autor: Janule
TOM
Sedíme ve zkušebně vedle sebe na sedačce jako dva odsouzenci, Bill má hlavu položenou na mém rameni a probíráme nastalou situaci.
„Podle mě je to Mark,“ zašeptám do ticha místnosti. Určitě se nám chce pomstít za to, že jsme s ním zametli, tak nás chce trápit… a on dobře ví, jak nás zničit nejlíp. Ví, jak se máme rádi, a jak moc budeme trpět, když nás od sebe roztrhne… musím si to ověřit, ale určitě začnu u něj. Zatím mi ze všech lidí na celou tuhle divnou akci sedí nejlíp. Nebo Andy… to je taky možnost.
Bill se na mě podívá, ale zřejmě se mnou nesouhlasí.
„Andy? To snad ne… Má nás pořád rád,“ uvažuje. „Ale proč zrovna Mark? Co by z toho měl?“ zavrtí hlavou. „Kdyby se chtěl pomstít, už by to udělal dávno,“ přesvědčuje mě, že jsem na špatný stopě. Jenže já dám na svou intuici, a ta mi říká, že je to náš bývalý právník.
„Třeba neměl příležitost… nezapomeň, že si musí dávat bacha, aby se neprozradil a nepřišel o klienty,“ vysvětlím Billovi, proč mu to tak dlouho trvalo. Rok zase není tak dlouhá doba, mohlo mu trvat, než si to připravil.
„No jo, ale to jen za předpokladu, že je to ten samej, co napsal udání na sociálku,“ opáčí Bill. „Co když je to někdo další? Někdo úplně jinej?“ šeptá dál Bill. „Vůbec nemáme tucha, odkdy nás ten člověk sleduje, může to bejt kdokoliv a klidně mohl dát štěnici i sem,“ rozmáchne se rukou, aby bylo jasno, že míní tuhle zvukotěsnou zkušebnu.
„Napadá tě někdo?“ zeptám se.
„Co třeba ten technik, co nám dělal alarm, ten si po baráku coural dva dny,“ nahodí další možnost.
„O co by mu šlo?“ zeptám se.
„O prachy, o co jinýho?“ odpoví šeptem Bill. „Třeba něco zaslechl, když u nás pracoval, mohl poslouchat za dveřma a ví o nás… Řekl si, že si tu nahraje něco, co se dá prodat bulváru a bude nás s tím vydírat.“
„A proč by nám teda psal, že nás odposlouchává? To je proti zdravýmu rozumu. Ten by přišel rovnou s tím, že nás nachytal a chce peníze,“ vysvětluju mu nesmyslnost jeho teorie. „A neposílala by nahrávku z auta, ale rovnou z domu.“
„Hmmm, to je fakt,“ uzná Bill, že je to nelogický. „A co ten řidič, co přivezl báby ze sociálky a flákal se celou dobu na chodbě?“ zeptá se Bill.
„Proč by to dělal?“
„Pro sebe… aby si ověřil, jestli spolu něco nemáme, a pak nás moh vydírat.“
„Prosimtě… kde by se o tom dozvěděl? Řidič do tvojí složky nemůže, to je jenom poskok.“
„Co když se o tom bavily ty dvě cestou k nám? Nemůžeš vědět, co se mu honilo hlavou,“ přesvědčuje mě.
„Ne, Bille, pořád je tu ten zádrhel, proč by nám pak napsal, že nás sleduje,“ zamítnu to znovu. „A kde vlastně vzal tvůj soukromej e-mail…?“ napadne mě. „Ten zná jedině Mark,“ dojde mi něco, o čem jsem přemýšlel už tehdy, když mu nějakej parchant poslal odkazy na Berkfeldovy články. „Tohle je prostě tak divný, že nemůže jít o standardní vydírání. Tohle bude pomsta. Kdyby šlo o prachy, už by si o ně napsal.“
„Já se bojím,“ zašeptá Bill. „Nechci o vás dva přijít, to nepřežiju,“ vzdychne, a já si ho přivinu k sobě blíž.
