autor: Majestrix
Je salát opravdu odpovědí? Ne pro Billa. Bill chce hranolky.
„Co je s námi špatně?“ zeptal se Gustav tiše, když seděli na verandě u Georga po pozdním obědě. Byl to jejich druhý den po návratu z turné a zrovna měli to nedivnější posezení u oběda, které kdokoliv kdy mohl zažít.
Georg pokrčil rameny a napil se piva. „Myslím, že jsme divný.“ Zauvažoval a podíval se na zahradu.
„Proč to říkáš?“
„Protože jsme celou tour nadávali, že už chceme domů. Teď jsme doma a nevíme o čem mluvit.“
Gustav přikývnul. „Pamatuješ, kdy jsme prostě mohli kecat celou věčnost? Teď je to prostě…“
„Ticho,“ dokončil za něj s přikývnutím Georg. Bylo ticho, až po chvilce bubeník zaúpěl. „Co je?“
„Poprvé v životě si s tebou přijdu jako pod tlakem, když musím mluvit,“ řekl zpoza dlaní. „Já jen… uch! Nevím, co mám říkat!“
„Počkej, ty se cítíš pod tlakem?“ začal se Georg smát, dokud nebyl v obličeji celý červený a Gustav ho neprobodával očima.
„Ty se mi směješ?“
„Ne! Jen jsem přišel na náš problém,“ vydal ze sebe mezi smíchem. „Snažíme se k sobě chovat jako bychom byli oba dva holky!“
„Já ne!“ řekl obranně blonďák.
„Ne? Tak heleď. Jsme zpátky už dva dny a ty jsi přišel na oběd; což jsi dělal s Robin, Laurou a Janet. Přinesl jsi dárek; což jsi přinesl i Shannon, Sarah a Elizabeth. Snažil jsem se, aby to bylo opravdu úžasný, stejně jako jsem se snažil, když mi měla přijít nějaká přítelkyně. Spadli jsme do pasti, před kterou jsme se sami navzájem varovali. Nechci náš vztah nějak posrat,“ řekl Georg vážně. „Je to totiž jedna z věcí, která mě drží při zdravým rozumu.“
Gustav koukal do blba, přičemž si hrál s lahví od piva. Jeho kamarád měl pravdu, začínal o Georgovi přemýšlet jako o holce, což mu do břicha přineslo podivný pocit. „Jo, to já taky ne. Tak co ale budeme dělat?“
„No, já vím, co chci dělat já. Chci jít dovnitř a sníst něco z jahodového koláče, který udělala mamka, a jelikož jsi teď zavadil očima o dveře, mám dojem, že chceš dělat to samé. Potom si myslím, že bys měl jít domů a vyspat se, já se taky vyspím, a až se proberu, tak ti zavolám, že jdeme do klubu. Co ty na to?“ Georg cítil, že se dusno z verandy vytratilo a usmál se.
„Myslím, že to můžu,“ přikývnul Gustav a zvedl pohled zrovna do polibku. Odtáhli se, zrovna když se dveře otevřely a přišla paní Listingová s úsměvem na tváři.
„Je všechno v pohodě, Georgu?“ zeptal se mile.
„Jo mami, všechno v pohodě,“ přikývnul Georg a usmál se na ni.
„Dobře. Jdu na ten večírek, jak jsem ti říkala, ano? Budete mít dům sami pro sebe. Ráda jsem tě zase viděla, Gustave, tebe je vždycky radost vidět,“ zamávala jim a odešla zpátky do baráku, oba dva slyšeli, jak se velká vrata od garáže otevřela a následně zavřela.
Georg se zvednul a podíval se na Gustava. „Nebo se můžeš vyspat tady a pak můžeme někam zajít,“ nabídl mu chraptivě.
„Ty a ten tvůj zatracenej hlas…“ obličej mu celý hořel nad rychlostí, kterou jeho tělo přijalo Georgovu nabídku. „Měli by ti to zakázat,“ řekl, když se zvedl a stoupnul si před basáka. Následující polibek byl čistě romantický, Gustav totiž celkem brutálně přimáčknul svého kamaráda na dveře od domu. Když se odtáhli, Georg se slabě zasmál.
„Tak mě za to potrestej,“ zašeptal a Gustav se ušklíbnul.
~*~
Bill snědl svůj kousek jídla a vešel do bratrova pokoje. Byla tam tma; jediné světýlko byla mezera mezi závěsy na okně. Sluneční svit zářil přímo na jeden z kousků oblečení, který byl na zemi, a když si jeho oči zvykly na šero, bylo mu jasné, co jeho dvojče dělalo.
