autor: Rachel
Celý Billův pokoj už byl ponořen do tmy, až na měkkou postel, kterou ozařovalo světélko, vycházející z malé lampičky na nočním stolku. Svým malým paprskem odhánělo černou tmu a šero a osvětlovalo tak těla dvou chlapců, která se k sobě tiskla čím dál tím víc. Jejich rty spolu splývaly v těch nejdokonalejších polibcích, nebo šeptaly slůvka lásky a něhy, která byla věnována tomu druhému. Billovy prstíky se lehce dotýkaly Tomovy tváře a bříšky po ní přejížděly. Jakoby se chtěly přesvědčit, že se rysy Tomovy tváře nezměnily a že rty, které právě líbají dva naběhlé měkké polštářky, jsou opravdu jeho. Bill to však věděl. Moc dobře věděl, kdo jej právě rukou hladí ve vlasech, kdo mu mezi polibky šeptá láskyplná slůvka a kdo pokrývá jeho rty zamilovanými polibky. Nikdo totiž nelíbal tak krásně, jako právě jeho Tomi. Jen v jeho náruči se Bill poddával něžnému líbání a úplně zapomněl na všechno kolem. Cítil jen měkké rty svého prince, které si jemně pohrávaly s těmi jeho.
A Tom si dával opravdu záležet. Netušil, jak se to vůbec mohlo stát. Nikdy nikoho nelíbal tak něžně, jako právě černovlasou osůbku ve své náruči. I když už se líbal s několika dívkami, ještě nikdy jeho rty nevěnovaly žádné tyhle vroucí polibky. Nikomu, až na Billa. Jen když se Tomovy oči setkaly s těmi nádhernými a plnými rty, Tom si nedovedl představit, že by s nimi měl zacházet jinak, než něžně. Jako právě teď. Jeho rty byly spojeny s těmi Billovými, zatímco jedna Tomova ruka hladila Billa po vlasech a druhá klidně spočívala na jeho pasu. Lehce se dotýkala látky Billova pyžámka, zatímco se jejímu majiteli honily v hlavě další a další myšlenky. Jen při jedné z nich se Tomovo srdíčko prudce rozbušilo a jeho bříško sevřel strach. Strach z něčeho, co si Tom k Billovi ještě nikdy nedovolil, přesto však po tom navzdory svým obavám toužil víc, než po čemkoli jiném. Toužil se Billa dotýkat, hladit jej a mazlit se s ním. Toužil po tom, aby mohl spatřit Billovo křehké tělíčko, které se pod jeho jemnými polibky jen nepatrně chvělo. To však vyvolalo v Tomovi i strach, který ho jakoby jen mávnutím kouzelného proutku odradil od veškeré jeho odvahy.
Tom si moc dobře pamatoval větu, kterou mu o Billovi tenkrát v domově řekla ředitelka. Kdykoli, kdy si na ni vzpomněl a zadíval se na svou lásku, u něj vyvolávala lítost, zároveň však i obavy. Ještě nikdy se s Billem nemazlil. Ještě nikdy si k němu nic víc, než polibky a hlazení nedovolil. Nikdy se ani o nic víc než líbání nepokoušel. Strach mu to nedovolil. Čím déle Tom s Billem byl, a čím víc jej den ode dne miloval, tím více rostl i jeho strach a obavy o něj. Nedovedl si představit, že by měl jeho lásce někdo ublížit a co víc – nedovedl si představit, že by to měl být on sám. Tolikrát už zatoužil po mazlení, tolikrát si představoval Billovo křehké tělíčko, které bylo v jeho představách více než nádherné. Strach byl však vždycky silnější, než Tomova touha. Aniž by si to Tom uvědomoval, ona rostla den ode dne stále víc a víc. Naplňovala jeho srdíčko i mysl stále víc a víc a Tom ji cítil při každém jejich líbání.
