autor: Doris
Dveře do Tomova pokoje se pomalu otevřely. Tom k nim otočil hlavu a pozoroval Billa, který se nervózně opíral o futra a něco si pro sebe mumlal.
„Jestli mi něco říkáš, musíš to říct nahlas, neumim odezírat.“ Zasmál se Tom a Billa tím přinutil prudce zvednout oči.
„No já jen tak pro sebe,“ zamumlal Bill a došel až k posteli. Tom ho bedlivě pozoroval. Nemohl si nevšimnout, že je abnormálně nervózní. Bill se posadil k němu na postel a zadíval se na něj. Tom jeho pohledu neuhýbal. Ba právě naopak. Upřeně mu hleděl do očí. Odlepil se zády od prostěradla a zapřel se o lokty. Bill ještě víc znervózněl. „Ehm… nepotřebuješ něco?“ snažil se svou nervozitu schovat Bill a sáhl po hrnečku, aby se přesvědčil, zda tam Tom ještě něco má.
„No já jen tak pro sebe,“ zamumlal Bill a došel až k posteli. Tom ho bedlivě pozoroval. Nemohl si nevšimnout, že je abnormálně nervózní. Bill se posadil k němu na postel a zadíval se na něj. Tom jeho pohledu neuhýbal. Ba právě naopak. Upřeně mu hleděl do očí. Odlepil se zády od prostěradla a zapřel se o lokty. Bill ještě víc znervózněl. „Ehm… nepotřebuješ něco?“ snažil se svou nervozitu schovat Bill a sáhl po hrnečku, aby se přesvědčil, zda tam Tom ještě něco má.
„Teď už ne.“ Zašeptal Tom a jednu ruku pozvedl k Billovým vlasům. Lehce si pohrával s jejich konečky a nepřestával Billa sledovat. Bill už to nevydržel a podlehl. Sklonil se nad Tomem, rukou ho lehce chytil za krkem a hladově se vpil do jeho rtů. Tom si přestal pohrávat s konečky jeho vlasů a dlaň položil na jeho tvář. Líbal ho. Konečně ho líbal. To, co už jakou dobu vpisoval na papíry, se teď dělo. V každičkém kousku jeho těla pulzovalo napětí a vzrušení.
„Bille,“ vydechl vzrušeně mezi jeho polibky.
„Co je, Tome?“ zeptal se Bill dost nechápavým tónem. Tom se trochu zarazil. Proč se ho po tomhle ptá tak nechápavě. Vždyť on mu nic říct nechtěl.
„Tak co se děje, Tomi?“ ozval se znovu Bill. Tom otevřel oči a zůstal zaraženě koukat na svého bratra, který mu zrovna na noční stolek pokládal jídlo.
„Co, proč?“ nechápavě zatěkal Tom očima.
„Já nevim, teď si asi něco chtěl. A asi docela naléhavého podle toho, jak si to řekl,“ usmál se Bill a posadil se na Tomovu postel. Tom nasucho polkl. Takže se mu to jenom zdálo.
„Ne, nic jsem nechtěl. Něco se mi zdálo.“
„Aha,“ přikývl Bill a tác s jídlem přendal z nočního stolku k Tomovi na klín.
„Teplota ti určitě klesla. To je dobře. Spal si tři hodiny, tak není divu.“ Usmál se na Toma, když mu opět sáhnul na čelo. Tom se pousmál a na jeho ruku se chtě nechtě trochu víc přitlačil, jako když se lísá kotě.
„Ty lež hezky přikrytej, a já ti budu dávat to jídlo, jo?“ pousmál se Bill a chopil se příboru. Tom přikývl, ale v myšlenkách se zaobíral něčím zcela jiným. Už takhle dál nemůže. Musí mu to říct. Bill nandal na vidličku a chystal se to zrovna dát Tomovi, ale ten ho chytil za zápěstí a vidličku položil zpátky do talíře. Začal být hrozně nervózní. Stáhnul se mu žaludek a oči ho začaly nepříjemně pálit od toho, jak se do nich draly slzy.
