autor: Majestrix
Je domov opravdu odpovědí? Možná ano, možná ne.
Tom uslyšel ránu a prudce otevřel oči, už byl skoro u dveří, když uslyšel překvapený jekot. Byla to jejich matka; když vylítnul do chodby, všiml si, že všechen ten hluk jde z Billova pokoje. Dal si dredy z obličeje, přeběhl chodbou a vrazil do bratrova pokoje. Simone se opírala o zeď s jednou rukou na puse a Bill seděl na posteli, vypadal dezorientovaně, zahanbeně a pořádně nasraně. Tohle nemohlo dopadnout dobře.
Simone se podívala na Toma s očima vykulenýma, jediné, co mohla dělat, bylo vrtět nevěřícně hlavou. Někdo se za Tomem objevil, otočil se, uviděl Gordona, který tam taky přiběhl, povzdychl si a šel ke své ženě. „Pojď sem, zlato,“ řekl láskyplně, chytl ji za ruku a odvedl ji z pokoje pryč. Rychle se kouknul na Billa, málem se zastavil, ale nakonec pokračoval ve vystrkování zděšené Simone z pokoje.
„Co se stalo?“ zeptal se Tom, když za sebou zavřel dveře a zamknul. Bill se zvednul a začal naštvaně chodit po pokoji.
„Spal jsem, když mi někdo sebral tu zasranou peřinu. Když jsem se probral, máma na mě čuměla s rukou na mým břiše, jako by snad nevěřila tomu, co jsem jí řekl do telefonu!“ prskal.
Tomovi se sevřel žaludek; tohle musel být vážně hrozný začátek dne. Podíval se na budík na nočním stolku a zamrkal. Není divu, že je pořád unavený, jsou doma teprve dvě hodiny. „Bille,“ řekl a přešel k němu blíž, zastavil ho v jeho pohybu. „Měl by sis ještě lehnout. Je moc brzo.“
„S tím jdi někam, jdu si promluvit s mámou.“ Zazíval Bill a zavrtěl hlavou, aby se zbavil únavy, ale nezabíralo to. „Proč vždycky, když se mě dotkneš, se mi chce spát?“ zeptal se při dalším zívnutí. Tom se jen usmál, pokrčil rameny a stáhnul ho zpátky na postel.
„Hned se vrátím. Ty jdi spát,“ povzdychl si Tom a sám zazíval. Bill vydechl a převalil se na bok. „Seš v pohodě?“
„Mohl bys mi prosím přinést kolu, až se budeš vracet?“ zeptal se ospale.
„Přinesu ti vodu,“ nabídl mu místo toho Tom. Zasmál se, když se Bill otočil naštvaně na druhý bok a odešel dolů, aby zjistil, v čem byla u mamky chyba. Gordon se opíral o kuchyňskou linku, pil kávu a koukal do blba. Když Tom vešel, zvedl Gordon pohled a lehce se usmál.
„Vítej doma,“ řekl smutně a pokýval na kávovar. Tom zavrtěl hlavou; stále ještě doufal, že bude moci jít ještě spát. Slunce už pomalu vykukovalo zpoza stromů, znovu zazíval.
„Díky, kde je mamka?“ zeptal se a rozhlídnul se, sebral skleničku a naplnil ji vodou z ledničky.
„Připravuje se do práce.“ Povzdychnul si Gordon a promnul si kořen nosu. „Jak se to stalo?“ zeptal se tiše.
Tom se na něj jen podíval a pokrčil rameny. „Sám jsi to slyšel.“
„Mluví se o tom všude.“ Pokýval Gordon hlavou. „Jen jsem si nemyslel, že by se můj nevlastní syn mohl dostat do té samé situace, o které se mluví ve zprávách. Chlapi chodí na potraty a výdělky za ty náplasti klesly na nulu. Stáhli je z prodeje a prodávají je v ulicích, vláda se je snaží zatknout. Ale gayové říkají, že jejich prosby byly konečně vyslyšeny.“ Řekl tiše. „Nevěděl jsem, že je Bill gay.“
„Není,“ zamručel Tom. Najednou se mu chtělo běžet nahoru a uniknout do svého světa. Co si asi tak mohl myslet, že se stane, až se vrátí domů se svým mladším bráškou těhotným? Úsměvy a objímání? Porozumění a uznání? Byl snad sjetej?
