autor: Lady Kay
„Ahoj!“ ozvalo se ze zadní části auta hned nato, co Bill otevřel dveře. Obě Géčka se usmívala a nadšeně jej vítala. Jeho pohled ovšem zabloudil k osobě, sedící sedadlo před nimi. Tom měl na očích sluneční brýle, po úsměvu na tváři ani stopy, ruce měl zkřížené na prsou, pohodlně se rozvaloval na sedačce a po Billovi se ani neotočil. Když si však sedal, vylovil Tom od svých nohou batoh a mrsknul jej mezi ně. Bill zůstal překvapeně zírat, víceméně si zvyknul, že se od kytaristy vlídného slova nebo pochvaly nikdy nedočká, ale teď už to přeháněl. Jeho gesto by se dalo vyložit mnoha různými způsoby. Bill bohužel viděl v poslední době všechno černě, tudíž si je pro sebe odůvodnil, že jej Tom nejen nemá rád, ale že se jej dokonce snad štítí. A to doufal, že tour, na kterou vyráží, posune jejich vztah k lepšímu, zase se spletl. V Tomovi se člověk nevyzná, nikdy nikdo netuší, jak zareaguje, co se mu honí hlavou a Billa tohle rozčilovalo. Zrovna on by měl být tím, kdo ví, co si Tom myslí, jak se cítí, co jej trápí, pokud ovšem kytarista slovo trápení vůbec zná. Bill jej neznal a on se mu ani nijak ke změně této skutečnosti nesnažil pomoci.
Bill napodobil Toma a nasadil si brýle, ovšem zcela z jiného důvodu než on. Dredáč se snažil díky nim působit co nejnepřístupněji, kdežto Bill se jimi pokoušel zamaskovat oči, které se znovu zaplňovaly slzami. Co ani jeden z chlapců vidět nemohl, byly udivené pohledy Géček. Georg jen zakroutil hlavou, měl Toma rád, ale teď by mu s chutí jednu ubalil. To se nemůže alespoň chvilku chovat normálně a ne jako arogantní blbeček?! Gustav neměl daleko k tomu, aby po něm skočil. Černovlasá osůbka, krčící se na sedadle před ním a působící jako hromádka neštěstí, mu za poslední měsíce přirostla k srdci. Bill byl hodný, milý kluk se srdcem na správném místě, pro druhého by udělal cokoli, což o Tomovi rozhodně tvrdit nemohl. Ten měl rád jen sám sebe, nezajímalo jej, že svých chováním druhým ubližuje.
Jediné, co uměl, bylo do druhých rýpat a znemožňovat je. Gustav si už za tu dobu, co se znali, naučil přecházet narážky na jeho osobu s klidem, ale pohled na Billa, který neměl daleko k slzám, ho trápil. Malinko se předklonil a položil mu dlaň na rameno, čímž zpěváka, ponořeného do svých černých myšlenek, malinko vyděsil. Když se Bill otočil, spatřil Gustavův povzbudivý úsměv. Z posledních sil se usmál a odvrátil tvář k okýnku auta. Alespoň někdo, komu na tom, jak se cítí, malinko záleží. Jak Gustava tak Georga si okamžitě oblíbil. Georg byl skvělý bavič, s ním se nikdo nenudil, nejednou Billovi v jeho společnosti tekly slzy způsobené záchvatem smíchu. Gustav byl zase tím, za kterým by šel, kdyby se potřeboval někomu svěřit, u něj by hledal oporu. Byl ale přesvědčený, že kdyby potřeboval pomoc, mohl by se obrátit na kteréhokoli z nich, nikdy by mu neřekli ne.
Tom si bubeníkova gesta všimnul a znechuceně si odfrknul. Nechápal, proč jsou Géčka z Billa tak hotoví. Vždyť na něm není nic tak zvláštního, teda až na vzhled. V něm byl na kytaristův vkus zvláštní až dost. I on se snažil odlišit od ostatních, ale na rozdíl od Billa působil „normálně“. Bill byl… no prostě jiný.
To, co Toma ale rozčilovalo ze všeho nejvíc, byly káravé pohledy a poznámky ostatních, jakmile se Billa nějakým způsobem dotknul. Každej se ho zastával, každej… David, Géčka, Dunja. Sice si s Gustavem i Georgem rozuměl, přesto se něco změnilo, už to nebylo jako dřív a nemusel chodit daleko, aby našel viníka, příčinu všeho. Právě v tuto chvíli seděl vedle něj a tvářil se nejvíc ublíženě. Přitom jediný, kdo má právo na to, cítit se ublížený, byl Tom. Ale to ne, Bill musí být důležitej, aby ho zase všichni litovali. Hrát si na chudáčka mu šlo skvěle, tuhle roli zvládal na jedničku.
