autor: Deni
Tak, a je tu poslední dílek!
Musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem se téhle povídky „zbavila“ Nemyslím to nijak špatně, ale psát tenhle příběh pro mě bylo emočně dost vyčerpávající. Jak už jsem řekla Januli, nesnáším povídky, kde Tom trpí a tady jsem mu sama ubližovala, takže se mi opravdu ulevilo, když jsem dopsala poslední písmenka.
Tahle povídka pro mě zůstane už napořád asi takovým malým zlomovým bodem, který pro mě bude hodně znamenat – už jen proto, že jsem se díky ní oficiálně vrátila k psaní. Je to jedna z mých nejvíce citových povídek a doufám, že se vám všem líbila alespoň z poloviny tak, jako mě! Musím říct, že na tohle dílo jsem opravdu hrdá a nikdy u mě nebude zapomenuto.
Takže, tímto se s vámi loučím, děkuji každému, kdo tuhle povídku četl a jsem vděčná za každý komentář, který jste mi k ní napsali! Není nic lepšího, než když autor vidí, že se jeho dílo líbí 🙂
Takže vám ještě jednou všem děkuji a na samý závěr bych tenhle díl chtěla věnovat Januli, protože to byla ona, kdo to se mnou prožíval od začátku a kdo mi poradil, jak napsat poslední část tohoto příběhu! Je to pro tebe, Janul, a ještě jednou děkuju!
Příjemné počteníčko!
Vaše Deni <3
***
„Maminko, já už nemůžu, prostě nemůžu!“ Jako malé, vystrašené dítě se choulil matce v náručí a tiše plakal. Je pravda, že už se dokázal opět postavit na vlastní nohy a pokračovat ve svém životě, ale občas jej ještě přepadaly stavy naprosté bezmoci právě tak, jako teď.
„Tomi. No tak, broučku. Zase bude dobře. No tak, uklidni se, tímhle si v ničem nepomůžeš, akorát se vrátíš zpět o několik měsíců. To bys chtěl?“ Jemně jej hladila ve vlasech a jeho chvějící se tělo tiskla pevně k sobě. Byla ráda, že už se konečně dostal přes to nejhorší a začal opět žít svůj život. Velkou zásluhu na tom měl jak Andreas, tak ten hnědovlasý mladík, který s Tomem trávil každou volnou chvíli.
„Když on mi tak moc chybí, maminko! Tak hrozně moc.“ Hlasitě vzlykl a potáhl. Pevně se stulil k matce a otíral si nos do rukávu od mikiny. „Už 3 měsíce jsem nedostal žádný dopis, prostě nic! Ani se nerozloučil! A… a…“ Opět se hlasitě rozvzlykal a Simon přesně věděla, co je důvodem jeho dnešního zhroucení. Na den přesně to byl rok, co Bill zemřel. Dnes bylo 20. srpna. Ani ona se necítila v dnešní den dobře, ale musela být silná, musela být oporou pro svého syna.
„Tomi, zlatíčko, andílku! Uklidni se, neplakej! Neplakej!“ Houpala jím ve svém náručí a pevným stiskem se snažila uklidnit jeho třesoucí se tělo. Nic nepomáhalo.
„Je to rok, mami, rok!“ Opět hlasitě vzlykl a nejraději by v tuhle chvíli na místě zemřel. Vše, co dokázal během posledních 3 měsíců udělat se svým životem, jakoby najednou nikdy neexistovalo. Cítil se tak prázdný, osamělý a zraněný. Nemohl uvěřit tomu, že to vydržel celý jeden rok po jeho smrti. Vždyť už jako malí kluci si slíbili, že když zemře jeden, zemřou oba. Tak jak to tady dokázal vydržet tak dlouho? Proč vlastně nedodržel slib, který bráškovi dal? Proč nešel za ním? Nemusel by se nyní cítit tak, jak se cítí.
„Tomi? Tome, podívej se na mě.“ Simon s ním jemně zatřásla a násilím jej donutila otevřít oči. „Půjdeme se projít, ano? Myslím, že bych ti měla něco říct.“ Další a další příval slz se řinul z jeho očí, přesto se však posadil a díval se na matku.