Než stihl Gordon cokoliv dalšího říct, vešla do místnosti Simone, snažila se zapnout si náušnici. Koukla se s lehkým úsměvem na svého manžela, až potom si všimla, že tam je i někdo jiný. Tom se zhluboka nadechl, koukal, jak se jeho matka trochu otřásla, a až pak k němu přešla. „Jak se to stalo, Tome?“ zeptala se ho tiše a natáhla k němu ruce. Tom k ní popošel a položil si bradu na vršek její hlavy. Tom už mále zapomněl, jak jsou si objetí jeho matky a Billa podobná.
„Já nevím, mami,“ řekl. Byla to jeho vina, ale nemohli si být jisti tím, čím to začalo.
„Pamatuješ, co jsi mi řekl, když jsem šílela, že vás samotné na turné beze mě nepustím?“ odtáhla se a zamrkala pár slz.
Tom si připadal, jako by ho hodili do drtičky. „Neboj se, postarám se o Billa.“ Zamumlal, připadal si horší než špína. Jeho matka přikývla, a konečně si utřela oči. „Je mi to líto, mami.“ A byla to pravda, bylo mu to víc líto, než si mohla představit, než mohla vědět.
„Simone, musíme jet nebo přijdeme pozdě. Víš, jaké jsou zácpy, hlavně na mostě,“ řekl Gordon mile a položil jí ruku na rameno. Ta se na jeho ruku podívala a povzdechla si; s jedním dalším pohledem zpátky se nechala odvést pryč. Tom se za nimi jen koukal, nepohnul se, dokud se dveře úplně nezavřely.
Povzdychnul si a vešel do chodby, při kroku na třetím schodě zavrávoral, když se schod pod jeho váhou prohnul. To dřevo se rozštěpovalo a někdo se o to může zranit. Všichni na to nadávali, ale nikdo nebyl schopný to opravit, nebo na to někoho zavolat. Tom se pousmál, všechno tohle mu připomínalo jeho dětství, to před tím, než se tohle všechno stalo.
Než si to sám uvědomil, stál před Billovými dveřmi a potichu vešel dovnitř. Bill byl schoulený do klubíčka a tiše pochrupoval. Tomovi bylo jasné, že je jeho dvojče opravdu vyčerpané a malinko mimo, doufal, že to malé drama, co mají s matkou, mu nebude odepírat spánek. Položil sklenici na noční stolek a jemně Billa políbil na čelo. Bill se malinko zachvěl, Tom se usmál a dal mu pramen vlasů za ucho, potom odešel tak tiše jak přišel.
~*~
Bill se zasmál a zavrtěl hlavou. „To jako mělo být vtipný?“ zeptal se, snažil se udržet si vážný obličej.
Tom pokrčil rameny a taky se začal smát. „Já nevím, ale je. Směješ se tomu.“ Popíchnul ho.
„Nesměju!“
„Směješ!“
„Chováte se, jako by vám bylo osm, kluci,“ usmál se Gordon, když vešel do kuchyně. Bill a Tom se zasekli, jedno z dvojčat vypadalo jako jelen chycený světlomety a druhé bojácně. „Nechci vám tu kazit dobrou náladu, ale vrací se vám máma. Zasekla se v galerii a volala mi, že se zpozdí.“
„Alespoň máme víc času,“ řekl Tom nahlas bez rozmyšlení. Jejich nevlastní otec se uculil a položil svůj kufřík na stůl.
„Znáte svou matku stejně jako já; nejspíš bude brečet a křičet a ječet, ale pak se to uklidní. Jen jí nechte a pak se zase všichni můžeme věnovat svým životům,“ povzdychnul si Gordon a snažil se přitom nezírat na Billa.
Bill založil na hrudníku ruce a snažil se nechat vyprchat všechno nepřátelství, co od rána pociťoval. Teď už bylo šest večer a cítil se lépe připravený setkat se se svou matkou. Zakručelo mu v břiše a Tom se na něj s obavami podíval. „Co je?“ zeptal se ztěžka.
