autor: Doris
„Tome, zlato, vstávej,“ jemně budila Simone svého syna.
„Hm,“ zavrtěl se Tom a probudil se. Venku už bylo šero. „Ahoj, mami,“ usmál se na Simone, když se konečně plně probral.
„Zlato, už nespi. Jinak nebudeš moct spát v noci,“ políbila Toma na čelo. „Teplotu už nejspíš nemáš, ale ještě zítra zůstanete doma,“ přiložila ruku Tomovi na čelo a následně ho pohladila po tváři.
„Bill taky?“ zeptal se Tom
„Jo. Kdyby náhodou. Vždycky jste přeci doma spolu,“ koukla se Simone na svého staršího syna. „Pohádali jste se?“ Tom neodpověděl, jen se trochu zavrtěl v posteli. Simone pochopila, že už by se neměla ptát.
„No, zlato, měl by ses vysprchovat a najíst,“ ještě jednou ho líbla na čelo a zvedla se.
„Ty někam jdeš?“ kouknul na ni Tom a posadil se na posteli.
„No, mám přeci ty tři dny služební cesty.“
„Jo a jo. Já zapomněl,“ usmál se Tom a začal ve skříni lovit věci, do kterých se převlékne.
„No, tak já musím jít. Bill by měl přijít každou chvíli,“ koukla Simone na hodinky a odešla z Tomova pokoje. Tom ještě chvíli lovil ve skříni, než našel nějaké vhodné tričko na spaní a zapadl do koupelny. To, co měl na sobě, hodil do koše na prádlo a vlezl do sprchy. Pustil proud horké vody a postavil se pod něj. Rukama se zapřel o stěnu a proud vody si nechal dopadat na záda. Bylo mu na nic. Ale z jiného důvodu, než že by měl být nemocný. Pořád mu v uších zněla Billova slova.
„Neměl jsem mu to říkat,“ povzdychl si ztěžka Tom a sesunul se podél zdi. Seděl ve sprchovém koutě a nevěděl, co má dělat. Bill ho nenáviděl. Evidentně to musel celé jít rozdýchat někam pryč. Nevěděl, jak se na Billa teď podívá. Asi po hodině, kdy se i dokopal k tomu, aby se umyl, vypnul vodu a vyšel ze sprchy. Hodil na sebe nové věci na spaní a pomalu scházel schody do kuchyně. Když byl asi v polovině, domovní dveře se otevřely a vešel Bill. Tom zůstal stát a koukal na něj. Bill zavřel dveře, sundal si boty a bundičku a chtěl se vydat do svého pokoje. V polovině kroku se ale zarazil, když uviděl na schodech Toma. Prudce změnil krok a zmizel v obýváku. Tomovi se chtělo začít brečet. To už ho tak nenávidí, že kolem něj nemůže ani projít? Tom se zhluboka nadechl, potlačil svoje emoce a sešel do kuchyně, kde si dal ohřívat jídlo. Bill mezitím vyběhl po schodech a zavřel se ve svém pokoji.
„Snad se nebojíš, že bych se tě třeba dotknul,“ zavolal na něj Tom, ale Bill neodpověděl. Tohle Billovo chování bolelo Toma víc, než kdyby mu Bill rozbil nos. To by mu bylo mnohem milejší. Mikrovlnka zrovna cinkla na znamení, že je ohřáto, ale Tom pořád seděl na židli u stolu a nebyl schopný se zvednout. Čelo si opíral o ruce a tupě zíral do prázdného místa. Seděl tu takhle snad 15 minut, než si uvědomil, že mikrovlnka cinkla podruhé. Než k ní ale stačil zvednout zrak, přistál před ním talíř a příbor. Tomovi se stáhl žaludek, když uviděl černě nalakované nehty, jak k němu talíř přistrkují.
„Zejtra prej máme bejt ještě doma,“ zazněl Billův chladný hlas. Tomovi jako by se kusy toho ledu zabodaly do srdce.