I teď ji pocítil. Dokonale jej ovládla přesto, že s ní v duchu bojoval. Už teď věděl, že nedokáže déle odolávat. Jen při představě mazlení s Billem se jeho srdíčko prudce rozbušilo, zároveň však Tom pocítil ještě něco. Byl to ochranitelský pocit, který v jeho srdíčku stačil vzrůst už od jeho prvního setkání s Billem. Tom ho moc dobře cítil. A také cítil, že pokud chce Billa zbavit strachu z toho posledního a zároveň nejdůležitějšího, nesmí nikam spěchat. Ba právě naopak. Tom už teď věděl, že jen když bude něžný, opatrný a ohleduplný, dovolí mu Bill dnes možná i víc, než jen polibky, kterými pokrýval jeho rty. A Tom takový chtěl být. Cítil, že mu Bill věří, chtěl však, aby mu věřil i v tom posledním. Aby s ním na to ošklivé, co si prožil, zapomněl.
Proto se tiše nadechl a jen velmi pomalu zasunul svou teplou dlaň pod kousínek lemu Billova pyžámka. Lehce se otřel o jeho teplou kůži a nato své prsty opatrně přiložil na Billův bok. V tom však ucítil na svých rtech Billův rozechvělý polibek a slabé pípnutí. Bill se od Toma rychle odpojil a pohledem sklouznul někam ke svému pyžámku. Stačilo mu však, aby jeho oči spatřily Tomovu ruku pod jeho pyžámkem a Bill se od Toma rychle odsunul. Se strachem v očích těkal pohledem po jeho tváři a snažil se najít v jeho očích odpovědi na otázky, které se mu ihned začaly honit hlavou. Celé jeho tělíčko se okamžitě roztřáslo jen při vzpomínce na onu osudnou noc, kdy na sobě ucítil hrubé doteky drsných rukou. Jen pouhý Tomův dotyk v něm dokázal vyvolat ty ošklivé vzpomínky, které by ze své mysli nejraději vymazal. Od doby, kdy jej otec znásilnil, neucítil na svém těle žádné cizí doteky. Nikomu to ani nedovolil. Otec byl první, kdo se jej dotýkal, zároveň však tak hrubě a bolestivě, že se Bill od té doby bál jakéhokoli bližšího kontaktu. Bál se svých vzpomínek a také se bál doteků někoho jiného.
I teď se bál. Bál se, že ten někdo, komu to dovolí, nedokáže nebýt tak hrubý a neohleduplný jako tenkrát jeho otec. Před ním však neseděl jen tak někdo. Seděl před ním Tom, osoba, do které se Bill tolik zamiloval a u které i beze slov cítil, že jeho city opětuje. Tom byl snad jediný člověk na světě, který mu ještě nikdy neublížil. Přesto, že už k tomu měl tisícero možností, Bill od něj nikdy neuslyšel zlého slova a také od něj nikdy neucítil ani jedné bolestivé rány, či snad něčeho, co by mu bylo nepříjemné. Zároveň mu však nikdy nedovolil nic víc, než polibky. I když po tom už několikrát toužil a také přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby se jej Tom dotýkal, strach byl mnohem silnější, než všechny Billovy představy, ve kterých bylo všechno něžné a krásné. Přesto, že Tomovi věřil, nedokázal se zbavit pocitu strachu z něčeho intimnějšího. Tom byl první, kterému dovolil to, co ještě nikomu jinému. Dovolil mu líbat jej, objímat jej a kousek po kousku mu věnovával své zamilované srdíčko. Nikdy se však k ničemu většímu než k líbání nedostali a právě proto se Bill obával toho, co se stane v několika příštích okamžicích. Ty chceš zajít o kousek dál, Tomi?
Bill byl svými myšlenkami natolik zmatený, že si ani nevšiml Tomovy blízkosti. Uvědomil si ji až ve chvíli, kdy nasál vůni Tomova trička a dvě ruce jej začaly hladit po vlasech. Nedokázal však skrýt svůj strach a své chvění, které se tolik snažil zastavit. A Tom to vycítil. Billovo třesoucí se tělíčko, které držel ve své náruči, už mu napovědělo všechno, všechny Billovy myšlenky a obavy. Tom jej jemně, aby jej nepoplašil, začal hladit po vláscích.
„Billí, já cítím, že se bojíš,“ zašeptal s jistotou a pomalu si za bradu něžně nadzvedl Billovu tvář do úrovně té své. Jakmile se jeho oči střetly s těmi mandlovými, které na něj plaše hleděly, byl si už víc než jistý. Bill se díval do jeho očí a rychle si v hlavě formuloval všechny myšlenky. V těch oříškových očích se nezračil chtíč. Zračila se v nich láska a zamilovanost, které plně ovládly Tomovo zaláskované srdíčko. Zároveň však i touha, která u Billa vyvolala další pochybnosti. Teď už věděl jistě, že Tom nechce dnešní večer strávit jen líbáním. Pohledem zkoumal jeho klidnou tvář.