„Neboj se,“ řeknu nejistě, protože v tuhle chvíli si nejsem jistej ani sám sebou, jestli nemám úplně stejnej strach jako Bill. „Určitě to bude jenom Mark, aby se nám pomstil. Kdyby chtěl, už nás dávno měl. Jen nás chce vystrašit a dostat od sebe,“ snažím se přesvědčit Billa i sebe, že tohle je jediná možná varianta. „Ví, že nám to ublíží víc, než kdyby chtěl prachy. Je to právník, dokáže skvěle odhadnout nejslabší místo oběti a zatnout do živýho, když to nejmíň čeká. Musíme doufat, že je to on… a dávat si na něj pozor.“
„Myslíš, že nás sleduje sám?“ zeptá se bráška.
„No… to těžko, je mu jasný, že ho známe a všimli bysme si ho. Nejspíš má komplice.“
„No… a co když ten komplic byl zrovna ten technik nebo řidič a on ho pověřil, aby nás napíchl i doma?“
„To doufám ne… to by byla velká smůla. Musíme věřit, že se sem nedostal,“ přiznám, že tohle mě nenapadlo.
„Snad máš pravdu,“ vzdychne si Bill a položí mi hlavu zpátky na rameno. „Už se mu málem povedlo nás připravit o Dejva, musel zuřit, že jsme ho převezli,“ slyším vítězný úsměv v jeho hlase, když si uvědomí, že tohle tomu dotyčnýmu parchantovi nevyšlo.
„Ale vyšlo mu to druhý,“ zašeptám po chvíli, kdy jen společně mlčíme. „Rozdělil nás, to se mu povedlo…“ konstatuju smutně. „Odstěhuju se co nejdřív, bydlení už mám…“ stisknu Billovu ruku, která mi leží na stehně. Překvapeně ke mně vzhlédne s uslzenýma očima.
„Nastěhuju se k Filipovi,“ sdělím mu zprávu, kterou jsem mu původně chtěl podat s patřičnou omáčkou, ale teď na to není ta správná chvíle.
„K Filipovi? On už nebydlí u rodičů?“ zeptá se bráška. „Tak proto jsi u něj dneska byl?“
„Ne, to byla náhoda, netušil jsem, že mi to nabídne.“
„A kde bydlí?“
„Má takovej malej… stateček, je tam sám, tak mi dneska nabídl, že se k němu můžu nastěhovat, když nic dobrýho neseženu.“ Radši se nezmíním, že je to bejvalej autoservis, aby to Billovi nedocvaklo. Filip sice dneska působil sebevědomě, ale co když se něco zvrtne…
„To je fajn,“ usměje se Bill skrz slzy. „Aspoň nebudeš tak sám,“ dá mi pusu na nos a vyhoupne se mi obkročmo do klína. „Je to daleko?“ zašeptá, položí mi ruce na ramena a přitom mě líbne na krk. Naskočila mi husí kůže pod dotykem jeho vlhkých rtů.
„Ne, asi půl hodinky autem. Je to okraj Berlína, ale vypadá to tam jako na vesnici,“ odpovídám a zakláním hlavu pod jeho šimravými polibky. „Má tam tři pokoje a kuchyň, záchod, koupelnu… nabídl mi dokonce dvě místnosti, když budu chtít, jemu prej stačí jedna,“ vyprávím svýmu pečovateli. „Není to teda žádnej luxus, všechno starý, ale samota a klid.“
„A kde k tomu přišel?“ vyptává se Bill, zatímco mi líbá čelo.
„Nevím, asi je to někoho z rodiny,“ plácnu nazdařbůh, přece nemůžu říct, že jsem mu to zaplatil já… to by vzbudilo moc pozornosti.
„Je tam mobilní signál?“ zeptají se rty, které mi právě lehce líbají oči.
„Jasně, proč?“ divím se tomuhle dotazu. „To není v poušti,“ usměju se a užívám si doteků.
„To je dobře,“ spokojeně zašeptá Bill. „To je moc dobře,“ jeho rty sjedou na nos.
„Proč je to dobře?“ není mi jasný, proč mu zrovna tahle informace tak vyhovuje.
„Sex po telefonu jsme ještě nezkoušeli,“ vysvětlí mi šeptem a vzdychne mi do ucha.