„Už nemůžeš celý den prospávat. Když spíš, tak totiž nejíš.“ Připomněl mu mile.
Bill protočil oči. „Fakt, seš si jistej?“ zeptal se přehnaně dramaticky. „Co bych si bez tebe počal?“
„Nejspíš bys obtěžoval Gustava,“ opáčil Tom a oba se začali smát. Bill se kouknul do druhého konce místnosti a zjistil, že úplně zapomněl na to, že tam stojí jejich nevlastní otec. Bylo to vždycky hrozně zvláštní přeorientovat se do normálního života z života v tourbuse. Zvyknete si tam každého ignorovat. Neměli jste žádné soukromí, pokud jste nebyli v posteli a neměli zatažený závěs, ale když měl Georg svou dobrou a kamarádskou náladu, až přehnaně velkou, ani tohle vám nemohlo pomoci. On a Tom našli cestu, jak se dostat do svého soukromého světa, používali ji tak často, že už si to ani neuvědomovali.
Gordon si odkašlal a ztuha se usmál. Jeho nevlastní synové se takhle chovali pořád, nevadilo mu to tak jako ostatním lidem. Když pocházíte z rozbourané rodiny, občas je to jediné, na čem jste závislí, váš bratr. Chápal to a měl dojem, že vztah, který měl s Billem a Tomem, byl dobrý pro všechny z nich. Nesnažil se být jejich otec, ale dával jim pravidla, která oni dodržovali; respekt z obou stran. „Přemýšleli jsme, že bychom s vámi, kluci, mohli jít někam na jídlo, vaše matka a já. Co vy na to?“
Tom se nad tou nabídkou rozzářil, ale stačil mu jen jeden jediný pohled na Billa a bylo mu jasné, jak bude znít odpověď. „No, chtěl jsem dneska celkem zůstat tady, víš?“ podíval se po očku na Billa, viděl jak je nešťastný. „Možná bysme si to jen mohli koupit a sníst to tady?“
„Jasně, cokoliv budete vy dva chtít. Mimoto, Bille, možná bys měl něco před večeří sníst. Nemyslím si, že by hladovění bylo pro miminko dobré.“ Řekl Gordon a hodil po něm pomeranč, snažil se ho rozveselit.
„Popravdě jsme si už objednali pizzu,“ řekl Bill omluvně a položil pomeranč na stůl. Neměl na něj ani chuť.
Gordon zbledl a poškrábal se na hlavě. „Uh, to jste měli malinko dřív. Vaše máma se moc těšila na večeři s celou rodinou.“
„Slibuju, že potom bude taky jíst.“ Pokýval hlavou, když vtom zazvonil zvonek u dveří. Tom se omluvil a odešel přijmout zásilku, čímž nechal Billa s Gordonem v místnosti samotného.
„Takže, nezlobíš se na mě?“
„Nemyslím si, že rozzlobenost je vhodný slovo, který by to vystihovalo,“ odpověděl. „Nevím, co si mám myslet, jsi můj syn a mám tě rád, ať se děje cokoliv. Jediný problém je to, jak je to divný. Nebudu ti lhát a říkat ti, že mě to nijak nezatěžuje, ale už se to stalo, tak co naděláme.“
Bill se zasmál a snažil se nebrečet. „Jsem rád, že mě nehodláš nesnášet.“
„Nikdy bych tě nemohl nesnášet, Bille, nikdy. Jen jsem trošku rozladěný z toho, že ze mě uděláš tak brzo dědečka. Mám plnou hlavu vlasů a žádný z toho nejsou šedivý. Nemohls počkat trošku dýl?“ zažertoval Gordon a Bill se začal smát ještě víc.
„Promiň, co jsem si myslel?“
„No to nevím, ale neopovažuj se to zopakovat.“ Zavtipkoval znovu. Do místnosti se vrátil klid a Bill se malinko otřásl. „Takže, kdo bude otec?“
„Já… nemůžu ti to říct,“ řekl Bill rychle. „Promiň.“
„Je to Bushido?“ zeptal se Gordon opatrně.
