autor: Bitter
Tom se probudí v motelu, kde se v noci ubytoval. Přijel do města kolem jedenáctý a než hledat jehlu v kupce sena za tmy, počkal si na den. Byl si jistý, že to najde, na ten dům by nezapomněl nikdy v životě.
Oblékl se rychlostí blesku, zaplatil a vyrazil objíždět město. Čím dřív začne, tím líp.
Bill doslova visel na každém Andreasově slově… Svou ztrátu paměti hrál na jedničku a od Andyho se dozvěděl, že ho zbil jeho bývalý přítel a že mu strčil nějaký prášky. V duchu se musel smát… Kdyby jen Andreas tušil, že ve skutečnosti jen hledá chvilku, ve které by zavolal Tomovi, aby pro něj přijel. Na okamžik se zamyslel, jak to provede a ani si neuvědomil, že přestal Andrease vnímat. Až dotek na jeho rameni ho probral.
,,Lásko, vnímáš mě?“
,,Já… já – promiň, ale je toho na mě moc…“ Sklopil víčka a snažil se vypadat co nejvíc zkroušeně.
„Andreas ho jen něžně pohladil na tváři.
,,Neboj se, už je dobře… Se mnou se ti už nic nestane…“ Špital a pomalu se k němu přibližoval. Bill zvedl pohled a vystrašeně zamrkal. Ne… tohle mu teda nedovolí, už teď měl co dělat, aby se mu nedělalo zle pouze z jeho dotyků, polibek by nesnesl.
Na poslední chvíli uhnul hlavou.
,,Já… já nemůžu… promiň mi to, ale já… já potřebuju čas…“ Špitl a modlil se, aby se Andreas nenaštval, věděl moc dobře, jak Andreas nesnáší odmítnutí a doteď měl v paměti, co se stalo, když ho odmítl poprvé…
Flashback
Byly dvě hodiny ráno, když se dveře hotelového pokoje konečně otevřely a dovnitř vešel naprosto vyřízený Bill. Neviděl na krok, přesto nerozsvítil a našlapoval jak nejtišeji mohl, jen aby nevzbudil Andrease. Určitě už spal a Bill ho nechtěl budit.
Pomaloučku otevřel skříňku a vyndal čisté věci na spaní. Sice se ubytovali teprve dopoledne, ale Andy už vybalil všecky věci a Bill mu v duchu děkoval.
Když obcházel postel, neodolal a přišel blíž.
Andreas spal a rty se mu vlnily do lehkého úsměvu, byl tak sladký, když spal. Byl to Billův anděl…
Neodolal a lehce ho líbnul na tvář. Ještě chvilku se díval na jeho tvář, než se konečně doloudal do koupelny. Jako první si opláchl obličej a pleťovou vodou smýval černé čmouhy. Omylem si zajel namočenou vatou do oka, které ho začalo okamžitě nehorázně pálit.
,,Kurva!“ Zaklel a jak se snažil nahmatat ručník, shodil svou kosmetickou tašku na zem. Ta se za ohromného rámusu rozsypala a ve vteřině stál ve dveřích rozespalý Andreas.
,,Miláčku, co to tady vyvádíš?“ Zazíval a usmál se na Billa, který doloval zpod skříňky tužku.
,,Ani se neptej… a promiň, nechtěl jsem tě vzbudit…“ Oplatil mu úsměv, nechal tužku tužkou a šel se s Andym na přivítanou políbit.
,,Nic se neděje… Co koncert a ta předávačka?“
,,Jo, pohoda, jen si připadám jak zbitej pes… špitnul Bill a složil mu hlavu na rameno. Chtělo se mu hrozně spát…
,,Víš co, tak se spolu vysprchujem, já tě pak namasíruju a půjdeme spát, jo?“ Navrhl Andreas a Bill nadšeně přitakal. To, že to neměl dělat, mu došlo až ve chvíli, kdy ho Andreas ve sprcháči slisoval na zeď a dlaněma začal bloudit v jeho klíně a na zadečku.
,,Lásko, dneska ne… já sem vážně naprosto vyřízenej…“
,,Ale notak… zlato…“ Špitnul mu Andreas do ucha a začal ho líbat na krku. Bill jen zničeně vydechl a dál nic nenamítal. Koneckonců, Andreasovy doteky byly příjemné, jemně ho hladil a líbal snad všude. Bill jen stál a opřený o stěnu téměř usínal. Dokonale ho probudilo až to, když ho Andreas prudce otočil.
,,Andy po – počkej, to ne, já dneska… Au!“ Bill ani nedořekl a Andreas do něj prudce pronikl.
,,Ššššš… klid zlato…“ Vydechl Andreas a tvrdě přirazil.
,,Auu ne… dost… Andreasi ne, to bolí…“ Namítnul Bill, ale Andreas ho svými rty nekompromisně umlčel a začal rychle přirážet.
Billovi vytryskly do očí slzy a snažil se od něj dostat. Andreas mu ale chytil ruce a zapřel se s nimi o kachličky. Přidal na tempu a vášnivě skousával kůži na Billových zádech.
,,Andy p – prosím… auu to vážně… bolí…“
,,Ale notak… to… to vydržíš… uvolni se, lásko… už jen chvilku.“ Andreas na něj nebral naprosto žádný ohled. Tvrdě přirážel a hlasitě sténal. Billovy prosby jako by neslyšel.
Připadalo mu jako věčnost, než se konečně zastavil a po chvilce z něj vyšel. Bill se okamžitě složil na zem, kde se jeho krev pomalu mísila s tekoucí vodou. Složil hlavu do dlaní a naplno se rozvzlykal. Naprosto nechápal, jak mu to mohl Andreas udělat.