„Jo ták,“ dojde mi a rozesměju se. „Ty mi budeš po telefonu vykládat, jak si to děláš? Zrovna ty? No to chci teda vidět,“ nedovedu si to svý stydlivý dvojče představit, jak něco takovýho zvládne.
„Pssst, to neřeš, překonám sám sebe, když to bude potřeba,“ špitne bráška a ucpe mi pusu svou vlastní. Vzápětí se mi do ní začne dobývat jeho okovaný jazyk, cinkne mi o zuby, jak se snaží být rychle uvnitř, a já ho s patřičnou radostí uvítám a na pozdrav ho pohladím svým vlastním. Ze smutnýho brášky se najednou stává vášnivej ďáblík, jak to tak pozoruju, když mi jeho ruce začnou stahovat čepici.
„Neblbni, Billí, nebo se neudržim,“ upozorním ho a zmáčknu mu tu jeho mrňavou prdelku, kterou se usadil na mých stehnech.
„Tak se nedrž,“ špitne rozpustile a pokračuje v tom, co začal.
„Není tu náhodou nebezpečí, že nás někdo uslyší?“ upozorním ho na jeho čerstvou teorii o odposlouchávání zkušebny.
„Musíme bejt absolutně potichu,“ špitne mi do ucha. „Nesmíš moc vzdychat,“ ještě mi doporučí, než zahodí čepici na zem. Teda to je fofr, nějak se rozjel.
„To půjde těžko,“ zahučím do trika, který ze mě právě stahuje.
„Musíš si zvykat,“ zašeptá, když se mu konečně podaří mě z toho trika vysvobodit. Zaseklo se mi o culík. „Jsme teď odposlouchávaní, ale kamery tu snad nejsou, tak budeme prostě potichu,“ špitá, že ho opravdu sotva slyším a mně připadá, že si ten adrenalin náramně užívá. „Nebo si přitom můžeme dopisovat,“ usměje se a vytáhne ze zadní kapsy kalhot fixu, kterou u sebe neustále nosí, aby se mohl podepisovat fanouškům.
„A co si budem psát?“
„Uvidíš,“ naznačí sotva znatelně pusou, sundá si triko a zahodí ho na zem. Soustředěně skloní hlavu, aby na to dobře viděl, a zatímco mu hladím stehna upnutá v džínách, začne si kreslit na hrudník. První namaluje vlevo svislou čárku, pak krkolomně vykreslí křivý srdíčko a vedle oblouček. Co to může znamenat? Úsměv? Podívá se na mě vítězně, ale když vidí, že na něj čumím jak tumpachovej, přeloží mi to.
„I love you,“ ukazuje prstem a současně vyslovuje zřetelně rty. Ahá, dojde mi, že ten nepodařenej oblouček na konci je U. Usměju se, líbnu ho za odměnu na rty a seberu mu fixu.
Zatímco mě hladí po zipu kalhot, aby si ověřil, jestli se mnou jeho olíbávání něco udělalo, snažím se napsat odpověď. Ono to jde vážně blbě… musím to psát zrcadlově a ještě k tomu vzhůru nohama. Nicméně asi za minutku, kdy už Billovy prsty rozeply zip mých kalhot, vítězně vzhlédnu. „Love you too,“ hláskuju potichounku, ale Bill to na rozdíl ode mě přečte. Skloní se k tomu složitě vykreslenýmu nápisu a políbí srdíčko, které nahrazuje slovo miluju. Chvilku se s ním mazlí, ale pak mi zase čmajzne fixu z ruky, a začne tvořit na svém hrudníku další dílko. Pozoruju ho, jak se s tím namáhá, div si přitom neukousne jazyk, jak se soustředí. Po chvíli už je mi jasný, co to bude.
„Kiss me,“ skví se nápis na jeho hrudi těsně pod tím prvním, až na to, že obě „s“ jsou obráceně. Bill se usměje, našpulí pusu a čeká, až mu splním jeho napsané přání. Vyhovím jeho rozkazu, stáhnu si ho k sobě a dlouze ho políbím. Chvilku se mazlíme, než mi ovšem bleskne hlavou nápad… zašátrám poslepu rukou, abych našel tu jeho, ve který držel naposledy fixu, a vezmu mu ji. Neprotestuje a já vím, že tohle se mu bude určitě líbit. Ukončím polibek, a zatímco mi Bill hladí už zřetelnou bouli pod boxerkama, snažím se krýt druhou rukou nápis, vznikající těsně nad mým břichem.