„Tomi, t-ty bys… ty bys chtěl něco víc, viď?“ pípl slabounce a pomalu sklopil hlavinku. Nato však ucítil na svých vláscích Tomovy jemné prsty a lehké polibky, kterými mu Tom pokrýval jednotlivé pramínky. Stiskl jeho ručku v té své a propletl si s ním prsty.
„Ale jen když budeš chtít i ty, Billí,“ zašeptal a hladil ho po uhlově černých vlasech. Nechtěl dělat nic, co by se Billovi nelíbilo a také nic, čeho by se to křehké stvořeníčko mohlo bát. Bill se zadíval na jejich spojené ruce a sklopil hlavinku ještě víc. Srdíčko se mu prudce rozbušilo a on nedokázal porazit ten pocit strachu, který v něm rostl stále víc a víc. Zadíval se do Tomových očí a malinko se nadechl.
„Mám strach, Tomi. Velký strach, že…“ nedořekl, protože ucítil dvě měkké dlaně na svých tvářích. Tom palcem přejížděl po jeho líci a očima jej vyzýval k pokračování.
„Že co, lásko?“ optal se něžně a nato se setkal s Billovýma očima. Bill nikdy v žádných očích nespatřil tolik lásky, jako právě teď v těch Tomových. A to mu dodalo odvahu vyslovit to, co jej trápilo snad ze všeho nejvíc.
„J-já… já jsem se ještě nikdy před nikým nesvlékal,“ špitl a stydlivě sklopil pohled. Očekával Tomův výsměch. Na svůj věk neměl na rozdíl od ostatních svých vrstevníků vůbec žádné zkušenosti a právě proto se bál Tomovy reakce. Stalo se však něco, co ani v nejmenším neočekával. Tom jej prstem něžně pohladil po tváři, a když zaznamenal dvě hořící líce, musel se usmát.
„Já se také bojím, lásko. Bojím se, že budeš mít ze mě strach, protože tě moje dotyky vyplaší, že mi utečeš a já to všechno pokazím,“ zašeptal a zastrčil pramínek havraních vlásků za Billovo ouško. Nato však uslyšel tichounký hlásek.
„Stydím se,“ špitl Bill a ucítil, jak se začíná stále více červenat. A to nechtěl. Nechtěl, aby Tom uviděl jeho červené tváře. Dredáček se však mírně pousmál a v duchu vymýšlel něco, čím by mohl Billa zbavit jeho stydlivosti. Přemýšlel a přemýšlel, v tom jej však něco napadlo. Něco, co by mohlo Billovi dodat odvahu. Pomalu se přisunul svými rty k jeho oušku.
„Jestli chceš, Billi, klidně se svléknu první,“ pošeptal mu do něj a nato už se utápěl v těch hnědých čokoládkách, které na něj překvapeně hleděly. Bill pohledem nejistě těkal po jeho tváři, když však uviděl Tomův mírný úsměv, pomalu pokýval hlavinkou.
„T-tak dobře,“ pípnul téměř neslyšně, avšak Tom to dobře slyšel. Pomalu vzal do prstů lem svého trička a opatrnými pohyby si jej začal sundávat. Cítil na sobě Billovy pohledy, to mu však teď bylo úplně jedno. Udělal by cokoli na světě proto, aby zbavil svou lásku strachu z toho nejkrásnějšího, co je teprve čeká. Přetáhl si tričko přes hlavu a pomalu jej odložil vedle sebe na postel. Při jediném pohledu před sebe mohl spatřit stvořeníčko, které si jej prohlíželo s neskrývaným úžasem. Bill si ani neuvědomil, že teď na Toma doslova civí s vykulenými očky a s pusinkou v mírném pootevření. Měl pocit, že nikdy neviděl nic dokonalejšího, než to nádherné tělo před sebou. Nikdy neviděl tak nádherně opálenou kůži, jako měl právě Tom. A kůže nebyla to jediné, co Billa na Tomovi zaujalo. Bylo to také ploché, přesto však vypracované bříško a svaly, které vyvolaly u Billa obdiv. Nic nevnímajíc upíral svá čokoládová očka na Tomovu hruď, která však během několika chvilek opět posmutněla. Bill sklopil hlavinku a smutně se podíval na lem kabátku od svého pyžámka.
