autor: Doris
Ahojky twincesťáci. Tak mám další jednodílku. Přiznám se, že jsem měla lehce depku, když jsem to psala. No vím, že by se špatná nálada neměla do povídek moc ventilovat, ale mně to celkem pomohlo. Je to teda takové zvláštní dílo, ale snad se bude líbit. Tak se do toho pusťte a pak mě klidně kamenujte 😀
Doris
Doris
Bill seděl ve svém pokoji a v ruce žmoulal výstřižek z novin. Už nebyl ani čitelný, ale to Bill nepotřeboval. Věděl slovo od slova, co se tam píše. Po tváři mu klouzala jedna slza za druhou. Pohled upíral před sebe a tichounce vzlykal. Tom stál naproti němu u postele. Stál bez pohnutí a se smutným výrazem ho pozoroval. Kdyby mohl, plakal by taky, ale on nemohl. I přes to, že ho pohled na Billa tak moc bolel. Bill se naposledy podíval na kus zmačkaného papíru, který svíral v ruce a pak se znovu zahleděl před sebe.
„Tome…“ vydechl nešťastně.
„Ano?“
„Je to moje chyba,“ Billovi se skutálely další slzy po tváři.
„Tome…“ vydechl nešťastně.
„Ano?“
„Je to moje chyba,“ Billovi se skutálely další slzy po tváři.
„Ne, není.“
„Je to moje chyba. Vím to.“ Zavzlykal a pevněji stiskl zmačkaný výstřižek.
„Nemůžeš za to.“
„Odpust mi to, prosím,“ sevřel Bill bolestně víčka, ale i tak nemohl jednotlivé slzy zastavit.
„Není co odpouštět,“
„Já se nechtěl hádat,“ Bill si přitáhl kolena k tělu a pevně je objal.
„Ani já ne.“
„Miluješ mě?“ hřbetem ruky si otřel mokré tváře, ale výsledek nevydržel dlouho.
„Miluju tě!“
„Slíbil jsi, že budeš pořád se mnou,“ vzlykl Bill.
„Jsem pořád s tebou.„
„Opustil jsi mě,“ položil si Bill bradu na kolena.
„Ne, neopustil.“
„Já vím,“ téměř zašeptal Bill.
Tom se posadil vedle něj na postel. Jak zvláštní byl tenhle rozhovor. A jak nesmírně bolestivý. I on chtěl plakat, ale nemohl.
„Odpustíš mi to někdy?“ položil si Bill hlavu na kolena, tváří k Tomovi.
„Nemám co.“
„Odpustíš mi, že kvůli mně to skončilo?“ začal znovu plakat Bill.
„Ano!“
„Budeš se mnou pořád viď?“ špitl Bill.
„Ano!“
„Já tě potřebuju. Nemůžu bez tebe být,“ zatnul Bill své dlouhé nehty do svých kolen.
„Taky tě potřebuju. Jsem s tebou.“
„Počkáš na mě?“ Bill pomalu rozbalil výstřižek. Jako již poněkolikáté.
„Počkám.“
„Já vím,“ špitl Bill a očima těkal po článku.
Tom se jenom pousmál a koukl na výstřižek taky. Už dokonce ani hlavní titulek nebyl dobře čitelný. Oba ale věděli, co tam stojí. A nebylo to nic pozitivního. Vlastně, oběma ta událost vzala život.
„Já vím, že bych to neměl pořád číst,“ vydechl Bill a prsty přejel po obrázku, který byl u článku.
„Ne neměl.“
„Ne neměl.“
„Já tomu pořád nechci věřit,“ jedna zbloudilá slza znovu dopadla na výstřižek.
„Já vím.“
„Nechtěl jsem, abys odešel,“ Billův zrak se zastavil na fotografii rozmláceného auta
„Já vím. Já chtěl odejít.“
„Proč ses mi nevrátil?“ Bill si vjel jednou rukou do vlasů a stiskl u kořínků.