Uprostřed pokoje bylo čisté místečko; Tom tam měl prochozenou cestičku, smrad z cigaret už byl taky skoro pryč, ale pro Billův citlivý nosánek stále znatelný. Otevřené okno do pokoje vpouštělo teplo. Po tomhle chození po pokoji a kouření cigaret Tom usnul, schoulil se do klubíčka čelem ke zdi.
Bill se malinko usmál a překročil pár kufrů, sedl si na kraj postele a poslouchal tiché oddychování, snažil se odsunout všechen stres a užívat si toho ticha tady. Vzduch se změnil a on se usmál; o vteřinu později se Tom otočil a ospale se na něj podíval. „Ahoj,“ zašeptal s chrapotem. Tomův hlas byl vždycky takový, když šel spát hned po tom, co kouřil.
„Ahoj,“ odpověděl Bill a promnul si kotník. „Jak ti je?“
„Líp. Je tady Andy ještě?“ vydechl Tom a otřel se kotníkem o Billovo předloktí. Připadal si tak těžce, jakoby dělal něco mnohem vyčerpávajícího než je spánek.
„Ne, před chvilkou odešel. Celkem ho zajímalo, proč ses nevrátil dolů,“ kroužil Bill lenivě palcem po bratrově kotníku. „A já nad tím taky přemýšlel,“ zašeptal.
„Prostě jsem měl pocit, že bych mu všechno vyklopil,“ promnul si Tom obličej a zazíval. „Víš, jak rád Andreas klade otázky.“
„Vím, ale ani se moc neptal. Měl jsem spíš pocit, že si občas byl pěkně nejistý. Přál bych si, abys tam byl. Říkal, že se přišel podívat na nás oba,“ štípnul Bill Toma do nohy a usmál se krátce. „Co jsi tady dělal kromě toho, že jsi kouřil?“
„Spoustu věcí,“ kývnul a přetočil se tak, že Billovi utekl nohou ze sevření. „Jen jsem potřeboval být sám. Pryč ode všeho…“
„Pryč ode mě?“
„Bylo by to hodně špatný?“
Bill se na chvilku zamyslel. „Ne,“ zavrtěl hlavou, „to dokážu pochopit. Taky bych chtěl od sebe pryč.“
Tom zavrtěl hlavou. „Nechápeš to.“
„Tak mi pomoz.“
Tom chvíli koukal do blba a hrál si se svým piercingem. „Chtěl bych všem říct, že to dítě je moje, ale vím, že je to šílený. Vím to, ale stejně to chci udělat,“ posadil se do tureckého sedu.
„Tomi-„
„Já vím, Bille, jen se ti snažím říct jak mi je,“ přerušil Tom Billa, ten přikývnul a snažil se nevypadat znepokojeně. „Vím, že jestli budeme schopni zůstat spolu, budeme muset být stejně opatrní, jako jsme byli doteď. Jen mě prostě pěkně sere, jak si všichni myslí, že bych Bushida někdy nechal na tebe šáhnout,“ zamručel. „Ten kretén může být tátou a já ne.“
„Tomi, je mi to líto. Přál bych si, aby byl nějaký způsob, jakýkoliv, v kterým bys mohl být tátou, ale i tak přeci budeš pořád s ním,“ zatahal Toma za jeden z dredů. „Jsi ten nejdůležitější člověk v mém životě a nechci, abys byl vyřazený ze hry.“
„Nepřipadám si ven ze hry, je to těžký vysvětlit,“ Tom uvažoval o tom, co cítí, ale prostě to nemohl vyjádřit, nevěděl, jak shrnout své pocity do slov.
„Okay,“ přikývnul Bill chápavě. „Mamka je doma.“
„Oh, kolik je hodin?“
„Skoro sedm. Byl jsi tu celkem dlouho.“
„Jo, nevěděl jsem, že až tak moc dlouho,“ zazíval Tom a usmál se. „Jak se cítíš?“
Bill pokrčil rameny a odvrátil pohled. „Fajn.“
„Vážně?“
„Jo, fajn. Je nám fajn,“ opravil se a podíval se zpátky na svého brata. „Tak mě polib, ať je mi líp.“
Tom se zasmál. „Proč si myslíš, že když tě políbím, tak ti bude líp?“ zeptal se a posunul se blíž. Bill se krásně usmál a začal se smát.
„Protože moje polibky jsou ty nejlepší, když se budeme líbat, nemůže ti po nich být hůř.“
Tom se naklonil a konečně prolomil mezeru mezi nimi, přiložil své rty na rty svého dvojčete. Skoro se nedotýkali, ale cítil, jak se uvolňuje. „Wow,“ řekl hravě, když se odtáhnul, aby se podíval Billovi do očí. „Jestli tohle zvládne jeden polibek, zajímalo by mě, co svedou dva.“
„Tak proč to nezjistíš?“ uculil se Bill a zrovna, když Tom chtěl okusit jeho rty, někdo zaťukal na dveře.
