autor: Lauinka
Nedokázal to. Byl tak blízko, mohl jej mít, ale neposbíral dostatek odvahy. Udělal chybu a moc dobře to ví. Ublížil mu tam, kde to bolí nejvíce. Nesnáší se. Jde rychlou chůzí až k domovu. Otevře ztěžka dveře a vejde. Vysvlékne si svoji obrovskou mikinu a rázným krokem zamíří do pokoje, kde je jeho zdroj odvahy. Otevře láhev s vodkou a mohutně se napije. Utrápeně sedne do křesla a upírajíc svůj pohled z okna, se znovu napije z lahve. Cítí, jak alkohol proudí celým tělem a on, jako by znovu ožil. Jako by byl Fénix a opět vstal ze svého popela. Kolikrát se už s pitím chtěl nadobro rozloučit? Ale zjistil, že to nejde. Nedokázal nikdy zvládnout těžké stavy s tím související.
Pokaždé podlehl a znovu sáhl po lahvi s alkoholem. Alespoň takhle byl s ním. Měl ho ve svých snech. Když byl opilý, viděl jej u sebe. Mluvil s ním, seděl vedle něj a líbal jeho rty, aniž by se čehokoli bál. Dotýkal se toho dokonalého těla. Teď to všechno mohla být pravda, ale zaváhal. Sny se rozplynuly a jemu zůstala pouze věrná láhev. Ta ho nikdy nezradí. Zase to na něj všechno padlo a on nedokáže přestat hltat tu průhlednou kapalinu. Zlehka svraští čelo a odloží láhev na stolek stojící vedle něj. Opře se o opěradlo křesla a přivře oči. Už zase jej vidí před sebou, jsou spolu. Ztěžka vydechne.
Bill se ztěžka zvedne a utře své opuchlé oči. Tak příšerně to bolí. Ani slzy, valící se po tvářích, nejdou zastavit. Jako by svět byl domeček z karet a on mu právě spadl na jeho záda. Myslel si, že už nic horšího se stát nemůže. Vzlyky ani nejdou krotit, naprosto ovládly jeho tělo. Bezmyšlenkovitě jde, kam ho nohy vedou. Nečekal takovou zradu. „Proč,“ špitne bezmocně a sesype se na lavičku stojící za ním. Tohle mu neodpustí, ale ví, že ho nedokáže přestat milovat. Jeho srdce je zaslepeno nehynoucí láskou a i přesto, že rozum říká dost, srdce neposlouchá a dělá si, co chce.
Stále cítí jeho hřejivé rty, dravé polibky, jež mu rychle odebraly kyslík. Jeho doteky se rozlily snad do každé buňky v jeho těle. Konečně si připadal šťastný. Jeho srdce se zaplnilo pocitem, že v tom svém šíleném zamilování není sám. Že jeho láska jej také miluje, ale on si s ním pouze pohrával. Zkoušel, jestli podlehne a on nezklamal. Prostě se poddal jeho polibkům a ještě mu to oplácel. Zase si dokázal, že dostane, co chce a koho chce. Byl jen loutkou v jeho předvádění. Slepě mu věřil a naletěl, ale tak lehce si jeho důvěru nezíská, teda pokud vůbec.
Nechápe, proč i on musel být na jeho seznamu. Vždycky si z něj utahoval, že je nepolíben, ale tohle je poslední kapka. Už to přehnal a Billova číše právě přetekla. Už se nenechá využívat. Nebudu tu pokaždé, kdy si řekne. Znovu utře oči a nasadí tvrdý nekompromisní výraz a vydá se k domovu. Stále cítí slzy, ale už jim nedává možnost, aby se ukázaly na povrchu. Prostě je ignoruje.
Vejde do domu a všude cítí jeho podmanivou vůni. Opojně ji hltá. Ví, že to nebude tak těžké. Pokaždé, když jej vidí, cítí se tak nadpozemsky a nyní to bude muset skrývat za nepřístupnou maskou. Ruce se mu klepou a slzy se derou na povrch čím dál víc. Pevně semkne víčka k sobě a dvě slzičky stečou po jeho již rudé tváři. Náhle se ozve nějaký hluk, značící, že Tom právě míří do kuchyně. Dokáže se na něj po tom všem tak rychle podívat? Není si jistý. Je nervóznější ještě více než před chvílí, ale pevně stojí na místě. Tom seběhne posledních pár schodů. Opojen alkoholem zakopne a smete stojícího Billa k zemi.
„Anděl…“ špitne Tom ležící na Billovi a prohlíží si pozorně jeho tvář.
„Co to meleš? Okamžitě ze mě slez…“ vyjede zostra Bill, který se udeřil do hlavy.
Tom je značně opilý a tak nevnímá… Lehce dvěma prsty přejíždí po jeho tváři. Bill jen přivře oči. Nesmí podlehnout. Nesmí.
„Tome… slez…ze mě…“ zopakuje trhaně Bill. Nemá dost síly na to, aby Toma ze sebe shodil. Navíc okamžitě poznal, že je opilý.
„Zase si chlastal?“ Koukne na něj přísným pohledem.
„Víš… můj bráška… zklamal jsem ho… ale já nechtěl… měl jsem mu to říct, ale nešlo to… najednou… já nevím…“
„Co to zase povídáš?“ Nevěřícně koukne do jeho očí. Copak ho ani nepozná? Tohle musí skončit.
„Anděli… pomož mi bratříčka získat zpátky… Já mu ublížil… ale… ale…“ rozvzlyká se… „Nechtěl jsem.“
Bill neví, co má dělat? Má mu to věřit? Nebo si zase hraje na chudáčka a pak jej využije? Není si jistý.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Klikněte na anketu, dík. J. :o)
z Billa je anděl…no já umřu..xDDD
No tak to teda Tom musí bejt solidně na mol 😀 Ale je to hrozně zajímavý. Tak rychle dáál
Dááááál!!!!!
Andílek xDD Klááása:-))) Bych chtěla vidět tak ožralího Tomana xD
dááááááááááááál honééém… bezvadný…!!!
aww sladkééé….
xD Je to fáákt rozkošný, ale já si nemohla pomoct a musela jsem se u toho tlemit xD Ten je teda zlitej jak hovado, takový bláboly plácat xD
♥♥ ae je cutee xD
Prd anděl, bráška!:-D
chudák tam pod ním leží…