„Ne!“ rozkřiknul se Bill a naštvaně se postavil. „Není to žádnej zasranej Bushido!“
„Ne, je to pizza,“ zavtipkoval Tom, když vešel do místnosti se středně velkou krabicí. „Pro vás, dobrý pane,“ poklonil se mu nádherně a sedl si vedle něj. Bill tu krabici otevřel a nasál vůni, pak se do jídla vrhnul, jako by mu to snad něco předtím provedlo. Tom s Gordonem to oba dva nějakou chvíli s hrůzou v obličeji sledovali.
„Uh… Jdu se osprchovat…“ zbledl Gordon, když viděl svého nevlastního syna, co provádí s pizzou před ním. Zavrtěl hlavou a odešel.
„Co mu je?“ zeptal se Bill, když viděl Gordonův efektivní únik. Otočil se a uviděl, jak se na něj Tom divně kouká. „Co je?“
„Že ty ani necítíš tu feferonku, co máš na tváři, že ne?“ zeptal se.
Bill se na něj podíval, přežvykoval u toho. „Pěknej pokus.“ Tom beze slova sundal Billovi z tváře kolečko šunky. Bill zamrkal a zasmál se, bylo mu trapně, že jedl tak rychle. „Ani nevím, co ti teď mám říct.“
„Vzít si kapesníčky by byl dobrý začátek,“ pokrčil Tom rameny a podal mu jeden. Bill si ho vzal a utřel si s ním pusu, pak se zamyslel a utřel si raději celý obličej. „Musel jsi být hladový,“ řekl, když Bill začal znovu jíst.
„Jo, sám jsem nevěděl, že tak moc, dokud jsem neotevřel tu krabici a neuviděl tuhle překrásnou věc.“ Podíval se na krabici zamilovaně a zasmál se. „Měl ses vidět,“ zajásal Bill.
„Jasně. Nemůžu uvěřit tomu, že jsi to snědl tak rychle. Bylo to jen…“ podíval se na hodinky, „deset minut. Přibližně.“
Bill pokrčil rameny. „Co ti na tohle mám říct, už nemám hlad.“ Opřel se o židli a promnul si břicho. Oba, on i miminko, byli s pizzou spokojeni. Naposledy když ji jedl, ji nedokázal strávit. Je dobré vědět, že si konečně může vychutnat své oblíbené jídlo.
„No to doufám,“ vzal Tom krabici a zmačkal ji do koše, Bill si mezitím šťastně pobrukoval. Musel se usmívat; i před tím, než byl Bill těhotný, ho po dobrém jídle vídával zpívat si a tancovat. Tom si přisunul židli blíž a objal bratra kolem pasu, čímž si ho přitáhnul.
Bill si dál pobrukoval a opřel se Tomovi o hrudník. Uvědomil si, že nikdy nebyl šťastnější, než když byl v bratrově objetí. Usmál se mu do krku a cítil, jak se jeho dvojče usmálo. Otevřely se hlavní dveře a Billovi z obličeje úsměv zmizel, oba dva se vrátili zpátky do původních normálních pozic. Jeho dobrá nálada byla ta tam.
Simone vešla do kuchyně a podívala se na chlapce. Bylo toho tolik, co chtěla říct, ale nic z toho, co měla na mysli, by nedávalo smysl. Srdce jí bubnovalo do hrudníku, chtělo se jí brečet. Celý den ji to pronásledovalo, stěží se mohla usmívat na zákazníky, kteří si přišli koupit nějaký obraz.
Zírání na toaster ničemu nepomůže, nezmění to všechno, co se stalo na tour; nezmění to fakt, že je její syn těhotný. Simone se zasmála nahlas, a až pak si uvědomila, jak šíleně to muselo znít. Podívala se na toaster, protože se jí zdálo, že se jí vysmívá a pak se pokusila otočit na své milované syny. Tom vypadal stejně jako předtím; čepici neměl a vlasy měl svázané do culíku. Byl tak vysoký a vyhublý, ale to jste nikdy vidět nemohli, protože na sobě měl to svoje obrovské oblečení. Bylo to jako by nosil oblečení, které bylo veliké tak akorát pro jeho ego. V jeho očích viděla vyčerpání a obavy, soustavně se na ni díval. Nejspíš si myslel, že se bude opakovat dnešní ráno; Tom se snažil ochraňovat své dvojče. Málem se usmála, když pak se otočila na svého mladšího syna.