„Co říct?“
„Pojď.“ Pomohla mu postavit se na vratké nohy a s rukou kolem jeho pasu jej pomalu vedla k parčíku, který byl nedaleko odtud.
*
„Pamatuješ si, Tome, jak jsi dostal svůj první dopis?“ Kráčeli vedle sebe po liduprázdném parku. Připozdívalo se a lidé v těchto teplých dnech trávili svůj čas spíše na koupalištích. Park byl nyní dokonalé místo na tento rozhovor.
Tom jen přikývl a čekal, co mu matka řekne dál. Slzy z jeho tváří už oschly, přesto se jeho tělo ještě stále třáslo.
„Když se Andreas nedíval, opatrně jsem jej položila před tvé dveře a dělala jsem, že o ničem nevím.“ Zahnuli doleva, procházeli pod alejí nádherně kvetoucích stromů. Ani jeden si té krásy však nevšímal.
„A ten dopis, který jsi dostal z čistírny… To já jej zastrčila do Billovy bundy. Všechny dopisy jsem ti doručovala já. Až na ty, které jsi dostal na Maltě. V těch jsem prsty neměla. To už si Bill zařídil sám.“ Zastavili se a Tom se zády opřel o zábradlí malého mostu. Lapal po dechu. Nemohl uvěřit tomu, že jeho matka měla celou dobu u sebe všechny jeho dopisy.
„Mami… proč?“
„Když zjistil, že umírá, nemyslela na sebe ani na smrt, Tomi.“ Simon se opřela vedle něj a ve své dlani stiskla tu jeho.
„Nemohl se smířit s tím, že tě tu nechá jen tak, samotného. Snažil se přijít na způsob, jak tomu zabránit, protože věděl, že se budeš trápit. Chtěl ti nějak pomoct. Proto každou volnou chvilku, kterou netrávil s tebou, zařizoval to, co se dělo během celého roku. Říkala jsem mu, že to není dobrý nápad, že ti tím jedině ublíží, ale neposlouchal mě, vždyť ho znáš, měl svou hlavu už odmala.“ Oběma se na tvářích mihnul nepatrný úsměv.
„Nikdy jsem nevěděla, co v těch dopisech je, prosil mě, ať to nechám být. Ale když jsem viděla, co to s tebou dělá, měla jsem chuť přestat a nechat to být. Ale nemohla jsem. Když jsem viděla, jak zničený jsi, nemohla jsem ti odepřít to jediné, co ti dodávalo trochu štěstí.“ Smutně si povzdechla a přitulila se k chvějícímu se synovi. Bylo pro něj těžké poslouchat, jak prožíval Bill poslední chvíle svého života. Myslel jen na něj, nemyslel na smrt ani na to, co bude potom. Tom byl ten, na koho myslel. V očích jej štípaly slzy.
„Hrozně jsem se bála toho, co s tebou bude, Tomi, až dopisy skončí. Bylo jich přesně 10 a já se bála toho dne, kdy ti předám poslední. Kladl mi na srdce, že to musí být až ve chvíli, kdy budeš s jeho smrtí smířený a vyrovnaný, že dřív to být nesmí. A víš, broučku, myslím si, že teď je na to ten správný čas.“ Pousmála se a pohladila jej po hřbetu ruky. „Poslední 3 měsíce už v tobě zase vidím toho starého Toma a myslím si, že už jsi to zvládnul. Vím, že na něj nikdy nezapomeneš a nikdy tě jeho ztráta nepřestane bolet, ale je čas na poslední dopis, na poslední sbohem.“
Otočila se k němu čelem a z kabelky vytáhla nažloutlou obálku. Tomovi vytryskly slzy. Bylo to tady. Nastal okamžik, kdy se s ním bude muset rozloučit, kdy od něj dostane své poslední sbohem. Od dnešního dne už nebude mít víc, než jen vzpomínky a bude muset spoléhat sám na sebe. Tohoto okamžiku se bál ze všech nejvíce, přesto roztřesenými prsty obálku přijal.