„Už to nešlo.“
„Neměl jsem tě posílat pryč,“ vzlykl Bill a bolestně ho bodlo u srdce.
„Šel bych i tak.“
„Zabil jsem tě!!!“ vydechl polohlasně a článek raději znovu zmačkal.
„Tohle neříkej.“
„Je to pravda. Zabil jsem tě,“ hodil zmačkaný kus novin na zem.
„Ne, nezabil!“
„Budeš se mnou každý den?“ Bill se zase trochu uklidnil, ale plakat přestat nemohl.
„Ano.“
„Já věřím, že jo,“ pokusil se Bill o chabý úsměv.
I Tom se pousmál. Seděl vedle něj bez pohnutí. Ani se na Billa nedíval. Smutně koukal před sebe.
„Budeš se mě dotýkat?“ utřel si znovu Bill své tváře.
„Budeš se mě dotýkat?“ utřel si znovu Bill své tváře.
„Ano.“
„Budeš mě líbat?“ přejel si Bill prstem po rtech, když myslel na Tomovy polibky.
„Ne.“
„Políbíš mě teď?“ zašeptal Bill.
„Ne.“
„Naposledy.“ smutně si povzdychl.
„Dobře, naposledy.“
Tom se naklonil k Billovi a něžně ho políbil na spánek. Už ho nesmí líbat. I když by chtěl. Nosem ještě přejel Billovi ve vlasech a znovu se narovnal. Ruku si položil na tu jeho.
„Udělal jsi to, viď?“ trochu se pousmál Bill.
„Ano.“
„Děkuju,“ špitl a znovu si hlavu položil na kolena.
„Není zač.“
„Budeš na mě mluvit?“ položil další svoji otázku.
„Ano.“
„Můžu se tě dotknout?“ zeptal se naivně Bill. Věděl, že nemůže.
„Ne.“
„Proč už nemůžu?“ znovu se rozplakal a dlaně si přitiskl na obličej.
„Jsem mrtvý.“
„Chci tě ještě jednou vidět. Chci se ti ještě jednou podívat do očí a říct ti, jak moc tě miluju a jak moc mě to všechno mrzí. Chci se tě ještě jednou dotknout. Chci naposledy cítit tvoji kůži.
Já vím, že tu jsi, všechno slyšíš. Ale proč já nemůžu slyšet tebe? Proč nemůžu udělat alespoň naposledy všechno to, po čem toužím?“ téměř zoufale křičel Bill.
Já vím, že tu jsi, všechno slyšíš. Ale proč já nemůžu slyšet tebe? Proč nemůžu udělat alespoň naposledy všechno to, po čem toužím?“ téměř zoufale křičel Bill.
„Taky bych to chtěl. Ale nemůžu.“
„Kdo teď jsi?“ vydechl zoufale.
Tom teď nic neříkal. Bill trpěl. Neuvěřitelně se trápil tím, že tu Billa nechal. I když od něj skutečně neodešel. A nikdy neodejde. I když ho Bill nevidí, neslyší ani necítí, je tu s ním. Odpovídal mu na každou větu, ale Bill už odpovědi slyšet nemohl. I přes to s ním zůstal. Ale znal Billa. Věděl, že Bill bez něj nebude chtít žít. A on na něj už jen čekal. Po chvilce svého mlčení se konečně nadechl k odpovědi. I když ji Bill neuslyší, stejně jako ty předchozí.
„Jsem tvůj anděl smrti!“
autor: Doris
betaread: Sajü
tak andílek smrti napíše ke stejnojmenné povídce komentářek jako první….
Je to moc hezká povídka. Zvláštně, ale moc krásně napsaná!!! Jsou z ní cítit ty city!!! Moc nádherná!!!
PS: a není to jen tím, že má jméno jako já…xDDD
Och *těžce se jí dýchá*
Asi jsem vážně moc dramatické povahy, když jsem myslela, že se Bill nakonec zabije.