„Zavři oči,“ šeptnu mu do ucha, protože to nemůžu udržet jen tak jednou rukou, aby si to nepřečetl dřív, než má. „A zakrej si je rukama,“ dobrovolně se vzdám jeho doteků, aby nepodváděl. Bill poslechne, ale nevzdává se. Přestože jsem ho tak důsledně oslepil, přisune se blíž, a jeho malá prdelka mi přistane přímo v rozkroku. Začne se pohupovat, usmívá se a musí mu bejt jasný, že mi ten nápis dá díky tomu daleko větší práci.
Konečně… podařilo se mi to napsat celkem čitelně, akorát tím „s“ si taky nejsem jistej, jestli nemělo bejt obráceně. Nemám jak to zkontrolovat, zrcadlo tu nemám, takže musím doufat, že je to dostatečně srozumitelný. Dokreslím poslední detaily a odložím fixu na sedačku. Vezmu Billovy ruce, který doteď poctivě kryly jeho oči, a stáhnu mu je dolů. Vycením na něj zuby a dobře se bavím, když jeho oči kloužou na mé břicho, kde se skví dlouhá šipka směrující dolů a nad ní se vyjímá nápis „Suck me“. Bill se tiše rozesměje, když si to přečte, a nahne se až k mému uchu.
„To je nefér, já si na zadek nevidím a taky tam nedosáhnu,“ zašeptá a v tu chvíli se zase rozchechtám já. Je mi zcela jasný, co by si přál nad ten zadek napsat, a kam přesně by směrovala šipka, ale to mu můžu klidně splnit i bez nápisu. Ještě se chvilku společně hihňáme jak paka, když se Bill ohne pro fixu, a na břicho, těsně pod můj geniální nápis, vykreslí krásný pravidelný „YES“. Tak… a mám to zařízený, usměju se na něj, když fixu odloží, sjede na zem mezi moje nohy a začne pracovat na tom, co mi právě slíbil.
Nadzvednu se, aby mi mohl stáhnout kalhoty, vezme to i s boxerkama naráz, nechá mi je u kotníků a klekne si na ně, aby ho natlačila kolena. Mrkne na mě, trošku víc mi roztáhne nohy, aby si mě mohl prohlídnout, jak tvrdě na něj čekám, a spokojeně se zašklebí. Sáhne zase pro fixu a těsně nad chloupky mi napíše: „It’s mine“ a udělá malou šipku dolů. Zavře fixu, aby nemohla už nic obarvit, a jemně mi s ní přejede po penisu odshora až dolů a zase zpátky. Můj, vlastně teď už jeho přivlastněný penis, sebou trošku škubne, reaguje na dotek chladné umělé hmoty, ale v momentě už je mu teplo. Billův jazyk se o to postará důkladně, když ho olízne přesně stejným směrem jako fixa. Pak už ho není vidět ani kousek, celý zmizí v Billově puse a ocitne se ve vlhkém tropickém ráji.
