autor: Majestrix
Je mamka vážně odpovědí? Občas ano.
Bill se zastavil a otočil se. „Promiň.“ Houkl přes rameno a znovu se chystal vyjít schody nahoru.
„Prosím, nechoď,“ řekla Simone tiše a zvedla pohled. Povzdychl si a sešel zpátky schody do obýváku. Bylo už po jedné ráno a všichni v domě už spali. Bill ji sledoval, jak si ho prohlíží a byl ohromen tím, jak malá vypadala. Nikdy o své matce nepřemýšlel jako o někom malém. „Nemůžeš spát?“
„Nemůžu se uvelebit,“ přiznal. Cítil se jako cizí člověk a absolutně se mu to nelíbilo, chtěl, aby to přestalo.
Simone se na něj lehce usmála a do očí se jí nahrnuly slzy. „Jo, měla jsem ten samý problém. Byli jste noční ptáci ještě dřív, než jste se narodili,“ popotáhla a vzala si kapesníček z krabice ze stolu.
Bill ji pozoroval ode dveří a pomalu přikývnul. „Ty kvůli mně brečíš?“ zeptal se unaveně. Nemohl spát, ale byl unavený z toho, jak byl vzhůru, chtěl si pustit televizi a vyzkoušet, jestli usne alespoň u toho. Samozřejmě, že musel narazit na jediného člověka tady, který se s ním v současné době nebavil.
Karma je prostě podlá děvka.
Simone si povzdychla a zavrtěla hlavou. „Ne, zlatíčko, brečím pro tebe. Pojď sem,“ zvedla k němu ruce, Bill polknul vzlyknutí a ponořil se jí do náruče, bylo to lehké, když seděla na gauči. „Oh můj chlapečku, miluju tě. Omlouvám se, že jsem byla tak… taková…“
„Šílená?“ zeptal se Bill a přitiskl si obličej do jejího břicha. Zasmála se a pokrčila rameny, dala mu vlasy z obličeje.
„Jo, to je ono,“ zašeptala. „Omlouvám se, že jsem dneska tak šílela. Když jsi mi to řekl do telefonu… myslela jsem, že se asi zblázním. Celý den jsem brečela a většinu toho dalšího taky,“ přiznala Simone.
Bill se narovnal, aby se mohl podívat matce do obličeje. Dělali to, když byl malý a do klína se jí vešel. Cítil se v bezpečí, jako by nebylo nic, co by pro něj nemohla udělat. Bill se ale rychle naučil, že to není pravda. „Omlouvám se. Měla jsi být u toho, když jsem to zjistil,“ popotáhnul. „Omdlel jsem.“
„Oh broučku. Přála bych si tam být s tebou,“ chytla ho pevněji a povzdychla si. „Pořád s tím musím bojovat. Myslela jsem si, že to zvládnu a pak, když jsem tě viděla, bylo to horší, než jsem si myslela, že bude. Nevím, co ti mám říct. Nemůžu se na tebe zlobit za to, že jsi těhotný, protože bys neměl být. Alespoň jste si měli vzít při sexu ochranu.“
Bill zaúpěl a schoval si obličej. „Nechci o tom mluvit,“ zamručel, přál si, aby se mohl zahrabat do země a už se nikdy nevrátit.
„Proč ne, a proč jsi mi neřekl, že jsi gay?“
„Já nejsem gay,“ odkryl si Bill obličej a podíval se na svou matku. „Bylo to jen jednou a ten kluk byl… výjimečný,“ zamumlal.
„Musel být opravdu výjimečný,“ řekla tiše.
„To je,“ přikývnul Bill.
„Byl to Bushido?“
„Ne,“ vyhrknul naštvaně. Simone nad tím tónem zamrkala, ale pokračovala.
„A co ohledně peněz?“
„Co ohledně peněz?
„Pomůže ten člověk dítěti nějak peněžně? Bude v životě svého dítěte? Ví to vůbec?“ povzdychla si Simone, když se Bill posadil a odtáhnul se.