Copak se teď před ním můžu svléknout? Jak budu podle něj vypadat? On je tak krásně dokonalý, opálený, nádherný. Zato já? Asi jsem opravdu ošklivý.
„Billi, copak je?“ Tom se přisunul blíž k Billovi a nadzvedl si jeho tvářičku k té své. Chtěl vědět, nad čím jeho láska přemýšlí. Třeba se mu vůbec nelíbím.
„Když… když já nejsem tak hezký jako ty, Tomi,“ povzdechl si Bill nešťastně a smutným pohledem se zabodl do té dokonalosti před sebou v podobě Tomova těla. Tom se mile usmál nad tím černovlasým hlupáčkem a pomalu Billa pohladil po líci, neustále se usmívajíc.
„Billí, trdýlko moje,“ usmál se na něj něžně a opatrně, aby Billa nevyplašil, sjel dlaní z jeho tváře až na límeček od kabátku. Jeho štíhlé prsty si pomalounku našly první bílý knoflíček a po chvilince vyčkávání s ním jemně trhly. Tom nechtěl nikam spěchat. Ne teď, když mu Bill dovolil, aby jej pomalu svléknul. Po několika minutách odepínal jeden knoflíček po druhém, avšak i s minutovými přestávkami. Chtěl dodat Billovi pocit, že není třeba se ničeho bát a že z něj nechce jen strhnout kabátek bez kouska citu. Ba právě naopak. Velmi citlivě a jemně odepínal poslední knoflíčky a neustále se díval na Billovu sklopenou hlavinku. V té se honilo tolik myšlenek, že Bill ani nevnímal skutečnost, že ty citlivé prsty už poslední knoflíček odepnuly. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy ucítil na svých ramínkách Tomovy měkké dlaně. Tom pomalounku stahoval kabátek od pyžámka z útlých ramínek a teprve, když jej odložil někam vedle Billa, odhodlal se na něj podívat a…
Vydechl úžasem. Ztratil se mu hlas v té chvíli, kdy před sebou spatřil nádherné křehké tělíčko, patřící osůbce, která teď stydlivě klopila hlavinku někam k jejich kolenům. Neviděl na něm žádnou, byť sebemenší chybičku. Nic se nemohlo vyrovnat porcelánově bílé alabastrové kůži, která přímo volala po dotecích a polibcích. Ještě nikdy neviděl větší dokonalost, než jakou v sobě skrývala Billova sněhově bílá hruď a ploché bříško, nad kterým se Tom musel pousmát. Vzpomněl si totiž, jak se tenkrát ráno hlásilo o pozornost svým hlasitým kručením. Teď už si byl jistý tím, co chce Billovi říct.
„Ne, Billi, ty nejsi hezký. Ty jsi totiž neobyčejně nádherný, lásko,“ zašeptal a po chvilince zaznamenal na Billově sklopené tvářičce mírný úsměv. Bill se malinko pousmál, nato však malinko zkoprněl. Teď už byli oba polonazí a to znamenalo jen jediné. Bill jen při pomyšlení na Tomovy doteky na svém těle celý strnul a malinko se roztřásl. Bál se, že se Tom přeci jen hned napoprvé pokusí o víc, než na co se Bill teď cítil. Nervózně tisknul ručky k sobě a jeho strach s každým následujícím okamžikem pomalu narůstal. A Tom to vycítil. Cítil, že musí Billa ujistit o tom, že nemusí nikam spěchat a že záleží jen na něm, kam až dnes zajdou. Pomalu si jeho tvářičku za bradu nadzvedl a za okamžik už se topil v moři té nejsladší čokolády, která před ním však znova nesměle uhnula.
„Billi, podívej se na mě. Takhle,“ dodal a nato se setkal s Billovýma očima, které se na něj upíraly. Něžně jej pohladil po vláscích.
