Můj pohádkový princ 29.

autor: Rachel

Tomovo srdíčko se rozbušilo jako o závod a do Tomova bříška přiletělo snad milion motýlků. Začali vesele skotačit a vytvářeli tak v Tomově bříšku zvláštní šimrající pocit. Tom jej znal. Cítil jej už od první chvíle, kdy jeho oči spatřily to nádherné černovlasé stvořeníčko. Cítil, jak roste a sílí den ode dne víc a víc, stejně jako jeho láska k Billovi. To, co cítil tenkrát se však vůbec nedalo srovnávat s tím, co cítil teď. Nemohl tomu uvěřit. Nemohl uvěřit, že ty krásné plné rty, které se teď na něj mile usmívaly, před chvilinkou řekly ta dvě krásná slova, při kterých se Tomovo srdíčko prudce rozbušilo a Tom dnes už poněkolikáté ztratil hlas. Ještě nikdy je od nikoho neslyšel. Nikdy mu nikdo nevyznal lásku tak krásně, jako právě ten černovlasý andílek v jeho náruči. A teď, když se to stalo, cítil neuvěřitelně krásný pocit který jej hřál u srdíčka. Cítil, že je jeho láska opětovaná, že je tu někdo, kdo mu chce jeho lásku oplácet, ne ji jen brát.

A Tom to věděl. Nepotřeboval žádné další důkazy Billovy lásky, aby poznal, že Bill své vyznání myslel vážně. Stačilo jen, aby se zadíval do potemnělých čokoládových očí, které k němu vzhlížely, a ve kterých se odrážela nejen nekonečná láska, ale také upřímnost. Upřímnost, kterou Tom ještě u nikoho neviděl a která mu dávala najevo, že ta dvě slůvka, která před chvílí slyšel, nebyla vyslovena jen tak, bez kousku citu. Byla vyslovena se vší něhou, s láskou a se všemi city, které teď ovládaly Billovo srdíčko. Jen do těch dvou slovíček dal Bill všechny své pocity, všechnu svou zamilovanost a lásku, kterou cítil k tomu milému a hezkému Tomovi. S láskou hleděl do jeho očí a vůbec nevnímal minuty ani vteřiny, které strávil díváním se do těch nádherných oříškových očí. Vzpomínal, jak mu maminka jako malému vyprávěla o těch nejšťastnějších lidech na světě, kteří v životě potkali pravou lásku. Malý Bill vždy jen zvědavě naslouchal maminčině vyprávění a sám snil o tom, až jednou potká tu svou pravou lásku, někoho, kdo jej bude milovat a on bude milovat jeho. Někoho, u koho pocítí ten krásný pocit, který mu dá najevo, že jeho sny o té pravé lásce už nejsou jen krásné sny, ale nádherná skutečnost.

A Bill to cítil právě teď. Cítil krásnou čistou lásku k té osůbce, které právě teď ležel v náručí. Cítil, že jen Tomovi chce dát své zaláskované srdíčko, jen jej chce líbat, jen s ním se chce mazlit, jen s ním chce prožívat každičkou vteřinku svého života. Jen s ním se chce smát, jen s ním chce plakat radostí a jen v jeho náruči chce usínat a znova se v ní probouzet. A jen jemu chce říkat ta dvě krásná slůvka. Jen svému princi, své lásce, kterou miluje víc než kohokoli jiného. Teď už věděl, že Tom je pro něj ten pravý, ten někdo, na koho čekal celý život a do kterého se zamiloval už na první pohled. Věděl, že to není jen chvilkové pobláznění které vydrží několik týdnů. Cítil v srdíčku lásku, čistou a silnou lásku, která vydrží celý život a překoná všechny překážky a úskalí. A také cítil, že zrovna tak to cítí i Tom.