„O tom teď nechci mluvit,“ zavrtěl hlavou, z nějakého důvodu vypadal vystrašeně.
„Bille, jen proto, že o tom nechceš mluvit, to nemůžeš ignorovat. Tohle jsou otázky, které se musí vyřešit, ještě než se dítě narodí,“ nemohla si pomoci a pohledem sjela na synův hrudník. „A musíme ti koupit podprsenku.“
„Jdu do postele,“ Billův obličej byl červený, schody pomalu vyběhl. Simone ho sledovala s těžkým srdcem. Tak moc ho chtěla ochraňovat od všech bláznivých věcí, které se dějí během těhotenství a po něm, ale nemohla. Bill se tomu bude muset dřív nebo později postavit čelem. Se povzdychem vypnula televizi a doufala, že jí její manžel poskytne trochu komfortu.
~*~
Tom otevřel oči a převalil se. Podlaha zapraskala a zdroj toho vyrušení stál s přihlouplým výrazem uprostřed místnosti. „Promiň,“ omluvil se Bill šeptem.
„Bille, co to děláš?“ posadil se Tom a rozsvítil malou lampičku, kterou měl nad postelí. Nebylo moc vidět, ale byl si jistý, že je jeho bratr vyčerpaný. „Jsi v pohodě?“
„Já jen… potřebuju tě,“ zatahal Bill za okraj Tomova trika a malinko se ošil. Tom se okamžitě posunul na druhý okraj postele, dokud nebyl až u zdi, Bill se okamžitě přidal do postele ke svému bratrovi. Nebylo tam dost místa, ale prozatím si uměli vystačit. Bill stejně nechtěl svůj osobní prostor, chtěl ten Tomův, a tak se k sobě tulili, propletené ruce a nohy, Bill si obličej schoval do křivky Tomova krku, Tom nadechoval vůni Billových vlasů.
Oba dva se hned uklidnili; byl to dlouhý den pro oba a Bill cítil Tomovu únavu. „Jsi v pořádku?“ zeptal se Tom, Bill pokrčil rameny. Spíše nevěděl, jak se cítí; jediný čistý pocit, který se občas objevil, bylo zoufalství.
Tom se odtáhnul, aby se mu mohl podívat do očí. Bill se cítil naprosto obnažený a odhalený a najednou nechtěl, aby bylo světlo. Zvedl ruku a vypnul lampičku, ponořil pokoj zpátky do tmy. Tom zamrkal a snažil se vrátit zpátky své noční vidění. „Bille, co se děje?“ zeptal se tiše, hladil ho po ruce, nahoru a dolů.
„Mluvil jsem s mamkou,“ popotáhnul Bill a přitulil se blíž. Zdálo se mu, jako by nic nebylo dostatečně blízko. Přitiskl se hrudníkem na bratrův a cítil, jak se malinko otřásl.
„Co říkala?“ skousnul si Tom ret a snažil se ignorovat fakt, že na něj byl Bill natisknutý. Jeho bráška nepotřeboval, aby mu teď obskákal nohu, mluvil normálně, ale přesto si přál, aby mohl přestat takhle dýchat. Začínal z toho šílet.
„Omluvila se mi za to, že se chovala jako kráva,“ vydechl Bill, když cítil Tomovu ruku cestovat po jeho boku, až na jeho záda. Bylo to lepší, než si myslel, že by mohlo být, vydechl a snažil se pomalinku uvolnit. Už jenom pomyšlení na jejich matku v něm začínalo vařit krev.
„To je to, cos chtěl, ne?“ přitulil si Tom Billa k sobě blíž, pokud to bylo možné a políbil ho na rameno.