„Miluju tě, broučku.“ Vtiskla mu polibek na tvář a nechala jej o samotě. Teď nebyla chvíle na to, aby zůstala, nebylo tu pro ni místo.
Zůstal sám. Kolem něj si jen lehký větřík pohrával s listy stromů. Všude panovalo ticho, jakoby i ptáci zapomněli zpívat. Díval se na obálku a bál se ji rozlepit. Chtěl ještě na malou chvíli oddálit ten okamžik, kdy to všechno skončí a on bude muset doopravdy říct své poslední sbohem.
*
„Andílku!
Tak je tu den, který naše maminka uznala za vhodný, aby byl naším posledním rozloučením. Doufám, že mě poslechla a dala ti tenhle dopis opravdu až ve chvíli, kdy už jsi s mým odchodem smířený. Nechtěl jsem se loučit do té doby, než se opět postavíš na vlastní nohy. Jsem na tebe hrdý, že jsi to dokázal!
Chvílemi jsem se bál, že ti vším, co dělám, jen ještě víc ublížím. Ale pak jsem si vybavil, jak bych se cítil já, kdybys mi umřel ty a nechal mě tu samotného. Nepřežil bych ani minutu a přesto bych se každou jednotlivou sekundu modlil, abych tě směl mít u sebe. Věděl jsem, že na tom budeš stejně, jsme přeci dvojčata, lásko. Cítíme stejně, vnímáme stejně.
Chtěl jsem udělat něco, co by ti pomohlo postavit se zase na nohy a jít dál. Nevím, jestli se mi to opravdu povedlo, nebo jestli jsi to zvládl sám. Doufám jen, že jsem tě moc netrápil. Chtěl jsem, abys byl zase šťastný, andílku! Nic víc jsem si nepřál!
Můžu jen doufat, že se mé přání stalo skutečností a ty vedeš dál normální život. Třeba jednou potkáš i někoho, s kým bys mohl zestárnout. Přál bych si to, protože pak bych věděl, že jsi tu nezůstal sám!
Nechci tenhle dopis nijak protahovat, myslím, že už jsem udělal dost! Jen si přeji jediné, andílku. Prosím, nikdy na mě nezapomeň. Nikdy nezapomeň na to, že žil někdo, pro koho jsi se stal vzduchem nezbytným pro další přežití. Nezapomeň na to, že žil někdo, pro koho jsi byl vším a kdo by za tebe dýchal. Prosím, nezapomeň na mě tak, jako já nikdy nezapomenu na tebe!
Žij dál svůj život, andílku. Buď šťastný, měj rodinu a svým dětem jednou vyprávěj o strejdovi, který by je jistě miloval. Žij dál, já na tebe zatím budu čekat! A až jednou přijde i tvůj den – a doufám, že to bude za mnoho a mnoho let – zase se shledáme a budeme spolu. Jen ty a já, už napořád! Přesně tak, jak jsme si to slíbili.
Já na tebe počkám, lásko! Třeba až do konce časů, počkám si na tebe!
Nikdy nezapomeň na to, že jsem tě miloval celým svým srdcem! Že jsem tě miloval tak, jako tě už nikdy nikdo nebude schopen milovat! Nezapomeň na to!
S láskou, navždy tvůj Billi!
P.S. MILUJI TĚ!“
Dopadl na kolena a dopisní papír přitiskl na svou hruď. Bylo to těžší, než čekal. Bolelo to a přesto neplakal. Nyní už věděl, že slzami nic nazpět nevrátí.
„Nikdy nezapomenu, nikdy, lásko!“
*
„Danieli? Kam mě to vedeš?“
Klopýtal se zavázanýma očima někam, kam jej vedl Dan. Za posledních pár měsíců se opravdu sblížili a Tom v něm našel svou spřízněnou duši. Dan už byl snad jediný, kdo byl ochotný stále dokola poslouchat básnění o Billovi, aniž by se u toho tvářil otráveně. On to pro něj dělal rád, věděl, že mu tím udělá radost. Tom se pro něj stal něčím nepostradatelným pro další život a věděl jistě, že si na něj počká. I kdyby to mělo být až do samého konce, on počká, bude tu pro něj.