Znova se zadíval do jeho stále překvapené tváře a když uviděl Tomova pootevřená ústa, která chtěla něco říct, jemně položil svůj ukazováček na ty mírně plné rtíky a jeho úsměv se ještě více rozšířil. Nechtěl teď slyšet žádná vyznání Tomovy lásky. Cítil ji. Cítil, jak jej krásně hřeje u srdíčka, cítil ji v Tomových něžných dotecích a viděl v jeho krásných očích. Vznášela se všude kolem něj a spolu s tou Billovou vytvářela mezi oběma chlapci krásnou romantickou atmosféru. Bill ji nechtěl kazit, byť jen jediným slovíčkem. Ba právě naopak. Toužil po něčem úplně jiném. Pomalu a velmi nesměle se skláněl k Tomovým pootevřeným rtům. Lákaly jej svou plností a hebkostí a Bill už nedokázal dlouho odolávat. Tomův horký dech po chvilince ovanul jeho tvář a on se konečně odhodlal k tomu, po čem toužil už dlouho. Jemně se vpil do Tomových rtů a začal je líbat. Netrvalo dlouho a z Billových opatrných polibků se stalo vášnivé líbání obou chlapců, kteří svými polibky zasypávali rty toho druhého. Jejich rty splynuly v jedny a vzájemně si vyměňovaly tisíce a tisíce dalších dokonalých polibků.

Ještě chvilinku setrvávali v něžném objetí, než se rozhodli vylézt z bazénu ven. Voda už byla přeci jen malinko chladnější a Bill zpozoroval, že se mu na ručkách začínají dělat varhánky. S pískotem rychle capkal po mokrých kachličkách zpět k šatnám, když mu však jedna nožka trošku podjela, a on jen tak tak udržel rovnováhu, okamžitě ucítil svou packu v té Tomové.

„Počkej, ty trdýlko moje,“ rozesmál se Tom vesele a pevně stisknul Billovu tlapku v té své. Přeci jen se trošku bál, aby mu Bill nespadl a nezlomil si nožku. Proto jej jemně objal kolem pasu a společně poodešli ke sprchám. Přesto, že se sprchoval každý zvlášť, zakrytý závěsem, Tomovi to vůbec nevadilo. Byl neuvěřitelně šťastný a nemohl se dočkat toho, až konečně vyjdou ven a on Billa překvapí tím, co včera odpoledne domlouval po telefonu.

Po chvilince už se oba převlékali u svých skříněk a pečlivě kontrolovali své vzhledy ve velkých zrcadlech. Bill si naposledy pročísnul malým hřebenem vlásky a pečlivě jej uložil do své malé kabelky. Znova se na sebe zadíval do velkého zrcadla a jakmile v něm spatřil tvář svého miláčka, který na něj mrkal zpoza rohu, krásně se usmál a odtrhl od zrcadla svůj pohled. S kabelkou v ručkách pomalounku přešel k Tomovi a zvědavě si jej přeměřil pohledem. Byl ještě krásnější než předtím, kdy šli do bazénu a bylo vidět, že si dal na výběru opravdu záležet, než u něj zvítězila červenobílá kombinace barev. Billovi se však neuvěřitelně líbila. Miloval na Tomovi všechny barvy, červenou a bílou však ze všeho nejvíc. Jemně obmotal své ručky kolem Tomova krku a přitáhnul si jej blíž k sobě.

„Moc ti to sluší,“ pípl tichounce a nasál tu známou vůni, která vycházela z Tomova krásného čistého těla. Tom se mile pousmál a dlaněmi sjel až na Billovy boky. Přisunul si jej k sobě a sehnul se, aby jej mohl políbit na štíhlý, bílý krček.

„Můj brouček je dnes také nádherný. Je den ode dne krásnější,“ zašeptal s úsměvem do Billova ouška a odpovědí mu bylo Billovo radostné vykníknutí. Bill se rozzářil jako sluníčko a packou Toma pohladil po tváři. V tom se však zatvářil malinko smutně a upřel na Toma svá hnědá kukadýlka.