Bill vypadal ještě unaveněji než Tom, pokud to bylo možné. Kruhy pod očima ji nutily sebou trošku trhnout; ten bolestný pohled, kterým na ni koukal, ji zraňoval ještě víc. Vlasy měl rozčepýřené jako obvykle, bílé proužky mu vykukovaly tady a tam, ale nikdy v nějakém řádu. Jeho vlasy byly vždycky takové, když hodně pospával. Pohledem sjela níž a nahlas polkla. Výběžky na jeho hrudi, které se jí zdály jen jako výplod její fantazie, vypadaly až moc reálně. Jejímu synáčkovi rostla prsa…
Simone byla moc ráda, že z jejího úhlu pohledu nemůže vidět i jeho rostoucí břicho; nemohla se hnout, už jen proto, že se opírala o linku, která ji nejspíš držela na nohou. „Ohledně dnešního rána…“ zasekla se a začala znovu. „Omlouvám se, že jsem byla ráno taková.“ Vypravila ze sebe, motala se jí hlava.
Bill polknul a podíval se na stůl, přál si být kdekoliv jinde, jen ne v tomhle pokoji a nemít tenhle rozhovor.
„To je v pohodě,“ zamumlal, píchal nehtem do malého kousku plechu, kterým se jako sedmiletí snažili s Tomem stůl opravit, aniž by to někomu řekli. S tím stolem nic špatně nebylo, ale nikdo se prostě neuráčil to od té doby ze stolu sundat. A teď to tu bylo tak dlouho, že si nikdo ten stůl bez plíšku nedokázal představit.
„Okay,“ usmála se krátce a znovu se zhluboka nadechla. „Gordon a já jsme vás oba chtěli vzít dneska na večeři. Naše rodina už společně nevečeřela skoro deset měsíců, a s tím vším, co se děje okolo, by pro mě hodně znamenalo, kdybychom mohli jít někam, kde mají stříbro a látkové kapesníčky.“
Tom otevřel pusu, aby mohl promluvit, Bill ho ale chytl za ruku. „Jasně, hned se s Tomem půjdeme obléknout,“ usmál se Bill, Tom se na něj zamračil, nechápal to. Tohle dělal vždycky, ustoupil jejich matce ve všem, co chtěla, ale hádat se nechtěl.
„Skvěle, máme rezervaci ve Fragnant Gardens na osmou hodinu,“ odvrátila Simone pohled, když se Bill postavil. Musela zavřít oči a zhluboka se nadechnout, než se mohla znovu na svého syna podívat. Když se otočila zpátky, oba chlapci už byli pryč. Simone si povzdychla a naštvaná sama na sebe uhodila sevřenou pěstí do kuchyňské linky. Jak se asi musí Bill cítit, když si myslí, že se na něj ani nedokáže podívat? Byla to jen částečně pravda… Oh, její malý chlapeček… Podívala se ostře na toaster. „Jdi do háje, tohle je složitý,“ zvedla svou kabelku a odešla do ložnice.
~*~
Byl to překrásný večer; počasí bylo na brzký květen pěkné a teplé. Rodina Kaulitzo-Trümperů seděla v tichu na vnitřní terase ve Fragnant Gardens, novém podniku, který se otevřel mezitím, co byli Bill s Tomem pryč. Nikdo se na sebe doopravdy nedíval, každý se schovával za svým menu.
„Krásný večer,“ poznamenal Gordon zpoza bezpečí několika stránek papíru.
„Báječný,“ souhlasila Simone, která zrovna uvažovala nad jedním alkoholickým drinkem, chtěla něco, aby po tom byla schopná jít zítra pracovat.
„Jo, tohle jednomu v autobuse chybí,“ řekl Tom, který si přál, aby zůstali doma tak, jak to s Billem ze začátku plánovali.
Bill jen protočil oči a přál si, aby si mohl sundat svoji mikinu, aniž by na něj lidi divně koukali. Restaurace byla lidmi přímo přeplněná, ti si stěžovali na atmosféru a číšníky, kteří lehce nestíhali, jinak ale byli všichni spokojeni. Chtělo se mu křičet, aby zavřeli zobáky, ale s jeho bolestí hlavy si to nemohl dovolit.
