, díky kterému mu na pár vteřinek dokonale zalehlo v uších. Polekaně vzhlédnul, naskytl se mu však pohled na vystrašeného Billa, který byl v mžiku na kolínkách a se strachy svraštěným čelíčkem si k sobě tisknul své bílé tričko, vůbec nevnímajíc Tomovy tázavé pohledy. Marně se Tom rozhlížel kolem sebe a hledal alespoň náznak něčeho, co mohlo jeho lásku tak vylekat. Proto se k Billovi opatrně přisunul a něžně jej pohladil po vláscích, dívajíc se do jeho poplašených očí a hledajíc v nich odpověď.
„Copak se stalo, lásko?“ zeptal se klidně, Billův pohled, který k němu vyslal však značil to nejhorší. Bill se malinko roztřeseně nadechnul a prstíkem ukázal před sebe.
„T-Tam je had,“ vzlyknul tiše a zadíval se na Toma, který stočil pohled směrem kam ukazoval jeho prst. Stačil však jen jediný pohled a Tomovu vystrašenou tvář rozzářil úlevný úsměv. Tom se zaculil a s úsměvem hleděl na malou ještěrku, nevnímajíc Billův udivený pohled. Musel se usmát nad tím roztomilým trdýlkem vedle sebe. Myslel si, bůhvíco tu není a jeho miláček tu strachy piští nad obyčejnou malou ještěrkou, ještě více vyplašenou, než on sám. Mile se usmál.
„Ale to je jen obyčejná ještěrka, broučku, ta ti neublíží,“ špitl a jemně Billa pohladil po vláscích, usmívajíc se na zvířátko, které k nim nehybně vzhlíželo. Bill se však na Toma nedůvěřivě podíval a potom se otřásl. Kdyby mohl, nejraději by strachy vylezl na strom. Tom mrknul nejdříve na Billa a potom na ještěrku a nato se vítězoslavně pousmál. Přisunul se blíž k ještěrce a vzal ji do prstů, nevnímajíc přitom Billovo pištění. S úsměvem poodešel pár kroků a položil to malé zvířátko do trávy.
„Utíkej, maličká. Nechtěli jsme tě vyplašit,“ pousmál se a než stihl napočítat do tří, uviděl jen rychle mizící ocásek v trávě. S úsměvem zamířil k Billovi, který už znova zářil jako sluníčko a vztáhnul k němu packy. Cítil se neuvěřitelně pyšně na svého prince, který si jej s úsměvem stulil do náruče, jemně jej líbajíc do vlásků. Obdivně k němu vzhlédl.
„Víš, že jsi neuvěřitelně statečný, lásko?“ špitl s úsměvem a pohladil Toma po nahé hrudi. Tom mu něžně brnknul po nosíku a přitulil si k sobě to černovlasé trdýlko ještě víc.
„Ale vždyť to byla jenom ještěrka, Billí,“ zaculil se, odpovědí mu však bylo Billovo protestné zavrtění střapatou hlavinkou.
„Ne ne, to byl určitě had,“ pronesl nesouhlasně, nato se však stulil do Tomovy náruče. Tom se šibalsky pousmál.
„Tak… to si Pan Zachránce zaslouží odměnu, nemyslíš?“ zašeptal tajemně a nechal se Billem položit do květin. Bill se krásně zaculil a sehnul se k jeho oušku.
„Nemyslím. Já to vím,“ zašeptal a jeho rtíky si nesměle začaly pohrávat s Tomovým ušním lalůčkem.
Sluníčko už stálo vysoko, když se oba chlapci připoutali pásy a Tom auto nastartoval. Pomalu vyjeli zpět na hlavní silnici a vydali se tak vstříc svému cíli, vzdálenému už jen několik kilometrů. Silnice byla poněkud rušnější, než včera, to však Tomovi vůbec nevadilo. Opatrně řídil a pobrukoval si jakousi neznámou melodii.