„Tome, jsi tam? A je tam s tebou Bill?“
Bill vyvalil oči a vydechl naštvaně nosem. Tom ho rychle políbil a vylezl z postele, rozsvítil světlo a otevřel dveře. Simone stála v chodbě s malou igelitovou taškou v ruce a napjatým úsměvem na tváři. Všimla si Billa na posteli a ruku s taškou dala před sebe. „Tohle je pro tebe; pamatuješ, o čem jsme včera v noci mluvili, ne?“
Zpěvák se zvednul a stoupnul si vedle svého dvojčete, vzal si tu tašku a nakouknul dovnitř. Vykulil oči a zavřel ji tak rychle, že se tam Tom ani nestihnul podívat. „Co to je?“ zeptal se Tom zvědavě.
Bill se podíval na svou matku s hrůzou v očích. „No to si snad ze mě děláš legraci?!“ zapištěl. „Tohle nosit nemůžu!“
„Budeš umírat bolestí, jestli to nebudeš nosit. Podprsenka je sice něco, na co si musíš zvyknout, ale až ji zkusíš, tak uvidíš, že se cítíš mnohem líp.“
„Tak to si radši nikdy nesundám tu pitomou mikinu,“ řekl Bill rezolutně a podal tašku zpátky své matce, proklouzl okolo ní a proběhl do svého pokoje. Tom tu tašku vzal a podíval se do ní, zrovna když jeho dvojče prásklo dveřmi.
„Tome, promluv si s bratrem. Mám dojem, že ode mě by to teď moc nepomohlo. Chápu, že se do toho, aby nosil podprsenku, zrovna nehrne, ale bude muset, jestli na tom bude stejně jako já a tvoje babička.“ Tom se malinko otřásl a tašku zavřel.
„Zkusím to, ale… to tam neměli nic jinýho?“ zeptal se smutně.
„Ne, ale koupila bych líp, kdyby tam šel se mnou,“ řekla Simone na svoji obranu.
„Bill by do takového obchodu ani nevkročil, to sama víš a já ho do toho nehodlám přesvědčovat,“ zavrtěl Tom rychle hlavou a šel k Billovu pokoji. „Vcházím“ zakřičel, aby ho mohl Bill přes dveře slyšet. Otočil se, stála za ním jeho matka. „Ty tam nemůžeš.“
„Co?“ zeptala se poplašeně.
„Jako že tam nemůžeš jít. Bill si připadá jako holka i bez toho, aniž bys tam stála a nutila ho vzít si na sebe podprsenku,“ řekl Tom pomalu. Simone vypadala, že by se ráda hádala, ale nakonec si povzdychla a snažila se nešpulit rty.
„Fajn. Jen… kdybys potřeboval pomoc, tak mi dej vědět, ano? Budu dole dělat večeři, kdybys mě potřeboval,“ řekla a šla dolů po schodech. Tom ji sledoval dojít do prvního patra a pak otevřel dveře k Billovi. Jeho dvojče sedělo na posteli ve stejné pozici jako před chvílí on.
„Už je pryč,“ řekl.
„Ale ty máš pořád u sebe tu pekelnou tašku,“ ukázal Bill prstem na dotyčnou plastovou věc a otočil se pryč.
„Bille, budeme se s tím muset vypořádat. Sám si říkal, že tě prsa občas bolej. Tohle jim pomůže.“
„Přestaň jim takhle říkat!“ zaječel na něj.
Tom se zhluboka nadechl, podíval se do země a v duchu počítal do deseti. Když zvedl pohled, zkusil to znovu. „Heleď, nemáme prostě na vybranou, ano? Jo, myslím si, že ta, co ti mamka vybrala, je naprosto hrozná, ale snažila se koupit tu nejlepší, když jsi tam s ní nebyl schopný jít. Zkus si ji, a jestli ti půjde, tak se koukneme na internet a vybereme ti nějakou jinou…“
„Než je tahle,“ dokončil za něj Bill. „Jo, fajn. Jenom,“ postavil se a vzal si tu tašku naštvaně k sobě, „dej mi ji a… uch…“ Tom protočil oči, když okolo něj Bill prošel do chodby a následně do koupelny.
Opřel se o zeď a sjel po ní dolů, koukal do zdi naproti němu. Jedna minuta se protáhla do čtyř, ty do osmi, a zrovna když Tom začínal uvažovat o tom, že se Billovi něco stalo, se dveře otevřely, vyškrábal se zpátky na nohy a vklouznul do koupelny. „Bille… proč je zhasnuto?“
„Protože,“ ozvala se zamumlaná odpověď. Tom se naklonil a pokusil se rozsvítit, když hebká ruka zastavila jeho pohyb. „Vážně nechci, abys to viděl,“ řekl Bill nevrle.