„Co se děje, Tomi?“ podíval se na něj soucitně Bill. „Není ti dobře?“ pohladil ho po tváři. Tom jen zavrtěl hlavou.
„Něco ti chci říct,“ vykoktal ze sebe.
„Povídej,“ pobídl ho Bill. Tom začal trochu panikařit, ale už nebylo cesty zpět.
„Miluju tě,“ řekl polohlasně a bál se na Billa podívat. Bill se pousmál.
„Ale já tebe přece taky, Tomi. Jsi můj bráška,“ Tom jen začal nesouhlasně kroutit hlavou a docela hystericky se rozbrečel naplno.
„Ne, nechápeš to. Já nemyslim jako bráchu. Já tě prostě miluju,“ Bill prudce vyskočil z postele.
„Jo, dobrý, Tome. Asi ti zase stoupla teplota. To jinak není normální.“ Tvářil se napůl přísně a napůl nechápavě Bill. Tom se mu jen smutně podíval do očí.
„Pak asi nejsem normální,“ zašeptal ale pohledem neuhnul. Bill začal chodit po pokoji sem tam a snažil se to nějak racionálně vysvětlit.
„Tome, tohle přece nejde. Určitě to je jen následkem toho, že ti není dobře,“ zastavil se u jeho stolu a kouknul na Toma. Snažil se přesvědčit sám sebe, že to, co mu právě Tom řekl, není pravda. Tom se jen ušklíbl.
„Tak otevři ten šuplík u stolu a uvidíš, že jestli to je tim, že mi není dobře, tak mi není dobře už hodně dlouho,“ řekl polohlasně a sklopil zrak. Bill roztřeseně otevřel šuplík a vyndal několik papírů. Očima těkal po stránkách a četl, co je na nich napsáno.
„Jak mi tohle můžeš jen tak říct, Tome?“ kouknul na něj podrážděně a papíry hodil na stůl. „Jak můžeš? Uvědom si, že to, co si mi právě řekl, není normální,“ zastavil se Bill nad Tomovou postelí a koukal na něj. Tom zvedl zrak.
„Nemůžu za to, co k tobě cítím, Bille.“ Špitl a chtěl Billa stáhnout k sobě na postel. Bill se mu ale vysmýkl a s hlasitým bouchnutím dveří odešel z Tomova pokoje. Tom se podíval na tác s jídlem, co měl na klíně. Najednou ho přešla veškerá chuť. Odložil ho na stolek a obličej schoval do dlaní. Nemělo smysl schovávat slzy.
„Miluju tě, Bille,“ šeptl pro sebe a nešťastně se zavrtal do peřin.
autor: Doris
betaread: Janule
Klikněte na anketku, dík. J. :o)
teda Bill je ale ignorant…
Chudák Tomi:(
chudák Tom je mi ho líto… snad to Bill pochopí… 🙂
Chudák Tom. Je mi ho líto, za své city přece nemůže.
Ach jo, jsem zvědavá, jak se bude chovat teď. Většinou jsem viděla Billovu roli "chudáčka" a Tom byl ten odmítač. Tohle je jako vyměněná role, ale to nevadí. Ba naopak 🙂
Achjo, konkrétně tahle reakce vůbec neatří k mým oblíbeným… 🙁
Chudák Tom ty jo docela ho lituju,ale zase být Billem a dozvědět se něco takovýho taky bych se nezachovala jinak
Teda Bille! No jo, Doris zase válí :-))) Skvele!
Samara: Beru to jako lichotku :)Tak doufám, že mi to vydrží 🙂
díkuju mocky všem
Doris: Ano, to měla byt lichotka :-)))
A tak ezky to začalo 🙁
Ach jooo…:-(
Doufám, že Billovi co nejdřív dojde, že Toma taky miluje 😀
Ach jaj myslela som si, že je to skutočnosť – ten začiatok 🙂
Pekne sa to začína, dúfam, že sa s tým Bill nebude dlho vyrovnávať 🙂