„Jo, je tvůj,“ zašeptám, a užívám si jeho péče. Masíruje mě důkladně, dělá mi potíže nevzdychat, protože je to nádhera. Billovy nehty jezdí lehce po černých nápisech na mém hrudníku a břiše, a mě napadne, jak dlouho bude trvat, než to půjde smýt… ale pocity, které mi můj fixovej malíř způsobuje níž, mě donutí na to rychle zapomenout a zavřít oči. Chytí mě pevně do ruky, sjede jazykem dolů, tam, kam mě dnes jeho milovanej syn nakopnul a pečlivě mi ošetřuje zranění, aniž by o něm věděl. Nebudu teď žalovat, ale užívat si jeho léčbu můžu o to víc…
„Pssst,“ napomíná mě Bill, když se už nemůžu udržet, a zavzdychám naříkavě, protože cítím, že okamžik vrcholu se rychle blíží. Podívám se mu do očí, abych mu dal najevo, že to nejde ovládat, a v tu chvíli, kdy se naše oči setkají, pochopím, že je konec…ucítím ve svém rozkroku chlad, když mě jeho úžasná vlhká pusa opustí, a zklamaně zakňučím. Poznal z mého pohledu, že jsem téměř na okraji, a přestal mě uspokojovat, jako by mi to udělal snad naschvál… Zpod přivřených víček pozoruju, že si stoupnul, rychlým škubnutím rozepnul své kalhoty a společně s boxerkama je stáhnul dolů. Malinko se zapotácel, jak spěchal, aby si sedl zpátky na místo, ze kterého předtím sjel mezi mé nohy… zřejmě se rozhodl, i bez nápisu nad svým úžasným zadečkem, splnit, na co měl předtím chuť. Usměju se, když pochopím, a přestanu být zklamaný, že mi to utnul těsně před vrcholem. Tohle bude o něco lepší…
Zadržím Billa těsně předtím, než se chystá nasednout zpátky na můj klín, naznačím mu, aby se ke mně otočil zády, a i když chvilku nechápavě kouká, vyhoví mi a nastaví svou krásnou prdelku před moje oči. Dám nohy k sobě a přitáhnu si ho pozadu blíž tak, aby jeho stehna obepínala zvenku ta moje, a já tak byl k němu co nejblíž. Pohladím jeho zadeček a políbím místo těsně nad ním, kde měla být původně černou fixou napsaná výzva, co chce, abych s ním dělal. Pomalu prstem vykreslím první písmenko a dávám si záležet, aby Bill poznal, že je to F. Na jeho jemné pokožce se hned nato vyjímá slabý otisk U, po něm C, a když napíšu čtvrté K, slyším, jak se potichounku rozesměje, protože konečně pochopil, co dělám. Poslední dvě písmenka už rychle odbydu a po linii šipky sjedu prstem mezi jeho půlky. Trošku zakňourá, když pochopí, že se nechystám jenom psát, ale taky všechno zdržovat přípravou, na kterou on zřejmě není zvědavý, ale já jsem si jistý, že mu nechci způsobit zbytečnou bolest jen proto, že spěchá, aby mě uspokojil. Nasliním dva prsty a vrátím se do těsné úžlabinky, kterou tvoří jeho dvě bělostné půlky. Naznačím mu, aby se trošku předklonil, jinak se neuvolní a bude ho to bolet. Bill poslechne bez řečí, zapře si ruce o kolena a vyšpulí na mě své pozadí bez další protestů. Pochopil, že jinak mě v sobě mít nebude…
Lehce ho líbám na bedra, kde se ještě směje otisk té anglické výzvy, když můj nasliněný prst proniká dovnitř a poslouchám přitom Billův zrychlený dech. Druhou rukou obejmu jeho boky, abych mohl pohladit jeho vztyčený penis. Je tvrdý jako skála, a mně to nedá, abych ho nestiskl a neobjal prsty. Pomalu ho začnu uspokojovat z obou stran, mé prsty už jsou v jeho těle a snaží se najít to správně citlivé místo, díky kterému za chvilku slyším malé kňučení.
„Psssst,“ naznačím mu, že musíme být přece zticha, a zaznamenám jeho další zakňučení na protest. Moc dobře vím, že je to těžký být zticha, ale co když měl Bill pravdu a někdo nás poslouchá? Jsem zvědav, jak dokáže přežít potichu další fázi, kterou se chystám uskutečnit během okamžiku. Můj Tomis, jak ho tuhle Bill nazval, když si s ním při mazlení povídal, už protestuje, že ho zanedbávám, takže mu dopřeju těsný úkryt, který jsem si tak perfektně připravil. „Otoč se,“ zašeptám potichounku, kdy vysvobodím své prsty a opustím Billův klín, abych ho vzápětí uviděl v celé jeho tvrdé kráse. Nedá mi to, a jazykem přejedu jeho naběhlý žalud a slíznu slanou kapku. To už mě ale Bill netrpělivě odstrčí, aby si mohl sednout do mého klína, a než se stačím vzpamatovat, zajíždím hluboko do Billa, za doprovodu jeho jemného kňučení. Když dosedne, skloní se ke mně a začne mě líbat. Chytím ho za boky, abych mu pomohl se nadzvedávat, a užívám si jeho pravidelného pohupování, které se ale během okamžiku změní v divokou jízdu. Bill dýchá, jako by skutečně běžel, svíjí se přede mnou a svírá pevně má ramena. Chvilku si jen tak užívám jeho těsné sevření, jen minimálně zvlhčené slinami, než si vzpomenu, že bych se měl postarat i o Billa. Stačí pevně chytit jeho penis, a zběsilá jízda už udělá práci za mě. Snažíme se být potichu, ale je to čím dál tím těžší… našimi těly se valí jedna vlna vzrušení za druhou, sténáme, a když konečně chvilku po sobě dorazíme k vrcholu, oba ze sebe vydáme neidentifikovatelný zvuk a spadneme vysíleně na sedačku.
