Perfect Symetry 30.

autor: B-kay

Pokojem se pomalu začalo rozlévat jasné světlo a dosavadní ticho zaplavovaly tiché vzdechy a nesmělé výdechy. Dvojčata úplně zapomněla na okolní svět. Tenhle zvláštní stav blaženosti a štěstí se jim začínal líbit. Dokázali se do své křehké zamilované bublinky uzavřít natolik, že nikdo neměl šanci dostat se přes tu hrubou bariéru. Tom bezmocně šeptal bratrovo jméno a své tlumené výkřiky ukrýval v jeho dlouhých vlasech. Cítil, jak se na něm jeho bráška opatrně pohupuje a právě tohle nesmělé a pomalé tempo jej dostávalo mnohem víc než cokoliv jiného. Díval se mu do slastí přivřených očí a vnímal jak se chvěje. Celou tu dobu jej držel pevně ve svém náručí, nedovolil, aby je rozdělila jediná mezírka. Bill se s každým přírazem tiskl víc a víc k Tomově hrudníku a vzrušeně oddechoval do jeho horké kůže. Nikdy nic krásnějšího nezažil. Byl šíleně zamilovaný a věděl, že to Tom cítí stejně. Čas se pro ně úplně zastavil a oni láskyplně promilovali celou hodinu…

„Víš, co je zvláštní?“ Tom se jemně dotýkal svými rty Billových zad, zatímco konečky prstů hladil jeho horkou kůži. Dokázal vnímat pouze jeho nádhernou vůni milování, která se rozprostírala všude kolem něj. Pořád jej rozechvěle líbal, neustále jej hladil a dotýkal se jej, jakoby se bál, že to všechno byl jenom krásný sen, který se mávnutím proutku změní v nepříjemnou realitu. Bál se otevřít oči a ujistit se, že je Bill pořád u něj. I když jej cítil, měl strach, že jakmile otevře oči, Billovo křehké tělo zmizí a vystřídá jej falešný úsměv Belly a její nepříjemná chtivost a touha.

„Copak?“ Bill se pomalu obrátil na záda a pohladil Tomova přivřená víčka láskyplným polibkem. Byl tak šťastný. Chtělo se mu pořád jenom usmívat. Už nemyslel na nic špatného. Konečně začínal věřit, že i jeho život se může změnit v nádhernou povídku. Byl přeci s Tomem a nic víc nepotřeboval.

Tom se zhluboka nadechl, otevřel oči a pohledem poklesl k Billově tváři. Najednou úplně zapomněl na všechno co chtěl, nebo nechtěl říct. Slova jako by náhle ztratila všechen svůj význam. Očima mu dokázal říct mnohem víc, než by se odvážil vyslovit ústy. Billova ruka pomalounku vzlétla k Tomově tváři, krátce jej pohladila po čelisti a poté opět pomalu klesla zpátky na polštář.

„Splnil jsi svůj slib,“ Bill se na Toma nádherně usmál a krátce jej políbil. „Udělal jsi mě šťastným přesně tak, jak jsi mi to slíbil,“ v očích jej zaštípaly drobné slzy, přesto se snažil ovládnout svůj pláč.

„Bille, prosím, já-“ Tom zničeně svěsil ramena a smutně stiskl víčka.

„Pššt,“ vzápětí ucítil Billův ukazováček na rtech a jemné pohlazení ve vlasech. „Nechci nic slyšet. Já už jsem na minulost zapomněl dávno a ty to víš. Pokud tě to všechno, co se stalo, přivedlo ke mně, pak na tom přeci není nic špatnýho,“ Tom nečekal na další slova, naléhavě vzal do dlaní Billovu tvář a přímo zoufale jej políbil.

Bezmocně vnikal jazykem mezi jeho pootevřené rty a dával do těch polibků veliký kus sebe. Jejich jazyky tančily ve víru touhy a lásky. Proplétaly se dokonce mnohem dřív, než se jejich rty skutečně spojily. Opět se dostávaly do nádherného tance vášně.

„Bille? Zlatíčko, prosím tě, půjdeš mi pomoct s nákupem?“ Bill málem sletěl z postele leknutím. Prudce, i když velice neochotně, se odlepil od Tomových úst a rychlostí blesku přiběhl ke dveřím.

„Mami, jenom se převlíknu, ano?“ zakřičel zpátky dřív, než stihla vejít dovnitř.