„Bille, já bych nikdy neudělal něco, co by ti ublížilo. Nikdy bych po tobě nechtěl něco, co bys ty sám nechtěl. Proto mi slib, že když ti bude něco nepříjemné, nebo budeš mít strach, tak mi to řekneš,“ Tom se díval do Billových očí a hledal v nich důvěru. Bill slabounce pokýval hlavinkou a strnule očekával, co se bude dít dál. Tom však jeho nejistotu vycítil. Vycítil, jak je strnulý, jak moc se bojí a to jej přinutilo k tomu nejněžnějšímu, co dokázal vymyslet. Lehce se prsty zapřel o Billova ramínka a něžně se na něj usmál.
„Lehni si, broučku,“ špitl tak láskyplně, že Bill nedokázal nic namítat. Položil se do bílých peřin, ručky však strnule držel stále u těla. Bojácně upíral očka na Toma a očekával jeho reakci. Tom se mile usmál a jemně Billa pohladil po tváři.
„Zavři očka, Billí, a mysli na něco moc hezkého, ano?“ zašeptal a vůbec nevnímal Billovy překvapené pohledy, směřující k němu. Bill však po chvilince zvědavého sledování Tomova tajemného úsměvu přeci jen zavřel očka a ve svých myšlenkách si vybavoval něco, co se mu líbilo a bylo krásné. Nemusel přemýšlet dlouho. Před očima se mu okamžitě zjevila Tomova tvář. Dvě nádherné čokoládky, které neustále zářily štěstím, dokonalé rysy a nádherné vykrojené rty, které se na Billa uměly tak krásně usmát. Zároveň však dokázaly ty Billovy tak krásně a něžně líbat. Bill se sám pro sebe usmál. Přišlo mu, že už nic nemůže být krásnější…
Najednou však ucítil něco, co se ani v nejmenším nedalo srovnat s ničím existujícím. Něco neuvěřitelně jemného a tak něžného, až Bill samým úžasem vydechnul. Cítil, jak se to něco pomalounku přesouvá z místečka na místečko po jeho hrudi a pokrývá jeho tělo něčím, co ani v nejmenším nedokázal identifikovat. Začal však pociťovat, že to něco je čím dál tím víc příjemnější. Ani si neuvědomil, že se culí jako sluníčko a úplně zapomněl na všechno kolem. Vnímal jen ten nádherný pocit. Přišlo mu, že snad ani doteky motýlích křidýlek nejsou tak lehké a jemné, jako právě to, co teď cítil on sám. Užíval si té nádherné chvilky a mírně vydechl, když najednou ucítil to krásné někde u svého bříška.
„Tomi, copak to je?“ optal se tichounce, avšak odpovědi se mu nedostalo.
Tomovy rty teď byly zaměstnány něčím úplně jiným. Pokrývaly Billovo tělo těmi nejněžnějšími polibky, které dokázaly vykouzlit. Tom pomalounku a velmi jemně líbal každý kousínek té porcelánově křehké nádhery, která se mu teď nabízela. Chtěl si dát záležet a také chtěl, aby Bill na své první mazlení nezapomněl. Po několika minutách opatrného poznávání Billova těla jeho polštářky doputovaly až k nádherně plochému a horkému bříšku, když však Tom uslyšel Billův tichounký hlásek, zvlnily se do krásného úsměvu.
„Tomi, to je nádhera. Je to jako motýlci,“ špitl Bill zasněně a mile se usmál. Když však ucítil to něco, co jej příjemně zašimralo na pupíku, neudržel se a sladce se rozchichotal.
„A teď mě to lechtá,“ zasmál se a se zavřenýma očkama si užíval toho příjemného lechtání. A nejen on, ale i Tom. Stačil mu jediný pohled na toho broučka, který se nad ním vesele chichotal a jeho srdíčko zaplesalo štěstím stejně jako to Billovo. Jediné, co však Billa trápilo, byla skutečnost, že neví, co mu způsobuje tak nádherné pocity. Jenže to by nesměl být Bill. Jeho zvědavost rostla minutu po minutě víc a víc a on už nedokázal jen tak ležet a odolávat jí se zavřenýma očkama. Pomalu je pootevřel, a jakmile spatřil to nejkrásnější, co spatřit mohl, na rtech se mu rozlil široký úsměv.
