autor: Doris
Tom seděl u stolu mezi Billem a Andreasem. Byl neskutečně rád, že tu může být. Bavil se s nimi a smál se na celé kolo. Najednou jako by se nic z toho co bylo nestalo. Po dlouhé době si připadal zase bezstarostný a spokojený. Pravda, byl trochu nervózní z Billovy přítomnosti, ale maximálně si ji užíval. Nevěděl sice na jak dlouho, ale nechtěl o tom přemýšlet. Teď tu prostě byl a to bylo hlavní. Bill se na Toma spokojeně díval. Už jen čekal, až nastane ta pravá chvíle si s ním promluvit. Přesto ale byl netrpělivý a měl touhu se ho dotknout. Jako by omylem lehce zavadil rukou o tu Tomovu a hned na to mu ji položil těsně nad koleno. Tom se na něj tázavě zadíval, ale odpovědí mu byl pouze Billův sladký úsměv. Tom mu ho oplatil, ale na víc se neodvážil. Nevěděl, jak by Bill zareagoval a stejně tak nevěděl, jak Bill myslí tyhle doteky. Už se neodvažoval namlouvat si, že by v tom mohlo být víc než bratrský cit. Bill to moc dobře věděl a proto už jen trpělivě vyčkával.
Z debaty mezi Tomem a Andreasem ho náhle vytrhl zvonící mobil na stole před nimi. Tom se na něj podíval, ne že by chtěl nějak šmírovat, kdo Billovi volá, ale byl to prostě reflex. Na blikajícím displeji bylo dívčí jméno. Eliz. Tom na okamžik zalovil v paměti, ale dívku tohoto jména neznal žádnou a nevzpomínal si, že by o nějaké mluvil Bill. Takže nová známost. Bill sáhnul po mobilu a přijal hovor.
„Ahoj, kočko,“ zasmál se do telefonu, zatímco odcházel několik kroků od ostatních. Tom si jenom povzdychl. Najednou si zkrátka Billa představil bok po boku s nějakou kráskou. Zvedl se od stolu a pomalu se vydal k domu. Viděl, že Bill se za ním ještě otočil a dál vyřizoval telefonát. Tom vešel dovnitř a v chodbě se zády opřel o stěnu a zvřel oči. Andy byl zabraný do rozhovoru s rodiči a Simone, takže si Toma vůbec nevšímal. Tom najednou vše viděl černě. Přesto, že mu bylo jasné, že si Bill najde přítelkyni, tak nečekal, že to přijde tak záhy.
Ale ne, zbytečně blázní. Vždyť vůbec neví, kdo to je. Třeba spolu nic nemají. Tom se snažil přesvědčit sám sebe, ale už zkrátka byl naučený vidět všechno pesimisticky. Tedy pesimisticky pro něj. Tom si povzdechl a vytáhl rukáv svojí mikiny. Pozorně se na svou paži díval. Už zase dostal to neuvěřitelné nutkání. Sváděl boj sám se sebou.
„Chceš to udělat?“ ozval se najednou Billův hlas. Tom jen pootočil hlavu a podíval se na svého bratra stojícího jen kousek od něj.
„Nevím,“ špitl po pravdě a nesměle se na něj díval. Bill se pousmál a pomalu vykročil směrem k Tomovi. Ten neuhýbal, jen se na Billa pořád díval. Bill došel až těsně k Tomovi a ruce zapřel o zeď vedle Tomovy hlavy. Tom se mu na okamžik zadíval do očí a pak je opět sklopil ke své ruce. Bill se podíval stejným směrem a úlevně se pousmál.
„Dneska jsi to ještě neudělal, viď,“ zašeptal Tomovi do ucha a otřel se o něj nosem. Tom blaženě přivřel oči.