„To byl dostih,“ uznale zašeptám Billovi do ucha, a přitáhnu si ho do náruče.
„Seš úžasnej koníček,“ líbne mě Bill na ucho. Ležíme vedle sebe na sedačce a stále se ještě vydýcháváme. Jen přikývnu, a když se konečně trošku vydýcháme, Bill prstem přejede moje černý nápisy na hrudníku a se škodolibým úsměvem zašeptá: „To jsem zvědavej, jak tohle zejtra ve vaně vysvětlíš Dejvovi.“
Pane bože… to bude snad ještě těžší než eunuch…
autor: Janule
betaread: Áďa
xDDDDDDDlol xDDDD…To jsem taky zvědavá, jak to vysvětlí Davídkovi! xD
Och můj bože, to zase byl jdnou díl plnej sexu xD. Doknalej díl plnej sexu samozřejmě:-). Kdyby to tam bylo taky napíchlý, asi by se divili xD. Přece jenom, něco sylšet určitě bylo:D.
Jenom doufám, že se to vyřeší, bude novej Béda a tohle šechno zmizí a nebude žádná svatba nic:-)
Dokonalý, ten konec je sladkej…^^xD To sem taky zvědavá…^^
A jinak se mi líbilo to s tím sexem přes telefon Jani!xD Těším se na další díl=P Snad vydržím!xD
To je ten sex, o kterém jsme se jednou bavily, že ho píšeš? A jak jsem se ptala, jestli už je to dobrý, a tys říkala, že ne, ale že si musej i užívat? Je to on? Ah, to je jedno…
Jani? Dokonalý! Ten jejich sex mě dostal a musím upřímně říct, že mě ještě nikdy nenapadlo, při sexu používat fixu xD Mi řekni, kam ty na ty nápady chodíš…? xD Je to dokonalé a hezky originální!
A ten konec? Krásný! xD Fakt sladký! Dostalo mě to a doufám, že to tam nějak propašuješ, tohle by mohla být sranda, jak to Dejvovi vysvětluje xD Ale s tím se asi rozloučím a budu doufat, že to brzo bude zase lepší pro ně dva…
Chjo, týden je dlouhááááá doba, nevím, jestli to vydržím xD
Tak já si o ně dělám starosti, pokouším se naplánovat, kde by se tak, vzhledem k okolnostem, mohli scházet, a oni už to mají vymyšlený… sex po telefonu!!! 🙂 Teda ale Janule, z tohohle se jen tak nevykroutíš! 🙂 A taky bych si ráda přečetla, jak strejda Tom vysvětluje Davídkovi ty zajímavý nápisy na svým těle. 🙂
Naprosto úžasnej dílek, ostatně jako každej, ale tenhle byl ještě okořeněnej báječným sexem. A vůbec. Když se to tak vezme, každej díl, kde nepadne slovo "svatba", mi připadá geniální 🙂 Stejně jako tvá vynalézavá a neotřelá slovní spojení. Nad "okovaným jazykem", "vlhkým tropickým rájem" a "Tomisem" se uculuju ještě teď. 😉
Tááákže, trošičku jsme si oddechli, ale v příštím díle nás určitě čeká zas ňáký to drama 🙂 Zaručeně ty dva chudáky budeš trápit, ale stejně se moc těším 🙂
Dokonalej díl! Ten nápad s tou fixou se mi strašně líbí!