„Viděl jste někdo minulý týden CSI?“ nadhodil s nadějí v hlase Gordon, zkoušel všechno, jen aby se atmosféra u stolu uklidnila. Simone nepřítomně přikývla a Tom s Billem zavrtěli hlavami.
„Ne, propásli jsme všechno, co nebylo na DVD,“ řekl Bill tiše a zabořil se hlouběji do sedačky. Jeho nevlastní otec přikývnul, jakože chápe a všichni se vrátili zpátky k tichu.
O pár minut později se Simone napila vody. „Mají tu dobrou vodu,“ povšimla si, snažila se mluvit alespoň o něčem.
„Jo, je na ní poznat, že není z kohoutku,“ napil se Gordon taky. Bill si dal své menu výš a snažil se všechny ignorovat.
Tom pokýval hlavou a taky se napil. „Je tak… mokrá,“ vydal ze sebe neohrabaně, pak se zamyslel nad tím, co sakra řekl.
K jejich stolu přišla s velkým úsměvem číšnice, se zápisníkem a propiskou v pozoru. „Dobrý večer, jmenuji se Katrina a dnes večer vás budu obsluhovat. Můžu vám zatím přinést nějaké aperitivy?“
„Já si dám samotnou vodku, prosím,“ vyhrkla Simone. Katrina nakrčila obočí a zapsala si objednávku.
„Ještě někdo nějaký alkohol?“ zeptala se mile. Všichni zavrtěli hlavami a ona znovu přikývla. „Půjdu a dám vaši objednávku, dám vám tím víc času na to, abyste si promysleli, co budete chtít jako aperitiv, je to v pořádku?“
„To bude fajn, děkujeme,“ pokýval na ni Gordon a podíval se na všechny u stolu. Čtyři lidé, koukali se naprosto jinými směry, ale jen s jednou věcí na srdci. „Musíme si promluvit,“ řekl všem.
„Samozřejmě, proč ne-“ Simone byla přerušena příchodem svého drinku. Napila se a doufala, že to uklidní její nervy. Katrina se na ni zrychla podívala a pak se usmála od ucha k uchu.
„Máte už vybrán předkrm?“ zeptala se radostně, naprosto opačně, než jaká byla nálada u stolu.
„Já si dám zelné závitky,“ řekl Tom a pokrčil rameny. Nikdy nevěděl, co si má objednat, ale bylo mu to stejně jedno, protože on bude jíst všechno, co bude jíst Bill. Naneštěstí tohle teď nemohli dělat, nemohli jíst společně, protože tu s nimi seděli jejich rodiče. Když se spolu s Billem krmili, obvykle došlo i k něčemu jinému. Takže tohle teď opravdu dělat nemohli.
„Já si dám polívku minestrone,“ zavřel Gordon menu a zaváhal, jestli ho nepřejde chuť k jídlu, než to jídlo dorazí.
„Já si vezmu to samé,“ řekla Simone. Všichni se podívali na Billa, ten se pod tím pohledem jakoby scvrkl.
„Nechci předkrm. Můžu si rovnou objednat hlavní jídlo?“ zeptal se nejistě.
„Samozřejmě, žádný problém.“ Katrina stále čekala s připravenou tužkou.
„Dám si Beef Stroganoff a k tomu nějakou omáčku,“ pokýval si Bill sám pro sebe hlavou. To mu znělo hrozně hezky.
„Nějakou zeleninu?“ zeptala se Katrina.
„Ne.“
„Bille, to není zdravé,“ zamračila se Simone a zavrtěla hlavou. „Musíš mít nějakou zeleninu,“ položila menu.
„Nemám na žádnou zeleninu zrovna chuť, mami, je to v pořádku?“ zeptal se Bill podrážděně. Tom mu položil ruku na tu jeho, ale Bill ucuknul.
„Ne, není to v pořádku. Nemůžeš už myslet pořád jen na sebe,“ usykla a vytrhla se rukou Gordonovi ze sevření.
„Vtipný, a já si myslel, že to budu jíst já.“ Odvětil.