„Uvidíš, Tome.“ Zasmál se a využil jeho dezorientovanosti a jemně jej šťouchl do žeber.
„Řekni mi to, prosím.“
„Ani mě nenapadne.“ Tom naštěstí nemohl vidět jeho vypláznutý jazyk. Kdyby ano, jistě by se mezi nimi opět strhla malá bitka, jak bylo jejich zvykem.
„Ani mě nenapadne.“ Tom naštěstí nemohl vidět jeho vypláznutý jazyk. Kdyby ano, jistě by se mezi nimi opět strhla malá bitka, jak bylo jejich zvykem.
„Za chvíli tam budeme.“
A opravdu. Ušli už jen pár kroků, když jej Daniel donutil zastavit a stáhl mu šátek z očí. „Kde to…“
„Všechno nejlepšííííí!“ Do očí mu vyhrkly slzy dojetí, dlaněmi si překryl ústa. Tolik lidí, a všichni jsou tu jen kvůli němu?
„Dane?“
„No na mě moc nekoukej,“ zašklebil se Dan a pevně jej objal. „Byl to nápad Andyho. A všechno nejlepší.“ Vtiskl mu lehký polibek na tvář a pak se přidal k ostatním, kteří zpívali klasickou narozeninovou odrhovačku. Tom tomu ještě stále nemohl uvěřit. Uspořádali pro něj narozeninovou párty? Proč? Od jeho 18 narozenin žádnou oslavu neměli. S Billem vždy dávali přednost soukromé oslavě v měkkých peřinách nebo ve vaně, okolo které byly rozestavené aromatické svíčky.
„Andy? Andy, děkuju!“ Silně kamaráda objal a postupně se nechával vtahovat do víru oslav. Opravdu se bavil, a třebaže si toho nikdo nevšiml, oslavoval stále za dva. Stále jej měl hluboko v srdci a věděl, že každé další narozeniny bude slavit ve jménu jich obou. Věděl, že Bill je tam s ním.
*
„Dobrou noc, lásko.“ Naposledy se podíval na fotografii vedle postele, a zhasnul malou lampičku. Zavrtal se do měkkých peřin a s nepatrným úsměvem na rtech se nechal ukolébat do říše snů.
„Oh bože, Tomi.“ Tichounký sten se vydral z pootevřených úst černovlasého chlapce, který nastavoval své tělo dotekům své lásky. Něžně jej laskal, prsty mapoval každičký kousek jeho těla, jediný záhyb nevynechal. Polibky pokrýval jeho nahou hruď a snažil se zapamatovat si chuť jeho pokožky. Jakoby to mělo být vše naposledy.
„Líbej mě, Tomi. Prosím, líbej mě!“ Nahnul se nad něj a něžně spojil jejich rty v jedny. Proplétali spolu jazyky v lehkém, mazlivém tempu. Nikam nespěchali, měli před sebou celou noc.
„Miluju vůni tvého těla, víš to, hvězdičko?“ Každé slovo proložil jemným polibkem na lícní kosti a dlaněmi stále klouzal po jeho těle. Nesnažil se ho vzrušit, jen potřeboval být v kontaktu s jeho pokožkou. Potřeboval cítit jeho kůži na té své.
„Mmm, a já miluju tebe, Tomi.“ Přivíral oči a nastavoval své tělo jeho dotekům. Dnešní noc byl svolný ke všemu. V hloubi duše věděl, že je to naposledy, chtěl si to maximálně vychutnat.
„Já vím, poklade, já vím.“ Jemně skousnul jeho bradavku, na kterou hned vtiskl vroucí polibek. Bill se pod jeho doteky a polibky prohýbal a chvěl. Všechno jakoby vnímal tisíckrát intenzivněji než kdy dřív.
„Dotýkej se mě, Tomi.“ Dlaněmi klouzal po jeho zádech a za svými nehty nechával drobné rudé šrámky. Věděl, že to Toma nebolí.
„Řekni mi, kde se tě mám dotýkat, hvězdičko.“ Jemně skousl jeho ušní lalůček a polibky se vydával přes celý jeho krk až k jamce mezi klíčními kostmi. Bill se prohnul, jak ucítil jeho ruce na podbřišku.