Bill oproti tomu seděl na sedadle spolujezdce úplně zticha a jeho oči se upíraly z okénka ven na louky a lesy, která střídala města, plná lidí a hluku. S každou další minutkou se mu bříško strachy svíralo víc a víc a Bill si jen nervózně tisknul ručky k sobě. Čím blíž byli svému cíli, čím víc matně rozpoznával známou krajinu, tím víc jeho strach rostl a v Billově hlavince vládl větší a větší zmatek. Právě teď, když jej od osoby, kterou znova toužil spatřit dělilo několik kilometrů, poprvé začal pochybovat o správnosti svého rozhodnutí. Právě teď, když už měli konec své cesty nadosah, by se Bill nejraději otočil a vrátil zpátky. Byl nervózní, velmi nervózní z toho co se stane, až jejich auto zastaví. Svou maminku už dlouho neviděl, ani s ní nebyl v žádném kontaktu a možná právě to jej vedlo k zmateným myšlenkám, poletujícím v jeho hlavince, na které Bill marně hledal odpověď.
Co když mě nepozná? Co když mě nebude chtít vidět? Možná už i na mě zapomněla a třeba bydlí někde úplně jinde.
Bill pomalounku stočil pohled na usmívajícího se Toma, v tom jej však napadla další myšlenka, na kterou ještě nestačil ani pomyslet.
A co Tomi? Co když se jí nebude líbit? Jaká asi bude její reakce, až jí Toma představím jako svou lásku? Co když bude proti?
„Billi, kudy mám jet?“ Tomův hlas přerušil ticho v autě a jeho majitel mrknul na osůbku vedle sebe, která se rázem dokonale probrala. Bill rychle zamrkal a vyhlédnul z okénka ven. Tady to poznával. Stačil jen jediný pohled a jemu se najednou vybavily všechny jeho vzpomínky, celé dětství, které tu strávil. Tichounkým hláskem Toma navigoval a sám vyhlížel ven, na jemu známá místa. Cítil, že už za pár minutek budou na místě a to jej činilo stále nervóznějším a nervóznějším.
A opravdu. Netrvalo dlouho a jeho očím se naskytlo něco, na co vzpomínal každý den a ve svých myšlenkách se sem neustále vracel. Malý bílý domek s hnědou střechou a nablýskanými okny s krajkovými záclonkami. Tom se usmál a pomalu zastavil. Přesně takhle si místo, kde Bill bydlel, představoval. Malý domeček se zahradou někde na pokraji vesnice. Očima přejel nízký plot a vesele se zaculil.
„Tak, jsme tady,“ pronesl s úsměvem a odpoutal se, dívajíc se na stvořeníčko vedle sebe. Jakmile však jeho pohled spočinul na Billovi, který jen tichounce seděl a klopil hlavinku, Tom hned poznal, že něco není v pořádku. Pomalounku se k němu přisunul a dlaní polaskal Billovy vlásky.
„Lásko, copak je?“ optal se něžně a sledoval Billa, který k němu po pár vteřinkách mlčení vzhlédl. Pohled do toho moře, plného té nejlahodnější čokolády, mu dodal odvahu a důvěru se Tomovi svěřit.
„Když… když já se moc bojím, Tomi,“ povzdechnul si nešťastně a sklopil hlavinku ještě víc, unikajíc tak před Tomovým pohledem. Stalo se však něco, co ani v nejmenším nečekal. Tom jej konejšivě pohladil po vláscích a potom si vzal jednu jeho ručku do té své. Cítil, že musí tomu křehkému stvořeníčku dodat odvahu a ujistit jej, že v něm má oporu a také ochranu. Věděl, jak dlouho Bill svou maminku neviděl a podvědomě cítil nervozitu a strach, který teď Billa tolik trápil.
Jsem tady, Billí. Tady s tebou. Nechci, aby ses bál. Chci, abys mi věřil a byl statečný.
Opatrně si s Billem propletl prsty na ruce a stisknul jeho malou dlaň v té své.
„Billi, teď to nesmíš vzdát. Teď ne, miláčku. Neboj se, půjdu s tebou a budu pořád u tebe,“ zašeptal a nato k němu Bill vzhlédnul.
„Slibuješ?“ špitl malinko nevěřicně, Tomův polibek jej však utvrdil v tom, v čem si potřeboval být jistý. S tebou zvládnu všechno, Tomi.
