autor: Doris
Tom lehce zamrkal a po chvíli otevřel oči úplně. Ihned je ale musel zavřít. Ostré bílé světlo se nedalo snést.
„Tome.“
Tom otočil hlavu ve směru, z jakého zaslechl svoje jméno a pomalu oči znovu otevřel.
„Bille,“ zašeptal. „Kde to jsem?“
„V nemocnici,“ sklonil se nad ním Bill a pohladil ho po hlavě. „Tome, co si to udělal?“ zadíval se mu bolestně do očí. Tom konečně všechno pochopil.
„Bille, promiň. Já nechtěl. Ne takhle.“ Špitl a měl co dělat, aby se nerozbrečel. Stiskl Billovu ruku, za kterou ho držel a díval se na něj. Bill to nechápal. Jen na něj koukal.
„Ale proč sis zase chtěl ublížit? Nechápu to, Tome. Víš, jak mi bylo, když jsem tě našel v kuchyni na zemi?“ šeptal Bill napůl vyčítavě a napůl nešťastně. Pořád ho hladil po vlasech a tiskl jeho ruku. „Tome, skoro jsem umřel, když jsem to viděl,“ dodal ještě Bill, chtěl, aby si Tom uvědomil, že tohle dělat nemůže. Už kvůli Billovi ne. Tom nic neříkal, jen se snažil nerozbrečet.
„To jsem vážně nechtěl,“ špitl a zadíval se na svoji ovázanou ruku. Nepříjemně ho pálila a při špatném pohybu cítil, jak ho zabolelo zápěstí.
„Já vím, že tohle si nechtěl. Ale prosím, slib mi, že už to nikdy neuděláš. Vidíš, co to může způsobit,“ naléhal plačtivě Bill a políbil Toma na rty. Tom jen ztěžka zavřel oči a ovázanou rukou lehce přejel Billovi ve vlasech.
„Bille… kdo je Eliz?“ dodal si konečně odvahy se zeptat. A snad i odvahy přijmout odpověď, že se jedná o Billovu přítelkyni. Bill se na něj zadíval vážným pohledem. Během několika vteřin si přemítl situaci a zastavil se u mobilu na lince.
„Tome, ty mi nevěříš?“ zadíval se na něj vážně. „Řekl jsem ti přeci, že to není nikdo, kdo by stál mezi námi,“ díval se mu do očí a odtáhl se od něj. Tom se jen kousl do rtu.
„Já… já bych ti rád věřil, ale prostě ze všech těch situací…“ koukal na Billa bolestným pohledem. Bill se na něj zamračil a lehce zakroutil hlavou.
„Myslel jsem, že ti stojím za víc, než jen za podezírání,“ špitl zklamaně Bill. „Mohl bys mě znát a vědět, že já nikdy nerozjíždím nic na dvě strany. Eliz je moje kamarádka.“ Billa tohle podezírání vážně zklamalo. Jak si může Tom myslet, že by ho podváděl, nebo že by ho měl jen jako hračku na noc.
„Bille, pochop, ta zpráva, ten tvůj nákup, tvůj hovor s ní… všechno to prostě nahrávalo proti mně,“ snažil se mu to vysvětlit Tom a po tváři mu pomalu začaly téct slzy, které už nedokázal zadržet. Bill se na Toma podíval zklamaným pohledem.
„Víš, Tome, někdy může všechno vyznít jinak, když o tom nic nevíš,“ pomalu se zvedl a zamířil ke dveřím. Pak se ještě jednou otočil. „Eliz mi pomáhá s něčím pro nás oba,“ dodal smutně a odešel. Tak hrozně ho mrzelo, že mu Tom nevěří. Domů ale neodešel, posadil se na židli na chodbě a hlavu zabořil do dlaní. Tohle všechno je na něj zkrátka moc. Copak si Tom vůbec neuvědomuje, jak by mu bylo. Bill se zatřásl zimou a hrůzou, když si představil, že by přišel domů třeba jen o dvě minuty déle. Že by ho tam našel a už by mu nebylo pomoci. Pro Billa by skončil život. Copak si tohle Tom neuvědomuje? Bill už ten nápor nevydržel a rozbrečel se naplno. Vždyť on ho miluje.