„Ty víš, kde.“
„Vím,“ vydechl Tom a opět jej políbil na rty. „Ale chci to od tebe slyšet.“ Zlehka jej kousl do brady a polibky se vrátil zpět na průzkumnou cestu po jeho bříšku.
„Dotýkej se mě všude, Tomi. Nevynechej jediné místo.“
Nestydatě vystrčil pánev vzhůru a vzrušeným klínem se otřel o Tomovo ploché bříško. Ani jeden se neubránil slastnému stenu.
„Ty ďáblíku.“
Viděl, jak se na Billově tváři mihl úsměv, který v mžiku vystřídal vzrušený výraz, jak přejel dlaní přes jeho klín. „Líbí se ti to?“
„Líbí se mi všechno, co děláš ty, lásko.“ Za týl si jej stáhl zpět k sobě a opět spojil jejich rty. Potřeboval jej líbat, potřeboval jej těsně u sebe.
„Mmm, Billi. Udusíš mě.“ Zasmál se a nepatrně se odtáhl od jeho rtů. Neutíkal však daleko. Polibky pokrýval obě jeho tváře, čelo, oční víčka, bradu i nos.
„Líbej mě, Tomi. Potřebuju tě cítit.“ Mile rád vyhověl jeho přání. Opět vplul jazykem do jeho pootevřených úst, a nechal se strhnout v něžnou hru jejich jazyků. Miloval Billovy rty. Každý jeho polibek jakoby chutnal po jahodách. Byl tak sladký!
„Pomiluj mě, Tomi.“
Další tichá prosba vyklouzla z jeho rtů mezi něžnými polibky. Tom se usmál proti kůži jeho krku, kam jej následně jemně kousl.
„To bys chtěl?“
„Ano,“ přikývl Bill a opět pozvedl pánev proti Tomovu tělu. „A moc.“
Dlaní klouzal přes jeho bříško a polibky mapoval jeho hruď. Něžně pokládal jeden polibek vedle druhého, sem tam použil i zoubky, za kterými zůstávaly na Billově bledé pokožce narudlé skvrnky.
Svými polibky se dostal až k jeho podbřišku, který si pěkně vychutnával. Věděl, že je to Billovo citlivé místo, proto si dával maximálně záležet.
„Tomi, prosím Tomi, prosím.“ Celé jeho tělo se chvělo a kapičky potu si pomalu hledaly cestičku na povrch. Tom se od něj nepatrně odtáhl a v slabém světle, které osvětlovalo místnost, si prohlížel tu dokonalost, která mu ležela v náručí. V životě neviděl nikoho krásnějšího, než byl jeho Bill. Černé vlasy měl rozhozené na polštáři kolem hlavy, víčka zavřená a tvář zkřivenou vzrušením. Věděl jistě, že tenhle pohled si bude pamatovat po zbytek života.
„Miluju tě,“ špitl tiše do jeho ucha, které následně skousl a pomaličku začal Billa přetáčet na bříško. Nechtěl se s ním milovat, aniž by mi při tom neviděl do tváře. Ale ještě před tím si jej chtěl trochu užít.
Odhrnul mu vlasy z krku a něžně polibky pokrýval jeho ramena a zátylek. Miloval hudbu tichých stenů, které vycházely z bratrových úst.
Dlaněmi jej jemně držel za bříško, prsty jej zlehka šimral a polibky pokládal podél jeho páteře odshora až po zadeček.
„Mmm, Tomi, lásko.“ Bill mezi prsty zlehka stiskával prostěradlo a s tichým mručením si vychutnával bratrovy doteky. Miloval je. Miloval každý jeden dotek, který mu kdy Tom věnoval, o polibcích nemluvě.
„Jsi nádherný, hvězdičko.“ Naskočila mu husí kůže, jak se jeho horký dech otřel o kůži na jeho zadečku. Chvěl se. Celé jeho tělo se chvělo. Uvnitř jej spaloval neskutečný žár, prokládaný vlnami zimy.