Už se hrozně moc těším a Dejva, na ty jeho věčný otázky =D
xD xD to sou nápady čmárat po sobě xD jediný štěstí, že Dejv neumí anglicky…. to je užasny 🙂
Oooo – to je nádhera !!!! Ten sex je opravdu popsán tak neuvěřitelně barvitě, že je vidím přímo před sebou – hmm – krásná fantazie 🙂 Nádherný dostihy 🙂
Cathy: jj taky v to doufám..
Jinak díl upa užasnej Jani..!! fakt nádhernej moc moc moc.. už se nemůžu dočkat dalšího dílu.. a rozhodně mi to jednou týdně nestačí..
Ou..ano, hlavně být tiše :oD
Taky by mě zajímalo, jak to Tom tomu malýmu bude vysvětlovat a hlavně, jak to dostanou dolů, no to bude něco. Bill a sex po telefonu? No wow! To chci vidět, jak se překoná…xD
Jani, mam pre teba spravu:
Baba z blogu http://my-love-4-ever.blog.cz/ ti kopiruje prvu seriu Casoprostoru!
Narazila som na nu nahodou, skopiraovala mi povidky, a teraz zistujem ze ona ma vlastne na blogu LEN skopirovane povidky, medzi nimi aj tuto tvoju.
Uz som ju sice nahlasila, ale len za moje – mala by si sa tam juknut a pozret sa ci tam nemas este neco, ale urcite ju nahlas, nech ju zrusia prosim ta….
Mam pocit ze kopci aj Devku od Vanity…
[13]: Ahoj Nexus, koukala jsem se tam, ale mám takovej pocit, že ta holka skončila. Je vidět, že od dubna v podstatě na nic nesáhla, někdo jí tam sprdnul pod tou poslední povídkou, takže jí to asi otrávilo. Kopírovala aspoň se jménem autora, to už jsem zažila horší případy, kdy to někdo vydával za svoje a dokonce změnil konec povídky. Mně se moc twincestní povídky na blog.cz hlásit nechce, nerada na ně upozorňuju, ono je to přece jenom dost ošemetný téma. Napíšu jí komentář, ať to smaže, ale kdyby se mě zeptala předem, tak by mi to v podstatě ani nevadilo.
Je vidět, že měla v plánu toho zkopírovat víc, včetně Děvky, má na to založený rburiky, ale už k tomu asi nedošlo. Pa J. :o)
jo to sem na Toma zvědavá….xD
To jsem se zase jednou nasmála:D Konečně jsem se rozhodla začít dohánět resty a vybrala jsem si na rozjezd opravdu dobře:)) Dělám další čárku na seznam, kolik variací na jejich sex dokážeš vymyslet… původně jsem to chtěla někdy po Novém roce spočítat, protože jsem si myslela, že už budu mít všechno dopsáno, ale jsem asi tak v ročním skluzu. Ale po maturitě si to určitě všechno přečtu znovvu a poctivě to spočítám, jak jsem kdysi dávno slíbila:D
Tak já jdu podívat dál. Ač se tyhle scény skvěle čtou, špatně se komentujou:)A psát, že to bylo perfektní, už ani není potřeba;)
OMG… no to byl luxusní sexík. Prožitej do posledního písmenka 😀 Úžasné Jani, naprosto. Úplně jsem zapomněla přemýšlet, kdo je ohrožuje 😀
Parááda…miluju to…akorát ten chlap mě tam štve 🙁 nic jdu číst dál 🙂
Aspoň trošku pekného, keď už je to tak smutné a mám stále strach. Uf, nenormálne to prežívam. To preto, že píšeš tak perfektne, že si vôbec neuvedomujem, že je to príbeh a okrem toho že viem ako to asi skončí 😀 nemôžem si pomôcť ale keď čítam, zabudnem na všetko a som v príbehu 😀 nedá sa to ovládať.
Jééé, tak tenhle díl byl báječný! Ten nápad s fixou je naprosto dokonalý a já jsem se skoro u celého dílu telelila blahem, že si kluci dokážou tak blbou situaci vylepšit 😉 Nádhera tohle číst, vážně 🙂