„Já vim,“ šeptl a jen letmo k Billovi zvedl oči. Bill se na něj ani nedíval. Stál opřený o linku a koukal se kamsi skrz okno. „Nemusíš se mnou bejt. Je mi dobře, zítra už budu v pohodě.“ Zamumlal Tom téměř neslyšně. Bill se na něj konečně podíval.
„To je dobře.“ Řekl s otráveným povzdychnutím a začal se hrabat v ledničce. Tom už raději nic neříkal. Jen se líně šťoural v jídle, ale po pár soustech stejně vidličku odložil do talíře a ten od sebe odsunul. Neměl odvahu se na Billa podívat.
„Máma o tom ví?“ zeptal se potichu, ale oči nezvedl.
„Jako co?“ nechápal Bill.
„Že jsme se pohádali,“ upřesnil Tom svou otázku.
„My jsme se ale nepohádali a ne, máma nic neví,“ odfrkl si Bill a napil se džusu.
„No dobře, špatně jsem se vyjádřil, já myslel jestli ví…“ Začal napůl omluvně Tom ale Bill ho jedovatě přerušil.
„To by dneska nebylo poprvé, co ses špatně vyjádřil, že,“ ušklíbl se. Tom jen zavřel oči a zakroutil hlavou. Nechápal, co mu provedl tak hrozného, že mu Bill tak ubližuje. Chová se k němu, jako by měl nějakou nechutnou nakažlivou chorobu.
„Jestli se tak chováš proto, abych změnil to, co jsem ti ráno řekl, tak toho stejně nedosáhneš. Akorát docílíš toho, že mě to bude víc bolet.“ Téměř zašeptal Tom, ale Bill jako by se změnil v sopku, která právě vybuchla. Položil prudce džus na linku a se zúženýma očima se na Toma podíval.
„Do prdele, Tome, proč si nemůžeš zavolat nějakou štětku, aby se ti zklidnily hormony.“ Vyjel na Toma. Ten se prudce zvedl od stolu a než si Bill stačil cokoliv uvědomit, ucítil na tváři palčivou bolest od Tomovy dlaně.
„Kdybys mi tohle řekl ještě před půl rokem, rád bych tě poslechl.“ Mluvil polohlasně Tom a koukal přitom bolestně Billovi do očí. „Ale milovat tě, Bille, není hřích. Tak se mi to nesnaž namluvit,“ Tom už pohledem neuhnul. Přesto, že mu z očí pomalu stékaly slzy, díval se na Billa. Tomu se jen zablýsklo v očích a s napůl bolestným a napůl nenávistným pohledem odešel do svého pokoje. Celý zbytek večera nevylezl, natož aby na Toma promluvil. A Tom už to ani neočekával.
autor: Doris
betaread: Janule
Klikněte na anketku, dík. J. :o)
Ten Bill je sviině! Ale fakt že jo! Jo, já chápu že je docela v šoku ale nemusí být ná něj tak hnusný!! Ale je to překrásný:-)))))) mocinky se těším na další dílky
Jojo, já jsem se taky těšila na komentáře.. 😀 a už tu povídku naštěstí mám za sebou.. :D:D:D a díky bohu jsem to jakž takž přežila.. 😀
Ivetka: prej jakž takž 😀 Ty jsi teda. Já taková dobrá duše 🙂
Bill by si zasloužil víc než facku, blboun jeden…štve mě…! Chudák Tom…
Tak se nám celkem vyhrocuje honem pokráčko
týbrďo, ten Bill je pěkně hnusnej… snad se mu po tý facce trochu rozsvítí v hlavě… 🙂
mooc hezké
Tom to trochu přepískl no, tu facku si mohl ušetřit, ale zase Bill se taky nechoval jako ze žurnálu 😀 Tohle bude ještě složitý, řekla bych že dost složitý. Krásný díl ♥ Chudák Tommy…
To je ale ignorant toť toto!!!
To se začíná komplikovat. Ach, Tomi se tak trápí… 🙁 Hnusnej, necitelnej Bill!
no ty dva se ještě pozabíjej…
Je mi ľúto, že to Bill rieši takto hnusne. Ale asi má v tom zmätok…