„Bože, Tomi!“ Celý se prohnul v zádech, když Tom přejel špičkou jazyka přes vstup do jeho těla. Tohle nedělával moc často, ale když už, tak to vždycky stálo za to.
„Uvolni se, lásko.“ Políbil jej na ucho a chvíli si mezi rty pohrával s jeho ušním lalůčkem. Prsty zatím pomalu a něžně pronikal do jeho těla. Chvěl se mu pod rukama, vzdychal a šeptal jeho jméno.
„Chci se ti dívat do očí.“ Přetočil se na záda a opět si jej za týl stáhnul k sobě. Ponořil se do jeho rtů a vychutnával si pohyby jeho prstů ve svém těle. Tiše mu sténal do úst.
„Prosím, Tomi, vem si mě už.“ Nepatrně roztáhl nohy, mezi které se Tom vtěsnal svým tělem. Líbal jej na krku a dlaněmi opět klouzal po jeho těle. „Líbej mě.“
Přitiskl se na jeho rty, zatímco opatrně pronikal do jeho těla. Sténali do úst toho druhého a nechávali svá těla splynout v jedno. Dokonale do sebe pasovali.
„Bože, tak moc, moc tě miluju!“ Vydechl Bill a pohnul se proti Tomovi. Konečně jej přiměl k nějakému pohybu.
Rytmicky se spolu pohupovali v rytmu jejich tichých stenů. Navzájem špitali zdrobněliny jména toho druhého, líbali se, proplétali spolu prsty na rukou. Věděli, že mají jeden druhého, že patří jen sobě a že nikdy to jinak nebude.
„Rychleji, Tomi.“
Z jeho hrdla se vydral přidušený sten, jak Tom narazil na jeho prostatu. „Udělej to znova!“ Přikázal mu a sám šel svým tělem tomu jeho vstříc.
„Bože! Lásko!“
Oba sténali, tiskli k sobě svá horká těla, upírali pohled do očí svého protějšku.
„Nezavírej oči, lásko. Chci se na tebe dívat, chci tě vidět.“ Tom se k němu sklonil a za stálého očního kontaktu si vyměnili další z mnoha něžných polibků. Stačilo už jen pár pohybů v jeho těle a Tomovo bříško pokrylo příjemné teplo. To byl poslední dílek k tomu, aby dosáhl vrcholu i on.
*
Vyčerpaně leželi vedle sebe, tiskli se k teplu těla toho druhého a něžnými polibky slíbávali kapičky potu.
„Miluješ mě?“
„Miluju!“
„Jak moc mě miluješ?“
„Takhle moc, ty malej prevíte!“ Pevně jej sevřel ve svém náručí a v uších mu zněl spokojený smích jeho jediné lásky. Lásky jeho života! Ve společném objetí se spolu naposledy propadali do říše snů.
„Takhle moc, ty malej prevíte!“ Pevně jej sevřel ve svém náručí a v uších mu zněl spokojený smích jeho jediné lásky. Lásky jeho života! Ve společném objetí se spolu naposledy propadali do říše snů.
*
I just want to tell you nothing
You dont want to hear
All I want is for you to say
Why dont you just take me
Where Ive never been before
I know you want to hear me
Catch my breath
I love you till the end
KONEC
autor: Deni
betaread: Janule
tak to byl nádhernej konec! Opravdu byla tahle povídka senzační! Moc se mi líbila a rozhodně se k ní někdy vrátím!
Zrovna dneska ráno jsem si tak se strachem přemýšlela, kolik asi ještě zbývá dílků do konce, vlezu sem na twincest a málem mě trefil šlak! Budu brečet. :´-( Teda já už brečela, ale budu znova. Byl to ten nejkrásnější závěr, jakej vůbec mohl být vymyšlen. Achjo… Nechci ještě konec! xD Konec naprosto dokonalé, teskné a cituplné povídky. ♥
Nejnádhernější konec co sem kdy četla!!! Celou povídku sem probrečela, bylo to tak krásně smutný a nádherně romantický♥. Nejvíc sem tuhle povídku milovala a pokaždý sem u ní brečela. Bill věděl, že umře a tohle pro Tomiho udělal, dokonalý.
