autor: Lady Kay
Tom čekal všechno, ale tohle rozhodně ne.
„A tohle je co?“ vykřiknul, jakmile do místnosti vešel vysoký kluk s černými vlasy spadajícími mu na ramena, očima orámovanýma černou tužkou a oblečený v úzkých džínách a vypasované kožené bundě. Oba pozdravil a mile se usmál. Gustav mu jak úsměv, tak pozdrav oplatil, kytarista se však neobtěžoval ani s jedním. Nabyl dojmu, že si z něj jak basák, tak bubeník dělají blázny. Tohle přece nemůžou myslet vážně?! Jeden o nanynce předtím prohlásí, že nebyla zas tak špatná, přitom její pištivý hlas připravil Toma málem o sluch a aby toho nebylo málo, tak druhej šílenec dotáhne TOHLE!!
„To je poslední zájemce…“ vysvětlil Georg. To mě napadlo taky, kdo jinej by to asi tak mohl být! Nemusíš ze mě dělat blbce.
„Ne,“ řekl rozhodně Tom a zkřížil ruce na prsou.
„Cože?“ zeptal se Georg, přestože moc dobře věděl, co tím myslí. Stejně tak si byl ale jistý, že s Gustavovou pomocí se mu podaří tuhle osobu dostat přesně tam, kam chce – na místo zpěváka. Sice na první pohled kluk působil opravdu zvláštně, ale právě tohle na lidi přece vždycky zabíralo. A co teprve to, co ukrýval v hrdle!! I Tom pookřeje, sice to potrvá možná trochu déle, ale znal svého kamaráda už několik let, i on nakonec bude nadšený. Navíc tahle osůbka měla ještě jedno velké plus a to fakt, že se jedná o kluka, což znamená, že se incident, podobný tomu s Laurou, nemůže za žádnou cenu opakovat.
„Prostě ne. Pokud se nepletu, řekli jsme, že hledáme zpěvačku a tohle,“ ukázal Tom prstem na chlapce, „nemá do holky sice daleko, ale očividně to holka není!“
„To je sice pravda, ale poslechnout si ho můžeme, ne? Neslyšel si ho ani zpívat, a už děláš závěry.“ Georg byl známý kliďas, a ačkoliv ho štvalo, že se jeho kamarád chová jako největší idiot pod sluncem, mluvil naprosto klidně a nepřestával se usmívat. „Ty se teď pěkně posadíš zpátky a všichni mu dáme prostor, aby nám předvedl, co v něm je…“ Tom se už chystal basáka sjet za to, že s ním jedná jako s naprostým idiotem, nakonec se ale jen nadechnul a posadil se. Věděl, že kdyby teď odešel, ti dva by mu to vyčítali do soudného dne.
„Fajn, tak se předveď, ale rychle, nemám času nazbyt…“ zavrčel a propaloval jej pohledem. Klučina se naposledy usmál a začal zpívat. Georg už měl možnost slyšet, jaký zázrak v sobě ukrývá, přesto i teď mu při prvních slovech písně přeběhl mráz po zádech. Gustav na tom nebyl jinak, nevěřil svým uším, tenhle klučina byl dnes jednoznačně nejlepší, nikdo se ani zdaleka jeho výkonu nepřiblížil. Všechny by strčil hravě do kapsy a to by se nemusel ani pořádně snažit. Kam se na něj hrabala Laura?! Ani Toma nenechával jeho výkon zcela chladným, tak čistý a krásný hlas už dlouho neslyšel, na rozdíl od těch dvou ale nedával svůj obdiv najevo a zachovával si svůj odměřený přístup. Očima jej sjížděl od hlavy až k patě, s nikým jemu podobným se dosud nesetkal.
Kluk mezitím dozpíval a čekal na ortel. Kytarista se nejdříve podíval na Georga a hned nato na Gustava, oba jen zírali a ani jeden nepromluvil, proto se nakonec ujal slova sám.
„Docela to šlo, ale jak jsem řekl už předtím, hledáme zpěvačku, takže je mi líto. Zkus štěstí někde jinde…“ Snažil se tentokrát jednat slušněji, aby nemusel poslouchat další Gustavovy kecy a aby nemusel čelit jejich vyčítavým pohledům a narážkám na to, že je absolutně bezcitnej, arogantní a bůhví co ještě by si vymysleli.
„Já jsem pro…“ uslyšel najednou vedle sebe, otočil se a spatřil vstávajícího basáka.
„Já taky…“ ozvalo se i z druhé strany. Tom myslel, že sní a byl to zatraceně hnusnej sen. Ti dva vždycky sdíleli jeho názor, pokaždé ho podpořili a najednou se postaví proti němu. Georg mezitím došel ke klukovi, doprovázený Tomovým nechápavým pohledem. „Tak tě u nás vítám…“
„Jak vítám? Já snad řekl NE!“ ozval se Tom, jenž se konečně vzpamatoval z prvotního šoku.
„To je sice možný, ale já řekl ano, a pokud jsi neslyšel, i Gustav souhlasil. Je to dva proti jednomu a to znamená, že jsi prohrál, Tomi,“ zazubil se na něj. Tomovy oči se zúžily zlostí, zaprvé nesnášel, když ho někdo oslovoval touto zdrobnělinou jeho jména, a zadruhé jsou jeho kamarádi proti němu, znají se tak dlouho a pokaždé byli zajedno. Jenže najednou se tady objeví tenhle pitomeček a oni se z něj můžou zbláznit. Sice zpíval ze všech nejlíp, ale to neznamená, že ho hned museli přijmout mezi sebe. Existuje přece spousta jiných způsobů, jak najít zpěvačku. Poslední možností a záchranou je David, manažer kapely, a zároveň jejich kamarád, ten jistojistě bude stát při něm a bláznivý nápad Géček s tímhle androgynním stvořením zavrhne.