„To jsem si taky myslel, ale jsem jen… já nevím. Chce, abych nosil podprsenku,“ řekl truchlivě a než si to Tom stačil uvědomit, vydal ze sebe lehký smích. Bill mu v náručí ztuhl a se zaúpěním ho od sebe odstrčil. „Co je na tom, kurva, vtipnýho?“
„Promiň, Bille, fakt. Ale musíš si přiznat, že je to celkem vtipný.“ Snažil se ho Tom přesvědčit a přitáhl si ho k sobě blíž. Bill se nebránil, ale ani mu nepomáhal, Tom se zaškaredil. „Bille, omlouvám se… opravdu se omlouvám.“
Bill jen zavrčel a nechal se sevřít v Tomově náručí. „Nikdy se na tebe nedokážu dlouho zlobit,“ povzdychnul si a otřel se nosem o ten Tomův. „Tohle ještě bude komplikovaný.“
„Mám dojem, že to komplikovaný jsme zvládli už před pár lety,“ zvedl Tom Billovu bradu a lehce ho políbil, rychle se to ale zvrtlo do něčeho hlubšího. Snažil se svému dvojčeti ukázat, jak moc se mu během té chvilky, co jsou doma, stýskalo. Bill zakňoural a Tom polibek okamžitě ukončil. „Nemůžeme, Bille, ne teď. Mamka s Gordonem jsou dole.“
Bill pochopil. Všechno bylo jinak, když byli doma. Předtím se nemohli dočkat, až budou všichni spát a oni spolu budou moci být nahoře, ale když ten čas přišel… něco tu nebylo dobře. Povzdychnul si a přikývnul, přitulil se blíž. „Můžu tu dneska v noci zůstat?“ zeptal se a prsty se Tomovi zamotal do trička.
„Víš, že mamka si nás nejspíš půjde zkontrolovat předtím, než půjde do práce. Tak pojď, odnesu tě zpátky do postele,“ políbil Tom Billa znovu a posadil se. Podíval se dolů na svého bratra a i v té tmě viděl, jak nespokojeně špulí rty. „No tak, Bille,“ píchnul do něj prstem, aby ho zvedl.
„Nechci. Tvoje postel je lepší než ta moje,“ zachumlal se Bill hlouběji do peřin a snažil se ignorovat Tomovu ruku na svém boku.
„Tvoje postel je nepohodlná?“ zeptal se Tom vážně. Bill se zamyslel a přikývnul. „Koupíme ti novou, ano? Ale stále budeš muset spát ve svém pokoji. Nemůže chtít, aby nás někdo podezříval, a tebe budou sledovat teď ještě víc než kdy předtím,“ Bill se překulil a podíval se na něj.
„Proč mě prostě nemůžou nechat na pokoji, dokud to neskončí?“ zeptal se tiše.
„Nemyslím, že by to šlo,“ usmál se znovu Tom a políbil ho. Nikdy by se Billových polibků nevzal. Držely ho duševně zdravého, než si to mohl uvědomit, polibek se znovu prohloubil a on jemně svíral Billův bok, když si hrál s jeho jazykem. Točila se mu hlava, odtáhl se a zavrtěl s ní. „Nepřemluvíš mě tím, že mě budeš takhle líbat. Není to fér. Taky pojď.“
Bill si povzdychnul, chytl Toma za ruku a zvedl se s ním z postele, šli do jeho pokoje. Zamračil se, chtěl se vrátit. Jeho pokoj mu připadal hrozně osamocený a nevoněl jako Tom. Bill se zamračil, když viděl, jak mu Tom upravuje peřinu, kterou předtím skopal z postele. „Zůstaneš tu se mnou chvilku?“ zeptal se, Tom se zastavil a otočil se na něj.
„Jen na chvilku. Chci, abys spal.“ Urovnal Tom postel, Bill si do ní vlezl a překulil se tak, aby si Tom mohl vedle něj lehnout. Objal Billa a líbal ho na tetování zezadu na krku, přitom mu hladil bříško. Bill vydechl a zavřel oči. „Miluju tě, Bille,“ zamumlal mu tiše do kůže.
Bill ho chytl za ruku, kterou měl položenou na břiše a usmál se. „Taky tě miluju, Tomi.“ Během deseti minut usnul. Tom tam jen ležel a koukal do zdi, očima se zaměřoval na plakát Neny. Bylo toho tolik co dělat, když konečně necestovali. Musí Billovi najít doktora, někoho komu mohou věřit; někdo, kdo bude chápat, že potřebují přestrojení a hlavně anonymitu.