„Tak proč jsi mě sem zavolal?“
„Protože jsem tě tady chtěl.“
Tom přikývnul do tmy a rozsvítil. Jeho dvojče před ním stálo se zavřenýma očima a odvráceným obličejem, v bílé bavlněné podprsence s vyšíváním na kraji košíčků a s něčím, co vypadalo jako malá mašlička uprostřed. Polovička něj chtěla Billovi říct, že v tom vypadá hrozně roztomile. Druhá polovička chtěla dál žít, a tak se chytře rozhodla držet hubu. „To je mašlička?“ zeptal se tiše. Bill přikývnul, stále se na něj ale nepodíval. Tom znovu přikývnul a začal se přehrabovat v šuplících, dokud nenašel, co hledal. S jedním střihnutím byla ta příšerná ozdoba dole na zemi. „Tak.“
Bill otevřel oči a podíval se dolů na mašličku, nemohl si pomoct, musel se usmát. „Díky,“ zamumlal. „Připadám si v tom tak směšně, ale vím, že to potřebuju.“
„Jo, potřebuješ. Nevypadá to zas tak špatně, jen trochu zženštile.“
„Já ale nejsem holka, Tomi,“ řekl Bill s rukama na bocích. To zavrtěl hlavou a rychle ho políbil.
„Ne, nejsi. Nemyslím si, že jsi,“ zamručel. „To, že to musíš nosit, z tebe nedělá holku, jasný?“
„To se ti lehko řekne,“ zamumlal Bill a položil si hlavu na jeho rameno. Najednou si z toho všeho připadal hrozně unavený.
„Ne, zas tak lehce ne,“ hladil Tom Billa po boku, dlaněmi dojel po jeho bříšku až k okraji podprsenky. „Víš, že nejsem bisexuální, ale do tebe jsem se zamiloval ještě dávno před tím, než jsi měl prsa,“ zašeptal Billovi do ucha a usmál se nad tím, jak se jeho dvojče zachvělo. „Pamatuješ si na to? Jak jsem tě vždycky přimáčknul na každou možnou zeď?“ usmál se Tom znovu, když se Billův dech zrychlil.
„Jo, pamatuju. Zajímalo by mě, proč už to neděláš,“ zašeptal a prsty vjel Tomovi do dredů. Bill se malinko natočil a skousnul hravě Tomův ret. Tom se zachichotal a políbil Billa, jemně ho přirazil ke zdi. Rukama přejížděl po krajích podprsenky, přejel doprostřed a lehce Billova prsa zmáčknul. Materiál byl z jemné bavlny a byl tenký, Tom cítil, jak Billovi tvrdnou bradavky. „Oh Tomi.“
Tom ho znovu políbil a snažil se zůstat něžný. Sebekontrola mu celkem šla, ale když mu Bill smyslně zamručel do ucha, neudržel se. Tom zvedl Billovy nohy a zvedl ho do vzduchu. Narazili do dveří naprosto ztracení ve vášni, když někdo zaťukal na dveře a oba je překvapil.
„Kluci, jste v pohodě? Večeře je už skoro hotová,“ ozval se z druhé strany dveří Gordonův hlas, Tom zavřel oči a zhluboka se nadechl.
„Dobře,“ řekl, když si byl jistý, že jeho hlas bude znít normálně. Bill mu zaryl nehty do ramen a Tom usyknul, sundal ho dolů. „Za co to bylo?“
„Já nevím, byl jsem jen naštvaný!“ syknul Bill zpátky a stáhnul si triko. Bylo mu líp, dokonce i jeho hrudníku bylo líp, ale nechtěl si to přiznat. Viděl, jak se na něj mašlička na zemi opuštěně kouká, zašlápnul ji nohou a pořádně zadupnul.
„Říkal jsem ti, že povyrážení si, když jsou rodiče doma, je špatný nápad,“ poupravil si Tom kalhoty, teď byl fakt vděčný za své nadměrně velké kalhoty. Zvědavě se na své dvojče podíval, Bill si toho všimnul v zrcadle.
„Co?“ zeptal se obranně.
„Jakou velikost ti mamka koupila?“
„‚A‘.“
„Brzo budeš potřebovat větší,“ Tom okamžitě couvnul, když ho Bill probodl pohledem. „Co je?“
„Neříkej to!“
„Ale vždyť je to pravda, promiň!“ Tom si povzdychnul, když byl odstrčen z cesty a otevřely se dveře. Bill naštvaně odešel a Tom by nejradši přeskočil večeři. Měl bolest hlavy velkou jako slon.