Tom ležel na posteli a ještě jakou dobu koukal na dveře, kterými jeho bratr odešel. Zklamal ho a zklamal i sám sebe. Musel uznat, že se k němu vážně nezachoval fér. Bill měl pravdu. Tom neměl sebemenší tušení, co Bill s Eliz podniká a tím pádem neměl mít ani důvodu Billovi nevěřit. Styděl se sám za sebe, ale hlavně se bál toho, jak to bude dál. Ani Tom už se nebránil slzám.
„Nezasloužím si tě,“ vzlykal a v duchu nadával sám na sebe. „Všechno jsem to podělal. Všechno, co pro mě bylo svatý, jsem jen tak smetl ze stolu, protože jsem debil.“
Bill se na chodbě zatím trochu uklidnil a nepřítomně koukal před sebe.
„Doktore,“ zavolal na procházejícího muže, když si uvědomil, že kolem něj prošel.
„Ano,“ otočil se na něj lékař a zadíval se na něj.
„Jen se chci zeptat, kdy bude moct jít Tom domů,“ zadíval se prosebně na lékaře a nervózně přešlápl.
„Myslím, že by mohl už dnes. Přivezl jste ho včas, takže jestli chcete, půjdu se na něj podívat a pak vám řeknu,“ usmál se doktor a čekal na Billovu odpověď. Bill jenom souhlasně přikývl a zase se posadil. Doktor se otočil a vešel do Tomova pokoje. Pomalu přešel k posteli, kde se krčil Tom a pořád tiše vzlykal.
„Tome, jste v pořádku?“ zadíval se na něj. Tom se jenom přetočil směrem k lékaři a zakroutil hlavou.
„Ne, nejsem. Protože jsem blb a dokázal jsem všechno zničit,“ špitl Tom a bylo mu v ten moment jedno, že mluví s někým, kdo nemá ani tušení, co se stalo. Lékař se na něj jen nechápavě zadíval.
„Já mu nevěřil, víte? Podezíral jsem ho. A to jsem neměl,“ zavzlykal Tom, když viděl nechápavý výraz v doktorově obličeji. Ten se jen chápavě pousmál. Samozřejmě mu to teď došlo. Vždyť měl sám doma pubertální dceru, která tohle řešila denně.
„No jestli myslíte toho pěkného černovlasého chlapce, co čeká na chodbě a chce si vás odvézt domů, tak mi teď dovolte, abych se na vás podíval,“ usmál se povzbudivě na Toma. Ten se mu jen zahleděl do očí a usmál se.
„On neodešel?“ vydechl šťastně a nejraději by hned vyskočil z postele a běžel za ním, aby se mu omluvil.
„Ne, čeká, až bude moct odejít s vámi,“ usmál se lékař a prohlédl Toma. „A podle toho jak jste čilý, myslím, že to může být hned.“ Ujistil Toma lékař a zvedl se z jeho postele „Ale slibte mi, že tyhle blbosti už dělat nebudete,“ sjel pohledem na jeho ruku. Tom jen přikývl a děkovně se na něj díval. Doktor se naposledy usmál a odešel na chodbu za Billem
„Může jet domů,“ oznámil Billovi a odešel pryč. Bill se zhluboka nadechl a pomalu se vydal k Tomovu pokoji, aby mu se vším pomohl.
autor: Doris
betaread: Janule
Doris mockrát děkuju za to,že si ho nenechla zemřít jupí
Doris ty máš štěstí že žije!! No ikdyž..vím svoje. No to je jedno, je to bomboví, úžasný, rychle dál nebo mě z toho čekání jebne:))))
Kdyby umřel Tom, tak by Doris umřela tak rychle, že by nestihla napsat ani závěť 😀
[3]: Anooooo! :DDD
"Ne, nejsem. Protože jsem blb a dokázal jsem všechno zničit," naprosto souhlasím xD Je to pako… Chudák Bill, chce Tomovi přichystat překvapení, a on ho podezírá… Ten mi ale hejbnul nervama xD
Děkujte Ivetce. Nebejt jí, tak už je mrtvej. Jenže ona ví jak na mě, tak mě zpracovala 😀
Doris??? tys ho chtěla zabít???! Máš štěstí, že tě ukecali…
Doris!! To si ho vážne chcela zabiť? Dúfam, že to bol iba žart, ani na moment som neverila, že môže umrieť, bála som sa len, že sa Bill naštve a odíde bez neho. Tak ďakujem za takýto vývoj deja 😀 Je to krásna poviedka 🙂