A to nemluvě o nákupech. Oblečení pro Billa, pro miminko… a všechno, co miminko bude potřebovat. Skoro zpanikařil, ale pak si uvědomil, že jim se seznamem bude moci pomoct jejich matka. Tom si nikdy neuvědomoval, kolik to obnáší mít dítě. Jasně, to dítě se musí nějak udělat, a to je na tom ta nejzábavnější a nejlepší část. Než Bill otěhotněl, tak ho vůbec nezajímalo, čím holka při těhotenství prochází. A teď si četl ty hororové příběhy a trapná dilemata a všechno to, čím tělo prochází, aby mohlo v sobě mít dítě, a Tom si uvědomil, že není dost velkým mužem na to, aby mohl být těhotný.
Tom uvažoval, jak to zvládnou, když se vymotal z Billových dlouhých končetin a nechal ho spát až do konce noci.
~*~
Bill otevřel dveře a vzápětí je zabouchnul. „Kdo to byl?“ houknul Tom z gauče. Když se mu nedostalo odpovědi, otočil se a uviděl své dvojče, které bylo bílé jako papír. „Co se děje? Kdo tam je?“ Bill stále nic neříkal a vyběhl nahoru do patra nejrychleji, jak mohl. Tom se zamračil, zvedl se z gauče a šel ke dveřím. Otevřel dveře, celkem ho zajímalo, kdo tam je, že jeho bratra tak vystrašil, když v tom se zastavil. Koukal se na něj Andreas s nečitelným výrazem v obličeji.
„Proč mi zabouchnul před nosem? Udělal jsem něco, co si nepamatuju?“ zeptal se Andreas a prošel bez váhání kolem Toma dovnitř. Andreas kluky znal už od dětství a většinou neťukal, normálně prostě jen vletěl dovnitř a zakřičel, že tam je. Dnes si nebyl jistý, jestli kluci budou doma, a tak zaťukal a byly mu zabouchnuty dveře před nosem.
„Uh…“ zavřel Tom dveře, když si všiml, že tam Andreas není a vyběhl za blonďákem. „Dohodli jsme si na dnešek něco, na co jsem zapomněl?“
„Byli jste poslední měsíce na turné a já prostě jen nemůžu přijít na návštěvu, protože vás chci vidět? To je trochu na hovno,“ řekl a naklonil hlavu na stranu, užíval si u větráku. „Venku je pomalu sto stupňů.“
„To proto nechodím ven,“ zamručel Tom, který přemýšlel, jak vysvětlit svému nejlepšímu kamarádovi, proč mu Bill zabouchl dveře před nosem. Nic ho nenapadalo a než měl vůbec možnost něco říct, přišel dolů Bill oblečený v černé mikině. Pomalu tu mikinu začínal nenávidět.
„Bille, co to vyvádíš?“ zeptal se Andreas, když viděl jeho mikinu. „A proč máš na sobě Tomovu mikinu, když je takový vedro?“
„Prostě se mi chce,“ řekl Bill ztěžka.
„Jo; přísahal bych, že vy dva jste pokaždé divnější a divnější, když se vrátíte domů,“ zasmál se. Bill se podíval na Toma a Tom mu to oplatil, pokračovali by v tom, kdyby je jejich nejlepší kamarád nevyrušil. „Hej, jestli mi chcete něco říct, tak dělejte a mluvte. Nedělejte na mě tady ty svoje dvojčecí posuňky, páč vám nerozumím a je to od vás pěkně hnusný,“ zažertoval Andreas a skočil na gauč. Tom se na Billa znovu podíval a pak se připojil k Andymu. Bill se posadil do křesla a otočil se na televizi. „Co se děje, Bille?“
Zpěvák se otočil na svého kamaráda s velkýma nevinnýma očima. „Co? Proč si myslíš, že se něco děje?“
„Protože jsem tě neviděl tak tichýho od tý doby, co jsi viděl Nenu.