Najednou ucítil, jak ho k sobě Andy tiskne. Neměl ani sílu se odtáhnout.
,,Lásko, promiň… já nevím, co to se mnou bylo… já… já se omlouvám… sem takovej idiot… lásko, prosím… mrzí mě to…“ Vyrážel ze sebe těžce a Bill nepřeslechl, že brečí. Andreas ho k sobě pevně tisknul a líbal ho do vlasů.
,,Lásko… opravdu mě to mrzí… bože… promiň mi to…“ Šeptal pořád dokola a zmateně ho hladil na zádech. Bill se po chvíli přestal třást a docela se i uklidnil.
,,To je v pořádku…“ Vydal ze sebe ztěžka a snažil se už nebrečet. Andreas ho zvedl do vzduchu, otřel ho ručníkem, oblékl ho a odnesl do postele. Celou dobu ho něžně pusinkoval a utěšoval ho. Pro Billa to byl sice šok, ale miloval ho a v tu chvíli mu to odpustil. Kdyby jen tušil, co tímhle způsobil. Kdyby ho vyhodil, rozešel se s ním tenkrát, nikdy by si nemusel prožívat to peklo, které nastalo ve chvíli, kdy si Andreas naplno uvědomil, že Bill mu odpustí naprosto všechno a postupem času se přestával i omlouvat, naopak ještě Billa seřval, že si za to může sám…
,,To nic… omlouvám se… jdu na to moc rychle… musíš být v šoku…“ Špitl Andreas a omluvně se od něj odtáhl. Bill jen překvapeně zamrkal.
,,Kir, co to má… čí je ta malá?“ Vydechl překvapeně Gustav, když do jeho pokoje vešla Kir s malou Melody.
,,Já ti to vysvětlím…“ Špitla zničeně, poslala malou, aby se šla podívat na balkon. Měl dostatečně vysoké zábradlí, takže se nemusela bát, že se jí něco stane.
,,Lásko, co je ti… jsi celá bledá…“ Gustav si ji starostlivě prohlížel a bál se toho, co řekne. Věděl, že ji jen tak něco neporazí, a když ji teď viděl v tomhle stavu…
Natáhl k ní ruce a Kir se mu okamžitě uvelebila v náručí.
,,Víš, jak jsem ti říkala o tom překvapení…?“
,,Jo…“
,,Týká se to Billa a Toma…“
,,Ale jak se jich to může týkat? Jsou přece mrtví…“
,,Ne… nejsou a ta malá je Tomova dcera Melody…“
,,Cože? Ale to… to je nějakej vtip nebo co?“
,,Ne není… potkala jsem Billa úplně náhodou v hotelu Grant… “ Gustav ji jen zmateně pozoroval a hltal každé slovo, co řekla…
Tom už sjezdil polovinu města, začínala už být tma a on rezignovaně zahnul k malému penzionku.
Ubytoval se a jako první si zalezl do sprchy. Byl naprosto zničenej a horká voda mu udělala nanejvýš dobře. Vylezl ze sprchy, oblíknul si fialovej župan a ručníkem si sušil vlasy.
Pokojem se najednou rozehrála melodie jeho mobilu. Hodil ručník na křeslo a vzal mobil do ruky. N displeji blikalo neznámé číslo. Určitě to bude komisař… ten volal pokaždý odjinud. Na chvilku zaváhal, jestli to má vzít, pak ale přeci zmáčknul tlačítko se zeleným telefonkem.
,,Prosím, Berger.“ Řekl naučeně a sedl si na postel.
,,To – tome, jsi to ty?“ Ozvalo se tiché zašeptání a do Toma jako kdyby uhodilo.
,,Bille! Lásko… proboha, kde jsi?“
,,Já jsem u Andrease… unesl mě zase do Kolína, jsme v tom domě a…“
,,Já vím, taky jsem v Kolíně… lásko, kde je ten barák?“ Zeptal se zoufale a modlil se, aby si alespoň Bill vybavil název ulice.
,,Já nevím… už si to nepamatuju… asi Přístavní… Tome, já mám strach… já já…“ Najednou se ozvala rána a Billův vyděšený výkřik. Pak zase rána a hovor se ukončil…
autor: Bitter
betaread: Janule
Klikněte na anketu, díky J. :o)
to si děláš srandu???
Co mu udělá..?…
a má po žížalkách……lhát a předstírat se nemá….
no tohle!!! já to hned říkala, že nemá machrovat s předstíráním, teď mám takový dojem, že si to u zloprcka pěkně pokakal! protože těžko by ho asi uhodila kolem letící moucha… teď asi teprve nastane ta pravá reality show, nemýlím se?
Já toho Andrease tak nemám ráda! A toto ej jako co? Takhle to ukončit!! xD Bitter, ty píšeš čím dál tím víc krásněji..a taky je v tom čím dál víc sadismu! xDD Honem dál, nebo mě picne:-(
XD holky hlawu wzhůru, to zwládnete! Za kratší díly se omlouwám ae čas je můj nepřítel, no ae aespoň to máte napínawější;-)
Jinak Áďo, moucha to fakt nejní XDD
sakra.. toe hrůůza.. mně hrábne.. chudák malej billí.. a gustav o tom radši ani nemluvím.. ale krásný honem dáál
ona to není moucha?? tak to bude komár!! ďobne ho a Bill z toho opuchl, proto ta rána 😀
To je napinavy, sakra!!!!!!