Jak jen jsem mohl nevědět? Vždyť neexistuje snad nic jemnějšího a něžnějšího, než tvoje polibky, Tomi.
„Tomíšku,“ zavrněl tiše, aniž by si uvědomil, co právě vyslovil a pohladil Toma ručkou po dredech. Tom vzhlédnul od Billova bříška, a jakmile uviděl dvě rozzářená kukadýlka a široký úsměv, také se usmál, za pár vteřinek ale jeho úsměv zmizel.
„Ty máš mít ale zavřená očka,“ dodal naoko přísně, avšak Billův andílkovský úsměv jej donutil usmát se s ním.
Bill jej něžně hladil po dredech a cítil se jako ten nejšťastnější človíček na celém světě. Tom byl úžasně něžný, pozorný a ohleduplný. Jeho prsty byly neuvěřitelně něžné a citlivé. Bill si s přivřenými víčky užíval jeho laskání, když však zaznamenal, že Tomovy rty jsou někde u lemu kalhot jeho pyžámka, malinko se nadechl.
„Tomi… t-to už stačí, ano?“ zašeptal s malinko strachy sevřeným bříškem. Nevěděl, jaká bude Tomova reakce. Tom se však s úsměvem odtáhnul od jeho bříška a pomalu si lehal vedle něj. Něžně se na Billa usmál a vztáhnul ruku, aby jej mohl pohladit po vláscích.
Leželi naproti sobě a zaláskovaně se na sebe culili. Tom si prohlížel Billovo tělíčko a nemohl tomu uvěřit. Bylo daleko krásnější, než ve všech jeho představách. Konečně jej viděl tak, jak si to vždycky přál. Zadíval se do Billových mandlových kukadýlek.
„Víš, co nechápu?“ optal se šeptem a jakmile uviděl Billovo zavrtění střapatou hlavinkou, mírně se pousmál.
„Jak mohl Bůh stvořit něco tak dokonalého, jako jsi ty,“ zašeptal a nato spatřil na Billově tváři krásný úsměv. Bill mu jemně položil ukazováček na rty, čímž ukončil další příval lichotek.
„A já mu nikdy nepřestanu být vděčný za to, že mi poslal tak hodného a krásného prince,“ pípl tichounce a přisunul se blíž k Tomovi. Chtěl mu oplatit to něžné mazlení, a proto se jeho rty teď něžně otřely o Tomovo ouško.
„Chci se tě dotýkat, Tomi,“ špitl a za pár vteřinek už jeho rty mapovaly Tomovu dokonale opálenou hruď.
Bylo už pozdě večer, když si oba chlapci leželi vzájemně v náruči a věnovali si poslední zamilované polibky. Bill Toma packou pohladil po tváři.
„Tohle bylo to nejkrásnější v mém životě, lásko,“ usmál se na něj a spokojeně se zadíval na jejich propletené prsty. Tom se usmál a líbnul Billa do hebkých voňavých vlásků.
„Bylo to nádherné, Billí. Děkuju. Jen… měl jsem strach, že se mě budeš bát,“ zašeptal, nato však uviděl, jak Bill pozdvihl hlavinku a zadíval se na něj.
„Bál jsem se tě, dokud jsem nepoznal, jak moc jsi hodný a starostlivý a jak moc mě miluješ,“ usmál se na něj a pohladil ho po tváři. Tom však malinko vydechl úžasem nad tím posledním slovem, které vyslovily ty narůžovělé rtíky.
„Ale, Billi, já ti to ještě nikdy neřekl,“ namítl tiše, nato však ucítil na svých rtech Billův prstík a uviděl jeho zářivý úsměv. Bill nepotřeboval slyšet žádná vyznání, aby věděl, co k němu Tom cítí. Sám to cítil také a teď si byl víc než jistý. Mile se na Toma usmál.
„Ty můj hlupáčku. Opravdu si myslíš, že jsem to ještě nepoznal?“ špitl a zaculil se tak sladce, že se Tom musel usmát s ním. Stulil si jeho hlavinku k sobě na hruď a něžně Billa líbal do vlásků. Také to cítil a dokonce víc, než kdykoli před tím.
Bill už málem usínal, v tom však uslyšel ta dvě slůvka, která na jeho tváři vykouzlila šťastný úsměv.