„Já jen…“ Bill se zasekl, když viděl Tomův posunek. Chtěl, aby to Andreasovi řekl. Než ale dokázal něco říct, byla v televizi reklama a jeho ucho zachytilo slovo ‚Ridia‘. Všichni tři se otočili na televizi, kde byly záběry těhotných naštvaných mužů. Byla to reklama na sešlost proti výrobcům Ridia. Bill polkl, když se dole na obrazovce objevilo telefonní číslo a Andreas se začal smát.
„Pamatujete si, kluci, na Susan Larsonovou, ne?“
„Myslíš tu pěknou brunetku, která dělala, že já a Bill máme mor nebo něco?“ zeptal se Tom, který se zamračil, když si jí snažil vybavit.
„Přesně tu. Její táta je těhotnej a nikdo nevěděl, že byl gay, kromě její matky!“ smál se Andreas, Bill se otočil na Toma s dotčeným výrazem.
„A co ti na tý náplasti přijde tak vtipnýho?“ zeptal se Bill tiše. Andreas zachytil ten tón hlasu a zarazil se.
„Proč by mi nemohla připadat vtipná?“ zeptal se, Bill pokrčil rameny a schoulil se na křesle. Tom odvrátil pohled a Andreas se naštval. „Pořád to děláte! Co mi zase nechcete říct tentokrát?“
„To není prav-“ Tom byl přerušen jejich nejlepším kamarádem zvednutou rukou.
„Ne, je to pravda. Máte svůj svět a někdy mě tam pustíte, ale někdy… co se děje?“ zeptal se znovu tiše. „Znám vás dost dlouho na to, abych věděl, když se něco děje.“
„Jsem těhotný,“ kníknul Bill s obličejem schovaným za koleny. Andreas naprázdno otevřel a zavřel pusu.
„Cože?“
„Jsem… těhotný.“
Andreas zavrtěl hlavou. „Ne, to nemůže být možný, něco v tý tvojí historce nesedí. Zaprvé, nejsi gay,“ začal chodit okolo stolku. „A za druhý… Proč bys používal tu náplast?“ zeptal se s troškou hysterie v hlase.
„David mi jí dal,“ sledoval Bill svého kamaráda.
„Ale já myslel, že bys mi řekl, kdybys byl gay,“ podíval se na něj spíše ublíženě než překvapeně.
„Já… o tomhle jsem nemohl říct nikomu,“ řekl Bill pomalu. „Nemůžu říct, kdo je otcem.“
„Tohle je šílený,“ sedl si Andreas zpátky na gauč a složil si obličej do dlaní. „Takže jsi gay?“
„Sám víš odpověď,“ prohodil Tom z druhého konce gauče. Andreas se na něj otočil a probodnul ho pohledem.
„Jak jsi mohl dopustit, aby se to stalo?“ Zasyčel.
„Hele, to si jako fakt myslíš, že to je moje vina?“ postavil se Tom naštvaně. „Proč bych za to měl moct?“
„Možná vina není to pravý slovo,“ řekl peroxidní blonďák pomalu a zavrtěl hlavou. „Jak dlouho, Bille?“ zeptal se Billa.
„Čtyři a půl měsíce.“
„Wow. A co bude s vaší kariérou? Kde budete bydlet? A ví to táta toho dítěte?“ chrlil se ze sebe Andreas otázky.
„Takže… Tebe to ani nijak nerozhazuje?“ zeptal se Tom nedůvěřivě.
„Jasně že jo, ale znát vás je jako znát všechno divný, abych byl upřímnej. Jen bych si přál, abyste se ke mně příště nechovali jako ke kreténovi a řekli mi to rovnou,“ zamručel. Pak se podíval na Billa, který vypadal, že za svými koleny brečí. „Seš v pohodě, Bille?“
„Promiň, že jsem ti to neřekl už dřív. Snažil jsem se to neříkat nikomu,“ popotáhnul Bill a utřel si tekoucí slzy. Kolikrát týdně brečí? Nálada v místnosti se okamžitě změnila.
