autor: Bitter
Andreas zalezl do koupelny a napouštěl si vanu. Bill chvilku poslouchal, a když si byl jistý, že má dost času, seběhl dolů do kuchyně.
Tiše zavřel dveře, vzal ze stojanu telefon a zpaměti vyťukal Tomovo číslo.
,,No,tak, zvedni to…“ Špital tiše, než se konečně z telefonu ozval Tomův hlas.
,,Prosím Berger.“
,,To – Tome, jsi to ty?“ Špitnul tiše a do očí se mu vrhly slzy.
,,Bille! Lásko… proboha, kde jsi?“ Křikl Tom do telefonu.
,,Já jsem u Andrease… unesl mě zase do Kolína, jsme v tom domě a…“
,,Já ví, taky jsem v Kolíně… lásko, kde je ten barák?“ Bill se na chvilku zamyslel.
,,Já nevím… už si to nepamatuju… asi Přístavní… Tome, já mám strach… já, já…“ Ani nedořekl a dveře kuchyně se prudce otevřely a v nich stál Andreas. Naštvaně je zavřel, vytrhl mu telefon z ruky a mrskl ho na zem. Tvrdě se zadíval Billovi do očí, a pak mu vrazil pořádnou facku. Bill ji stěží ustál.
,,Já to věděl! Ty malá děvko! Ty si myslíš, že mě oblbneš, když strčíš prášek pod polštář, co?!“ Zařval a přitáhnul si Billa za vlasy. Vzápětí ho znova praštil do obličeje a shodil na zem. Bill se přitiskl k lince a zoufale se rozhlížel po něčem, čím by se mohl bránit. Moc dobře si uvědomoval, že prohrál. Tímhle to všechno projel. Tom je sice v Kolíně, ale rozhodně nepřijede včas a Andreas ho zabije. Tím si byl jistý. Viděl mu na očích, co chce udělat. Ten pohled už jednou viděl, a to když před lety mířil na Toma.
,,Proč jsi to udělal! Co jsem udělal já, že chceš bejt s nim! Já se kurva snažim dělat pro tebe to nejlepší a ty mě takhle podrazíš!“ Řval na něj Andreas jako smyslů zbavený a shodil ze stolu skleněnou vázu a chtěl dojít k Billovi. Ten se zvedl a chtěl utéct na druhou stranu, ale jeden střep se mu zaryl do nohy a on se s bolestným výkřikem složil k zemi. Zůstal ležet na zemi a vyděšeně sledoval, jak se k němu Andreas blíží.
Ten si za vlasy přitáhnul jeho obličej a znova ho uhodil.
,,Teď řveš! Na to jsi měl myslet dřív, než jsi to tak posral!“ Křikl mu do obličeje a škubnul s ním tak, aby se mu musel dívat do očí.
,,Myslel jsi, že mě tou tvojí krásnou tvářičkou oblbneš?“ Vzal do ruky jeden střep a nebezpečně se s ním blížil k Billově levé tváři.
,,Ne… prosím… já…. já už to neudělám… já se chtěl jen rozloučit… Andreasi prosím…“
,,Nelži! Jsi jen hnusná podrazácká děvka, co chrápe se svým vlastním bratrem, co jsem od tebe taky čekal?!“ Přitiskl mu střep k tváři a trhl jím. Billova tvář se okamžitě zalila krví.
Andreas ho pořád držel za vlasy a každý, byť sebemenší pokus o pohyb, mu oplatil ranou.
Konečně se Andreas zvedl a odešel z kuchyně. Než se ale Bill stihl vzchopit, vrátil se a v ruce držel injekční stříkačku.
,,Ne…“
,,Ale ano… tentokrát mě neoblbneš… S tímhle už si nevzpomeneš nikdy! A nebudeš mít ani na koho vzpomínat… Na Toma si počkám a po Tomovi půjde na řadu i ten váš malej spratek.“
,,Ne… Andreasi, prosím nech je být… budeš mít přece mě, tak proč je nenecháš na pokoji?“ Zeptal se Bill zoufale. Andreas se jen pobaveně ušklíbl. Líbil se mu pohled na Billa ležícího bezmocně na zemi, jak prosí.
,,Máš smůlu… kdybys mu nevolal, nevěděl by, kde jsi a mohl jsem ho nechat být… bude to jen tvoje chyba. To ty vždycky všechno zkazíš… Kdyby ses do něj tak neuvěřitelně moc nezamiloval, nebo ho alespoň nechal na pokoji, nic by se mu nikdy nestalo… Žádný soud, žádná Lucy… Tom by si žil po svým a my bysme byli taky spolu… Jenže ty seš tak neuvěřitelnej sobec, že vždycky myslíš jen na sebe a je ti jedno, že tím někomu ublížíš…“
,,To není pravda! Kdybys mě nezačal mlátit, nebál bych se tě a neupnul bych se na Toma tolik! Ty jsi to vždycky zkazil! Já tě nenávidim! Jestli si myslíš, že mi tady něco píchneš, a pak nakecáš, máš smůlu, Tom se nenechá zabít a dostane mě odtud a ty… ty budeš do konce života v blázinci, protože to je jediný místo, kam ty patříš! Já ti nikdy patřit nebudu a už vůbec tě nebudu milovat! Rozumíš?! Nikdy!! To radši umřu!“ Vykřičel ze sebe Bill a najednou se v něm vzedmula vlna vzteku. Ještě nikdy necítil k Andreasovi tolik odporu…
Andreas položil injekci na stůl a sklonil se nad ním. Chtěl ho znova uhodit, ale Bill se tentokrát nedal a kopl ho do holeně a Andreas skončil na kolenou. Bill neváhal ani vteřinu a vrhl se na něj. Začal ho mlátit jako smyslů zbavený. Ani nevěděl, kde se v něm tolik síly najednou vzalo. Andreas nestíhal uhýbat a ještě pořád se nemohl vzpamatovat ze šoku.