„Miluji tě, Billí,“ zašeptal Tom zamilovaně a se šťastným úsměvem na tváři se nechal vůní Billových vlásků ukolébat ke spánku.
autor: Rachel
betaread: Janule
Jé, Billí, náš stydlín. A Tomi náš zachránce.. Já prostě miluju tuhle povídku..:o*
tak Bill už se odhodlal…to je krásný
noooo, a zase bez Bobíka!!! a já si dělala takový naděje, když Bill cítil na bříšku něco tak hebkého a šimravého… a ono zase prd… Rachel, já chci Bobíka, hned!!! 🙂
no sice je fajn, že se Bill nakonec nechal hladit a mazlit, ale i kdyby Tomovi věřil sebevíc, tak stejně, až dojde k tomu nejhlavnějšímu, se asi bude pěkně bát, co?
Já snad z toho dostanu cukrovku nebo roztaju.Tahle povídka je pro mě jako droga potřebuju jí víc a víc.Sem jako mimino co se těší na dárky.Dárky.To mi připomělo,že mám 10 června narozeniny.Pfrrr to utíká.Rachel písej rychle dál už teť se těším na další dílek.Asi ti napíšu ódu na tuhle povídku a tvou maličkost.Mám ráda tvoje povídky a každý díleček si deně přečtu minimálně 3x.Když vidím,že se obejvilo na blogu něco nového a mezi nima vidím Můj pohádkový princ vrhnu se jako první po tomhle kusu nádherné povídky.Papa Bajly
Díky za komenty a piště povinně všichni. Jsem ráda, že se vám to zatím líbí:-D
Áďo, mě z těch tvojich komentářů jednou zůstane vyšklebený ksicht:-D Já se tomu vždycky tak chechtám, ty musíš vždycky napsat něco originálního. Tady jsou všichni v takové rozněžnělé náladě a jediná Áďa si vzpomene na Bobíka:-D Jestli se bude bát, to uvidíš.
Bajly: Klidně mi něco napiš, budu ráda:-D Děkuju za tvoje komenty a předem přeju všechno nejlepší:-D
Takže pište…
Nádherný ♥♥♥ FATAL ERROR: Cukrovka se hlásí o slovo xD Hej to newidim dobře xD
Absolutně úúúúžasný dílek… No znova opakuju: R.E.S.P.E.K.T. holka xD
Bill byl v tomhle dílku děsně milý xD Jak se pořád tak rozkošně bál xD ♥♥♥ Pomoooc, cukrovka dosáhla nejvyššího stádia! 😀
Náááááádhra! Rachelko prostě úžasný!
no já jsem taky rozněžnělá, mám už těžce depkoidní obavy, abych z každýho dílu, co se tu objeví, nedostala cukrovku spojenou s virem něhitidy, ale prostě BOBIK FOREVER!!! ten je tam nejlepší, a za tím si budu stát až do konce povídky!!! 🙂
Kdo vlastně vymyslel tu cukrovku????:-D
no to netuším, ale tak vyplývá to z toho… někomu sladkost téhle povídky asi zvedla cukr v krvi a pak to tu nějak zdomácnělo 😀
Ty jo…. měla bych si otestovat cukr v krvy… za chvilku budu mít misto krve marmeládu xD
Rachelko, smekám!! Tenhle dílek byl zatím nejhezčí z celé povídky, opravdu. Stejně jako Áďa si ale myslím, že až dojde k "tomu", že se Bill bude bát, což je pochopitelný po tom, co si prožil. Ale to je teď jedno.. Ty mě jednou budeš mít na svědomí, další takovej dílek a já se rozpustím. Taková nádhera! Jak já miluju Toma v téhle povídce, on je úžasnej, pozornej, ohleduplnej, hodnej… A Billi byl zase totálně sladkej, jak se styděl a bál.
Opožděně ti děkuju, nevědomky jsi mi dala krásnej dárek k narozkám =0*
A Bajly, tobě přeju všecičko nej x)
Těším se na další dílek, tenhle moji depresivní náladu zahnal a mi přijde svět hned hezčí x) Dík tobě a dvojčátkům!
Děkuju Ladynko, za dárek nemáš zač, moc dobře vím, jak miluješ Prince Toma:-D Nebo snad Tominku??? xD