„No… můžu se podívat?“
„Ne!“
„Okay, okay. Jsem jen zvědavý. Slyšel jsem o tom v televizi, ale viděl jsem v životě jen jednoho těhotnýho chlapa. V obchodě. Vypadal jako by nikdy předtím v životě nejedl,“ usmál se Andreas. „To je divný. Seš moc mladej na dítě.“
„Fakt? No nekecej,“ řekl Tom nevrle.
„Země volá Toma, Bill bude mít dítě, ne ty,“ zažertoval Andy, ale jeho vtípek byl sežehnutý Tomovým výrazem.
„Jo,“ přikývnul Tom a skousnul si ret, snažil se nekřičet. Bylo to jeho dítě, ale to nikdo nemohl vědět. Nikdo to nikdy nemohl vědět. Otočil se a utekl nahoru.
Andreas ho sledoval, a pak se otočil na Billa. „Co jsem zase řekl?“
~*~
Bill si hrál s krajem mikiny a zasmál se, když si vzal kousek pizzy. „Skoro vždycky.“
„Lháři,“ zavrtěl Andreas hlavou a zakousl se do svého dílu. „Říkám, že lžeš.“
Bill se znovu zasmál a usmál se, pokrčil rameny. „Fajn,“ zazíval tajně a zavrtěl rychle hlavou. „Wow, to bylo divný.“
„Jaký to je?“ zeptal se Andreas tak tiše, že si Bill nebyl jistý, jestli jeho kamarád vůbec něco řekl.
„Jaký co je?“
„Bydlet v tom samém domě jako Tom; těhotenství, ty hovado,“ protočil oči a zavrtěl hlavou.
Bill zavrtěl hlavou a nevědomky se podíval na své břicho. „Je to zvláštní. Miminko se ještě skoro nehýbe, ale cítím v břiše takové šimrání.“
„Jako motýlky?“
Na chvilku se zamyslel. „Ne,“ zavrtěl Bill hlavou a položil se ruku rychle na břicho. Andreas se na něj podíval s nejasným výrazem v obličeji. „Co?“ cítil se najednou hrozně sebevědomě a dal ruku pryč. „Proč se na mě tak koukáš?“
„Jen ti chci říct, abys věděl, že… kdykoliv budeš potřebovat, budu tu pro tebe. Já jen jak jsi říkal, že otec je kretén, kterej tady pro to dítě nebude, ale-„
„To jsem nikdy neřekl,“ zavrtěl Bill rychle hlavou. „Nikdy jsem nic takovýho neřekl.“
„Ale nikomu nemůžeš říct, kdo to je,“ objasnil to Andreas.
„Ne-e“
„A ví to vůbec?“
„Ano.“
„Tak proč se nepřizná?“
„Říkal jsem ti, že je to komplikovaný,“ Bill se cítil hrozně unavený.
„Je to Bushido?“
„Proč, kurva? Proč se každej ptá, jestli je to nějakej podělanej Bushido?“ rozkřičel se, když se rychle zvednul od stolu. Přelila se přes něj závrať, a kdyby ho Andreas nechytl, skončil by nejspíš na kuchyňské lince. Zamrkal, chtělo se mu zvracet, podíval se na svého nejlepšího kamaráda. „Není to Bushido.“ Zamručel.
„Já vím, říkal jsem to jen proto, abych tě naštval. Promiň,“ řekl Andreas upřímně. Když si byl jistý, že Bill už nebude omdlévat, pomohl mu zpátky do židle. „Kurva, ty seš fakt těhotnej, co?“ zeptal se tiše.
„To si jako myslíš, že jsem ti celou tu dobu lhal?“ zeptal se Bill sardonicky a odstrčil pryč pizzu. Už neměl hlad.
„Ne… Jen jsem před tím nemohl vidět, jak vypadáš, pak jsem viděl kousek a pak… přišlo mi že prostě jen diskutujeme teorieticky.“ Přiznal.