„Bille,“ zamručel Tom a krátce zavrtěl hlavou.
„Ne, už mě to nebaví,“ zatahal za límec u mikiny a vydechl. Bill se škvařil a cítil se slabě. „Stejně nemám hlad. Ta pizza mě nasytila.“
„Tys měl pizzu? Proč jsi nepočkal? Tohle jsem plánovala celé týdny!“ řekla Simone naštvaně, Gordon se ji snažil utěšovat. „Kdybys mi řekl, že jsi už jedl, tak bych zrušila tuhle pitomou rezervaci, když jsi tak… tak neohleduplný.“
Tom si povzdychnul a dal si ruku přes pusu, aby radši nic nemohl říct. Katrina na to koukala se skrytým zájmem. Snažili si tuhle konverzaci nechat jen pro lidi u jejich stolu, ale všem bylo jasné, že kdyby malinko nabrali na hlasitosti, věděla by to celá veranda. Cítil, jak ho z toho začíná pomalu bolet hlava.
„Neohleduplný? A v čem jsem neohleduplný? Byl jsem hladovej, tak jsem se najedl. Nebo si myslíš, že jsem neohleduplný, protože se nechci hádat na veřejnosti? Aby to všechno mohli slyšet lidi okolo a věděli tak, co se u nás v rodině děje?“ podíval se na Katrinu, která pochopila a okamžitě odešla pryč. „A víš co? Už nemám hlad,“ utřel si rozzlobeně oči a znovu se rozbrečel.
„Bille, prosím. Měl by sis sednout a něco sníst. Viděl jsem, s jakým zájmem jsi studoval menu,“ řekl Gordon, který drtil zápěstí své manželky a doufal, že bude mlčet.
„Ne, chci jít domů. Tomi?“ otočil se na své dvojče s výrazem malého štěněte. Bill nechtěl být na veřejnosti, ani nikde poblíž své matky.
„Uvidíme se zpátky doma,“ řekl Tom tiše a zvedl se od stolu. Gordon přikývnul a Tom následoval Billa, který naštvaně odcházel z restaurace. Dostali se na parkoviště a Bill se otočil, nebyl si jistý. Tom okolo něj prošel a zmáčknul tlačítko na klíčích, tam, kde bylo zaparkované auto, zablikalo světýlko. „Neměl jsi na mamku křičet,“ řekl unaveně a otevřel Billovi dveře.
Ten čekal, než Tom zalezl dovnitř taky a rozbrečel se, už to nemohl dál držet. „Chová se ke mně jako k cizímu, nebo jak kdybych udělal něco špatnýho! Co mám dělat?“ utřel si Bill oči do mikiny, věděl, že mu to nejspíš rozmazalo celý make-up. Neměl na očích své obvyklé výrazné černé stíny, jen něco málo, co dokázalo Toma zastavit a dívat se na něj, což mu zahřívalo srdce. „Bylo to fiasko,“ popotáhnul a vyndal si kapesník, aby se mohl vysmrkat.
Tom si opřel hlavu o volant, modlil se ke všem svatým, aby mu dali sílu tohle překonat. S jejich matkou na jedné straně a s Billem na druhé, jak tohle má zvládnout?
„Vážně chceš jít domů?“ zeptal se a nastartoval.
Bil popotáhnul a podíval se z okna. „Ne, dal bych si Big Mac.“ Tom se zasmál a vyjeli.
Komentáře anglicky, prosím :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Klikněte na anketu, díky J. :o)
oou…..Bill is hungry!!! Perfect…
Super! :DD This end..with Big Mac XD
Oh, perfect xD. Hungry Bill, it´s funny xD.
*in love**in love**in love*
I love it!!!♥_______________♥
I want next Part!
so perfect…. big mack xD xD
Simone its peliculiar….
Waw xD it´s amazing xD
I am a little bit confused. I supposed that Simone is OK after this phone conversation. I see, it must be hard for her, pregnant son, it is over. Small town or village, a lot of curious people, rumours and gossip. But she is his mother, mother, Jesus!
The end with Big Mac makes me laugh but I think that Bill really needs to eat healthily. More fruits and vegetables and so on 😉
it's so divine, the most me laugh "is so wet …"