S bříškem sevřeným strachem pomalu vystoupil z auta a pohledem vyhledal bílý domek. Tam za těmi zdmi je možná osoba, kterou tolik dlouho toužil spatřit a kvůli které spolu s Tomem vážili cestu až sem. Teď už se nechtěl zabývat těmi zbytečnými otázkami, které mu nedaly ani na chvilinku pokoje. Cítil teplo Tomovy hřejivé dlaně a jeho blízkost, která mu dodala odvahu. Společně otevřeli malou zahradní branku a po pár malých krůčcích konečně stanuli před vchodovými dveřmi. Bill se zhluboka nadechl a snažil se nevnímat srdíčko, které se mu rozbušilo jako o závod. Opatrně vztáhnul třesoucí se ručku a lehce se svými prstíky dotknul domovního zvonku.
autor: Rachel
betaread: Sajü
RACHEL!! To si děláš srandu! Já tady výskala jak pitomec, že je tu noví dílek prince a teď se dozvím že maminka není na scéně :(((( Takhle to useknout…Ale byl to fakt úžasný dílek. To jejich mazlení bylo muckovní:)))) A ta ještěrka..no chtěla bych být při tom xDDD
Rachel takhle to useknout ty vado¨.
To zase budu muset čekat.
Jak já nesnáším čekání.
Ale krásný.
A jak se Billí bál já prej co se děje a ona to byla ještěrka
určo to dopadne dobře…Rachel není žádnej tyran…
Rachel že není tyran? Tak to se ještě uvidí 😀
Je tyran už teď, přímo sadista – takhle nás trapit 😀 Já očekávala šťastné setkání s Billovou maminkou a ono ještě nic 😀 Tohle jako není tyranství? 😀
Ale neuvěřitelně jsem se smála u scény s ještěrkou 😀 Ten Bill je vážně strašptytel… A nejlepší by bylo, kdyby Tom zjistil, že jeho miláček dostal infikované klíště 😀
To se na 99% nestane, ale kdyby jo – tak by se Rachel začala nebezpečně blížit k naší Ádi 😀
A já už se těšila na maminku…
[4]: ani bych se nedivila..Áďa je jako infekce, všechny nakazí xDD
[6]: oh, jsem převelice poctěna tímto označením 😀 prostě sadismus 4ever, ačkoliv se v mých povídkách poslední dobou trošičku tlumí, protože nemůže být násilí od prvního do posledního písmenka, avšak počkejte na mou novotu! :-)))
no to byla rekace jen tak mimochodná, zpátky k Princi… Rachel zas umí mást. jak se Tom chtěl věnovat Billově bříšku, Bill zaječel a tiskl k sobě tričko atd, tak každej, kdo četl tuhle povídku, by čekal, že si vzpomněl v tuhle chvíli na fotra… ne, ona to byla ještěrka… sakra holka! aby to nedopadlo tak, že až mu ho tam Tom bude chtít strčit, tak Bill zbledne a zařve hrůzou, protože bude na stropě místnosti komár!!! 😀
Ohh, tolik komentů jsem vážně nečekala. Mile jste mě překvapily:-D Ale děkuju vám moc všem za podporu, za takhle krásné komenty by se měl dát dílek hned dneska, abyste nemusely dlouho čekat xD
Vidím, že ještěrka slaví úspěchy:-D Ani jsem neměla v plánu ji tam dávat, ale pak mě to tak nějak napadlo v souvislosti s víkendem, kdy jsem byla na chatě a kolem nohy se mi proplazila zmije, málem jsem měla infarkt, ale aspoň mě to dovedlo k tomuto:-D Takže děkuju moc, zmije xD
Ale zpátky k tomuhle dílu: Já jsem věděla, že mě za tu useknutí budete kamenovat. Ale zase máte důvod přečíst si další díl xD Áďo, myslíš, že umím mást??? Tvoje poslední věta mě fakt rozesmála a vůbec, každej komentář od tebe je vždycky originální xD Tak tedy doufejme, že Bill z ještěrky nebude mít trauma a na stropě nebudou žádní komáři:-D
Díky moc za komenty, jste zlatíčka xD
Áďo, tak svou poslední poznámkou jsi mě dostala xD Ty tvoje hlášky, to je prostě lék na depresi xD Chechtala jsem se u toho půl hodiny xD Kdo ví, možná to tak nakonec bude xD