Na tuhle povídku dlouho nezapomenu a myslím, že ti můžu hezky poděkovat Deni:-*
jžš to je smutný x( ale krásný
Pane Bože. Teď nevim jestli mám brečet nebo jásat že už to byl poslední díl. Bylo to něco úžasnýho. Ovšem moje emoce u toho vyždycky tak pracovali, že se mi i celkem ulevilo, že to mám za sebou. Nebyl díl kdy bych si nepoplakala. Ani tady tomu nebylo jinak. Naprosto úžasný a ten konec prostě neměl chybu. Tuhle povídku si budu pamatovat asi na věky
P.S.I Love You je najkrajšia poviedka akú som kedy čítala.V poviedkach je P.S.I Love You-Love of my life, neskutočne krásne napísaná,bude mi veľmi chýbať,Deni prosím o ďalšiu poviedku.
Fnuk! Smrk! Ploč je konec? Ach jo.. No tal a jde se chválit. Deni, tohle bylo neskutečný. Tuto povídku jsem opravdu prožívala a já teda prožívám opravdu málokterou! Prvních pár dílů bylo takovích smutných a něžných, vždy jsem u toho brečela jak želvička:-)) Ale časem to bylo lepší a lepší..a tento poslední dílek byl vrchol tvého překrásného díla. Ale přiznám se že jsem na poslední chvilinku doufala že Bill oživne:D Prosím Deni, napiš co nejvíc povídek protože ty máš obrovský talent!
Néé! Konec?! Proč?! Ach jo… Chápu, že už jsi chtěla skončit. Sama si dovedu představit, jak těžké muselo být psát tuhle povídku. Kromě toho – už by tam asi nebylo co psát. Každý díl byl pro mě jako droga, nádherný a prostě dokonalý. Máš velký talent na psaní. Toma lituju, ale zároveň má u mě velký obdiv, že i po smrti nejdůležitějšího člověka se držel… i když to bylo vlastně kvůli Billovi 🙂
♥ Doufám, že se brzo můžeme těšit na další povídku.
*fňuk* nejkrásnější konec jakej mohl být… užasny….
…náádhera. to je fakt tak nádherná povídka… teda byla no.. je to kmouzelný..oprevdu moc moc..:******
Oh.tak po dlouhy dobe sem u povidky brecela.. krásný ten konec dokonalej…proste nemam slov.. perfektní!!!!!!!!!!!!!
To bylo asi poprvé, co jsem brečela u sexu v povídce 🙂 Skončilo se to nádherně. Musím ale říct, že teď, když čtu poslední díl P.S. Miluji tě, cítím se podobně jako Tom, když dostal poslední dopis… Na jedné straně se mi povídka hrozně moc líbila, ale na druhé mě vlastně hodně deptala…
Hluboce se ti klaním, Deni, žes to dokázala napsat. Potřebovala si jistě mnoho psychické síly…
byla to vážně nádherná povídka, smutná, ale krásná:)
Nejdokonalejší povídka co jsem kdy četla!!! Maš moc velky talent …Moc jsem u každeho dílu brečela =((
u kazdeho dielu som tu ronila krokodilie slzy a to prosimpekne si vsimnite kolko je hodin:D som uplne emocne vycerpana…
bola to naozaj dost luxusna poviedka, naozaj ta obdivujem za to, ze si to tak uzasne dokazala spracovat..tolko bolesti v kazdom diele by mna ako spisovatelku asi uplne znicilo :D..bolo to fakt dokonale..;)..smekam muj klobouk =)
já sem z toho byla uplně v pytli od prvního dílu. uplně sem cítila to tomovo zoufalství a bolest….brečela sem snad furt ..krásně,..opravdu krásnéé
už po prvním díle, jsem brečela, tohle se mi fakt nikdy nestalo u čtení povídek,nemohla jsem tu povídku dočít,naprosto krásný 🙁
Holky, všem vám moc děkuju za komentáře! Hodně to pro mě znamená a jsem ráda, že se vám povídka, která je pro mě asi ze všech nejdůležitější, opravdu tolik líbila! Jste vážně kouzelní, děkuju! ♥
Vím,že uz je tady tahle povídka vložená dlouho,ale ja k ní nikdy komentar nenapsala a stydim se opravdu:)Protoze je to naprosty skvost ctu ji uz alespon po ctvrtý a i kdyz si říkam,že budu silnejsí brecím znova jak želva.:)
vážně jsem nečekala…že budu brečet u jejich sexu :')) jak byli něžní..je vidět, že se až k smrti milovali.