„Ne. Kvůli tobě,“ vydechl Tom a nesměle pozvedl ruce k Billovým bokům. Dotkl se jich jen konečky prstů. Nevěděl, co si může dovolit a bál se Billovy reakce. Teď, když můžou být zase spolu, nechtěl to pokazit. Billovi se jeho nervozita líbila. Tělem se ještě víc přiblížil k Tomovi a ten tím pádem po jeho bocích už nepřejížděl prsty, ale celou dlaní. Tom opět pozvedl oči k Billovi a napjatě vydechl přes rty. Byl nervózní jako snad ještě nikdy. Veškeré napětí se v něm hromadilo každou vteřinou víc a víc, a teď se navíc mísilo s touhou a vzrušením. Bill u něj stál tak neuvěřitelně blízko. Cítil na svých rtech jeho horký dech. Jen stěží se ovládal, aby se do nich nevpil. Bill přejel nosem po tom Tomově a celé své tělo přitiskl na to jeho. Tom jen znovu vydechl, zavřel oči a lehce zaklonil hlavu.
„Vzrušuju tě?“ zašeptal Bill a rty přejel po Tomově krku. Tom nechápal, proč se tohle všechno děje, ale užíval si to.
„Hrozně,“ vydechl chtivě a znovu oči otevřel. Ihned se střetl s těmi Billovými. Jen nepatrně se pousmál, když v nich zahlédl jiskřičku touhy.
„Proč tohle všechno, Bille?“
„Protože tě miluju.“
Tom se jen zhluboka nadechl a s pootevřenými rty na něj zůstal koukat. Veškeré emoce v něm náhle explodovaly. Nevěděl, jestli má začít brečet, nebo se smát. Bill už na nic nečekal. Rukama ho uchopil za lícní kosti a začal ho vášnivě líbat. Chtivě si pohrával s Tomovým jazykem. Cítil se tak skvěle, jako snad ještě nikdy. Tom křečovitě stiskl lem Billova trička a vzrušeně mu to oplácel.
„Zůstaň tu dnes se mnou,“ vydechl Bill Tomovi do ucha, když se jejich rty konečně nabažily těch druhých. Tom se jen usmál a se souhlasným přikývnutím Billa pohladil po tváři.
„Ehm… kdo ti to volal?“ nedokázal si Tom přeci jen odpustit otázku. Bill se jen pousmál. Moc dobře viděl, jak Tom pohlédl na display.
„Nikdo důležitý a nikdo, kdo by stál mezi námi,“ usmál se Bill a znovu Toma políbil. Tom mu věřil. Neměl důvod nevěřit mu. Konečně ho měl. Byl jenom jeho. Ztrácel se v jeho očích, chvěl se pod každým jeho dotykem a vychutnával si jeho rty. Laškovně si pohrával s pearsingem v jeho jazyku a věděl, že teď už dokáže cokoliv. Jeho otázka, zdali by mohl být Bill jednou jen jeho, právě dostávala svou odpověď.
autor: Doris
betaread: Janule
Já..já jdu…ani nevím kam xDDD Doris ty nás jednou zabiješ xDD To ej taková bomba tot že to ani není možný!! Nejkrásnější přiznání lásky jaký sjem kdy četla..opravdu se ti to strašně moc povedlo Doriis x)))
No tak to bylo nádherný:-). Konečně mu to Bill řekl a můžou být spolu, já to tak miluju=o).
Ale vrtá mi hlavou co je zač ta Eliz, kdy jí řekl kočko xD.
Jooo…to je dobře, že mu to Bill řekl, snad už budou šťastní…:-)
jupíííí konečně je Tomi spokojený
a co ta Eliz teda??! xDDD jinak dvojčatům to jen a jen přeju
teda ta Eliz vám dává 😀 Nebojte dozvíte se. Ještě je pár dílečků před vámi 😀
Kdo je Eliz? bude zase nějaká šlápota D:
Mei: No teda 😀 copak jsem je někdy někam šoupla??
Btw. Janule z rubriky ti vypadla devítka. Můžeš to tam plsky hodit? Že děkuju 🙂
Já je miluju, tyhle dva, prostě xD Neuvěřitelní slaďoušci, konečně se k něčemu rozhoupali xD Doufám, že to náš ňouma Tom teďka nepokazí, to by mě ale naštval xD
Z hrude sa mi odvalil obrovský balvan 😀 Čo mi to robíš Doris 😀 Toto je tak dychberúce a úžasné, ledva lapám po dychu 🙂 som hrozne rada, že je to takto, len mám ešte strach z tých nasledujúcich kapitol 🙂