„Kdyby jenom.“
„Bille?“
„No?“
„Těšíš se?“
Bill zaváhal. „Můžu ti říct pravdu?“
„Kdy naposledy jsi mi jí nemohl říct?“ zeptal se Andreas vážně. Bill přikývnul a chtěl odpovědět, když vešla Simone s taškami v rukou.
„Bille, koupila jsem ti nějaké věci, ale máme ještě něco, co musíme zařídit,“ otočila se a uviděla, že tam Bill není sám. „Andreasi, nevšimla jsem si tě.“
„Brej den. Jen jsem se přišel podívat na kluky, chápejte, jsou druhej den zpátky,“ řekl spěšně a zvedl se. „Bille, promluvíme si pak, jo?“
„Jo,“ přikývnul Bill a pomalu se zvednul. „Vyprovodím tě.“
„Prosím tě. Znám to tu jako svoje boty. Přijdu zas za pár dní, jo? Pak pokecáme.“ Poplácal ho blonďák po rameni a odešel. Po pár vteřinách, co Simone slyšela klapnout dveře, se otočila ke svému synovi.
„Co jsi dneska jedl?“ zeptala se a přešla k jeho talíři. „Doufám, že tohle nejíš celý den.“
„Ne, měl jsem francouzský brambory,“ posadil se Bill zpátky, do břicha se mu vrátil ten legrační pocit. Bylo to takové pokaždé, když byla u něj jeho matka.
„Bille, musíš jíst zdravěji. Myslím to vážně, už tu nejsi jen ty,“ přešla k nákupu a začala ho vyndávat. „Koupila jsem ti nějaké těhotenské vitamíny a nějaké knížky, abys věděl co dělat pro zdraví dítěte a nějaké kuchařky.“
Bill se zamračil. „Já nevařím,“ připomněl jí mile.
Simone stále nezvedala pohled a pokračovala. „Já vím, ale musíš jíst zdravěji a myslela jsem, že ti pomůžu… tak… jestli ovšem budeš chtít,“ dokončila Simone větu. Bill se na ní nepokojně podíval a povzdychnul si.
„Jasně,“ řekl tiše a zapřemýšlel, jestli toho nebude později litovat.
„Vážně?“
„Ano, mami, vážně,“ posadil se a vzal, co zbylo z pizzy. „Musím se jít podívat za Tomem,“ řekl a začal odcházet z místnosti.
„Okay, stejně musím začít dělat večeři. Bille?“
„Ano, mami?“ vrátil se unaveně zpátky.
„Všechno bude v pořádku,“ usmála se Simone konejšivě na svého syna. Bill se malinko usmál, byl sice roztřesený a váhavý, ale byl tu.
Komentáře anglicky, prosím, J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Nejradši bych tu povídku četla od rána do večera. Nemůžu se dočkat dalšího dílu ♥
Oh God, Andy is really funny xD. I love it!
I think that mother is always the answer, because… simly… she is mother 🙂
Mom is the answer and Bushido is the most frequented question. "Was is Bushido?", this is my favorite. 🙂 But poor Bill. Of course, and poor Tom, it must be a horrible feeling. He is the father and he cannot tell the truth. Really horrible.
And Andreas is cute. I am glad that he knows about Bill´s baby 🙂 I don´t know why but I feel more comfortable 🙂
I thing that Andreas Will be first who finds that Tom is Father. I love this story to mach! You are my best author!
Aww.. Im happy that Bill is now oki with his Mom. And then I thing too that Andreas will be the first one who find out baby's father.. but yea.. We still dont know it. Let's surprise us with the next chap. ;))))
That his mother has ideas to buy a bra… Bill must be feeling terrible. Im sorry for him. Tomi, there is so sweet,I idolize him!
<3
Simone you to this approach for me to improve. But Andreas access … God is amazing. xD Praise Tom has been totally normal. xD
♥♥♥♥♥♥♥♥♥
I love this story very much!