vážně přenádherná FFka <333
ta oslovení, chování, vyjadřování lásky..a to jejich milování..Bill je naprosto kouzelný. nebo…"byl"?
whatever.))
opravdu nádherna, nevím co víc dodat.:'))
Celou tuhle povídku jsem si přečetla až dnes. Vlastě jsem ani nikdy nevěděla že tu je. A je naprosto úžasná. U každého dílu jsem brečela. Je mi Toma opravdu líto. A miluji to jak Bill vždy Tomovi říkal andílku. :'))
film jsem sice neviděla, ale do knížky P.S.: Miluji tě sem se zamilovala. o to krásněji mi bylo, když jsem teď doslova hltala tuto povídku. je naprosto úžasně napsaná, krásně procítěná a jak nemám ráda povídky, kdy některý z dvojčat trpí, tohle byl opravdu skvost. chválím.
Tak tahle povídka..byla ta emocionálně nejsilnější,co jsem kdy četla..
Nádherně jsi to napsala…fakt..je to božský.To je asi všechno,co k tomu jsem schopná teď momentálně říct.Musim se jít nějak uklidnit a fakt nevim,jestli vůbec dneska usnu..opravdu nádhera.
Tak toto bolo naozaj krásne :)… keď som dočítala minulú časť a na konci zistila, že mám suché oči bolo mi jasné, že v poslednej časti to tak nebude ani náhodou. Oh bože, ja som naozaj nemohla keď mal Tom dostať ten svoj posledný list a potom keď ho čítal :(… toto bol naozaj krásny príbeh, ale strašne strašne smutný. Neviem si ani predstaviť aké to musí byť stratiť niekoho koho tak strašne milujete ako v tejto poviedke Tom Billa… trvalo mi naozaj dlho to prečítať lebo už len ta predstava bola strašná a dalo sa mi plakať. Ách koľko som ja zasmrkala kapesníkou pri čítaní 😀
tohle byla neuveritelne smutna povidka.. brecela sem snad u kazdyho dilu tenhle povidky a ted tu taku brecim jak zelva.
krasne to je napsany a neuveritelny pribeh..
akorat, nemuzu si pomoct, ale vadila mi tam jedna vec a to 'Simon' kdyz sem si to poprve precetla mela jsem pocit ze mluvis o nejakym klukovi, ale potom mi to doslo… ale to ja prkotina ktera pribehu neubere.
v povidce sem si zamilovala uplne vsechny, chapavou maminku Simone, uzasnyho kamose Andyho (toho obzvlast, jini 'kamaradi' by se na Toma vykaslali za to jak hnusne se k nim choval, ale on je) i Daniela.. Tomika mi bylo lito, a chvilkama sem mela pocit ze by pro nej bylo lepsi, kdyby spachal sebevrazdu protoze se trapil a to sem nemohla prenyst pres srdce, ale nakonec to dokazal a zase se postavil na nohy.. ke vsemu mu pomahala jeho laska Bill svyma zahadnyma dopisama :).
vazne uzasne, smutna a krasna povidka 🙂
Všetky postavy ktoré v tejto poviedke hrali nejakú úlohu boli úžasné.
Tomovu bolesť som prežívala až príliš, bolí ma hlava z toho ako som sa vyrevala. Začala som čítať v práci, ale nemohla som sa nerozplakať a bolo to trochu divné, tak som si to nechala na doma. Takto som už dávno pri príbehu netrpela. Ďakujem za všetky emócie, ktoré som prežila aj keď to sakramentsky bolelo. Bože takto silno boľavo som už dávno nič neprežívala.