„Dobře, tak já počkám venku,“ odpověděla, naposled vesele klepla na dveře a spokojeně odkráčela ode dveří. Bill se zklamanýma očima zadíval na svého posmutnělého brášku, poté se však jako malý kluk rozběhl k posteli, dlouze jej vypusinkoval a vytáhl jej z postele. „Musíš se přeci taky osprchovat. A mně by tam bylo samotnému smutno,“ smutně našpulil rty, na kterých mu téměř vzápětí přistálo naléhavé políbení. Tom rychle uchopil jeho nahé tělo do náruče a sám si jej odnesl do koupelny…

Jakmile vykoupaný Bill opustil Tomův pokoj, na Toma dopadla zvláštní pochmurnost všedního dne. Jakmile neslyšel Billův smích a nedíval se do jeho krásných očí, všechno mu přišlo zvláštně prázdné. Pomalými kroky popošel k oknu, které následně otevřel a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Přivřel víčka a konečky prstů pohladil chladný skleněný povrch. Konečně měl chvilku čas přemýšlet, jak moc se jeho život během několika týdnů změnil…

Všechno bylo úplně jiné. Bill jej změnil. Ukázal mu, že když po něčem opravdu toužíte a věříte v to, nemůžete prohrát. Jejich láska byla toho důkazem. Od prvního polibku, ke kterému se oba odvážili jenom za pomoci alkoholu, se toho stalo už hodně. Moc si oba vytrpěli… Bolest, kterou prožili, je však spojila mnohem víc, než cokoliv jiného. Bláznivě se do sebe zamilovali a svou lásku si střežili jako nejvzácnější poklad na zemi.

„Ach, Bille,“ Tom smutně přitiskl tvář ke sklu a lítostivýma očima se zadíval ven. Najednou si však vzpomněl na jednu malou drobnost. Směle vykročil ke svému nočnímu stolku a ze zásuvky vytáhl malinkou krabičku. Když ji otvíral, trpce tiskl rty, aby se nerozplakal. V očích jej slzy přímo pálily, ale on chtěl být silnější. Opatrně vzal do dlaní drobný prstýnek černé barvy se stříbrnými ornamenty.

„Na Billově prstu by se krásně vyjímal,“ dovnitř tiše nahlédla Natálie a mile se na smutného Toma pousmála. Tom její úsměv krátce opětoval, a poté vložil prstýnek zpátky do krabičky. „Jsem směšný, že? Požádal jsem o ruku tvou sestru, a přesto jsem tehdy koupil prstýnek pro něj,“ povzdechl si a unaveně si protřel obě víčka.

„Nejsi. Prostě jsi doufal. Možná díky té naději, ve kterou jsi pořád věřil, jste teď spolu,“ tiše se posadila vedle něj a přátelsky jej pohladila po ramenou. „Měl bys mu jej dát,“ dodala a bezmocně se zadívala na malou krabičku v Tomových dlaních.

„Je to hloupost. Byl bych směšnej. Nemůžu si jej přeci vzít a nikdy ani moct nebudu,“ zašeptal, sklopil pohled a smutně svěsil ramena.

„Proč to bereš takhle? Potřebuješ nějakej papír k tomu, aby sis byl jist, že ho miluješ? Cítíš to… víš to, ale svatbu k tomu nepotřebuješ. Máš jej tady,“ něžně přiložila svou dlaň k Tomově hrudníku a pohladila jej na straně srdce. „To je mnohem víc než svatba,“ povzbudivě jej políbila na tvář a smutně vzlykla. „Přesně tady já nosím svou dcerku. Nic víc jí bohužel dát nemůžu,“ zničeně svěsila hlavu, aby Tom neviděl její slzy.

„Natálie, no tak,“ zašeptal a pevně ji k sobě přitulil.

„Tome… já… Nechtěla jsem ti to říkat. Nechtěla jsem vás trápit, ale už to nevydržím. Bella mě vydírá. Pořád mi telefonuje a slíbila, že se postará o to, abych získala Natálku zpět.“ Tom na ni nevěřícně zíral a nerozuměl vůbec ničemu.

„Když co?“ utrápeně přivřel víčka a odvrátil tvář. Věděl, že by to Bella neudělala jenom tak. Bella totižto neznala lásku ani vděčnost nebo důvěru. Znala jenom sobecký chtíč, nic jiného. „Když Billa opustíš,“ odpověděla tichým hlasem a styděla se sama za sebe. Tom bezmocně dopadl hlavou na polštář a konečně dal volný průchod svým slzám. Copak to nikdy neskončí?…