„Mám hlad, Tomi,“ špitnul tiše a snažil se nevnímat své prázdné bříško, které se začalo pomalounku projevovat a žadonit o jídlo. Billovi ve vodě opravdu vyhládlo. Přeci jen měl poslední jídlo někdy odpoledne a od té doby nic nejedl. V duchu tak doufal, že půjdou s Tomem co nejdříve domů.

Tom se usmál. Nic lepšího si nemohl přát. Lehce stisknul Billovu ručku a propletl si s ním prsty, neustále se usmívajíc. Popošel pár kroků, vůbec nevnímajíc Billovy udivené pohledy. Odevzdal klíčky u pokladny a společně s Billem vyšel z lázní ven. Věděl, že už za pár minutek čeká na něj a na Billa další překvapení, a proto stočil své kroky na úplně jinou stranu, než jakou přišli. Z jeho zasněných myšlenek jej vytrhnul až Billův tichý hlásek.

„A-ale, T-Tomi… k-kam to jdeme?“ zeptal se Bill zmateně a očkama zvědavě těkal po Tomově tváři, která se na něj s úsměvem stočila. Na Tomových rtech se rozlil tajemný úsměv a vzal si Billovu tvářičku jemně do svých dlaní. Něžně mu zastrčil neposedné vlásky za ouško a lehounce se o něj otřel svými rty.

„Nechej se překvapit,“ zašeptal tajemně a jakmile spatřil Billova překvapená a zvědavá kukadýlka, věnoval mu jeden ze svých nejkrásnějších úsměvů. Věděl, že v Billově hlavince se teď honí jedna zvědavá otázka za druhou. A nemýlil se. Bill začal bedlivě přemýšlet nad tím, co má Tom asi za lubem a kam jej vede. Bylo mu jasné, že z Toma nedostane ani slůvko, ani žádný náznak, proto se jím jen nechal vést a marně se snažil zbavit se všech svých zvědavých otázek. V bříšku už se mu začínalo ozývat tichounké kočičí mňoukání a Bill upíral svá očka na Toma, který jej pomalounku vedl tam, kde na ně čekalo to nejkrásnější Tomovo překvapení.

Netrvalo dlouho a Tom se zastavil před něčím, co vypadalo jako něco velmi luxusního a vkusného, před budovou, ve které Bill ještě nikdy nebyl, přesto však na něj hned napoprvé zapůsobila pěkným a hezkým dojmem. Malinko více stisknul Tomovu ručku a stočil na něj svůj zvědavý pohled. Tom jej jemně pohladil po vláscích a mile se pousmál.

„Jsme tady, Billí,“ poznamenal a posunkem ruky Billa vyzval k moderním dveřím. Bill malinko nejistě a zmateně zamířil dovnitř, když však ucítil Tomovu dlaň v té své, trošku se uklidnil. Pomalounku vešel do dalších dveří, rozhlédnul se a…

Oněměl úžasem. Nacházeli se nejspíš v té nejluxusnější restauraci ve městě, jinak si to vysvětlit nedokázal. Před ním bylo několik stolů, z nichž některé byly obsazeny a některé ne. Mezi hosty pobíhali vzorně upravení číšníci a s úsměvy na tvářích jim servírovali jídla na talířích různých tvarů. Celá místnost byla zahalena do jakéhosi šera, které bylo narušováno jen chabým osvětlením. Nebyl tu nikdo, kdo by někam spěchal, ba právě naopak. Všichni se na sebe mile usmívali a povídali si o různých věcech, zatímco pojídali své oblíbené jídlo. Celé restauraci dominovaly krásně sladěné barvy a květiny, které ji dělaly útulnější.

Bill překvapeně těkal očima po celé místnosti a v hlavince si rychle formuloval myšlenky. Už mu začínalo pomalounku docházet, proč včera Tom někam telefonoval dvakrát. Pořád však nevěděl, co se bude dít dál. V tom však ucítil dvě měkké dlaně, které se ovinuly kolem jeho pasu a lehký polibek na vláscích.