Mezitím vstal i Gustav a tiskl novému členovi ruku.
„Já jsem Gustav, bubeník, Georg hraje na basovku a támhle ten bručoun je náš drahý kytarista Tom.“
„Rád vás poznávám.. Jsem Bill…“ střídavě se díval na své nové kolegy. Nejdéle jeho pohled setrval na Tomovi, vypadal přesně tak, jako na obálkách časopisů, možná byl ještě o trošku hezčí, i když se tvářil jako kakabus a choval se odměřeně.
„Nejen to – ode dneška jsi Bill, náš zpěvák,“ poplácal ho přátelsky Georg po zádech. Tom nevěřícně sledoval ty tři, jak se vesele vybavují, jako by tam ani nebyl, jako by byl vzduch. Jen Bill ho po očku pozoroval a nesměle se na něj usmíval. Nech si ty svoje úsměvy, na mě tohle neplatí! Sice jsi Bill, náš zpěvák, ale je jen otázkou času, jak dlouho to tak bude. A vy dva, dejte pozor, abyste se z našeho Billíska nepodělali!!! Trapas! Nasupeně si oblekl svoji XXL mikinu a pořádně za sebou třískl dveřmi. Když nemohl řvát, musel alespoň tímhle způsobem dát najevo, že z nich dvou žádní kamarádi nebudou.
Odemknul si dveře od auta a posadil se, z kapsy vytáhnul mobil a vytočil číslo manažera, byl rozhodnutý Davidovi říct tuhle „skvělou“ novinku ještě zatepla… „Pitomá hlasovka!“ mrknul mobilem na sedačku spolujezdce. Zrovna teď, když s ním potřebuje nutně mluvit, nemůže se dovolat. Mohl by za ním sice zajet, ale po dnešku byl unavený a těšil se domů. Vyřeší to s ním zítra, svět se kvůli tomu nezboří. Při představě, jak Bill sklíčeně odchází, se spokojeně ušklíbnul a nastartoval. Však já se tě zbavím, hošánku, na to můžeš vzít jed!
Bill hleděl na dveře, ze kterých před chvilkou Tom odešel. Mrzelo ho to, nechtěl se stát příčinou sporů v kapele. Snažil se být milý a přátelský a ne kytaristu hned při prvním setkání takhle vytočit. Gustav, jako by uměl číst myšlenky, mu stiskl rameno a povzbudivě se na něj usmál.
„Nic si z toho nedělej… Zítra tě představíme Jostovi, to je náš manažer, určitě bude nadšenej a s Tomem se to taky nějak urovná. Víš, on je… No, jak bych to řekl? Trošku zvláštní.“
Bill si moc přál, aby měl bubeník pravdu, chtěl být se všemi zadobře a u kytaristy to platilo dvojnásob. Od prvního okamžiku, kdy spatřil jeho tvář v časopise, věděl, že se k němu musí nějak dostat, toužil setkat se s ním a poznat, jaký ve skutečnosti je. Nevěřil tomu, co se o něm vyprávělo nebo psalo, on věděl, že takový není. Bill četl každý článek, který vyšel v časopise, sledoval novinky na internetu, a když se dozvěděl o tom, že zpěvačka odchází a kapela hledá za ni náhradu, neváhal a přihlásil se na konkurz. Sice se na něj všechny dívky koukaly jak na blázna, něco si spolu šuškaly, ale jemu to bylo fuk. Chtěl, tedy spíš, musel ho vidět…
autor: Lady Kay
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky. J. :o)
teda ten Tom je ale nevrlej a hnusnej….aspoň k sobě s Billem potom budou mít třeba blíž….
háá rychle dál. A Temajzle koukej se uklidnit bo tě profackuju 😀
Jé, tak Billovi se už líbí a on se k němu chová takhle nehezky… Hmm, dobrá povídka.
Má to dobrý začátek – prosím, at to nespadne do těch typickej povídek
malo ty pipky budou pukat zlostí až ho uveděj v Bravíčku xD xD Jako Tom je fakt na ranu… Buzna je to! xD
Já tomu Tomowi cáknu jednu wýchownou a bude:-D
Já tomu Tomowi cáknu jednu wýchownou a bude:-D
Bitter: Myslím že jedna výchovná bude dooost málo 😀 Tomuhle by nestačil ani pořádnej průplesk 😀 By se musel rypnout do hlavy, aby se mu tam konečně rozsvítilo 😀
Ta jeho nepřístupnost mě začíná pěkně vytáčet. Chudák Bill, se tam snaží navázat dobrý vztah a teď tohle… 😀 No, jsem zvědavá, jak to dopadne. Každopádně je to naprosto dokonalý ♥♥
BTW: Myslím, že Tom není zas tak vzteklej… Jenom prostě žárlí a štve ho, že Billy se mu líbí a že umí výýborně zpívat 😀 Ale ta jeho odolnost mu nevydrží dlouho – to se vsadím 😀
Dáááááááááááááááááááááááááááááááááááááál!
Úžasná povídka, Ladynko, doufám, že noťas budeš mít co nejdřív v pohodičce a já se konečně dočkám posledního dílku. Je to super a nádherný, vždyť ty to víš:-D
Ten Tom je ale náfuka! 😀 Celkem kluky obdivuju, že s takovým bručounem vydrží v kapele 😀