Krásné, zajímavé 🙂 Nic víc říct nemůžu 🙂
Já chci, aby ho Bill slyšel, je mi jo líto, že ho neviděl ani neslyšel:(.
Povídka byla krásná, emotivní a nádherná:-)
hezký… mě smutný povídky vůbec nevadí x) když se to tak vezme, mám ráda smutný povídky se šťastným koncem, a to tahle je xD i když to tam už není, budou spolu <3
To je naprosto úžasný x))) Mám ráda smutný povídky, hlavně když mají hlavu a patu, a Doris, musím říct, že tahle je víc než úžasná x))) Někde jsem četla, že při depresích vznikají ty nejhezčí povídky, a ty jsi toho jasným příkladem x)))
takové pocity znam jje to moc krasne… mam rada tzakove pribehy ale radsi mam ty veselejsi… mno tahle je necim zvlastni ppac takove pribehy me hodi vzdy do nalady e bych probrecela cely den:-D pak ho mam taky patricne zakezeny ale tahle ve me zanechala pocit nejakkeho dalsiho ocekavani… super!!!!!
:-O to je naprosto užasná povídka….. oh bože nemám slov…
Kráása…ty jo já nedýchám..nádhera
Doris, to bylo nádherný, nádherný. Pláču tady a to jsem jindy necitelná jak kus šutru. Bylo to samo o sobě velmi teskný, ale když jsem na koci zjistila, že jej vůbec neslyšel… !!! Bože! :´-(
ůžasné …ae smutné 🙁
Páni, to je překrásný. Takový… zastřený. Strašně ráda čtu tajemný nadpřirozený povídky tohohle stylu. Na mozek pak vyplují otázky a nutí člověka k zamyšlení. Líbil se mi nápad a samozřejmě i to zpracování. 🙂 Jedny z nejlepších nápadů přijdou, když je prostě člověk smutný a musí psát.
Tahle povídka se mi líbila! Když jsem jí opravovala tak mi přecházel mráz po zádech *yes* Líbila se mi ta věta na konci – JSEM TVŮJ ANDĚL SMRTI! Mi to přišlo strašidelný *lol*
Ale chválím…;)
Moc vám všem děkuju. Ani jsem moc nečekala, že by se tohle mohlo líbit. Takže jsem moc ráda.
[12]: Moc ti děkuju za betareading. Doufám, že ses u toho moc nenadřela. Páč já vim, že jsem hrozná 😀
no takže jsem neodolala a začetla se…. no co k tomu dodat? je mi tam klucánků líto, ale ještě to mohlo být delší a končit to ve chvíli, kdy se Bill vydá vstříc smrti 🙂 ale jinak chválím, nádherná povídka :-*
[14]: No to už bych se z tý depky nevyhrabala, kdybych tam měla na férovku ještě nechat umřít Billa. Ten náznak byl myslim dostačující :)Případně až budu mít další depku, tak napíšu druhej díl a vyhovim ti 😀
ej…ya ysem w depce neska celej den…a tohle mi teda nepomohlo….sakra uz zase brecim…..uzasny…ale kdybych to mela psat ja …skoncila bych uz w cwokhauzu….toto je konec …uzasna powidka….aspon trochu odreagowani se….
no, abych pravdu řekla, tak mám radši smutný povídky, než ty happy endový, a tahle mě naprosto dostala…x) fakt krásná…x) ke konci už mi málem tekly slzy…ještěže nemám dneska depku, protože jinak bych brečela 100%…smekám, Doris…nádhera…x)
Plačem :´) Bolo to krásne a strašne smutné :(…
Béééééééééééééééééééééééé :'((( brečela jsem u toho prvně, bečím u toho i teď xD.. fňuk
wow! co na to říct? snad jen aby si Tom Billa s sebou vzal co nejdříve, aby mohli být zase spolu.
neuvěřitelně smutné, takové tragické. 🙁
ale rozhodně moc povedené! 😉
Mám z toho depku ale je to nádherně napsané.