„Billí, počkej tu chvilinku. Hned přijdu,“ Tom se otočil a zamířil k jedné mladé slečně, postávající u stěny za malým pultem. Naposled se zadíval na Billa, který se neustále překvapeně rozhlížel kolem a usmál se. Viděl to překvapení v jeho očích a to jej ujistilo o tom, že se mu jeho plán podařil. Podařilo se mu překvapit Billa a to bylo teď pro něj nejdůležitější. Věděl však, že až Bill opravdu uvidí, proč tu jsou, bude překvapený ještě víc. Proto teď přešel k pultu a otočil se na slečnu, která mohla být asi o deset let starší než on.

„Dobrý večer, přejete si?“ optala se automaticky a pohledem si Toma změřila. Tom se pousmál.

„Dobrý večer, měl bych tu mít na dnešek rezervaci pro dvě osoby. Je to na jméno Kaulitz,“ dodal a zadíval se na servírku, která začala listovat rezervační knihou. Po chvilce hledání se souhlasně usmála.

„Ano, na jméno Kaulitz pro dvě osoby. Pojďte za mnou, prosím,“ vybídla jej s úsměvem a pomalu přešla k dalším dveřím, čekajíc na Toma, který popošel k černovlasé osůbce a něžně jí stisknul ručku.

„Pojď, Billí,“ špitl tichounce a s úsměvem se zadíval do Billových stále překvapených očí. Bill si připadal jako ve snách. Malinko strnule udělal společně s Tomem pár krůčků a nechal se vést servírkou, která je s úsměvem zavedla do další místnosti, o něco menší, než ta před ní. Byl v ní pouze jeden stůl se dvěma židlemi a malým kulatým stolem. Celá místnost byla sladěná v červených barvách, nic nebylo jiné barvy. Závěsy, ubrus na stole, květiny – všechno bylo krásně červené a velmi hezké na pohled. Stůl byl potažen červeným ubrusem, na okraji stála váza s kyticí rudých růží a bylo prostřeno pro dvě osoby. Slabé červené světlo se odráželo od stěn a zobrazovalo na nich malá srdíčka. K tomu všemu hrála příjemná romantická hudba a dodávala tak celé místnosti krásnou atmosféru.

Tom se usmál. Přesně takhle si to představoval. Nechal se od servírky usadit a zadíval se na stvořeníčko před sebou. Bylo vidět, že Billa tohle celé nejen překvapilo, ale také na něj udělalo dojem.

„Budete si přát jídelní lístky?“ zeptala se servírka, zatímco rozsvítila malá světýlka a někde nad jejich hlavami a zapálila pár svíček.

„Ano,“ Tom pokýval hlavou a jakmile odešla, znova upřel oči na Billa, sedícího před ním. Billova očka si zvědavě prohlížela tu nádheru kolem a Bill si ani neuvědomil, že má pusinku v mírném pootevření. Očekával všechno, tohle však ne. Ani v nejmenším neočekával něco tak krásného, jako byla právě romantická večeře s Tomem. Sice věděl, že Tom pro něj přichystal určitě něco úžasného, tohle však předčilo veškerá jeho očekávání. Byl nejen mile překvapený, ale také šťastný. Stále tomu však nemohl uvěřit. Nemohl uvěřit, že pro něj Tom přichystal takové překvapení, že právě tady si užijí romantickou večeři se svíčkami a nikdo je nebude rušit. Stočil pohled na Toma, na jehož tváři pohrával milý úsměv.

„A, T-Tomi… tohle je opravdu jen pro nás dva?“ optal se s údivem a když mu bylo odpovědí Tomovo souhlasné pokývání hlavou, jeho zvědavost se prohloubila ještě víc. Nevěděl, proč jej Tom vzal sem, proto se znova zadíval do jeho oříškových očí.