Kytarista se na každý koncert neuvěřitelně těšil, teď však tour znamenala být v Billově blízkosti minimálně půl dne, což se Tomovi moc nezamlouvalo. Nikdy s ním netrávil víc času, než bylo nezbytně nutné. Jenže teď mu nic jiného nezbude…
„Tome…“ až Georgův hlas vytrhnul chlapce z přemýšlení. Vedle něj bylo prázdno, ani Gustava nikde neviděl. Do hotelové haly vešel jako poslední. Zatímco Georg se připojil k Billovi a Gustavovi, on zůstal stát kousek od nich. Neměl náladu na nic, ani na basákovy vtípky, navíc ti tři vypadali, že se skvěle baví i bez něj. Nebude se za žádnou cenu nikomu vnucovat, to je pod jeho úroveň. Však vám dojde, kdo je lepší, a pak mě ještě budete prosit… A ty se netvař, jako by ti spadly hračky do kanálu. Stejně ti to nežeru! Panebože, za co mě tak trestáš? Mám já tohle zapotřebí? Tom pohledem vyzýval Davida, aby si pospíšil. Chtěl být alespoň chvilinku sám, odpočinout si ode všech, alespoň na okamžik uniknout Billovým očím. I když stál zády otočený k nim, cítil pár hnědých kukadel, propalující látku jeho mikiny. Proč ho nenechá na pokoji?
Jakmile se manažer konečně odlepil od recepčního pultu, vyrazil mu Tom naproti. Kartu od pokoje mu doslova vyrval z ruky, ani se neohlédnul, zalezl do výtahu a zmáčknul tlačítko. S úlevou za sebou zaklapnul dveře pokoje a padl na postel. Tohle potřeboval – být sám, nikým nerušený, nemuset nikoho poslouchat, na nikoho se dívat. Nevěděl, ani jak usnul ani jak dlouho spal. Když se probudil, byla už za okny tma. Pomalinku vstal z postele a přešel k oknu. Celé město zářilo, světla připomínala tisíce očí, těch očí, které se na něj budou zítra upírat pod pódiem. Tom začínal být nervózní. Měl obavy, jak zítřejší koncert dopadne, jak fanoušci Billa přijmou. Fakt, že jeho osud má v rukou právě zpěvák, mu naháněl hrůzu.
Ve stejnou dobu noční oblohu pozoroval pár očí, tolik podobných těm jeho. Bill snášel samotu těžce už jako malý. Kvůli své image měl vždy spíš víc nepřátel než přátel, kteří jej neustále ponižovali a uráželi, což se s přibývajícím věkem ještě zhoršovalo. Možná právě proto si vždycky přál mít opravdového kamaráda, kterému by mohl 100% důvěřovat. Teď sice získal kamarády, dokonce dva, ale ani jeden z nich mu nemohl nabídnout to, co pouze jedna jediná osoba, kvůli které podstupoval tohle všechno, od které snášel nadávky, narážky na svůj vzhled, a přestože ho bolely, nedokázal se na ni zlobit. To, co potřeboval, a po čem tak moc toužil, mu mohl dát pouze Tom…
autor: Lady Kay
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky. J. :o)
Teda! Začíná se mi to líbit čím dál tím víc!! Je to dokonalí! V poslední době je Tom pořád ten zlej..né že by se mi to nelíbilo xD
sem zvědavá jak to dopadne….Tom je teda pěkně hnusnej….
aby byla nějaka "sranda" mohli jim dát společnej pokoj… Já být Gečkama tak toho Toma zkopu dokulata… On je upe arogantní… bych ho fakt doliskala
Bože, já tomu Tomovi fakt jednu plesknu!! Většinou bývá ten samolibej egoista Bill, a teď, když se role prohodily, vyvolává to ve mě ještě větší vztek.
S tím pokojem mě to taky napadlo, vlastně jsem si byla jistá, že to tak bude… Mno, nic. xD
jaká romantika
Dááááááááál!
Musím uznat, že se mi to líbí čím dál více. Doufám, že to potom nepřejde do takové stereotypní části, kde už budou plně usmířeni. Tohle je vzrůšo, děj, který doufám nenastane, by byl nudný, stereotypní a absolutně nesmyslný – takových povídek je plná pr*el 😀
Zatím je to úžasné, tak si to nepokaž, LadyKay. Nechci být zlá, jen říkám to, co by na téhle povídce byla velká chyba.
Hádky jsou momentálně IN xD
Týýýjo, zajímavý, už se těším co bude dál 🙂
bože ať už ten Tom vychladne. Beztak se to zlepší po konzertu až uvidí, že z Billa budou všichni šílet. Ovšem pořád se obávám, že tahle povídka nebude mít happyend
Škoda že Toma nezbili xD blbeček jeden xD
Já jenom pevně doufám, že Tom brzy vychladne 😀 Nechci, aby choval takhle hnusně. Úplně se mi tím zprotivil 😀