Bill si na něm vybíjel všechnu zlost, co v sobě měl. Zastavil se až ve chvíli, kdy si uvědomil, že Andreas má zavřené oči a nereaguje. Ještě chvilku na něm zůstal sedět a vyděšeně se na něj díval. Nešlo mu do hlavy to, co právě dokázal.
Pomalu se začal zvedat. Musel se opřít o linku. Přešlápl a jeho tělem se rozlila ostrá bolest, způsobená střepem v noze. Znova se chytil linky a zůstal chvilinku stát. Musel se nejdřív vzpamatovat a vydýchat. Pohled mu sklouzl na stůl s injekcí. Otočil se Andreasovi zády a pomaloučku kulhal ke stolu.
Andreas však nebyl v bezvědomí, jak předstíral, a ve chvíli, kdy mu byl Bill zády, mu podkopl nohy, Bill spadl na zem, praštil se do hlavy a omdlel…
,,Bille!“ Tom vyletěl z postele a jako smyslů zbavený se začal rychle oblékat. Z penzionku vyletěl jako blesk a jakmile nastoupil, zadal do navigačky název ulice, chvilku počkal, než ji navigace najde a jakmile zjistil, že je to odtud tři hodiny cesty, dupnul na plyn a bleskově se rozjel za Billem.
Andreas ho určitě nachytal…
Jel už dvě hodiny, když si uvědomil, že cesta je mu nějaká povědomá. Ještě víc zrychlil a za chvíli už byl na kraji města, kde stálo pár větších domů. Celá ulice spala, jen dům na konci ulice svítil. Konkrétně balkon v patře, a pokud si dobře pamatoval, byla tam ložnice, a pokud je tam ložnice, a pokud se tam ještě svítí, je tam určitě i Bill…
Nemýlil se. Bill roztěkaně přešlapoval po pokoji a pořád si všechno prohlížel.
Asi před hodinou se probral z bezvědomí a hned ho čekal šok. Nevzpomínal si na nic. Nevěděl, kdo je a co tady dělá. Když mu pak ten blonďák, co seděl u postele, odvyprávěl historku, kterou už slyšel ráno, jen si ji nepamatoval, byl zmatenej ještě víc.
Andreas odešel a nechal ho, aby se vyspal. Bill však neměl na spánek ani pomyšlení.
Unaveně se rozvalil na posteli a smutně vydechl. Byl tak zmatený…
Zvedl se a zhasnul. Třeba až se vzbudí, bude už v pořádku…
Ve stejnou chvíli, kdy zalezl zpět do postele, se otevřely balkonové dveře a do pokoje někdo vešel. Billovi se rozbušilo srdce a málem by i vykřiknul, to by ale jeho rty nesměla zakrýt něčí ruka.
,,Šššš, to jsem já, lásko…“
autor: Bitter
betaread: Janule
Nechceš mi říct, že mu to píchnul? *pomalu se kací k zemi* xD xD
to je drama fakt…. jednou mě to zabije…
pomoooc já ci dalš díííl..mě tohle zabije víš jak je to napínavý?????bože já snad napětím umřu!!!!!!béééééé!!!
*umřela*
ježiš tady všichni umírají 😀 no dobře, tak já se přidám. *zemřela Áďa a do hrobu dána, povídky po ní zůstaly* hele ale ta scéna s tím střepem byla luxusně morbidní, jak ho tam fiknul po tváři… chudák Billí… ten peroxidní zloprcek mě už začíná zlobit!!! takže Tome, fofrem tam a udělej pořádek!!!
[4]: Aaa máme tu novodobýho Erbena xDD Těší mě
rádo se stalo, mně též, ty novodobý Shakespeare :-*
twe toe moje pravidelná dávka emocí tohle…asi jediná povídka, která ve mě vyvolává smích-pláč-nenávist a štěstí…twl jak telenovela :DDD skvěláá
kurwa.. jestli se z toho nedostane je to v prdeli ako..
Koukejte se wzpamatowat jako! Jestli umřete, gdo bude komentowat:'( 😀
Jinak díky moc za komenty:-*
ty se ptáš?? :-O no to je přece jasný, kdo! naši duchové, čímž se projeví vliv a ovládání počítačové techniky okultními bytostmi!!! 🙂
no sem zvědavá jestli to je Tom…
Teda ted uz alee… Tohle uz BUDE Tom! To je zas necekany! Ja vedela, ze to ten zmetek Andreas hraje, ja to vedela!!! S tou injekci…hey to bylo drsny… Joo Bille jed! Jsem rada, ze se zacal konecne vzpouzez! Jenze ted je pruser, ze si fakt nic pamatovat nebude…:(( Jak se jmenujou ty prasky teda, co to je za latku??? Chci to vedet!