„A-ale proč…“ vykoktal překvapeně, ale nedořekl. Všechny jeho otázky se rozplynuly jako mávnutím proutku v té chvíli, kdy ucítil na svých rtících Tomův ukazováček. Byl tak jemně položený a ukončil další příval Billových otázek, které byly v tuto chvíli úplně zbytečné. Tom moc dobře věděl, proč jsou tady a proto se teď přisunul k Billovi a lehounce sevřel jeho dlaň v té své. Svýma očima vyhledal ty jeho a nechal se utápět tím mořem čokolády, které na něj hledělo. Něžně přejel prstem po Billově tváři a mile se usmál.

„Chtěl jsem ti ukázat, co pro mě znamenáš, Billi. A ty pro mě znamenáš všechno, lásko. Jsi pro mě jediný na světě a já to vím. Teď už vím, že s nikým jiným nebudu tolik šťastný, jako právě s tebou. A že nikdy nikoho nebudu milovat tak moc, jako právě tebe, Bille. Nikdy nebudu k nikomu jinému cítit to, co cítím k tobě. Miluji tě,“ dokončil Tom a cítil, jak mu prudce buší srdíčko. A také cítil, že je to moc dobře.

Bill pomalounku sklopil hlavinku a z jeho mandlových oček mu utekla jedna malá slzička. S každým Tomovým slovem jejich počet jen rostl a Bill už nedovedl skrývat své pocity. Přišlo mu to všechno moc krásné na to, aby to byla pravda. Připadal si jako v té nejkrásnější pohádce, věděl však, že to pohádka není. Je to nádherná skutečnost a on tu sedí se svým princem v té nejkrásnější a nejromantičtější atmosféře, zatímco se k jeho ouškům linou vyznání lásky.

A tak to cítil i Tom. Cítil se nádherně a tak šťastně, jako ještě nikdy. Najednou však ucítil na své dlani malou slzičku která jej zastudila a zadíval se na Billovu sklopenou hlavinku. Pomalu a velmi něžně si jeho tvářičku za bradu nadzvedával do úrovně té své a když spatřil dvě uplakaná čokoládová očka, píchlo jej u srdíčka.

„Proč pláčeš, miláčku?“ vyslovil tu otázku, která jej teď trápila ze všeho nejvíc a upřel oči na Billa, jemně mu stírajíc malé slzičky na jeho tváři. Bill se mírně usmál.

„Když… když já tě také moc miluju, Tomi,“ vzlyknul tichounce a z jeho nádherných očí se vyronily další a další slzičky. Tom se celý rozzářil a jemně Billa pohladil po tváři. Měl pocit, že už nemůže být šťastnější.

„Billí, hlupáčku můj. Kvůli tomu přeci nemusíš plakat,“ rozesmál se a stulil si to nádherné stvořeníčko k sobě do náruče. I on cítil ve svých očích slzy, věděl však, že jsou to slzy radosti a štěstí. Černovlasý andílek pozdvihnul hlavinku a zářivě se na něj usmál.

„Je to tu nádherné, lásko,“ poznamenal obdivně a už už se skláněl k jeho rtům, aby je mohl zasypat svými polibky. Jejich něžné spojení však bylo přerušeno příchodem servírky, která jim donesla jídelní lístky a vzdálila se o kousek dál, aby si oba mohli vybrat. Za několik minut už měli oba objednáno a teď se na sebe přes stůl zamilovaně culili. Co chvilku se jeden z nich nahnul k tomu druhému pro polibek.

Netrvalo dlouho a oba před sebou měli své jídlo, ne však na obyčejných talířích. Tyhle byly speciální ve tvaru srdíčka. Bill se krásně usmál na svou porci a položil si ručku na své hladové bříško. Vzal do ruček příbor a chtěl se pustit do své dobrůtky, v tom však uslyšel ten nádherný medový hlas, který přerušil krásnou romantickou hudbu.

„Dobrou chuť, lásko,“ popřál mu Tom a na Billovo přání se i on sehnul k vábivě vonícímu jídlu na svém talíři.